Blázni.cz - dobrý kanál

A po?ád stojím tam pod tím kopcem a uva�uju, jestli se vydám na cestu, nebo ne.  A u� zase máte potom pocit, �e ovládáte vesmír dálkovým ovlada?em. Prsty vám opile tan?í – po klávesnici, je to ráj. Celé vaše t?lo tan?í. Kdyby ses te? vid?la. Jo ségra, máš fakt ránu. Jsme si dost podobné, já a ty. Skoro jak dvoj?ata, i kdy� to nejsme. Jsi starší ne� já, proto i rozumn?jší a opravdov?jší. I kdy� P. ?íká, �e já taky vypadám docela opravdová, kdy� m? tak pozoruje. … no nic, jedeme dál. ?lov?k si p?ipadá jak loutka na vodících provázcích! Takovej celej vyviklanej. Minuty jsou jak hodiny. Upravuješ si ?as, aby byl pohodlný tob?. Ale to nic, to je jen zdravá sobeckost.

Pro? mi tady nikdo nev??í? Jist?, to se stávalo i d?ív, tam venku, dokud jsem �ila sama a svobodná, �e mi nikdo nic nev??il. Ale taky se m? nikdo na nic neptal. Tady se ptají všichni. Po?ád se na n?co vyptávají. Ale kdy� u� mám náladu s nimi mluvit, nebo ani ne s nimi, ale kdy� u� mám náladu mluvit, tak mi nev??í. Málokdy to ?eknou otev?en?, ale výrazy v jejich tvá?ích ?íkají, �e mi nev??í. Jejich pochybova?né o?i to ?íkají. Jejich mírn? ušklíbnutá ústa to ?íkají. ?íká to dokt?rk?v zvláštn? strnulý zp?sob sezení, kdy� jeho t?lí?ko vypadá, jako kdyby zmrzlo v p?lce pohybu. Pohybu, který nechce dokon?it bez ohledu na to, co chce jeho mysl.

Všichni v autobuse ti ?tou myšlenky. Ale nev?dí, �e ty to víš. Domlouvají se na tebe, jak t? nejlíp donutit k p?iznání. Ale ty to nevzdáváš a dáš jim ochutnat jejich vlastní medicíny. At si taky zkusej, jaký to je, bejt za blbce, cítit se jak blázen, trp?t… p?ijít o své duchovní dvoj?e. Hledat sp?ízn?nou duši a nenalézat. Mít pocit, �e je vám nejlíp na sv?t?. Ale jen na omezenou dobu. Sami si ur?íte konec. Ale ne, to nesmíte, tohle právo vám odep?ou a ten p?íb?h od vás násiln? odseknou proti vaší v?li. Chcete k?i?et, bre?et, dát komukoli najevo, jak strašn? zle vám je, a nem?�ete. Takovej smutek nem?�e jeden ?lov?k sám p?e�ít. Ale nikoho a n?koho u� to nezajímá. Vaše sestra Lenka u� s váma nehraje, zabalila to a odpálila pry? a u� se nevrátí. Naposledy vás svezla na horské dráze cit? a pocit? a pak zmizela. Tentokrát je probuzení  horší a tvrdší ne� kdykoli  p?edtím. Kdy� myslíte, �e u� nem?�ete, tak lup a je tu další zlomenina na vaší k?ehké duši. Jako hedvábí se tence pá?ou nitky vaší psyché. Je b?itvou roz?ata…  máte smysl pro drama, ob?, vy i vaše sestra. Ona je starší, má víc zkušeností, tak jí to jde lépe. U� nevíte, co dál. Vy?erpání. Ale nad?je také… ta nad?je, která neumírá. Nikdy. Lenko, chybíš mi. I p?es to zlé mi chybíš. No a v tom autobuse se fikan? lidi zven?í st?ídají, abyste nem?li šanci zjistit, �e po vás jdou, t?eba jen letmý pohled napoví víc ne� tisíce slov. Gesta, jemná mimika. To vše jsou nápov?di. Zvládáte to, jste silní a odoln?jší ka�dou od�itou a p?e�itou t?íminutovkou. A pak vám to dojde. Ale to tajemství, �e to víte, jim ne?eknete. Ješt? ne, to si necháte a� pro velkolepé finále. �e i vaši sestru Lenku na vás narafi?ili. Zmije!