Blázni.cz - dobrý kanál

Stavíme beruščí domeček, řeklo to dítě za plotem školky a Ty jsi souhlasil. Přesně o to Ti šlo, vybudovat něco krásnýho. Ale jak chceš vybudovat něco krásnýho ve světě, kde objekty nemaj hodnotu, jsou vždycky stejně dobrý jako jsou špatný a Ty to víš? A tahleta kontradikce uprostřed Tvý hlavy byla doposud Tvoje směrovka. Nebyla to snaha nebo potřeba, jen naděje, který jsi chodil otevírat dveře. Naděje ve společnost osvobozenejch moudrejch bytostí. V komunitu.

Přijde chvíle, kdy se Ti ta kontradikce realizuje před očima. Ztratíš naději v něco, co je z principu nemožný. Něco, čemu se říká lepší svět. Ztratíš chuť stavět beruščí domečky. Možná je budeš stavět dál, stavět je k rozprášení, jako mandaly. Rozhodně nenajdeš dobrej důvod stavět něco jinýho. Rezignuješ. To se Ti taky vždycky líbilo – vzdej se a budeš mít mír. Ale k tomu Ti vždycky stačilo rezignovat na úsilí. Naděje tu byla s Tebou. Možná ona byla ten objekt. Hýčkanej rozpadající se plyšák. Konec politiky. Konec výstavby. Čas na beznadějnou Lásku.

Narodil ses do doby, která, když se zeptáš, jaký je rozdíl mezi duší muže a ženy, odpoví, že muž a žena jsou rovnoprávní. To není moc dobrá odpověď. Taky Ti řekne, že muž je rozum a žena cit, ale přesto má muž city a žena rozum. To je taky dost divná odpověď. A tak poslyš můj pokus o odpovědění, samoucky hledající a vyšpekulovaný.

Muži mají navíc jeden orgán, který nazývám stavidlo. Nachází se mezi jezerem pocitů (které je u mužů stálejší) a oblastí postojů. Proto ne nadarmo existují sousloví jako „slovo chlapa“.

Je to jen hypotéza a víc zatím nevím. Ale myslím, že pokud je to pravda, měl bys to vědět. Usnadní Ti to život.