Už zase tě mám plné zuby
přesto tě stále nemám dost
dvě zvířátka stažená z kůže
dvě prázdné schránky
dvě ponožky narychlo skopnuté
se stále stydlivě válí pod postelí
pastelka pod stolem dokresluje moment
stojíme kousek od sebe
úsměvy od ucha k uchu
jen trochu provinile
Zas další horký den
zas další uhašení žízně
umyj si, prosím, tentokrát ruce
čistota půl zdraví
zdravíčko paní
Tak trochu smutná s přicházejícím létem
snad někdy tušíš, jak mi je
teď ne - teď určitě ne
odevzdáváš teď vesmíru kus své duše
pracující - městem uhánějící
snad někdy mluvíš sám se sebou
a tušíš... snad maličko tušíš
To nepomine - to nezrušíš
jak okoukaný obrázek
zakládáš na další neštěstí
a hasíš sžíravé plameny v mé duši
k zítřejšímu obědu si dám kus výživné vzpomínky
tak sytá duše může být jen spokojená
slídiči slídí
vyděrači vydírají
domy se do země propadají
my dva kráčíme dál
nezlomní v šílenství druhých
silní v šílenství násobku
teď zazářit - teď hořet a plát
Cítíš to?
Prosím, řekni mi, že to cítíš...
...právě teď.
Řekni mi, že všechno bude dobré
budu tě nenávidět
a bude mi i zatraceně dobře
protože přijdou zas...
...nejprve léto, pak podzim
zima a tak dál
bude to tak do našeho posledního dne
a pak bez nás spokojeně dál
toužím po uvolňujícím smíchu
- přijď a rozesměj mě prosím.
