Blázni.cz - dobrý kanál

Osvícenské dogma, které kritizuji, říká, že dobro se dělá podle obecných zásad mravnosti, bez ohledu na to, jestli nám v naší obětavosti bere energii, nebo nám dělá radost. Proti tomu třeba starého Aristotela ani nenapadlo, že by dobře jednat a dobře se mít bylo něco oddělitelného. Bylo to prostě "dělat dobře". To dnes zní zábavně, ale především si můžeme všimnout, že nás pořád napadá: sobě, nebo druhému? Ale není tohle jen blbá otázka? Nepravdivé rozlišení?

Říkám, že stav věcí je sub specie aeternitatis nehodnotitelný. Je to prach, hvězdný prach, nádherný a prašivý vesmír. Hodnota vzniká až při rozvrhování našich možností, to je ale stále. Je v tom, co je na nás.

Proč to říkám: Ono by se mohlo zdát, že můžeme udělat něco, co je samo o sobě dobré, ale pro nás je to špatné.

Bum. Ono není nic samo o sobě dobré, krom veškerenstva jsoucna.

Ještě jednou to zkusíte ze stejné strany:

Když způsobím něco, díky čemuž bude spousta lidí mít peníze, bude to dobré možná ne samo o sobě, ale pro ně. Mít peníze je obecně docela dobré, ne?

Bim bam bum. Nic není obecně ani dobré ani špatné, protože obecně je všechno prach.

Ale teď neobecně! Zcela konkrétně milujme své bližní. V Lásce je radost. Co dáte člověku tím, že si uberete energii? Nějaký světský statek. Prach. Dejte mu místo toho Lásku. Dejte mu+sobě Lásku. Naše "individuality" vyrůstají z jednoho kořene, jsme jeden život. Dělejme dobře.