Blázni.cz - dobrý kanál

Ráno m? cestou do práce napadlo, �e jediné, co mi kazí po�itek z jara, je kli?kovaná mezi šneky. Ve snaze o napln?ní hesla „�ít a nechat �ít“ se na ty nebohé tvore?ky na cestách sna�ím nešlapat. Navíc šneky, ty s ulitou, mám odjak�iva ráda. Obdivuju jejich k?ehkou majestátnost.
V zamyšlení nad šneky jsem v autobuse koutkem oka zpozorovala zvláštní výjev. V hloubi mod?anského sídlišt? se práv? dv? dámy s košíky zav?šenými na p?edloktí dávaly do b?hu. V krátkém ?ase stihl mozek jen pár myšlenek: To b?�í na tenhle autobus? /Autobus práv? zastavoval ve stanici/ To nem?�ou stihnout, jsou n?jakých 100, mo�ná 150 metr? daleko. To mají v t?ch košících houby?
A hned jsem to vypustila z hlavy, proto�e na zastávce se práv? z lavi?ky zvedal chlápek, kterému pod k?�í vesele skota?ilo hezkých pár promile a kdo ví, co ješt? dalšího. Smál se na celé kolo a zajíkav? se všech okolo vyptával na n?jaké kosmonauty. Bylo napínavé sledovat, jestli zvládne obtí�ný výstup na vrchol schod? do vozidla MHD. A najednou koukám, �e do úpln? posledních dve?í nastupují ony sprintující houba?ky. Z blízka je jasn? vid?t, �e t?m ú�asným �enám musí být klidn? p?es sedmdesát let, vlasy mají ob? krátké a úpln? bílé a o n??em spolu �iv?, i kdy� hodn? udýchan? diskutují. Pane jo. V jejich v?ku ub?hnout takovou vzdálenost ka�dý nedoká�e.
Na další zastávce se nahrnulo do ranního autobusu o hodn? víc lidí. Pr?hled vnit?kem vozu se mi uzav?el, za t?ly ni�ších ú?edník?, d?chodc? a opozdilých školák? mi zmizel i milovník kosmonautiky, i sprintující houba?ky. Nevadí. Nastoupila toti� sle?na s ú�asnými stehýnky v kv?tované minisukni. P?írodní zrzka, šik brýle, roztomilý nosík. A ješt? navíc Slovena! /Telefonovala dost nahlas, to nešlo neslyšet/ Samý smích a jedno zablesknutí šelmovských o?í za druhým.
Cestou od zastávky m? najednou napadlo, �e ta sle?na ze Slovenska by jist? byla okouzlující šne?ek. S krásn? vykrou�enou ulitkou a ve velmi slušivých barvách.