Smíšku
to se jen tak nevidí
a to už bylo ráno světlo
Teď mi cizí hlas z rádia
říká něco o štěstí ve světě
v mém maličkatém světě
odkládám v básni tajemství
na délku dlaně
pár správně využitých centimetrů
a místo na psaní jak pro psa
celý náš dům
deka a trocha čisté vody
aha, ty se chceš společně dočkat rána
trochu se zdržet
pozapomenout
S nikým o tom nemluv
já to napíšu všem
kdo to chce vědět, ví to
další je marné a zbytečné
tak dál čekám na poštovního holuba
a dvířka aut cvakají
v zavřeném autě jak v pekle
jóga pro pankáče
horká záležitost pro odvážné.
Rozezvuč znovu prostor
který jsi bezostyšně umlčel
sevři mi prsty
ať uvěřím dalším lžím
když nechceš, co nemůžu ti dát
tak je to přeci v pořádku
Horko víří vzduchem
toho je málo
(...)
schopnost brát si ponaučení
- do polohy vypnuto -
smažím se jak kapr na slunci
ti ve stanu musejí být šílení či mrtví
zaspí, co měli by závidět
Vteřiny oslepujícího jasu
nekonečnou lahodící čarokrásu stínu
tekoucí potok
tekutá láska
použitá voda
psychicky rostu
zatímco slepnu
mše končí
odpustím si sama
když ty jsi daleko.
