První:
Když slova se slovy se potkají
a spojí
ladí a hřejou
šimrají
čas se zastaví
jakoby nebyl
důvěrně voní čaj
a druhý konec stolu
je úplně vzdálená Galaxie
jiný Vesmír
do kterého nesmím
nemám knír
a kňourám
zato mám klín
a ten mezi lidi občas vrážím
zářím
v podvečer uvidíš maličké jiskřičky
nepláču
když slova se slovy
se odeberou spát
a těla vibrují.
Druhá:
Pojď padat s listy
pojď být žlutý a podzimní
pojď ochutnávat byliny
a jiné světy
pojď bez obojku, bos
jak sjetý
jen pojď...
Natáhni ruku
trochu zkouřeně se plazí
na dotek od pěkného světru
hledej pod ním
tajemství spadaných kaštanů
Neveřejný kouzelný svět
za poslední větví
ve veřejném parku
skryt před brutálními kolečky tisíců kočárků
- sem mimina nesmí!
Říkej mi všemi mými jmény
obsáhni v jediném pohledu
nezměrné stáří mojí Duše
hřej si mě na prsou
budu se svíjet
pak kůži odložím
a půjdem spát
nepřej si
ať jsem tvou
jsem jen poukaz na problémy
s nekonečnou platností
bu bu bu
boj se boj
k lesu zády
rychle pryč
Podvečer zahání
svítivé vzpomínky
z komína stoupá domácí pohoda
tak s mizícím dnem
přestávám snít.
Třetí:
Barevné plamínky tančí
a známý prostor je najednou neznámý
pěkné pohledy posílám
přes prázdný stůl
záhada zůstává
pod látkou ukrytá
napořád?
V papírovém světě
nahodilých nemožností
tápeme a honíme se
v tempu splašených
divokých
psích duší
a krvelačných smilných těl.
Čtvrtá:
Každé NE
bylo jako
další maličký dobrý skutek
a láska bolí
jenom hloupé lidi
a přes to
je dobré vědět
co dělat
když holky brečí
a nebo velmi brzy
mohly by začít
ztracené v podzimním listí
a ve vlastních složitých světech.
