Byla jednou jedna Nána,
ta nem?la ráda rána.
Kadé ráno ?ertila se:
"To u musím vstávat zase?"
Tak jednoho rána
lamentuje máma:
"Holka zlatá, Náno, b?da,
to chceš spát a do ob?da?"
Nána na to s dlouhým nosem:
"Nevylezu z pe?in ven!
P?es ob?d a do ve?e?e.
Jenoduše celý den!"
Máma k?i?í dál:
"?ert aby t? Náno vzal!"
A p?esn? v tom okamiku
vylétl ?ertík ze šuplíku.
"Bu bu bu ty malá hloupá,
nevidíš, jak slunce nad kope?ky stoupá?
Bude zá?it celý den
a tak hajdy z pe?in ven!"
Máma stojí, ml?í,
Nána se pod pe?inou kr?í
a jak se náhle objevil,
lup!, ?ert je zas fu?,
jako by tu nikdy nebyl.
"Náno, budeš u te? vstávat?"
ptá se zkoprn?lá máma.
Nána jen kývá hlavi?kou
a hledá sukni s bl?zi?kou.
A tak naše milá Nána
od toho kouzelného rána
vstává sama podle budíku
a pe?liv? si uklízí v šuplíku.
