Blázni.cz - dobrý kanál

Na první pohled nastupoval do autobusu klasický český důchodce. Ale hned na ten druhý byl něčím okouzlující – podivuhodně mladistvý krok, elegantní lehkost, úsměv. Doslova zářivý, díky několika zlatým zubům.
Víc pohledem než slovy jsem mu naznačila, že mu ráda přenechám místo k sezení. Sklonil se a povídá, že děkuje, ale že jede jen kousek. Pak se sklonil ještě víc a celý rozesmátý: „Je ale moc milé vidět takové slušně vychované mládí.“ A začal vyprávět, že se člověk hlavně musí smát. Že když přežil vyvražďování vězňů v Terezíně, protože byl pro svůj věk a zdraví shledán jako snad ještě upotřebitelný, začal si svého zdraví vážit a nepřestal. Teď je mu devadesát, těm nahoře nevěří, jen kradou, staví si vily a na národ kašlou. On už se do politiky nepožene. To musí mladí a slušně vychovaní. Ale musí se u toho smát a nesmí kašlat na ostatní lidi.
Vystoupili jsme za jeho stálého povídání. Že i to ho udržuje v kondici, stále něco vyprávět. A taky abychom to věděli. Asi jako my mladí. Že je potřeba starat se o zdraví a smát se.
Rozloučili jsme se obřadně, popřáli jsme si stálé a pevné zdraví a vydali se každý za svým.
Nemohu se přestat usmívat.