Blázni.cz - dobrý kanál

„Mami!“ zapišt?lo d?v?átko, „Povídej mi pohádku! Chci spinkat!“ a pohodln? se uvelebilo na seda?ce v tramvaji. Dosp?lý pasa�ér se nikdy tak pohodln? neslo�í na tyhle seda?ky v tramvajích, jako se na nich umí uvelebit ospalé dít?.

„Je�išmarja! Pohádku! Pohádku?!“ let?lo mamince hlavou. Krom? toho stíhal její mozek ješt? asi šest dalších operací. Zatnula zuby. Pak se usmála. Jen trochu nep?irozen?. D?v?e zam�ouralo. Pohádku. Ok.

„Šly spolu takhle na výlet dv? myšlenky a jedna druhé povídá…“ „Je�išmarja! Pro? zrovna myšlenky?! Ajajaj!“ Maminka se zamra?ila, na vte?inku ztuhla, nadechla se a pokra?ovala pevným hlasem (ovšem kolena cítila, jako by je m?la mít z gumy, a hrozilo, �e se slo�í): „…‘Tak ti m? napadlo – myslíš, �e tam n?kdy dojdeme?‘ eh eh hííí…!“ Copak m?�e myšlenka myslet?! Toseminepovedlo!

A matka se slo�ila vedle d?v?átka na zem a nap?l se smála a nap?l plakala a udivené a rozespalé d?cko s ní.