Blázni.cz - dobrý kanál

Žralok mě kouše do ruky,

potápím se hloubš a hlouběji

a propadám se ke dnu.

Nenacházím oázu,

trampolínu někdo ukradl.

Nastražená past,

nohy zabořené v bahně.

Utonulý skok,

odkotvení chybí.

Hledám naději.

Přízeň toužebně vyškrabuji do zdi.

Brousím drápy.

Sním o plné misce dobrot.

Navíc je zakázána hudba.

Detektory lži hlídají náš klub Pali.

Dokonce je zakázáno mluvit.

A co zbývá?

Vynořit se,

Nadechnout se,

Očistit se,

Uklidnit se.

A pak přijde Rus

samozvaný přítel

prase v masce člověka

hnus.

Moře bezpráví.

Vlna za vlnou

krok za krokem

mrak za mrakem

vteřina za vteřinou.

"Darujte mi život, když Vám daruji vše, co mám."

(Arion)

Namočit si rovná záda,

činí vlnám starost.

Pěvec se zlomenými křídly v purpurovém plášti,

první svého druhu,

rozechvěl ustálenou zvyklost

hřešit.

Lampami osvětlená cesta nevede vždy zpět.

Prázdné regály obchodů vystavují kulturní rozkvět.

Komár vysál sopku,

jež zastavila vlnobití

a daroval vládu lidem

Zmatek,

jež lze řídit konzervativně,

vždy mít připravenou pistoli

v šuplíku pracovního stolu s jedním nábojem.

Rozlitý nektar života rozehřeje povrch zimní louky

pestrými barvami lučního kvítí.

Betonové trosky nezrecyklovaných novostaveb

rozpadly se v čas.

Indiání duhového kmene,

na prázdné místo vysadili prastaré stromy

na věčnost pějící píseň.

Zlo svých předků hnijící z neznalosti

rozháněly děti tancem neřesti.

Muhammad nepřijal horu kostí vyskládanou v pedestial.

Při konání přežití,

o slávu nestál.

Popřel myšlenky,

v nichž člověk neobstál.

Mezi skalisky uzavřel svůj hněv.

Když vláčeli ho v davu,

rozdával úsměv.

Popravu zajistil mu milostivý soudce.

Slova překrývají skutky.

Raději neotvírat prastaré svitky,

z nichž Smutek lidstva lze vyčíst.

Vzducholoď pluje oblohou nad hlavami přeživších,

jak velryba vznášející se v oceánu.

Koukáme,

s údivem na postapokalyptický mechanický balet

tančící v nekonečném prostoru nad námi,

ze dna trosek zaniklého města.

Zažíváme zánik lidské pýchy,

jež odpadá s hořící živou hmotou vzducholodě

a upaluje zaživa nevěřící potomky Scyllia.

Lidstvo uskupené v galaxii

čítající 8 miliard hvězd

vzájemně propojených šesti stupni odloučení.

Zbloudilé duše bláznů srší jiskry - signály,

toulají se.

A žádnou z hvězd nerozsvítí.

Propadají nenávratně ohni,

nevyslyšeni.

Časem zapomenuti.

„Promiňte doktore, máte minutku?“

„Ano, prosím?“

„Přišel neznámý cizinec.

Nemluví žádný jazykem.“

„Ukažte mi ho?“

Přes pekelnou stěnu

V pařátech skončí.

Ultimátní trest mu hrozí.

Doktor tělo chňapne.

Inkvizitor vyšetřuje.

Soudce přikyvuje.

Porota rozhodla:

„Setnout hlavu!“

Šťastné bláznovství vinšuji Vám.

Řízenou radost a štěstí vymyslí reklamka na počkání,

za úplatu.

Zadavatel na svou kampaň získá zdroje,

od vystrašených lidí s péčí o děti svoje.

Dokonalá rodinka,

jedno auto, lépe více,

parkuje předpisově před svým domem,

schovaným za bílým plotem.

Uvnitř rodinného chrámu

na jídelním stole

se lesknou dizajnová umělá zelená jablka k nakousnutí,

v červeném světle výstražných halogenů.

Prázdné cihlové rodinné hrobky

stojí vedle sebe beze strachu v aleji zesnulých,

a upomínají na věčnost rodiny dříve v nich žijící,

jež dávno pohřbila atomová vlna.

Kampaň se vydařila,

Na vlastní záhubu pracující maminka a tatínek z daní přispěli,

a rodinnou tragédii ve volbách stvrdili.

Mysleli při tom na děti svoje?

Paprsku, připomínáš mi stín,

co utíká před sluncem.

Za zelenou oblačností z hvězdného prachu,

se ukrýváš božský Cumule.

Vypařuješ se v jiné skupenství

a obaluješ se při tom zlatem,

abys nezmizela.

V základu jsi temný,

ale ve slunci zezelenáš.

Jako vodní kapka k němu dopluješ,

v zrcadle soumraku se rozbiješ.

Vidím tě v atlase mraků.

Přes papírovou blánu na tebe sáhnu si.

Jsem uvězněn v cele.

Když potkáš nomáda,

usneš na cestě.

Když umřeš na cestě,

postoupíš dál.

Na další úrovni

najdi tu skrýš,

ve které čeká tě konec.

Položím si hlavu otce do klína

V níž vznikla jeho rodina

Otáčím ji dokola a prstem po jejím obvodu kroužím, hledám...

Astrolog hledá v nebeském glóbu odpovědi na otázky o vzniku vesmíru,

Student krátce našel a následně ztratil svou zemi na glóbu Země,

Cestovatel vysněně osahává nenavštívený kontinent.

… Nedaří se mi najít pravdu o své rodině na povrchu

mezi stonky vlasů, v neupraveném strništi, ani na kluzkém povrchu očí.

Rozšroubuji chřtán a rozevřu hlavu dokořán.

Pravda musí být přece skryta uvnitř!

Protáhnu ruce hrtanem,

Prohrábnu mozkovnu a vytáhnu mozek ven.

Na světle však vidím mrtvou šedou hmotu

A uvnitř mrtvé nic.

Hlava je mrtvá

A s ní odešla má rodina.

Mami, jak ti mám od teď říkat?


(leden 2015)

Po ránu běžím parkem

téměř bez cigarety.

Strace sedící na lavičce

dívám se do očí.

Pohybem hlavy mi naznačí směr,

kde zaklenut v sobě se válí pár opilců za křovím.

Rád bych se přidal do trojky,

ale mám zapařený kulky.

Jsem nechutný sportovec.