And?le padlý do mokré trávy
ve jménu krásného
a za ?est ošklivého.
Opilý slovy, zfetovaný myšlenkami,
tvá nejistota
je opravdovou absencí jistoty.
Svítíš, jak ho?íš
p?ed?asn? - za dne
bledého z p?epíjení v?erejší rozja?enosti,
snad odlesky minulosti.
Sám sebou mrháš.
Nebát se a mí?it vysoko
je tak p?italivé;
být v??n? sráen pond?lky
dol? do ?istého bahna reality
t? vytrhává Bíd? z rukou.
Zt?les?uješ hádanky,
obklopen st?epy a špínou,
(vdy) nakonec p?ehlušený.
Láska k tomu zmatku je ?iré bláznovství
a ty je p?etavuješ v krutou a zra?ující nenávist,
z té kováš d?sivé sochy
v pekelné zahrad?
pracovního týdne.