Blázni.cz - dobrý kanál

Nastěhovali jsme se do starého bytu na Smíchově, jehož srdcem je starý kotel se jménem Dakon. Je to náš Dakon, který má dvě větve a žebra radiátorů. Má taky topeniště, popelák a rouru od komína, má taky tachometr.

Takový kotel je v každé době výhodou, protože ačkoliv je vybaven pomocným čerpadlem, je toto, v případě poruchy, odstaveno a teplo se může šířit samospádem. Je to dokonale svobodné médium. My živíme jeho a on nám dává oheň. Hrajeme si spolu a milujeme ho, protože oheň je také v každém z nás!

Když nemáme peníze, můžeme topit bedýnkami od ovoce, nejsou li bedýnky, vybíráme popelnice s kartonem, jdeme li se projít, přinášíme vyhozené dřevo od popelnic, z parku. Vánoční sezóna je žní vánočních stromků. Kolik toho lidé dnes vyhodí. Tolik odpadu – potravy.

A přijde-li nás dnes někdo navštívit, dostane kávu, čaj či jídlo, protože HOST DO DOMU, BŮH DO DOMU. Nebydlíme sami, abychom přežili v tomto bytě a uplatili nehorázný nájem, potřebujeme spolubydlící. Co se jich za ty roky vystřídalo.

Co ovšem je zajímavé, že kdo neřezal, rád neúsporně topí, kdo nenosil dřevo, ten rád se nadmíru hřeje. A přijde li k nám návštěva, často říkává: „To je ale krásný kotel! Vy topíte dřevem!?“

A já se často usmívám pod vous, neb vím, jak málo již šťastní a mladí umějí používat oheň. Stačilo by pár dnů a již by byl kotel zasypán popelem a nadávkami, a on by za trest kouřil a dýmil. Vše potřebuje pozornost, čas a píli. Málokdo je dnes tak svobodný, aby si alespoň zatopil upřímně a přímo. Málokdo vidí práci a lásku. Málokdo má čas na prostý život, a přitom každý po něm touží, touží nezraňovat, být v souladu s vesmírem, ale často jsou to pouze slova.

Kotel by nakonec byl odnesen do šrotu a na jeho místo nastoupil by plyn či elektřina, a tu bychom vozili z daleka a vesele bychom se usmívali, jak jsme nad tím vyzráli, a parky by se paradoxně postupně zmenšovaly, neb lidí by bylo více a odpadu by přibývalo, ten bychom si ovšem zaplatili odvézt (poté, co již jsme ho zaplatili přivézt a vyrobit a koupit), aby nám z něj vyrobili elektřinu. A pak bychom museli být ke svém domu připoutáni tak jako nájmem, tak jako k telefonu, k pronájmu svého těla. Paušály našich životů sají nám snad přímo z morku. Stali bychom se otroky svého nerozumu.

A mezitím naše hovna si vesele odplouvají na cizí zahrádku, i voda, i moč. A my slábneme, rychle slábneme.