Blázni.cz - dobrý kanál

Rok se sešel s rokem. Léta se neviděly. Teď ale byla zima, ne léto, a tak to klaplo. I když... ze začátku jim to moc neklapalo.

 

Nejdřív se zdálo, že si jen přiťuknou. Jenže jakmile se oťukaly, došlo na narážky. Mohly si to dovolit. Venku zněly rachejtle, tak ty rány nebude slyšet.

 

"Jestli si myslíš, že s touhle sebrankou svedeš něco pořádnýho, tak se pleteš," vysmál se Dvatisícejedenáct Dvatisícedvanácti. (Měl už svý měsíce a stal se nevrlcem nevrlým, nervousem nervózním. Stačí si ostatně vzpomenout, jak stresoval o adventu.) "Nesvedeš nic. Ode mě k tobě to s něma je horší a horší."

 

Dvatisícedvanáct mlčel.

 

"Lidi jsou svoloč. Nevděčná svoloč," pokračoval Dvatisícejedenáct. "Podívej se na mě. Vydal jsem se pro ně. Každej den měli co slavit. Na kalendářích mě oškubali. Když jsem měl 20. 11., tak si ze mě dělali dobrej den. A teď, slyšíš je? Pumelice, petelice, ďaha, žaha, bum bác. Myslíš snad, že je to salva na mou počest?"

 

Dvatisícedvanáct mlčel.

 

"Cha. To je salva na tvůj příchod, lezou ti do zadku s bláhovejma předsevzetíma, tak jako mně, když jsem začínal. Celí nadržený, přesvědčený, že budeš lepší, že všechno zařídíš za ně. No a když ne, byl to prostě blbej rok. Voni nic. Voni né. Víš, co říkaj o mě? Že jsem blbej rok, protože svátky mi vyšly na víkend. Chápeš? No co to je za vděk? To není vděk. To je svoloč. Řekni."

 

Dvatisícedvanáct mlčel.

 

"Hele, ty budeš fakt poslední? Mayové říkali, že po tobě už žádnej nepřijde. Že to tady zhasneš, zavřeš a tak dál, chápeš. Přijde mi to divný, to Dvatisícetřináct přece končí tím smolným dvojčíslím, ne ty, no ne?"

 

Dvatisícedvanáct mlčel.

 

"Hele, mně je to jedno, já už stejně nebudu. Ale jestli máš zhasnout, tak zhasni bez výčitek, protože oni si fakt nezasloužej nic lepšího. Stačí se podívat na YouTube, co se tady děje. Stačí si přečíst diskuse na iDNESu. Když to ještě vedla generace jednoho tisíce, lidi z nás plánovali mít roky bez hladu a nemocí. Tihleti z nás udělali leda tak roky bez ladu a emocí. Chápeš. Takže jakže? Jsi poslední? A jakej budeš?"

 

Dvatisícedvanáct... mlčel.

 

"Ty mi něco zamlčuješ. To já poznám. Anebo budeš pěknej kliďas. Budeš kliďas?"

 

Dvatisícedvanáct mlčel...

 

... a pak se odmlčel: "Stačí, že budu. Musí to stačit tobě i jim. Když si budou patřičně hledět svýho, nemusej se starat, co bude za rok a co to bude za rok. Vůbec. A jestli bude, vůbec."

 

Dvatisícejedenáct nechápavě zavrtěl hlavou. "Já už těm mladejm nerozumím," odsekl si směrem k Dvatisícedvanácti a zvedl se od stolu. "Dal bych si s tebou ještě sklenku, ale už bych měl jít. Ať z toho nejsou historici zmatený."

 

Dvatisícedvanáct se chápavě pousmál, mlčky pozvedl číši na rozloučenou a napil se, co hrdlo zaráčelo. Silná chvíle žádá silnej alkohol. A v tu chvíli ho napadlo, že by nakonec mohl bejt ten kliďas. Uměl by to. A ta svoloč by to už asi potřebovala.

 

Tak snad si to nerozmyslel. Třeba si všichni odfouknem jedním svorným pf.