20.3.2014
Pohádka o mývalovi
V jedné malé chaloupce v hlubokém lese žil malý mýval.
A protože byl výjimečný tím, že se nechtěl vůbec mýt, jako to všichni jeho diskofilní bráškové dělaj, říkali mu Fífa. (Ne, kecám) Říkali mu Špindíra.
Měl dlouhé dredy, roztrhané kecky a v batikované somračce nosil rezavé plechovky, které nějaké prase odhodilo v jejich lese, a Špindíra je chodil vyhazovat do košů do města.
Jednoho deštivého dne, když zrovna měl Špindíra nehoráznou mývalinu, šel s plechovkama k popelnicím. Když je vyhazoval, o jednu z nich se hrozně říznul do tlapičky. Nikomu ale nic neřekl, sepnul si to sichrhajznou a polil si to Alpou.
Ale to neměl podceňovat. Na takové zranění punková první pomoc nestačila.
Packa se mu podebrala a musel do nemocnice na operaci. Jenže neplatil zdravotní pojištění. Musel vrátit všechny prázdný lahváče, co doma pod pelíškem měl.
Pan doktor byl na něj hodný a před zákrokem ho nechal chvíli foukat rajský plyn. A když se Špindíra ráno probudil, měl tlapičku mnohem lepší. Měl pořád trochu haldy, které ho bavily, a sestřičky, krásný veverky, mu nosily jídlo a hustý prášky.
Špindíra se tam měl dobře a nikdy se už do nemocnice nebál.
A to je konec.