něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 02. 10. 2017 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            

Pes a most (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Hromádky jablek (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Znám to tu z mapy! (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kavárna (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kolik nás dnes dokáže (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Neboj se, dítě (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Tentam je tam-tam. (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Plavit se (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Fragment (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Je třeba odpovědět na výzvu prachu (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Upnul ses (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Zajímavý (próza, Jaroslav Alétotaky) • Vládce (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Ptáš se (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Oči (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Uprostřed lidí (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Bejt (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Hráze (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Tik ťak (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Špunt a výr (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Co usnadňuje komunikaci (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nezvaní (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Obrázky (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Nadešel snad čas činů? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Čekáme na den (mantra) (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Už je tu to, co máme tak rádi (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Jazyk modlitby (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Proč trávíme čas péčí o stroje? (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Kanibal (poezie, Jaroslav Alétotaky)

12.5.2017
Kanibal

Jsem zub času

travič i travička

na sobě se pasu.

12.5.2017
Proč trávíme čas péčí o stroje?

Umějí snad stroje pečovat o lidi?

Nikoliv. Stroj nezná něhu.


Stroj umí

při dodání vstupů

dosahovat výsledků.


Tak proč

trávíme čas péčí o stroje?

Co tím komu dáváme

ze srdce?

Komu se tím věnujeme?


Věnujeme život jako vstup

a stroj jede od výsledku k výsledku.


Kam?

12.5.2017
Jazyk modlitby

V jednotě v nicotě

v bytí v nebytí

v plnosti v prázdnotě

ve smrti v životě

 

žiješ

naplňuješ

jednotíš

jsi

 

zatímco já

 

umírám

vyprazdňuji se

nicotním

nejsem

12.3.2017
Už je tu to, co máme tak rádi

Stromy

louky

deky

kytary


Vlasy

oči

láska

díky za ty dary

12.3.2017
Čekáme na den (mantra)

Čekáme na den

kdy dojde všechno müsli

čekáme na den

kdy dojde všechno müsli

čekáme na den

kdy dojde všechno müsli

Všechno müsli dojde

a pak nebude nic


(pokračuje v obměnách

Čekám na tu chvíli...

I ty čekáš na tu chvíli...

Blíží se den...

Už je tu den...)

4.11.2016
Nadešel snad čas činů?

Že máme stát o svobodu
to jsme se naučili
otevírat si všechny možnosti
to jsme se naučili
jenže je tu smrt
a jak se blíží
možnosti, které jsme otevřeli
se pomalu zavírají

Přivítat vše, co přišlo
to jsme se naučili
ale naučíme se
vzdát se svévole a násilí
či snad i vůle a činů?
Naučíme se přivítat smrt?

Nebo se přecijen vzepřem
vyjdem z klidu rezignace
rozvířit pár zrnek prachu
zarazit kopí do země
a hlasitě zakřičet
a s ozvěnou slyšet
jak se nám směje
nekonečné nebe?

5.8.2015
Obrázky

Když se blížíš

kolem to vlaje a plandá


tu je louka s chatrčí

posbíraná kapela s půjčenými kytarami

mladičký básník trvající na dočtení svého notesu

co na tom, že mu zvukař ani nevytáhnul šavli

pivní strýc, co zná všechny intelektuály

protiatomáky ve všech provedeních

sojové guláše

poskakující krásky, dodávající jistotu, že

tohle je ta osvobozená přirozenost

nazí denní i noční pračlověci

pár zbloudilých teenagerů, kteří příští rok přijedou vlasatí a ověšení korálky

a další rok už možná vůbec

a pak ti, kteří to vydrželi

skromné legendy undergroundu

děti a psi

a nějaká ta čistá pospolitost bez zbytečných gest

víkendový alkoholismus

debaty o nezabíjení zvířátek

nástrahách systému

paleta milostných hráteh

a poloh spánku.

5.8.2015
Nezvaní

Do hospody ke stolu

svá ega si nosí

jen pár z hostí

ostatní s nimi vedou bitvy jen v domácích ponorkách


Ale tito

říkejme jim provokatéři

budí v přátelích stud


Když jakoby konverzačně

ptají se

proč nezahodit své slabiny

proč se netaneme světci

co nás baví na našich chybách

kolem nichž se jinak točí

odpočatá řeč.

24.3.2015
Co usnadňuje komunikaci

žehlička

tělocvična

kohout

pragotron

louskáček na ořechy

písek

polívka

špunt.

11.3.2015
Špunt a výr

Ve víře, že vír je zvíře
zvířil jsem ho ve vaně
výral na mě velkým okem
věřil jsem, že naštvaně

kachna, loď a všechno vůkol
bylo od něj zvířeno
když zandám špunt, zavřeš oko!
zdivočelá zvířeno!

11.3.2015
Tik ťak

Blázni ti si tikají
a píšou básně pro děti

dospělí si vykají
a neptají se:
Co je Ti?


říkají:
Co je vám, pane?

prý se to sluší - ba ne!

blázni i děti si tykají
i když se vůbec neznají.

30.12.2014
Hráze

V odpovědích na Jak se máš je víc a více falše
to jak se život stává míň a méně sdělitelným
srozumitelným
ta věčná: to já bych nemohl
mít to tak, jak to máš Ty
- to je berlínská zeď komunikace.

Už jenom volná Láska
natož manželství
nebo ta věčná: a čím se teda živíš?

Názory už moc hotové.

Málokdo věří natož ví
že žít dobře je dobře žít
a tolik v duších nejbližších
je strachu z pekel
a potřeby tragiky.

A svět mezitím
mezi prací a dovolenou
studiem a rodinou
šamponem a ledničkou
funguje normálně.

Jen občas má depresi
ale o tom nemluví.

30.11.2014
Bejt

Bejt
kytarista zpěvák žít nonstop párty nepotkat střízlivýho nevidět den
učitel ve škole bejt loajální ředitelce vystupovat na úrovni bojovat s nezájmem
programátor ztracenej v kódu pro náhodnýho klienta pilující logiku s kruhama pod očima
bejt podnikatel počítat peníze v tabulce dělat si reklamu nabízet služby
zaměstnanec zapomenout obsah myslet na padla nechat si ukrást čas
říkat si, že to není tak hrozný
že je u toho často zábava
bejt
něčím
cítit teplo společnosti která Tě uznává
protože ví, za jakej konec to vzít
nebo nebejt
nic
nebo bejt
svejm rodičům dobrým synem
svý ženě dobrým mužem
vašim dětem dobrým otcem
svý obci dobrým občanem
to není málo
a co teprv
(svýmu)
Bohu dobrým služebníkem
rukou
či bydlištěm
snad
snad jen to
nebo nebejt
nic
nebo
obojí.

22.11.2014
Uprostřed lidí

Uprostřed lidí podivně sám.

Mluvím pomálu.

Poslouchám

jak ten a ten snad už má práci

jak zas ty vlaky jezdí pozdě

jací jsou politici sráči

kdo si co pověsí doma po zdech

– z toho by jeden zdech.


Tak mluvím pomálu

občas jen vydám povzdech.


Uprostřed lidí

uprostřed hluku

podám Ti srdce

nastavíš ruku?

Hýbe se? Nevíš? Řekni, tepe?

Nechceš ho? Nevíš? Bylo pro Tebe...

podám Ti mysl – chceš si ji zkusit?

Můžeš s ní

– zcela záhy 

zrušit

vládu i dráhy.


Uprostřed lidí podivně sám

hraju si s myslí – přemítám

co jsou ta slova

kolik váží

co se tím hnojí

kam se to sváží

kam to ti lidé všechno háží

a jestli se takhle vážně dá žít.


Uprostřed hluku

uprostřed vřavy

Nastavíš ruku?

Podám Ti ticho

zprostřed své hlavy.

 

22.11.2014
Oči

Řekni, máš čas

hledět mi do očí?


Může to chvíli být

nepohodlné


a možná se nepodaří

vyměnit ai pár

datových paketů


a možná Ti uhnu


ale za dobrého počasí

až se usadí kal

možná něco zahlédneme

oba.

12.7.2014
Ptáš se

Ptáš se

kolik mám místa v srdci
a kolik ho tam zbyde
když se zaplní

kolik mám času myslet
a kolik z těchhle minut
Ti náleží

Kdyby ale Láska
nebyla plnější než plnost
nerozšiřovala srdce donekonečna
dala se sečíst v minutách
a postavit na váhu

stála bys o ni?

18.6.2014
Vládce

Neoholený neonácek
jel do Kácova na Kácov se skácet
nebyl to ovšem ičař, neplátce ani plátce,
ani zaměstnanec – byl prostě bez práce.
V tuto chvíli je zbytečné ptát se
zda jel z práce, jak předtím mohlo zdát se

Neoholený neonácek
jel do Kácova Kácov pít a zvracet
neovládá se a nachlastá se
až musí se skácet na blízký plácek
když tu jde kolem jiný nácek

Hle, vlasáč se špínou zažranou v látce
on bude otrok a já budu vládce
Tak neonácek hledá klacek
A už je nácek mlácen klackem
A už je nácek mlácen náckem

Inu, když to tak shrnu krátce
měl by nácek nácka bát se.

18.6.2014
Zajímavý

Ráno jsem si uvařil kafe a vydal se na vlak. Mám to s jedním přestupem. V automatu jsem vyklikal jízdenku a sedím, přichází průvodčí.
„Přistoupili?“
Kontroluje pána vedle a už míří pryč. Přešel mě, zandavám jízdenku a balíček slevových kartiček zpět do peněženky.
Přestoupím a po chvíli přichází další, sotva k rozeznání od prvního. Většinou Vás nepřejdou. Nechce se mi, ale znovu vyštrachám z peněženky svou sbírku. Jenže situace se opakuje.
V tu chvíli jsem dostal skvělý nápad, že jsem možná neviditelný. Jsem celkem nevychovaný hoch, tak jsem se tomu začal dost přiblble nahlas smát. Jenže si toho nikdo nevšiml. Hustý.
Takže jsem neviditelný a neslyšitelný... Postupně jsem to testoval různými grimasami, až jsem začal poskakovat v uličce vlaku a vydávat skřeky. Ale je to dost divný. Můžu hmatat na věci, uvařit si čaj a vyklikat si jízdenku. Takže někdo musí vidět následky, třeba jak se ošlapává podlaha, přemisťuje hrnek a tak. Ne. Velmi brzy jsem zjistil, že nikdo nic takového vidět nemusí. Nevím proč. Představuji si, že se v jejich světě věci vždy naaranžují tak, aby jejich vysvětlení vystačilo beze mě. Nejsem moc militantní, ale dostal jsem chuť někoho praštit po hlavě. Co to udělá.
Chvilku jsem si myslel, že je to zábava. Možná by byla, kdybych moh dělat lidem naschvály. Lez jsem na neslušný místa a udělal si ze světa takový 3D kino. Bylo to dost z nouze, vlastně mě to nebavilo ani ze začátku.
Pak jsem si zkoušel namlouvat, že je to trest. Něco jsem proved a za to jsem v tomhle pekle, kde zakoušim ignorování od všech lidí – aha! Asi jsem byl k druhým málo vnímavý, díky, dobrý Bože, žes na mě seslal tenhle zlý sen, abych si to uvědomil. Sliboval jsem jako malé děcko, že už budu hodný. Ale taky jsem tomu moc nevěřil.
Ale že to je peklo, tomu jsem věřil čím dál víc. Ani tělesný kontakt s lidmi nefungoval. Když jsem třeba zkoušel nějakou dívku pohladit (ano, máte pravdu, to mě napadlo ještě dřív, než mlácení po hlavě), odstrčila mě nebo poodešla, jako bych byl hmyz, stěna, nebo cokoliv zrovna bylo nablízku za vysvětlení. Někdy se stalo, že si doteku lidé ani nevšimli.
Byl jsem neviditelný, neslyšitelný, téměř nehmatatelný a hlavně nezajímavý. Další den jsem měl jít do zaměstnání, tak jsem dostal špatný, velmi špatný nápad, že bych mohl svou práci udělat. Bude jim to divné, práce je hotová, a já nikde! Po osmi hodinách mi odměnou bylo: „Máme ty výsledky? Máme. Výborně.“
Vzpomněl jsem si na svůj první pracovní den, kdy jsem v sobě překvapeně pozoroval radost při každém „prosím tě, mohl bys...?“ Potřebovali mě. Potřebovali MĚ. Potřebovali mě?
Bylo to opravdu peklo a sen a trest. Další den už se mě průvodčí zeptal na jízdenku. Někomu může být divné, že to skončilo, ale mně to divné nebylo. Ono to vlastně ani neskončilo a když už to takhle rozebíráme, ani to nezačalo. Průvodčí zkontroloval jízdenku a polknul nějaké to děkuji. Poděkoval jsem (Bohu) za dávku prozření, kterou jsem dostal ve světě, kde jsem nezajímal lidi. Já. Jak bych mohl někoho nezajímat? Jsem přeci velmi zajímavý, říkám si polohlasem, a směji se tomu, že mě to vůbec někdy napadlo.

14.3.2014
Upnul ses

k budoucnu

a to teď ukrajuje z přítomna.

 

Zemřeš!

a nevíš dne.

 

Ztratíš se v bolestivém snu?

11.3.2014
Je třeba odpovědět na výzvu prachu

Prachem jsi a v prach se obrátíš
a prachem je i to nejdražší, co kdy můžeš světu dát.
 –
Půjdu a budu dávat
neb to je skutečné štěstí.

4.3.2014  (upr. 5.3.2014)
Fragment

Lehce – jak závoj víly – vznáší se

útržek papíru

ve vodě

v bílé míse.

20.1.2014
Plavit se

Plavit se

umí pramice

a tu je otázka do pranice

a tu je otázka pro panice:

proč pronic zanic neporanit se?

a tu je otázka pro potkanice:

proč nevesnít se ve sníh

proč v mysli myslivce

myslit se?

Hleď bránit se

jako bránice!

či jako beranice

manželka skopce

neboli ovce

 

a chraň se

z kopce řítit se

a v hrobce svého otce

potkat vrabce

 

a zřídit se

 

a mít díru v kapse.

16.11.2013
Tentam je tam-tam.

Kde je ten – ten?

Tam je ten – ten!

Tady je ten, ten co neni tentam!

Ten je tentam

Tam je tam-tam

Ten je tam, tam, kde neni ten ten!


Neni to tamten, ten a ani onen

Neni to ten, ten, co neni tentam!

Tentam je tam-tam a taky buben

Nejde to pajcrem ven a ani tam!


Nejde to pajcrem, nejde to majzlem

nejde to kladivem, nejde to ven!

Nejde to pajcrem, nejde to majzlem

nejde to kladivem, nejde to ven!!

6.7.2013
Neboj se, dítě

Ty to budeš mít v životě jednoduchý!

Zjistíme, pro co ses narodil,

v čem jseš génius

každej jsme přece na něco!

A to pak hezky vypiluješ

a budeš za to dostávat peníze.

Budeš mít práci, která Tě bude bavit

a díky tý spoustě peněz i spokojenou rodinu.

3.7.2013
Kolik nás dnes dokáže

mluvit tak
jako by každé slovo mělo dostat ozvěnu
s uctivou bázlivostí před aurou druhých
jako když se dva poznávají
jako když žádáte o tanec
nebo dáváte jemný pokyn ke konci meditace
a otevření očí

jako blázen
jako někdo z Marsu
v hluku hospody přeslechnutý
v kole starostí odrušený
s malou pravděpodobností docílení toho nebo onoho stavu věcí
a přeci s obrovskou nadějí na náhlou proměnu všeho
zamilovaně
a dětsky.

8.3.2013
Kavárna

Nalejou

mi v literární kavárně

literární kafe?

28.2.2013
Znám to tu z mapy!

(sbírka básní)

 

aletotaky_521_01



↪ Další stránka

13.1.2013
Hromádky jablek

Bezprizorní nejistota pošetilých vět

veskrze zkrvácená

na prstech

a stěna v prostoru

břeh

a pěna na mostech

 

hromádky jablek

na našich kompostech

a pod lampičkou odposlech.

 

Už jsem na doslech

Tvůj plamen sem došleh

a tvoji služebníci na oslech

kreslí po zdech

 

což, pravda, stojí za povzdech

což, pravda, stojí za posměch

v náš prospěch.

3.11.2012  (upr. 2.12.2012)
Pes a most

 

Běží pes přes most

neboť má přednost

Kočka běží okolo

ptáček zpívá johoho.

 



⇡nahoru⇡