24.10.2017
Do krajiny mezi ostružiny
vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích
jako svodidla teď plají podél řek a v polích
vlasy ti nalil do očí až si se musel zarýt prsty do ní
mezi suchou srhu a třtinu co řeže jak nit babiččin knedlík
nikdo, tak nikdo v tom nekonečném tichu svistu
ani bič a krůpěj krve nepromluví k suchým listům
mezi kopistu a místo kde trpí kristus
do hrozivé změny kde nezmůže nic ani lotos
pojmenovat a očistit ten kolos co vtahuje ti ruce do trávy
a pak i vlasy a rukávy a kolena vkleklá jak do bažiny
pak zmizí i tvůj černý šos zbude jen suchý pýr a rákos
i ptáček s jeho hnízdem jež se pohupuje rozloučí se
pak ještě chvíli v něm chci být než ho vítr rozcupuje
do krajiny mezi ostružiny
