Blázni.cz - dobrý kanál

Na samý vrchol hory

vydal se syn

rodu prostého

hledat útěchu a porozumění

domnělých bohů.

 

Netušil nástrah,

života neznaje,

zvolil za průvodce

lidskou zrůdu,

v okolí známého

Matěje podvodníčka.

 

Syn rodu prostého

se Matyáš jmenoval,

tak jak mu s láskou

rodiče zvolili.

 

Syn rodu prostého

svou naivní představou

o běhu světa

se lichváři upsal hned zkraje.

 

Naštěstí bohové

dobře ho znali

a lepší svět

mimo svět

byl pro něj přichystán.

 

Podvodníček Matěj,

stále ještě za dobrého pokládán,

spřádal ve své zkaženosti

důkladnost nového hříchu.

 

,,Nespěchej na vrchol,

Matyáši rodu prostého,

vždyť zde

jen v polovině hory

nalezneš lásky

a vše, co k ní patří."

 

Uvěřil Matyáš

syn rodu prostého

a nechal se zlákat

do příbytku

zločinných spojenců Matějových.

 

,,Žádná krása,

žádné lásky,

jen hnusní tvorové

sápou se ke mně.

Světe, hnuse,

což nikdy neuslyším

varovné volání?"

 

Ožebračen, zbit

a vyhozen na horskou pěšinu

sbíral svou sílu

ještě pár chvil.

 

,,Mí drazí bohové,

sám k vám dojdu,

ač vědom jsem si,

že poslední mé kroky

mohou to být."

 

Konečně vrcholu samého

dosáhl Matyáš,

syn rodu prostého,

a mohl naplno vychutnat půvab,

který je přichystán

jen pro kroky obětné.

 

Pohled dolů,

do údolí,

do vesnic

i hlubokých lesů

uchvátil jeho představivost

až do horečného blouznění.

 

,,Jsem syn rodu prostého

jsem vlastně hoden

vysněné přízně bohů?"

 

Toho dne se stal kamenem

bez pocitu bolesti

v plném uvědomění si

strastiplnosti života člověka.

Cesta zpět

mezi milované

již nebyla možná.

 

Jistota,

že návrat bude opěvovat život,

není jistá.

 

Přízeň bohů

se naplno projevila

daleko později,

kdy zem byla pouhou pustinou

a nejblíže k dokonalosti

měl kámen.

Ten, jenž svým klidem

byl jediným naplnitelem pokory.

 

11. 5. 2015

Praha-Olšanské hřbitovy

(hrob Schubert von Soldern)