1.10.2013
Když se řekne právo
...je možná řeč o moci.
To takhle někdo chce zničit plot kolem louky, co má soukromý vlastník. A někdo mu řekne: Dej si pozor, když to uděláš, on má právo po Tobě vymáhat náhradu. Ale je úplně jedno, jestli má nějaké právo. To, o co tu běží je, že k tomu má moc.
Nebo takhle někdo chce změnit telefonního operátora a začne s ním smlouvat ten současný. Většinou Vám řekne, že máte nárok (neboli právo) na něco lepšího, protože jste jejich dlouholetý zákazník a platíte faktury jakžtakž včas. Pravda ovšem je, že důvodem, proč Vám to nabízí, není žádné Vaše právo, ale Vaše moc zjistit si, že by to mohlo být lepší a Vaše moc ukončit smlouvu; a samozřejmě zájem zaměstnanců na zisku jejich firmy.
Je dobré se zamyslet, jestli někteří lidé, kteří mluví o právu, nechtějí schovat svou nepopulární moc za jméno zákona, ke kterému máte pocit, že byste měli chovat úctu (1.příklad). Je také dobré se zamyslet, jestli Vám nechtějí zatajit moc Vaši, neboť kdo se o své moci dozví, stává se mocnějším (2. příklad).
V prvním příkladě se mluví o legálním právu. To si úctu odvozuje z hodnot, o kterých tvrdí, že je chrání. A u nich také končí zdravá úcta k zákonům. Nenechme si tvrdit, že si někdo něco zaslouží proto, že je to vedeno v nějakém, ať už zvykovém či psaném, kodexu. Co si od nás druzí zaslouží, mohou říct jen hodnoty, z nichž jsou kodexy teprve odvozeny.
Ve druhém příkladě si necháváme tvrdit, že si něco zasloužíme. To si tvrdit nikdy nenechme. Myšlenka "já si něco zasloužím" plodí jen utrpení a bezmoc. Ano — je to svým způsobem asi paradox — druzí si zaslouží mnoho a jsme jim povinováni. Ale my žijete jen z toho, co je nám (bez jakékoliv číkoliv povinnosti nám cokoliv darovat) darováno, nebo co sami zmůžeme.
