něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 21. 4. 2025 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka            
4.11.2013
Spisovatelskej aneb Frngolový sloh

(sbírka k listování)

 

↩ Předchozí stránka

„No, ráno jsem se probudil, koukám jako puk do prázdný branky a čtyři stěny se začnou scvrkávat. Dostanu strach. Řeknu si: Mladej, koukej vodtud vypadnout. A pěkně z kostra.“

Lívežrout se nadýchl, udělal pšouk, nicméně nesmrděl.

Kazu si zabroukalo něco jako: „Cídiján drndrndrn fúj.“

„Pokračuji: A když sem dal dohromady kostru, čučím, že vokno jakbysmet.“

„Huhli dám,“ kýchl Lívežrout a frnknul přes dubroj.

Za oknem podzim tloukl o kámen červeným lístkem, bosá víla zábla horkou láskou.

„Au bolí,“ Múzek vzdychl o překot.

„Napsala, že tůt nebo tút?“

V zádu je nejdelší nit, je velmi režná a gůgala bum!

Močí…

Všichni bez pojítka.

„Nezdá se nám to?“

Hlučně si lebedí, koukají, špína se rozprostírá, no, beze všeho!

Kazu se vybrebentilo, až Lívežrout šktnul: „Nevymýšlej, ba přemýšlet ti uškodí. Skus například břiňkomluv.“

Kazu zkusí břiňkomluv, namíchá do malty Áh, vtáhne se do žaludku, zaúpí, křekne po kazuovzku: „Břiňkomluv se vybřinkal a poslední žlutá z nebe spadla.“

„No, ráno jsem se probudil, koukám jako puk do prázdný branky a čtyři stěny se začnou scvrkávat. Dostanu strach.



Další stránka ↪
<Šolmes>
Sdílejte: