12.9.2014
Antidepresivn d?de?ek
Na první pohled nastupoval do autobusu klasický ?eský
d?chodce. Ale hned na ten druhý byl n??ím okouzlující – podivuhodn? mladistvý
krok, elegantní lehkost, úsm?v. Doslova zá?ivý, díky n?kolika zlatým zub?m.
Víc pohledem ne slovy jsem mu nazna?ila, e mu ráda p?enechám místo k sezení.
Sklonil se a povídá, e d?kuje, ale e jede jen kousek. Pak se sklonil ješt?
víc a celý rozesmátý: „Je ale moc milé vid?t takové slušn? vychované mládí.“ A za?al
vypráv?t, e se ?lov?k hlavn? musí smát. e kdy p?eil vyvra?ování v?z?? v Terezín?,
protoe byl pro sv?j v?k a zdraví shledán jako snad ješt? upot?ebitelný, za?al
si svého zdraví váit a nep?estal. Te? je mu devadesát, t?m naho?e nev??í, jen
kradou, staví si vily a na národ kašlou. On u se do politiky nepoene. To musí
mladí a slušn? vychovaní. Ale musí se u toho smát a nesmí kašlat na ostatní
lidi.
Vystoupili jsme za jeho stálého povídání. e i to ho udruje v kondici,
stále n?co vypráv?t. A taky abychom to v?d?li. Asi jako my mladí. e je pot?eba
starat se o zdraví a smát se.
Rozlou?ili jsme se ob?adn?, pop?áli jsme si stálé a pevné zdraví a vydali se
kadý za svým.
Nemohu se p?estat usmívat.
