Blázni.cz - dobrý kanál

"Tak vám p?átelé d?kuju, �e jste všichni dorazili." Eva se automaticky chopila slova a rozhlédla se po ?ty?ech dalších osobách v místnosti.

Tomáš se ušklíbl rty nalí?enými syt? rudou rt?nkou a nespokojen? se zavrt?l na �idli. Bylo vid?t, �e zejména o oslovení "P?átelé" si myslí své. I on p?ehlídl další �eny a dívky sedící okolo velkého stolu. V?tšina z nich v n?m vzbuzovala velmi negativní emoce, jen Eva mu byla zcela lhostejná. Co si taky myslet o takové fádní p?tat?icátnici. Vlasy barvy-nebarvy na mikádo, st?ízlivé dioptrické brýle, oble?ení z butiku od vietnamc?. P?i nejlepší v?li si nedokázal vzpomenout, co tahle šedá myš d?lá, ale ur?it? n?jakou ú?ednici, na pošt?, v bance, no v�dy? je to vlastn? jedno.

Nem?la styl, nem?la šmrnc a to jediné ho na lidech zajímalo. To u� ho víc dokázala zaujmout ta divná punkerka, Jana, která tvrdošijn? vy�adovala, aby o ní mluvili jako o D�ejn. Sice jí, stejn? jako ostatními, siln? opovrhoval, ale aspo? m?la sv?j styl a za všech okolností i sv?j názor. Oboje bylo d?sné. Ale lepší d?sné, ne� �ádné.

Ani D�ejn se netajila tím, �e ostatními pohrdá. Ani za nic na sv?t? by nep?iznala, �e v tom všem odsudku a pohrdání, které pro n? m?la, je ale i jistá míra zv?davosti. Zejména Tomáš ji skryt? fascinoval. Se vší zarytostí svých šestnácti let to nedávala najevo, zásadn? ho oslovovala "transko", "buzíku", nebo "debile". To se pak v�dycky Eva aspo? trochu naštvala. Sprostá slova byla asi to jediné, co na skupin? opravdu nemínila tolerovat.

D�ejn se zhoupla na �idli a drcla p?itom do Aleny, která sed?la po její pravé ruce. "Sorry vole." Alena se široce usmála: "To nic, ud?lej si pohodlí." Alena se po?ád na všechny usmívala. D�ejn n?kdy p?emýšlela, co asi ta hippie víla fetuje. Ur?it? minimáln? pálí špeky, dost mo�ná pojídá houby. D�ejn by se nedivila. Takových hipísáckých sle?en u� poznala dost. Jsou samá kytka, samý mír a láska, vlastn? neškodné. Jo, vzato kolem a kolem, Alena je neškodná. Tak�e se na ni ušklíbla na p?l pusy, co� ostatní pochopili jako výraz p?átelskosti. Nejv?tší, jakého byla D�ejn nejspíš schopná.

Eva si zalo�ila ruce na prsou a zhluboka se nadechla. Tohle, co ji tady dneska ?eká, nebude jednoduché. Zatím vypadají všichni mírn? a klidn?, ale ze zkušenosti dob?e v?d?la, �e to se m?�e b?hem minuty zm?nit. První velký úsp?ch ale byl, �e p?išli všichni. I ta malá dívenka, co se po?ád bojí. Eva vlastn? nev?d?la, jestli se vá�n? bojí, nebo jen prost? vypadá vystrašen?. 

O téhle holce toho v?d?la nejmén?. V podstat? jen to, jak vypadá. Malá, drobná, ru?i?ky jak h?lky, vykulené o?i, dlouhé vlasy spletené do dvou cop?. Pro? proboha ješt? podtrhuje dojem, �e je školou povinná?

Dnes tu ale Eva není od toho, aby n?koho soudila. Tedy nikdy nikoho necht?la soudit, ale nemohla si pomoci. Odsudek v ní byl pevn? zako?en?ný. Mohla se sna�it, jak cht?la, nikdy se úpln? nezbavila pocitu, �e ostatní dost p?evyšuje. Inteligencí, dosa�eným vzd?láním, tím, �e má stálou práci, vlastní byt. Ne jako Tomáš, �ijící v podnájmu u hluché seniorky kdesi na okraji hlavního m?sta a vyd?lávající si nejstarším ?emeslem. Ne jako D�ejn, která stálé bydlení v?bec nem?la, p?espávala po kamarádech a podle vlastních slov se práce štítila. Ne jako Alena, bydlící v centru v prvorepublikovém ?in�áku, v byt? s p?ti dalšími lidmi. Jednou se Eva nechala od Aleny ukecat a šla se k ní do  bytu podívat. Ten chaos, neidentifikovatelný zápach, který nebyl silný, ale za to byl všudyp?ítomný, to vše jí nahán?lo husí k?�i. Takhle by ona �ít nemohla.

Eva si zamnula ruce: "Asi vás zajímá, pro? jsem vás pozvala a pro? je tak d?le�ité, �e jsme tu všichni." Odpov?dí jí byly další úšklebky od Tomáše a D�ejn, v?elý úsm?v Alenin a zcela nep?ítomný pohled té malé. Vlastn? by jí docela zajímalo, jak se ta drobná dívka jmenuje, ale dnes to z ní asi nevypá?í a pak u� nebude p?íle�itost. Tedy p?jde-li to dneska dob?e.

"Musím vám ?íct o jednom svém velkém rozhodnutí. Je to pro m? d?le�ité a pot?ebuji, abyste to v?d?li v?as." Eva zkontrolovala, �e jí vlasy pevn? dr�í za ušima, posunula si brýle na nose o trochu výš a cht?la pokra?ovat.

Zrovna kdy� se chystala na další hluboký nádech, všimla si, �e té drobounké dívce sedící od všech trochu dál se skutálely po tvá?ích dv? obrovské slzy. Eva se vnit?n? nutila ke klidu. Tak trochu tušila, �e malá bude bulet, jen ne?ekala, �e hned ze za?átku.

"No, no, nebre?." Alena se pokusila toho drobe?ka vzít za ruku. Ta rukou cukla, a� se uhodila o op?radlo �idle. Alena znejist?la. Ráda na lidi sahala a bylo jí strašn? trapné, kdy� to n?kdo neakceptoval.

Tomáš protáhl koutky do hraného úsm?vu: "Ty si fakt divný mimino. Nechceš jít bulet n?kam jinam?" Uhladil si ?ernou ofinu. "Já �e na takový výlevy fakt nemam náladu."

"Jen ji nech, je hezký, �e umí projevit city." Alena se jako u� tolikrát sna�ila tu malou chránit alespo? slovn?. To pískle v ní vzbuzovalo mate?ské instinkty. Op?t se natáhla sm?rem k pla?ícímu d?v?eti, ta se však jak ?ertík z krabi?ky vymrštila ze �idle a utekla do rohu místnosti, kde se posadila zády k ostatním na zem, objala si kolena, na n? slo�ila hlavu a jen chv?jící se záda dávala tušit, �e plá?i propadla úpln?. 

Eva hore?n? p?emýšlela, co s nastálou situací. Pak se rozhodla, �e nejlepší bude si té malé nevšímat a pokra?ovat. Pokusila se usmát na Alenu, která se na d?v?átko v rohu neš?astn? dívala p?es rameno, nerozhodná, zda zkusit jít za ní, nebo dál v?novat pozornost d?ní u stolu.

"Hele, ne� se ten magor uklidní, du na cígo." D�ejn se zni?eho nic zvedla a v rozedraném batohu, který m?la zav?šený za jeden popruh na op?radle �idle, za?ala lovit krabi?ku levných cigaret.

Tomáš vytáhl krabi?ku slimek a ucedil: "Jo, kou?ová. Ale nebavíte m?, baby. Tak nevim, jestli se vrátim, na tohle p?edstavení nemám náladu."

D�ejn u� byla u dve?í a kdy� vid?la, �e Tomáš je jí v patách, schváln? mu dve?e p?ed nosem p?ibouchla. "Krávo." Za Tomášem dve?e jen zadun?ly.

Eva vstala, protáhla si ruce nad hlavou, zahýbala ?elistmi. Pak z?stala stát vedle stolu. Stále si rukama uhlazovala ú?es, poposunovala brýle na nose sem a tam, mrkala a p?emýšlela, co si ti dva venku vykládají. A taky v?d?la, �e pokud se vrátí, tak d?ív ne� za ?tvrt hodiny to nebude. Sejít t?i patra dol?, vykou?it cigaretu a vyjít t?i patra nahoru. Mo�ná by ten ?as mohla vyu�ít k tomu, aby alespo? Alen? nastínila situaci. "Aleno..?" Alena se na ni usmála. "Eh... dáš si ?aj?" Ne, nebylo by správné vynechat ty dva. A vysv?tlovat to dvakrát po sob?, to asi nezvládne.

"Jo, ?aj bude fajn. Prcku, chceš ?aj?" Alena se usmála na stále se t?esoucí hubená záda v rohu. Odpov?dí bylo jen komíhavé zavrt?ní copánk?. Po n?m násladovalo smrknutí. Malá bytost v rohu se opatrn? ohlédla p?es rameno. Kdy� vid?la, �e u stolu u� sedí jen Alena, opatrn? se zvedla a popošla z rohu kousek do prostoru místnosti.

Eva mezitím na improvizované kuchy?ské lince p?ipravovala dva hrnky s ?ajem. Ze záchoda za nenápadnými dve?mi s vybledlým a skoro ne?itelným nápisem WC p?inesla v rychlovarné konvici vodu, zapojila š??ru od konvice do zástr?ky, vybalovala ?ajové sá?ky. 

Nem?la �íze?, ani chu? na nejlevn?jší ?aj, ale v?d?la, �e n?co musí d?lat, n?jak zam?stnat ruce. Z hloubky t?í pater pod sebou slyšela ostré zaklapnutí vchodových dve?í. Zvuk to byl tlumený, p?esto sta?il k tomu, �e malá dívka, do té doby stojící kousek od stolu, vyplašen? popob?hla zpátky do svého rohu a zaujala stejnou pozici, a� na to, �e tentokrát si rukama zakryla hlavu.

Alena ji soustrastn? pozorovala a Eva si pomyslela, �e to nebo�átko za sebou musí mít n?co strašného. I kdy� ka�dý ze skupiny m?l jist? p?knou ?ádku svých problém?, tohle bylo p?íliš divné.

Za dve?mi zatím bylo slyšet stále se zesilující hlasy ku?ák? stoupajících po schodech, D�ejnino znechucené: "Fuj. Vrtíš prdelí jak šlapka!" a Tomášovo výsm?šné: "Nezávi?. Sere t?, �e sem sexy? �e mám kolík?, kolik si zamanu?" a op?t D�ejnin te? u� o poznání vydrá�d?n?jší hlas: "Fakt si ubohej! Hnusnej, ubohej buzík!"

Tentokrát dve?mi první vešel Tomáš a p?ibouchl dve?e p?ed nosem D�ejn. 

Eva si mezitím hrnek donesla ke stolu, druhý podala Alen?, sedla si zpátky na své místo, zkoumav? se podívala na záda dívky v rohu, pokusila se usmát na Alenu i Tomáše i D�ejn a rozhodla se jít p?ímo k v?ci. "No, lidi, tak�e pro? jsem vás svolala. Jak jsem u� ?íkala, pro n?co jsem se rozhodla. Dneska jsme tu naposledy, proto�e..." v?tu však nedo?ekla, z rohu ji p?erušil táhlý, výsoký vzlyk, který p?ešel do nep?íjemného kvílení.

D�ejn obrátila o?i vsloup, Tomáš p?edvedl mimod?k tém?? toto�né gesto. Alena se chytila za hlavu. Kvílení se po chvíli ztišilo do na?íkavé pof?ukávání. Zn?lo to skoro jako dokole?ka se opakující "ne, ne, ne.", ale té malé v rohu bylo rozum?t jen špatn?.

"Hele jestli toho nenechá, tak já du." Tomáš se za?al zvedat od stolu. Uhladil si krátkou sukni a všimnul si, �e o starou d?ev?nou �idli si na pun?ochách ud?lal po?ádné oko. "Doprdele." Vztekle se rozhlédl. "Náhradní silonky tu asi �ádná z vás popelek nemáte, co?" 

"Prosím t?, Tomáši, sedni si ješt? na chvíli." Eva cítila, �e ztrácí zbytky odhodlání, ale také v?d?la, �e Tomáš v podstat? jen tou�í být p?emlouván, aby z?stal. Vyladila proto hlas do medové tóniny: "A� skon?íme, naproti jsou vietnamci, sko?ím ti k nim pro silonky a p?inesu ti je, jo?"

"No jo. Kdy� je cvakneš. N?jak nemam hotovost." Tomáš se op?t usadil ke stolu a z kabelky vytáhl zrcádko a za?al si kontrolovat výrazný make-up. Pak si dlouze rovnal vycpanou podprsenku ve výst?ihu a kdy� byl kone?n? spokojený, zvedl pohled k Ev?: "Hele a u� se vy�vejkni. Fakt nemam celej den."

"No, kun?ofti ?ekaj, co? Celý �havý, aby t? p?efikli." D�ejn se ozvala tak ?ezavým tónem, �e odpov?dí jí bylo ustrašené zasyknutí z rohu.

"Ty Tome, jako pro? to vlastn? d?láš? Pro? se prodáváš?" Alena se sna�ila, se? mohla, obnovit jakousi rovnováhu. 

"A co je ti do toho, ty kv?tinová huso?" ovšem Tomáš o?ividn? ztratil zbytky trp?livosti. "Stejn? mi akorát všechny závidíte, �e o m? n?kdo stojí. O vás by si chlap ani kolo neop?el." 

Nejspíš u� i D�ejn za?ínala mít toho všeho dost: "Hele Evo, jestli do minuty ne?ekneš, cos vlastn? cht?la, du do hajzlu a dost si promyslim, jestli ješt? p?ídu."

Eva bezmocn? rozhodila rukama: "Dob?e, dob?e, hlavn? klid, jo? Tak�e... rozhodla jsem se... �e kon?ím. Jako�e u� se nebudeme vídat. Kon?ím se skupinou. Všichni víte, �e beze m? se nesejdete. Já... asi jsem vás d?ív pot?ebovala, ale te? to chci zkusit sama. Sama za sebe, chápete? Jako �e fakt jenom já. V celým velkým sv?t?." Slova ze sebe chrlila roz?ilen?, a� jí na ?ele a nad horním rtem vyvstal pot. Nervózn? si horní ret promnula. 

Ná?ek z rohu zesílil. Alena se poprvé p?estala usmívat a z?stala na Evu trochu tup? zírat. D�ejn se p?estala houpat na �idli a zcela vykolejena Eviným krátkým proslovem si vrazila ruku do vrab?ího hnízda na hlav?. Tomáš upustil na zem kabelku, kterou do té doby svíral na klín?, a po podlaze se za?aly kutálet šminky, drobné mince, vypadlo n?kolik kondom?. "Jak to jako myslíš?" P?esto byl Tomáš první, kdo se vzmohl na slovo.

"Co si to dovoluješ?" V D�ejniných slovech byla cítit zlost, ale i bolest. "Co si to dovoluješ, ty krávo zasraná? Jak jako �es nás pot?ebovala a te? nepot?ebuješ? Co si o sob? myslíš?" Bolest u� jasn? m?la nad vztekem navrch.

"Hele, Evo, promysli to ješt?..." Alena zkoušela na poslední chvíli zachovat neutralitu, ale i v jejích slovech se zra?ila veliká úzkost. "Víš, mo�ná to není úpln? dobrej nápad..." Alena si na prst? otá?ela levným prstýnkem s velkou kytkou. "Fakt... zamysli se...ješt? trochu."

Eva se bezmocn? koukala z jednoho na druhého. "Víte, já si našla novou psychiatri?ku. Chodím k ní u� m?síc. Je to hodn? intenzivní. Povídám jí o vás, o nás." Ev? se dote? jasný hlas trochu zatáhl emocemi.

"Toti� vypráv?la jsem jí o ka�dém z nás, z vás." "Tak ty nás drbeš s n?jakou psychopatkou?" Tomáš se v?bec nesna�il zakrýt vztek. "Co si to sakra, doprdele, jenom dovoluješ?!"

D�ejn z kapsy vytáhla krabi?ku cigaret, jednu vyndala, dala si ji do pusy a za?ala se prohledávat ve snaze najít zapalova?. Tomáš vylovil mali?ký zapalova? ze svého vycpaného dekoltu a D�ejn p?ipálil. Eva se je ani nesna�ila zastavit, jen p?ed D�ejn p?isunula hrne?ek od ?aje jako improvizovaný popelník.

"Omlouvám se vám. Moc se všem omlouvám, ale musíte z mého �ivota zmizet, jinak to nejde. Táhnete m? ke dnu." 

"Táhneme t? ke dnu..." Alena po ní opakovala slova, jako by ale v?bec nedokázala pochopit jejich význam. "Musíme zmizet?" 

D�ejn v rychlosti vyšlukovala cigaretu do p?lku, zahodila ji do hrnku a hned si vyndala druhou. Z krabi?ky potom nabídla Tomášovi, ten si od ní cigaretu vzal a ob?ma p?ipálil svým zapalova?em. 

"Bude to bolet?" ozvalo se po chvilce napjatého ticha z rohu. Všichni u stolu sebou trhli, zdálo se, �e v posledních minutách úpln? zapomn?li na potichounku vzlykající uzlí?ek v rohu.

"Bude to bolet?" hlásek z rohu nabýval na síle. "Bude to bolet?!" Všichni ?ty?i zírali do rohu místnosti. Hubená dívka se ješt? vsed? oto?ila tvá?í k nim. Ruce za?até v p?st m?la polo�ené na kolenou a te? u� opravdu hodn? nahlas zak?i?ela "Já se t? ptám, jestli to bude bolet?!"

Eva ?ekala spoustu vyhrocených reakcí, ale zrovna tuto otázku ani ve snu. Nad tím skute?n? nep?emýšlela, jestli to její ?ty?i ob?asné spole?níky bude bolet, kdy� budou muset zmizet z jejího �ivota, z jejího v?domí. Kdyby ji to napadlo, zeptala by se samoz?ejm? své léka?ky. Ta jí zatím jen slibovala nekon?enou úlevu, a� si vyzvedne z lékárny léky a p?estane je vídat.

"Já vá�n? nevím." Eva si polo�ila hlavu do dlaní na st?l. Alena natáhla ruku sm?rem k ní ve svém dob?e známém konejšivém gestu, v p?lce pohybu se však zarazila a nedokon?ila jej. S rukou kousek nad stolem z?stala nehybná jak socha. D�ejn a Tomáš tém?? ve stejnou chvíli odhodili do hrnku dokou?ené cigarety a z D�ejniny krabi?ky na stole vytáhli další dv?. Oba si zapálili o jeden plamínek z Tomášova zapalova?e. Tomáš hluboce vtáhl kou?, pot?epal hlavou a zavr?el: "Hele a ty si jako fakt myslíš, �e to bude takhle jednoduchý? �e nám prost? ?ekneš sbohem a šáte?ek a zmizte? Tak to ne ko?i?ko, to si na dost velkym a hnusnym omylu, já nikam nejdu."

Na d?kaz vá�nosti svých slov se jednou rukou pevn? chytil stolu. Pak se stalo n?co, ?emu by Eva nev??ila nikdy ani za nic. D�ejn s ?ern? nalakovanými, te? u� zna?n? oprýskanými nehty polo�ila svou ruku na Tomášovu. "Ani já ne. Tak a máš to. Nás se nezbavíš, ty blbko. Blbý co?" a nechutn? se zašklebila a druhou rukou výhru�n? máchala na Evu. Alena se probrala z ustrnutí a ruku, kterou p?vodn? cht?la pohladit Evu, polo�ila na D�ejninu. Te? u� se uprost?ed stolu vršily ruce Tomášova, D�ejnina a Alenina. Alena se usmála svým b?�ným úsm?vem, jen s p?ím?sí n??eho divokého: "Taky nejdu."

Eva si vzdychla: "Ale, ale, ale... tohle je strašn? hezké, ale asi jste to nepochopili. Tohle není o vás, tohle je o nás. Tedy hlavn? o mn?. Já se rozhodla. Vím to jist?. Musíte pry?."

Pozvedla p?ed sebou ruce jakoby v obranném gestu: "To není, �e u� bych vás nem?la ráda, jen... sebe mám prost? radši."

Najednou koutkem oka zpozorovala za zády všech, kdo sed?li u stolu, �e v rohu se zvedá malá postava. Dívka s copánky se oto?ila tvá?í do místnosti a Eva zalapala po dechu. V té drobné tvá?i nebylo najednou v?bec nic d?tského. Jen hr?za. Odpor. N?co odv?kého, nebezpe?ného, zví?ecího. "Tebe to bude bolet." Malá postava se blí�ila ke stolu. Kdy� stála za zády Tomáše, D�ejn a Aleny, rozp?áhla pa�e a všechny t?i je objala. Drsným hlasem znovu zopakovala: "Tebe to bude bolet."

Eva se zvedla ze �idle. Cítila, �e se musí zvednout. Ruce stále nap?a�ené p?ed sebou, couvala od stolu pry?. ?ty?i hlasy se ozvaly p?ímo uvnit? její hlavy: "Tebe to bude bolet."

Couvala p?es p?l místbnosti a� ke zdi, ve které bylo okno. Ani si nepamatovala, �e by je p?ed za?átkem sch?zky otevírala. Ale bylo otev?ené. Doškobrtala pozpátku k n?mu. Hlasy stále dokola opakovaly: "Tebe to bude bolet."

Eva vydechla: "M? u� nikdy nic nebude bolet." 

?ty?i osoby u stolu se oškliv? zasmály. Zvolaly sborov?: "Š?astnou cestu! Sbohem!"

A Eva narazila zadkem na rám okna, rukama promáchla p?ed sebou ve vzduchu a pozpátku z okna ve t?etím pat?e vypadla.