Blázni.cz - dobrý kanál

P?edcházející ?ásti:

1. Má báje?ná sestro...

2. ?íkali

Ráno máš pocit, �e jsi sou?ástí sociologickýho experimentu. Proud v?domí, paranoia a tak. Myšlenky se ti sbíhají k jednomu bodu. Tedy spíš myšLenka, ta mn? nejde z hlavy. Ona. Jedna jediná. Moje druhá p?lka, mé druhé já, sv?týlko ve tm?, za?átek i konec, smích i plá?. U� chápete, co to pro m? znamenalo a znamená? Všechnu tu bolest, kdy� m? odervali od mé sestry, tu bolest, která skoro nešla snést, to poní�ení, od za?átku do konce. Pak se pro m? objevil všelék, prej: vylé?í ti to všechno na sv?t?, i rýmu, i zlomené srdce, i bolavou duši. Odnau?í t? to špatným zp?sob?m, zm?ní ti to �ivot. Jen nikdo u� ne?ekl, �e za�iješ neuv??itelný vzlety i pády, tlamou na studenou, špinavou zem, rozbitá ústa, rány, šrámy, Šrámk?v splav, oblíbenej film sebevrah?, koktejl z pocit?, sebedestrukce… první zkušenosti, zkušenost je nep?enosná, �e ti o tom ?ekli na základce? Pche, ne?ekli ti dost. Jak zví?átko v kleci. Není to nic p?íjemnýho, ale jen na chvilku, pak je ti skv?le, nejlíp na sv?t?, všichni jsou tu s tebou, and?lé, blázni, �irafy, múzy, pr?hledné látky i nejpevn?jší okovy, trochu Kavárny proti kavárn?, trochu klasik?, bílých i ?erných klapek, schody i potrubí,

… nevadí… vidíš, u� jsem ti vypráv?la o Kavárn? naproti kavárn?? Ješt? ne, vi?. Napravím to. Lenko, tam by se ti líbilo. Není to tam tak soukromý prostor jako tv?j pelíšek, ale je to tam moc p?kný. ?asto tam sedím a píšu ti. Ten p?edlouhej dopis o tom, jak bre?ím. Všimla sis, �e na konci ka�dé trasy tramvají je benzínka? To místo má svou minulost, svá tajemství. Jako skoro ka�dej kout v tomhle m?st?, v našem m?st?. V tom nádherným, velikým m?st?. Odbíhám, promi?, tak tedy Kavárna. Bezvadnej prostor, tam by se klidn? dala Lolita p?e?íst na jeden zátah k odpolednímu kafi.
A pak se tam vrátíš. Do té p?íšerné krajiny z no?ních m?r. Do tvá?e ti svítí jen sv?tlo z monitoru a prsty tancují neklidný ?ardáš po klávesách. Ale hudba se neozývá, jen n?co na zp?sob šamanských bubn? n?jakého primitivního národa. Ale to musíme p?ijmout, my, co �ijeme v tomhle století, který se hroutí. Které je za?átkem konce. Slyšíte ty sirény? Sirény?
Zpátky k dokt?rkovi. N?kdy se mi zdá, �e ten z mých no?ních m?r není tak strašný jako ten reálný. Nechce mi uškodit, naopak, chce odhalit pravou p?í?inu mé nemoci. Obrátit naruby i nejmenší kapsi?ku mého mozku a vydolovat to z ní, tu odpov?? na otázku, co nás všechny trápí. Krom? dokt?rka je tu ješt? jedna d?le�itá osoba – P. �ádný P kafkovského formátu, prost? jen P. Pomaha?. Promíta? filmu sv?ta. První a Poslední. Superhrdina. Zasáhne, kdy� je pot?eba. Restart. „Nabízím do�ivotní úsp?ch a št?stí jen za mírný poplatek – polovinu duše,“ ?ekl a ?ábelsky krásn? se usmál.
Ta správná rozhodnutí jsou v�dy dílem jedné jediné vte?iny. Doprava, nebo doleva?
Na cestu neznámou, divokou, vzrušující a mo�ná tu nejlepší v �ivot?? Vedoucí z okna ven a zpátky do okna, do cizích byt?, do všelijakých podnik?, do snových krajin d?tství, do bláznivých okam�ik?, do absolutní bla�enosti, do nejtemn?jšího pekla? Tahle cesta t? nutí vid?t za roh, vid?t a slyšet, pískat si písni?ku v hlav? a t?šit se, hlavn? se po?ád na n?co t?šit. A ?ekat. O ?ekání p?íšt?, toti� to je samostatná kapitola tohoto šíleného p?íb?hu.

(pokra?ování: Málem)