Blázni.cz - dobrý kanál

My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám, štěstí zdraví vinšujem vám.

Mrzlo, až praštilo a my tři kamarádi vyrazili na koledu. Ostatně jako každý rok. Křídou jsme psali na zárubně K+M+B a do ranečků sbírali různé dobroty a tretky, které nám dobří lidé ochotně dávali. Tu a tam jsme si přišli i na pár drobných mincí a hned se nám koledovalo veseleji. Této požehnané noci  ani psi neštěkali. Vším prostupovala láska, klid a mír.

Štěstí, zdraví, dlouhá léta, my jsme k vám přišli z daleka, my jsme k vám přišli z daleka.

Na konci malé dědiny stálo krásné stavení, už jsme byli řádně promrzlí a tak jsme požádali o střechu nad hlavou. Panímáma nám dala každému po krajíci chleba s husím sádlem a uvedla nás do skromné stáje. Pro nás to však byla pravá královská komnata. Bylo tu příjemně teplo, a aby ne, když našimi společníky byli oslík, beránek a pár tažných koní. Připadali jsme si docela jako Ježíšek v jesličkách. Zvířátka nás zahřívala svým dechem a Kašpar se dokonce přitulil k beránkovi, který jej přijal jako zbloudilou ovečku. Zabořil hlavu do jeho teplé vlny, rukama jej objal kolem krku a v tu ránu usnul, jako když ho do vody hodí. Baltazar zatím po očku pozoroval oslíka. Mně už pomalu přepadala únava a tak jsem také odešel do říše snů. Nevím, jak dlouho jsem spal, ale ze snu mě náhle vytrhlo zděšené hýkání oslíkovo. Oslík ale klidně spal v rohu stáje. Ono hýkání patřilo totiž mému druhu. Kašpar zběsile rajtoval na vyděšeném beránkovi a dychtivě hýkal jako osel. „Ten člověk je skutečné hovado, kolikrát už jsme museli prchat před rozzuřeným hospodářem a on si ani v tento posvátný den nedá pokoj!“, pomyslel jsem si a raději si přes hlavu přehodil otep slámy. Spánek však nepřicházel. Neustále jsem musel pozorovat svého přítele, kterak obcuje s nebohým beránkem. Kašpar se pomalu dostával do ráže. Řičel už doslova jako tur, beránkovi se podlamovala kolínka a tím pomalu měnil úhel jejich spojení, což Kašpara uvádělo na samotné hranice rozkoše. Nakonec s mohutným zavytím vyvrcholil, padl na znak a hluboce oddechoval. Stejně tak i chudák beránek. Po nějaké chvíli si otřel o bělostnou vlnu své vadnoucí přirození a usnul vyčerpáním.

Nám třem se hvězda zjevila, která jak živa nebyla, která jak živa nebyla.

Vyšel jsem se raději nadýchat chladného nočního vzduchu. Byla krásná, jasná noc. Dokonce bylo vidět padat hvězdy za obzor. Vybavoval jsem si jiné zážitky z jiných stájí a žasl, že nás za to ještě nikdo neupálil. Vždy jsme se štěstím unikli. Do jiné dědiny, dál za žebrotou. Snad jen shodou náhod se nám dařilo předbíhat svou pověst. Nikdy jsme se ze strachu nevrátili na stejné místo a putovali dál tím širým krajem. Zde se nám dosud dařilo budit dojem poctivých koledníků. Snad bychom mohli pár dnů zůstat. Nakonec, panímáma se k nám chovala hezky a zřejmě by jí nevadilo, nechat nás ve stáji na nějaký čas nocovat. Nakonec… panímáma taky není úplně k zahození.

Skutečně se nám podařilo panímámu přesvědčit, aby nás ve stáji ještě nechala. Slíbili jsme, že vypomůžeme s hospodářstvím a tak slovo dalo slovo a nám se začalo náramně dařit. Dokonce jsme i nějaký ten šesták dostali. Zvířátka ve stáji si pomalu zvykla na naší přítomnost. Zejména oslík velmi přilnul k Baltazarovi. Trávili spolu každou noc ve sladkém opojení tohoto zakázaného ovoce. Jen já jsem zabíjel stále víc času v osamění před stájí a přemítal jsem o kypré panímámě a o tom, co za poklady asi skrývá pod spodničkou. Jenže s ní bylo těžké pořízení. Jak se říká – cudnost sama. Nadevše milovala hospodáře a věřím, že by ji ani ve snu nic nemravného nenapadlo. Mé šance byly minimální.

Z daleka je cesta naše, do Betléma mysl naše, do Betléma mysl naše.

Jednoho dne nám hospodář přikázal zapřahnout koně do vozu a vůz naložit různým zbožím, které pojede prodat na trh do města. My jsme dostali za úkol vykydat stáje, opravit střechu na seníku a spoustu jiných drobností, které bylo třeba udělat. Při štípání šindelů mi nešikovně sjela sekyrka, načež mi zajela hluboko do lýtka. Dopajdal jsem se tedy do světnice, kde mě milá panímáma začala ihned ošetřovat. Vymyla mi ránu pálenkou a pak mi ji pevně zavázala obvazem. Musela použít značnou sílu, ale byla při tom tak jemná! Jak sílil tlak na mém lýtku, pociťoval jsem i silný tlak v kalhotách. Hlava se mi točila a zatmívalo se mi před očima. Chudák panímáma si myslela, že je mi zle ze ztráty krve. Můj útok vůbec nečekala. Vrhl jsem se na ni a začal z ní rvát šaty. Zděšeně vykřikla a snažila se se mnou bojovat. To už ale přispěchali moji druzi přivolaní jejím výkřikem. Ihned pochopili, která bije. Kašpar ji chytil za ruce, Baltazar za nohy a hodili s ní na stůl. Já mezitím připravil roubík ze zbytku obvazu a tím ji vzápětí umlčel.

A ty černej tam vzadu, nevystrkuj na nás bradu, nevystrkuj na nás bradu.

Než odbilo poledne, byli jsme na cestě k lesu. Zase na útěku. Už ani sem se nesmíme nikdy vrátit. Když budeme mít štěstí, k večeru budeme už hluboko v lesích a možná, že k ránu i překročíme hranici.

My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám, štěstí zdraví vinšujem vám.