Blázni.cz - dobrý kanál

p?edcházející ?ásti:
1. Má báje?ná sestro...
2. ?íkali
3. Ráno

Málem jsem tu na té psychoušské pohovce vytuhla. Ale dokt?rek nejevil známky únavy ani v nejmenším. „No dob?e, p?íšt? budeme pokra?ovat.“ Odvalil se mi kámen ze srdce, zase mám aspo? na pár hodin klid.

Tak nemám. Rozhodli se, �e tohohle mého rozpolo�ení musí vyu�ít. Jak jim mám krucinál vysv?tlit, �e sem nepat?ím, �e nejsem blázen, ani nemocná? Poka�dé, kdy� o tom za?nu, jako kdyby m? nikdo neposlouchal. Nejen proto jsme do?ista jedné krve, ty a já, Jana a Lenka, ztracené sestry. Ale bohu�el jim te? tady nedoká�u vysv?tlit, �e m? sem zav?eli omylem. �e tu jednoduše nemám být. Protiví se mi ten skoro v?ze?skej mund?r, ranní vstávání, v??nej dohled, ale nejvíc mi vadí dokt?rek. Kdybys ho vid?la, pa?ácu. Hrozn? málo mluví, prý tu není od toho, aby nám n?co vykládal, ale naopak – my máme vykládat jemu o svých problémech a on nás vyslechne, on nás vylé?í. Taková konina. Tuhle m? napadlo, �e kdy� budu rozumná holka, kdy� budu spolupracovat, pustí m? jednou za ?as i n?kam ven. Jen�e co je venku? Jen další zdi. Na to jim seru. P?ijdeš si pro m? Lenko? Cht?la bych jít s tebou dom?, vím, �e by se mi u tebe líbilo. Nikdy jsem ho sice nevid?la, ale dokonale si umím p?edstavit pokoj, kde spíš. Teplej a m?kkej pokoj, pelíšek pro unavená zví?átka, pocit domova a bezpe?í.

Najednou jsem se ocitla na úpatí kopce. P?ede mnou se vinula vyšlapaná cesta, samá hlína, sem tam šutr a nebo ko?en, spousta k?oví okolo. Kam cesta vede, nebylo vid?t, ztrácela se v nízkých ke?ích a mezi divoce vypadajícími stromy. Netušila jsem, kde jsem se tam vzala, pro?, odkud, kdy, co je za den, m?síc a tak dál. Jen jsem n?kde hluboko uvnit? v??ila a cítila, �e a� vyjdu nahoru na ten kopec, tak zase budu š?astná. N?jaký veselý hlásek mi vemlouvav? broukal písni?ku „Vyjdi na kopec a hned ti bude líp“ p?ímo uvnit? mé hlavy. Nedalo se myslet na nic jiného, jen na ten neodbytný hlas a jeho naléhavou pobídku. Sna�ila jsem se upamatovat, pro? jsem tady a co je na konci té tajuplné cesty,  ale nešlo to. Jediná myšlenka byla „JDI!“ a dokonale p?ehlušila vše okolo. N?kde za zády jsem nejasn? tušila ruch ulice, mo�ná tam n?kde jsou další lidé, noc byla ?erná s oran�ovými okraji, jako mívá noc n?kde velmi blízko m?sta, kam dopadá trošinku sv?tla z pouli?ních lamp. Sna�ila jsem se zvednout t?�kou hlavu a podívat se nad sebe. Mezi v?tvemi strom? se dalo rozeznat no?ní nebe plné t?�kých mrak? ukrývajících m?síc. Mraky m?ly fantastické tvary bájných zví?at a rostlin z jiné planety. Byly šedé, hn?dé, tmav? rudé, indigov? modré, o?i sotva vnímaly tu plejádu barev a hlava se mi za?ínala to?it. Ješt? stále jsem stála na za?átku té cesty, nemohla jsem se rozhodnout, jestli poslechnu onen hlas v mém nitru, nebo jestli se oto?ím a p?jdu pry?. Jen�e kam? A pro?? Co kdy� ke mn? promlouváš skrze mé podv?domí ty a dob?e mi radíš? Tys v�dy všechno v?d?la líp, tob? se dá v??it. S touto myšlenou jsem za?ala po p?šin? vstoupat vzh?ru do kopce.
To ti je pak krásn?, �e ani nevíš, jak to popsat. Tolik nádhernejch pocit? prost? nepopíšeš. Nový barvy, nový chut?. Hlavn? se nezastavovat a jít dál. P?es n?kolik sv?tovejch stran najednou a zárove?. Cestuješ v ?ase. Tam a zpátky. Hrozn? t? to baví, je to super zá�itek, mluvíš jak reklama na problémy. Problémové jednání mladistvých. Ano, to je to, co tu ?ešíme – veleslavný soude. Všechno je najednou o?echový. Taková forma terapie. Jen na to nikdo nesmí p?ijít, slibujete? Pak vám to tajemství povím. Ale ne dnes, ne, dnes, ne, dnes ne! Kdyby tak aspo? šlo odsud si napsat sms. N?jaké to volání o pomoc. Halo halo, jsem tady, uvnit? svojí vlastní hlavy, pus?te m? ven!! Slyší m? n?kdo? Ne? Halo no tak halo! P?edbíháte se, víte to? Vidíte v?ci, které se stanou teprve za deset minut. Te? to víte, ale ostatním to nejde vysv?tlit. Popisujete, co cítíte, ale místo rozumné debaty vypadáte p?ed okolím jak magor, šílenec. Ob?as si povídáte sami k sob?, jen abyste se uvnit? sebe p?esv?d?ili, �e je sv?t ješt? v po?ádku, �e to šílenství je do?asný. Takových nám?t? na film, básní, dobrejch a u�ite?ných vynález? a v?cí, co vás napadne, jste nejchyt?ejší na sv?t?. Jen se vám ten váš vnit?ní sv?t, kdy� se kone?n? dostává do normálu, nesmí smrš?ovat moc rychle. No zrovna te?. Trochu deja vu. Vemte si t?eba chu? višní. Co vám to p?ipomíná? Horké léto, asi jako je te?, t?eš?ový sad, mládí, sv?�est a tak dál. Prima, ne? Dnes byl krásný, teplý letní den.  Nic nemusíte, je po škole, sv?t se vám zdá jako nejlepší místo k �ití. A pak p?ijde realita. Ráno. Kocovina a vyst?ízliv?ní. P?esn? v tomhle po?adí. Pokud je vám šestnáct a nevíte, jak na to. Hlava se vás ob?as sna�í oklamat, vlastní pam?? vás nechává na holi?kách, ale v�dycky jen na chvilinku. T?eba na pár slov.