|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 16. 12. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |
|
Rozhřešení pro notorického alkoholika (úvaha, Kolemjdoucí) • Čtení na dobrou noc. Aneb vaše pravidelná dávka emocí. (próza, Kolemjdoucí) • Svátek svatého Martina (próza, Kolemjdoucí) • Povzdech nad včerejší pitkou... nad promarněnou nocí... i ránem dnešním... (poezie, Kolemjdoucí) • Několik pastřehů (poezie, Kolemjdoucí) • Petřínka (poezie, Kolemjdoucí) • Pod stromen Niguda (próza, Kolemjdoucí) • Kožená kamna (próza, Kolemjdoucí) • Rozpoznání dobrého člověka (úvaha, Kolemjdoucí) • Člověk sražený na Andělu (próza, Kolemjdoucí) • Manifest (úvaha, Kolemjdoucí) • Oheň v bytě (úvaha, Kolemjdoucí) • Poslední krok před neznámem (poezie, Kolemjdoucí) • KVĚTINY A STŘEVA (poezie, Kolemjdoucí) • So slowly and so emotively (poezie, Kolemjdoucí) • POZOROVAL SVOJE RUCE POD LAMPOU (poezie, Kolemjdoucí) • Součástky SMD (poezie, Kolemjdoucí) • Satori (poezie, Kolemjdoucí) • Pěvkyně (poezie, Kolemjdoucí) • Obilí bitevních polí (próza, Kolemjdoucí) • Naučil se mluvit pravou rukou (poezie, Kolemjdoucí) • CO SI PŘEDSTAVIT? (poezie, Kolemjdoucí) • SOUMRAK (poezie, Kolemjdoucí) • VEJCE NOSNIC V KLECÍCH (poezie, Kolemjdoucí) • Hlídač čaje (poezie, Kolemjdoucí) • Kam se poděli stopaři? (úvaha, Kolemjdoucí) • Oculi compositi (poezie, Kolemjdoucí) • Dopis Frídě (poezie, Kolemjdoucí) • Mezi kloboukem a koněm (poezie, Kolemjdoucí) • Frída (poezie, Kolemjdoucí) • Ňěžná (poezie, Kolemjdoucí) • Ve Tmně (poezie, Kolemjdoucí) • Ab ovo (próza, Kolemjdoucí) • Rozhraní (úvaha, Kolemjdoucí) • Nejsurrealističtější surrealistikon, jednou se tomu budeme smát... (úvaha, Kolemjdoucí) • Vody poustevníků uvnitř ulity (poezie, Kolemjdoucí) • Pomník (próza, Kolemjdoucí) • Světa se nemusíš bát (poezie, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (4Miru) (próza, Kolemjdoucí) • Stačí vyjít ven a dobře se dívat (poezie, Kolemjdoucí) • Jaké je to stát na ramenou svévolníků (poezie, Kolemjdoucí) • Práce osvobozuje (próza, Kolemjdoucí) • O hovorech lidí (próza, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Hlupáčku (poezie, Kolemjdoucí) • Hospodské bramburáky (poezie, Kolemjdoucí) • Kdo jsou. Komu pomáhají a koho chrání. (poezie, Kolemjdoucí) • Hare Krišna, vole! (poezie, Kolemjdoucí) • Kam zmizela sova? (poezie, Kolemjdoucí) • "Sraly nám na ně mouchy, tak jsem je vysadil" (úvaha, Kolemjdoucí) • Optimalizujme polibek do té míry, že se již nebudeme zbytečně dotýkat. (úvaha, Kolemjdoucí) • O světech (poezie, Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (úvaha, Kolemjdoucí) • Avatár (poezie, Kolemjdoucí) • Důležité upozornění (fotografie, Kolemjdoucí) • Nové evangelium, I. díl (próza, Kolemjdoucí) • Na vlas nebezpečí (poezie, Kolemjdoucí) • Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám (poezie, Kolemjdoucí) • Wahoo Wahoo (poezie, Kolemjdoucí) • Savectví (poezie, Kolemjdoucí) • Nová dobrodružství Formiru (próza, Kolemjdoucí) • Odplášti (poezie, Kolemjdoucí) • Vracejí své příbehy tam (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího I. (próza, Kolemjdoucí) • O hranách básníků (poezie, Kolemjdoucí) • Do svítání (úvaha, Kolemjdoucí) • Ranní glosy (Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (Kolemjdoucí) • Ranní glosy (Kolemjdoucí) • Podvečerní glosy (Kolemjdoucí) • Ranní glosy (Kolemjdoucí) • Druhý břeh (Kolemjdoucí) • Že prejt (poezie, Kolemjdoucí) • Laň a ostružiník (poezie, Kolemjdoucí) • Anděl v zahradě (Kolemjdoucí) • za pysky kolemjdoucího (úvaha, Kolemjdoucí) • Zápisky popůlnoční (úvaha, Kolemjdoucí) • Situace Karlova mostu (próza, Kolemjdoucí) • evangelium II. pokračování (Kolemjdoucí) • Čísla (úvaha, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího asi III. (úvaha, Kolemjdoucí) • O vážení chleba (próza, Kolemjdoucí) • Proč vám to tu všecko píšu (próza, Kolemjdoucí) • ARBEIT macht frei! (Kolemjdoucí) • Prdíme a říháme s doktorem Janem Rytířem (Kolemjdoucí) • O podivných symbolech (Kolemjdoucí) • O muži, kosti a psu (Kolemjdoucí) • Popis jednoho zápasu, aneb: The Importance of Being Earnest (poezie, Kolemjdoucí) • Když se dva voli baví o voze, kterej táhnou… (úvaha, Kolemjdoucí) • růžový brejle (fotografie, Kolemjdoucí) • Na co by si blázni měli dát pozor (komiks, Kolemjdoucí) • UPOZORNĚNÍ (Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • Americký sny (poezie, Kolemjdoucí) • Píseň kverulantská - poezie, které říkám: "Vysraná poezie", píseň o 13ti slukách (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (komiks, Kolemjdoucí) • Vidím město veliké... (próza, Kolemjdoucí) • Nemáme čas! (poezie, Kolemjdoucí) • Nastražil jsem na sebe past (próza, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • O opisování Božích jmen (poezie, Kolemjdoucí) • O válce a míru (Kolemjdoucí) • Intel Cetelem (poezie, Kolemjdoucí) • mODLITBA: o Střízlivosti (próza, Kolemjdoucí) • O cestách na konečnou (úvaha, kolemjdoucí) • o pořadech o vaření a jiných zlomyslnostech (poezie, Kolemjdoucí) • ludismová (poezie, Kolemjdoucí) • Jazyk (poezie, Kolemjdoucí) • o smradu (próza, Kolemjdoucí) • O genitalitě, aneb jak nedostat přes držku (úvaha, Kolemjdoucí) • COOLNA (obraz, Kolemjdoucí) • Brakizace (próza, Kolemjdoucí) • Lán (poezie, Kolemjdoucí) • Já do lesa nesmím a jiná dramata (poezie, Kolemjdoucí) • Chvála pomalosti (poezie, Kolemjdoucí) • O právech (poezie, Kolemjdoucí) • O cestování a dobrodružení o Praze jako metafyzickém modelu vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • Málo tančíme! (poezie, Kolemjdoucí) • Prázdnota (poezie, Kolemjdoucí) • Osvěta (poezie, Kolemjdoucí) • Glossa (poezie, Kolemjdoucí) • Di do prdele! Sundej si to tričko. (Kolemjdoucí) • Tajemství (poezie, Kolemjdoucí) • Krásná Sabina ježto se proměnila v prsten (poezie, Kolemjdoucí) • Underground is alive, live is underground (poezie, Kolemjdoucí) • Učit se, učit se,učit se (poezie, Kolemjdoucí) • opička na stromečku (poezie, Kolemjdoucí) • bílí tulipán (poezie, Kolemjdoucí) • zahrada (poezie, kolemjdoucí) • Válka je jako řeka (poezie, Kolemjdoucí) • KLERIKA (poezie, Kolemjdoucí) • bez názvu (úvaha, Kolemjdoucí) • Dlouhá chvíle (poezie, Kolemjdoucí) • O spisovateli, který zjistil, že to není on, kdo píše... (poezie, Kolemjdoucí) • Ty tu... lek! (úvaha, Kolemjdoucí) • Ještě! Rka. (poezie, Kolemjdoucí) • Nová práce (poezie, Kolemjdoucí) • O nutnosti se spojit a tíze (poezie, Kolemjdoucí) • KAIN (poezie, Kolemjdoucí) • Ta židle v rohu je přesně pro mě (kolemjdoucí) • malovaný na skle (poezie, kolemjdoucí) • o nutnosti vytvoření virtuálního státu (úvaha, kolemjdoucí) • jaro (poezie, kolemjdoucí) • vo růstu vlasů (poezie, kolemjdoucí) • vo tej lásce nezištný (poezie, kolemjdoucí) • Mamonvill (poezie, Kolemjdoucí) • Pneuma tiká (poezie, Kolemjdoucí) • Zahyneš na lásku (poezie, kolemjdoucí) • O dětech na ulici (poezie, Kolemjdoucí) • volejte řediteli (poezie, Kolemjdoucí) • ramada (poezie, Kolemjdoucí) • Srce (poezie, Kolemjdoucí) • Dáte si kávu? (poezie, Kolemjdoucí) • CTRLALTF4DYLÍT (poezie, Kolemjdoucí) • Výpadek (poezie, Kolemjdoucí) • To nejcennější skryto bývá hnusem (poezie, Kolemjdoucí) • Podzim (poezie, Kolemjdoucí) • O vědění (poezie, Kolemjdoucí) • bububu (poezie, Kolemjdoucí) • O hledání srdce (poezie, Kolemjdoucí) • vo tom našom tajnym skládačkovym gangu co napdnul Prahu (poezie, kolemjdoucí) • muší? (poezie, kolemjdoucí) • ...jedna noc (poezie, Kolemjdoucí) • co je za zatáčkou? (poezie, Kolemjdoucí) • Cestář (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky Kolemjdoucího (úvaha, Kolemjdoucí) • Televíze (poezie, Kolemjdoucí) • Aktuálně věčná otázka o pohybu, ale možná spíš o množinách (poezie, Kolemjdoucí) • Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu (poezie, Kolemjdoucí) • Co dělal kouzelný dědeček za mlada (próza, Kolemjdoucí) • Ochočená osina (próza, kolemjdoucí) • Michaelovo taneční studio (próza, Kolemjdoucí) • Výňatek z mojí nový práce (poezie, Kolemjdoucí) • Návrat krále (poezie, Kolemjdoucí) • Jedna sentimentálka plná moudrosti a básnického patosu (poezie, kolemjdoucí) • 27.11.2015 (poezie, Kolemjdoucí) • hepient (úvaha, Kolemjdoucí) • co jsem mohl vidět, když...? (poezie, Kolemjdoucí) • Na cigáro (poezie, Kolemjdoucí) • Přátelství s Laurou (poezie, Kolemjdoucí) • Káma Sútra (poezie, Kolemjdoucí) • perly sviní (úvaha, Kolemjdoucí) • triviální poezie, a ještě k tomu sprostá (poezie, Kolemjdoucí) • pochvatu (poezie, Kolemjdoucí) • Trdlo (poezie, Kolemjdoucí) • Fantastický příběh ze života (poezie, Kolemjdoucí) • Zápisky kolemjdoucího (poezie, Kolemjdoucí) • Rybářská (poezie, Kolemjdoucí) • Salám a Clejku (poezie, Kolemjdoucí) • Novoroční (poezie, Kolemjdoucí) • politika (poezie, Kolemjdoucí) • road show (poezie, Kolemjdoucí) • Léto mládí (Adolfu Formanovi) (poezie, Kolemjdoucí) • Už zasejc vo proletářích, ale co nám zbejvá (poezie, Kolemjdoucí) • Bunkr, variace na Doupě (poezie, Kolemjdoucí) • Taková ranní představa Sergia Canavera (poezie, Kolemjdoucí) • Dnes se překonávám (poezie, Kolemjdoucí) • J.a K. (poezie, Kolemjdoucí) • Moc jim věříme (poezie, Kolemjdoucí) • různý (poezie, Kolemjdoucí) • Stolker (poezie, Kolemjdoucí) • Ze života (poezie, Kolemjdoucí) • samet (poezie, Kolemjdoucí) • život je třeba svoboda (poezie, Kolemjdoucí) • Z korespondence o lišejnících (poezie, Kolemjdoucí) • Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky! (poezie, Kolemjdoucí) • Darbuka (poezie, Kolemjdoucí) • Nesmrtelnost (poezie, Kolemjdoucí) • Na jazyku žíznivých (poezie, Kolemjdoucí) • Za miléniem (poezie, Kolemjdoucí) • jasná a celkově přijatelná pravda o podstatě vesmíru (poezie, Kolemjdoucí) • za určitých předpokladů (poezie, Kolemjdoucí) • di Trevi (poezie, Kolemjdoucí) • koukat jen tak do plamenů (poezie, Kolemjdoucí) • hořící strom (poezie, Kolemjdoucí) • karabina (poezie, Kolemjdoucí) • svatý vobrázky (poezie, Kolemjdoucí) • zlatý řes (poezie, kolemjdoucí) • Strach (poezie, Kolemjdoucí) • Polykání světa (poezie, Kolemjdoucí) • záď nářků (poezie, Kolemjdoucí) • Do krajiny mezi ostružiny (poezie, Kolemjdoucí) • chvála zlatého dna (poezie, kolemjdoucí) • Amazon svět (poezie, Kolemjdoucí) • výboor z fcb 122017 (poezie, kolemjdoucí) • šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná (poezie, kolemjdoucí) • sedám si na prdel z tvých skvělých nápadů (poezie, kolemjdoucí) • prsatost (poezie, kolemjdoucí) • Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • metrokino (poezie, Kolemjdoucí) • onyx (poezie, Kolemjdoucí) • kdo stojí v plamenech (poezie, Kolemjdoucí) • poletická (poezie, kolemjdoucí) • bolí to (Kolemjdoucí) • Nástroji (poezie, kolemjdoucí) • pro tvý modrý voči (poezie, kolemjdoucí) • mávnutí srdce motýla (poezie, kolemjdoucí) • sklon ke skonu (poezie, kolemjdoucí) • opeřený o strom (poezie, kolemjdoucí) • dětská volenka (poezie, Kolemjdoucí) • borisi polevoji (poezie, kolemjdoucí) • míra odměrného válce (poezie, kolemjdoucí) • čtenáři (poezie, kolemjdoucí) • jáska (poezie, kolemjdoucí) • se rozpiju (poezie, kolemjdoucí) • koloběh (poezie, kolemjdoucí) • mléčná dráha (poezie, Kolemjdoucí) • řeka je korifej (poezie, Kolemjdoucí) • modřín (poezie, Kolemjdoucí) • čarodějnice (poezie, Kolemjdoucí) • jsme jiní (poezie, Kolemjdoucí) • vize (poezie, kolemjdoucí) • okna (poezie, kolemjdoucí) • kormidlo (poezie, kolemjdoucí) • pájka (poezie, kolemjdoucí) • svazky (poezie, kolemjdoucí) • konzumenti (poezie, kolemjdoucí) • soumraku! (kolemjdoucí) • dnešek natavený (poezie, kolemjdoucí) • po dráze (poezie, kolemjdoucí) • ježíškrvívaruje tu (poezie, kolemjdoucí) • že bytí je velká drzost (poezie, kolemjdoucí) • něco pořídit (poezie, kolemjdoucí) • dětská hra (poezie, kolemjdoucí) • saucer full of secret (poezie, kolemjdoucí) • úlitba (poezie, kolemjdoucí) • vidět (poezie, kolemjdoucí) • poletování (poezie, kolemjdoucí) • hukot (poezie, kolemjdoucí) • nepokládej (poezie, kolemjdoucí) • závěsy (kolemjdoucí) • bouřlivý porod (poezie, kolemjdoucí) • stroboskop (poezie, kolemjdoucí) • roztrhané košile (poezie, kolemjdoucí) • přání je otcem myšlenky (poezie, kolemjdoucí) • zrození řídí kokrhání (poezie, kolemjdoucí) • natřít tank na růžovo (poezie, kolemjdoucí) • drkotání (poezie, kolemjdoucí) • Výroční (poezie, Kolemjdoucí) • nauka o klenáku pomíjivosti (poezie, Kolemjdoucí) • pakostnice (poezie, Kolemjdoucí) • podagra (poezie, Kolemjdoucí) • minimalizmus (poezie, Kolemjdoucí) • narcizmus (poezie, Kolemjdoucí) • netřesk (poezie, Kolemjdoucí) • píseň kosmická (poezie, Kolemjdoucí) • Objemutí (poezie, Kolemjdoucí) • JSOU CNA (poezie, Kolemjdoucí) • OBZOR (poezie, Kolemjdoucí) • pro celníka (poezie, Kolemjdoucí) • ptáček (poezie, Kolemjdoucí) • nualK (poezie, Kolemjdoucí) • jerlíní song (poezie, Kolemjdoucí) • ruzyně (poezie, Kolemjdoucí) • nastolení rovnováhy (poezie, Kolemjdoucí) • bezzubý polibek (poezie, kolemjdoucí) • Lázně (poezie, kolemjdoucí) • Maják (poezie, kolemjdoucí) • prostěradla (poezie, kolemjdoucí) | |
|
maj tam prostě rádla a nemaj prostěradla
k jídlu mají ruce a bílému jsou k ruce
k práci mají děti a děti mají k práci
umírají mladí aniž by zažili mládí
tak tam brzy pudem když nebudem se řídit pudem
tak tam brzy pudem když nebudem se řídit pudem
nedělají děti na to mají u i
u jídla se tisknou než jim ho vytisknou
k práci mají stroje a stroje mají k dětem
umírají sami až když bylo pozdě
tak tam brzy pudem když budeme se řídit pudem
tak tam brzy pudem když budeme se řídit pudem
jsou i jiný místa já jsem optimista
maj tam moře nebe a maj tam nebe moře
nemaji tam šimli ani gdyž si všimli
že si zase nahý když večer je vlahý
tak tam brzy budem když pudem tak pudem
tak tam brzy pudem když budem tak pudem
|
|
|
Ještě že je tu ten maják
Jinak je tu tma jak
převrženej kajak
a zajíc v pytli talibanu
odřenej lak a trefenej šlak
taky na suchu od ucha k uchu
džbánu
potrefena hárá a křičí gdy už tam budem
nechce se rvát a smířit se s osudem
má nový zuby, nehty
se drží zásady vendety
Slyšíš ten rozdíl? Ne, děkuju. - Neděkuju!
|
|
|
já mam lázně u domu,
gdyž si jenom tak sednu
pod tu pergolu
co sem letos dostavěl
bez povolení a projektu
jsem vlastně uplně v klidu
kdybych stále nečekal,
že přijde nějaké udání,
že mám sice nadání,
ale že je na tu pergolu
potřeba papír
prostě nestačí v banánový republice
vyhublý pas a kručení v břichu,
je třeba nejdřív jít před komisi,
než před kuchaře
jestli to není jenom pocit náhodou
v tom břichu
a jestli mi není vlastně docela dobře
než když si prostě pudu sednout |
|
|
tudle mi jedna řekla, že jsem moc ukecanej
jenže je podzim
a to je cosi magického uvnitř mne
co se zrcadlí v padajícím listí
v šlápotách mojí aury v mlze
ve vzácnosti nízkého světla
které se občas prokouše ven a shlíží na středohoří skoro zpříma
je mezi tou mlhou a mnou jisté pouto
jako výkřik posledního ptáka
jež váže smysly tam někam do šera stromů
k rozhraní světů
lasa a pole
hory a nebe
noci a dne
inspiruje mě představa, že si povídáme
a že jsme oba bezzubí
jako děti
ale děti zestárnou a začnou brát vážně některá slova
jako červy rozežerou tajemství a krásu oživlého, magického světa
že ze svátku stane se všední den
a z všedního dne den pracovní
a z pracovního dne den, aby už to bylo za mnou
a ze dne, aby to už bylo za mnou, den smrti duše
neboli den těla
a jeho šťáv a rozkladu
čili té strany co vložili dokonale do porna
gde už není nic umění
všechno je jen praxe
a obraz nad kanapem
jenom zaklápí tu surovou pravdu
jako čepec
na hrnci s ovarem
jedině poezie, může naťuknout to téma
že z červů stanou se opět tkáně
z vejce vyjde zase otvorem duše
nesmrtelná
a v nové kvalitě |
|
|
rok od roku, stálě méně jsem dokázal stát na svých nohách, svět byl složitý pro mojí podněty přiškrcenou duši, a tak dál a dál jsem lavíroval mezi ohněm a pohledem oknem ven, mezi pomíjivostí a trvalostí zakletou v kolotoči kruhů pupenů, listů, jejich padání, tlení a nalévání. Jednu sezonu jsem se už dokonce nedokázal odlupovat od stropu, byl jsem tam nalepený jako žvýkačka a ve stínu nad lustrem jsem hleděl dolů na sebe, na stůl a židle ve světnici, a jak hosté přišupují a odšupují svá těla ke hrazdám talířů a vyskakují na ty hrazdy lžícemi a vydličkami, jak tasí své rty a srkají vývary všedních dní a okusují maso od kostí svátků, a ssají morek nocí v neutuchajícím puzení stát na vlastních nohách, zdřevěnělých tím něustálým otesáváním reality na realitu stabilní, ukotvenou pravidly a začepovanou do rámové konstrukce jazyka a mysli, slepenou společenskými pravidly a sklíženou jejich porušováním.
jednu sezonu už jsem se nemohl odlepit od stropu letokruhů nad lustrem, jednu sezonu už jsem tedy na koně nevsadil a ani na nich nevyjel, bylo vzrušující sledovat do poslední chvíle jak závod dopadne a, ano, závod se konal i beze mne, vyjely koně neseni vůlí jezdců v sedlech jejich uzd, zděšeně mrkající na své pány, jako by chtěli říct: "taxis vyjel" a mezitím pod kopyty vášně a vzrušení zadupávaly brouky v hlavách svých jezdců a sice co s načatou sezonou, a jak dopadne závod, jestli dopadne. jestli dopadnou sázky ve prospěch sázejících, jak pak naloží s výhrou, a půjdou pak do další sezony v botách z hadí kůže nebo jako loni v botách ze zlína?, a jestli snad nebude lepší peníze vložit do možnosti nezúčastnit se již dostihů investováním do sázek jiných sázejících a koneckonců tak přiživit letadlo sázení, tak aby stihli ještě za tohoto života nesázet, neboli sázet tak, aby již za ně mohli sázet a kopat koně do slabin jejich dostihoví poradcové, kteří za malou provizi zaručí, po překonání určité hranice, jistý příjem, a tím tedy konečně dopomůžou chudým lovcům hadů k možnosti si vsadit a také hadům dají možnost se do toho života konečně obout. a pak konečně chudý chlapec ze zlína bude moct zahájit další sezonu báječným projevem o tom, že letos to ještě není krize finanční, nýbrž morální. já pak konečně na chvíli dokáži zase stát na svých nohách a stále stejně složitý svět dá naokamžik falešnou naději mojí duši, abych držel dál talíře na svých zádech a nevylil jim ty vývary do klínů. |
|
|
nazívám bezzubými ústy vše dobré
pod peřinou křísel
v chomáčích snů uvolněných
procházkou hlučností sytou
jak do plynu odevzdaný
nadupaný motor
|
|
|
až zapálí své jiskry pod obalem z mechu
na trdlištích hadů a laní pelechů
vstanou jerlínové jokoham a hirošim
blahovičníkové oznámí starosti
to co dosud bylo bosé obuto bude
obuté co korzovalo zuje se
páč tuje stěhují se domů
a mezera v zemi tu je
z níž pevný prs jako sopka
s bradavkou připravenou pro ústa krasavců
zeje |
|
|
tak co dělat, gdyž už seš všeho přežranej
a i apel nebo lament nebo manifest jsou jenom další sousta
snad jenom doufat, že je tu ještě něgdo jinej
koho baví hubou prdel šoustat
aby aspoň von udržoval pochodeň žízně po životě
aby kočka mohla zvedat a loukotě
vrhat stíny strojeným lanem tažené
hoj a hoj a hoj, udržůj svojí ledničku plnou
ty zrůdo, kterou už nemohu dál nazývat člověkem
ale jen fyzickou osobou, neboli zrůdou,
tebe už nevyléčí ani heyoka
neboť v něm nepoznáš co poznat máš! |
|
|
a chceš skutečně, aby tvé srdce bylo zaplněno laskavostí?
nebo se přikloníš na stranu šelmy
přece jen miluješ pocit převahy nad kořistí?
miluješ ten okamžik, gdy kořist uvěří slovům o lásce
a opravdu se ti zadívá do očí
ale už ty oči neuvidí, protože si bude myslet, že jsou to její oči
a ty pak se odhodláš, v té vášni,
v tom okamžiku,
vyrazíš a ve skoku prahneš jí po krku
ale neutrhneš ji jako ovoce, protože tam někde vzadu je strach
že kořist lhala, a není tak docela kořistí
že klamala
že ona sama je šelmou
a v tom tvém skoku
zhořklém vidinou pádu vylámeš si zuby o svůj ...
o čas
a nebo se zjeví Orel, který je nejvyšší šelmou a roztrhá tě na cucky ještě v letu-pádu
často vypadá jako malý ptáček co se myje v kaluži
plně položený do hry světla a stínu
já-my
Orel
a chceš skutečně, aby tvé srdce zcela prostoupila laskavost?
|
|
|
je to tak jasné
gdyž si zapneš pořad
proložený reklamou
který je sám reklamou
je to tak jasné
gdyž zaostříš pozornost na květinu
pampeliška podšitá
chová se jako reklama
nutí tě fouknout
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
a přece to má tíhu
vidím to jasně
jako stopu ve sněhu
odpusť si
a napiš něco co se nedá říct
napiš to močí
zalej rozštíplou sykomoru
zdroj ovoce, stínu i dřeva
vidím to jasně
nic se na to nedá říct
nic vážného
pro celníka |
|
|
OBZOR SE NEPTÁ KUDY PŮJDEM
říkáš že mám dávat pozor
aby mi něco neuniklo
chceš po mně pozornost
chceš dozor
dáváš mi na výběr ze dvou
ani nápad
chceš abych se ti věnoval
jinak otrávíš vodu
chceš mi říct že beze mne nic
a přitom dávno máš
předplacený lístky
že se zabiješ
z lásky
a přitom máš dávno
volňásky
ne z lásky
já mám jenom jeden vzor
Nejvyšší
došlo ti
že se právě rodí ti který si zabil
kterým jsi vzal zemi
vodu vzduch
vyrval srdce
a skryl
OBZOR
|
|
|
jsou věci
které se šíří jako vůně
jsou věci
které se šíří jako pomluva,
jiné jdou od úst k ústům
jako dobrá pověst
jako dobrý příběh
a pak je tu polibek, omluva
jsou věci které se nešíří
to jsou tajemství
a pak je tu hořkost z toho co jsi viděl
i plesání nakažlivé smíchem
je tu rozum
a je tu srdce
je to v tobě
babylon smíchaný s tichem |
|
|
tady se zouváme, řek
gdyž sem vyšel ven
a potáhnul pístem mašlovačkou
napjaly se struny
co mě spojovaly se světem
a bylo zřejmé
jak jemný je ten sen světa
jak je třeba být opatrný
aby ti kůra nezajela pod nehty
a neudusil si chleba |
|
|
je to tak komické
sledovat od plápolajících kamen
to lamentování, ty stíny
je to tak karmické soucítit s hladovějícími
rozohněnou řečí
mezi dvěma sousty
jak se mrská ta mastná brada a prská kousky špeku
jak stahuje bránici lítost nad Matkou Zemí
když jde v zimě pára od úst
hlavě ve vytopeném bazénu
a jak se zdá všecko prosluněné
na lyžích v Dubaji
a přece, kdybys po tom všem
si alespoň jednou nevytřel prdel navoněným papírem
a svoje hovno zakopal na zahradě
můžeš si pak ještě v klidu
dál dělat prdel
pokud ti to přijde k smíchu
protože máš na to právo
a je svoboda
a to neni prdel
dokud tě to prostě nezačne svědit
a neuřízneš si hlavu vodou do bazénu
nebo se aspoň nepoškrábeš sněhem ze sjezdovky
gdyž piješ vodu, mysli na pramen
gdyž piješ pivo, mysli na vodu
gdyž žereš bůček, zapíjej to pivem
je to tak kosmické, sledovat svět plápolajících kamen
gdyž víž, že seš jenom kosmetickou vodou |
|
|
na počátku nebyl velký třesk
asi tak jako na konci
velký netřesk
sukulent po odkvětu
zahubí rostlinu
sempervivum |
|
|
proč nás usvědčuješ ze svého smutku?
a vyškrabáváš ze spár jinak tak pevných zdí
pevninu
a do škvír dosazuješ motáky
předávané polibkem
své zdi nářku |
|
|
moje milá nosila vždy krajku na kalhotkách
a to jak o všední dni, tak zejména o vánočních svátkách
letos však ač je dávno už listopad
není zde prostor pro výzdobu
teď chodí v tangách |
|
|
v marné touze nakrmit touhu |
|
|
pod tíhou minulosti
možná že ti skřípou kosti
a z budoucnosti
třeba natahneš si šlachy
jedním můžeme si býti přece jisti
že to co ti zlomí kost
je fatální přítomnost |
|
|
viděl jsem hejno ptáků u vrcholu věžáku
beton obrušovaly konce jejich křídel
a snad po nespočetné rudnul soumrak
také jsem viděl louku ostružin plnou tygřích křižáků
tisíce jejich očí jsem viděl
jak se odráží v kapkách ros
a jistě to byl ten čas kdy loučí se s tebou vůní
dozrávající rok
kdy něco se otevírá mezi nebem a zemí
aby se to potom znovu zacelilo
beznadějnou pomíjivostí
|
|
|
odpočívam před tím strašidelným propadem akcií |
|
|
je opravdu těžké použít slova tak
aby to bylo esteticky a snad i mravně krásné
gdyž jednou je lepší vstihnout ten okamžik rozvitým blábolem
a jindy zas jinotajem
ovšem pakliže nýbrž jelikož
už bylo slovo natolik rozvinuto a jinotaj není jinotajemný
je drkotání zubů z ledové vody tou nejkrásnější poezií |
|
|
jsou totiž lidé, kteří již nejsou na tomto světě, a přece je klidně můžeš vidět, jak kadí v kapradí
určitě jim nechybí absolutní vůle a hlavně pevný bod ve vesmíru, který si vědomě zavěsili uprostřed mysli
takoví lidé nemůžou být už z tohoto světa,
protože jasně vidí trajektorii vnímání příštích dní
a odstoupili ze svých funkcí, aby nekrmili dál toho hada veřejného mínění a soudů,
protože si povšimli, že názor zmizel a je už jenom program, že zmizel život a je jenom chov
a intenzivní chov dál mění mysl v poušť
a přece v kapradí dá se toho tolik změnit
ať už to nechat jen tak životu na místě
a nebo s plnou igelitkou
nastřádanou
ji pevně zatnout do pomníku unie
...a je jenom škoda že hovna nejsou růžová |
|
|
a chtějí nám asi říct
hle:
tohle má být ta slavná armáda
ti chlapci s pohledem dětí,
kterým někdo snědl svačinu
ba co hůř, snědl dětství
jako ty cikánští trpaslíci,
které nikotin připravil o pul metru výšky,
co na autobusáku jako tajtrlíci
přehrávají odezírané role z filmů akčních
jako tihleti bojovníci se žvárem v koutku
chtějí nám asi říct:
jsme jenoom malí páni
to jenom jitřenka...
a naše zrození řídí kokrhání |
|
|
tady je tolik lásky, že bych se ani nedivil,
že bych se ani nenadál,
že bych se ani nenadech a vše,
že by skončilo v plamenech
jak se zmocňuje, jako z nějakého podzemního rytmu,
duší tělesnost, všechno bezpráví, léta přehlížené, k sobě
a k zemi
vchrstne se náhle jako jeden pramen
bratr bratru kámen
ale to je pravda, až s čůrkem krve ze spánku
do té doby ještě na vlastní kůži je třeba sklidit slova a činy z příčiny
a ty se boha boj
přání je otcem myšlenky
mezi tím, v jednom kině
ona miluje jeho a on jí ne
on má milenku kterou miluje
a její sestra miluje jeho bratra
ale neznají se ještě
ale její kamarádky také mají problémy
s chlapci
všichni hrdinové jsou pyšní
všichni z prostředí drahých aut
a moderních kuchyní s výhledem do zahrádek
bobkovišní
ve tmě snadno se ujme hypnóza
jak odlesky ohně na vrásčité děloze jeskyň
ani nemusíš být pod vlivem omamného kouře,
při scéně líbání v plastové jímce na vodu,
abys uvažoval v jiné z realit:
jestli nezdraží moc plyn
bude ještě čím bazén vytopit
|
|
|
ale vysvětluj to ve dvě ráno
automatu na kávu
kdesi na vopuštěnym nádraží,
bez bot a bez mincí, s poslední bankovkou,
zmuchlanou jak kapesník
v puštěnejch otěžích
že seš jenom člověk a rozumíš pravidlům,
ale že odpuštění a slitovnost je vlastnost nejvyšší
a přes drkotání zubů
tomu automatu je to jedno
nevidí, neslyší |
|
|
tak nějak nepřítomný
život je stroboskop
tak nějak přítomný
boháč se potká
vypravěčem
na rozhraní světla a tmy
strhne mu šátek i šaty
a vlepí šediny
kdy v mžiku stáří
zhnusí mu stehna jeho žen
krásky v držky šklebu
kladivo taky kabriolet
i pumy v kleci pojdou
a vypravěč potká se
bohatýrem
život je stroboskop |
|
|
odlouplo se to šedivé strašidelné nebe od země
stromy zakřičely křauáá a někomu podařilo se odříznout si sousto jehněčí na vidličku na vidličku po němcích zachvěla se hladina čaje oko mrklo a svatí svatí ti giv mí fajf nastavili bloudícím úúúú, tak hučí uragán veť mě ve dmě k orákulu, ke studánce, na kolena zařvala a hlava ozvala se auááá je to tu něgdo umřel něgdo se narodil půlnoc zrodila den kolo se pootočilo jezdec je nakoněn babička se dala do pletení z tarotového klubka bouře rodí hrdiny
|
|
|
makabretové závěsy dráždí vzduch mrazivý co dere se do pokoje
oheň, zmrzlá voda a ether trhá rozparek času
květináče zvrací živly předků
a oko doň náhle vstupuje v zástupu ďasů
svět se rozpůlí a na povel vyleká se kočka bezhlavá
boty ztěžknou olovem
je náhle zcela rozkrojen ve dví pohár liliputův z lebě, krví cherubínů
souvrať je místo mezi světy
kde nikdo už neví jestli to vzduch nebo tmavěmodrá ta plenta oken makabrozně hýbe světem
to ticho může prolomit jen hlavní ideolog
kterému neroste ve tváři nic
odráží však vše
oholí dobře strniště žnec jeden svou břitvou
modleme se ať oko se zavře
a sviním zají se už perel |
|
|
prosím, nepokládej mě za postel
když na mně ležíš
prosím, nepokládej mě za dům
když ve mně přebýváš
nepokládej mě za horu
když mě hledáš
nepokládej mě, prosím, za otázku
když se ptáš
|
|
|
naplivali do očí svým dětem, nevědouce že si zastřeli zrak, pak taky pobodali stromy na hrobech jejich předků, zemi odkryli šat, kosti míchali s lhostejností a jedem, a sypali to do těch ran že i vrány padly bez letu, zapomněli jaksi že výška je přímo úměrná hloubce a mastnota zalepila jim uši, neslyšeli ten vlak, ani zvony přejezdu, pokropí je těla ptáků, co se navrátí raději k svému, ani beton nezakryje krvácející duše, ani slova o svobodě a beznaději |
|
|
takové to - ranní poletování
kondenzát bez odporu
bez tělesnosti se špetkou v prstech
jakkoli nastrojený přijde úsvit
budeš nahý osvětlen předlouhým stínem tmy
že prach a roztoči z perutí
zastaví dech
do pádu na zádech
takové to ranní poletování
odporů a kondenzátorů
a vůně rezin |
|
|
a ty se zeptáš jaké je to vidět
tak útlocitně
že dostane se ti odpovědi
jaké je to krouhat zelí tak šťavnaté
s šustěním dlaní mnutých
kdesi vzadu
v druhém obraze
s vidinou zajištěné zimy
a pečeného bůčku
při práskajících kamnech
pukajících polen
krouháš zelí šťavnaté
a už cítíš jeho plnost a zdraví
když tu
zeptáš se
jaké je to vidět
tak opravdově...
v té chvíli na kruhadle svojí hlavu
bezděčně připravuješ
|
|
|
myslíš že osolená voda
máslo roztavené
pot s prstí
káva černá jak čínský lak
a tabáku dým stoupající
jako úlitba postačí
za ty kteří zapomněli
uléhat s bázní
nebo motorový olej
vetřený do kůže
nafta
nebo fridex
sladký píti? |
|
|
síla tě může chránit
ale může tě i stlouct
síla stoupá k nebesům
a padá do temnot
jako šumivé víno v uších
a oheň v srdci
tamburína v údolí
za letu hus mlhou
výstřel zastavený v čase
pohled opeřeného
nebo jeho dotyk
perutí po šíji
voda do rozpáleného tuku
moaré časoprostoru
talíře plného tajemství |
|
|
je to jenom dětská hra za přepážkou
tvářit se vážně
je dětská hra politika
není nic váha soudce
proti slovům pěnic
a mám opětovat občane
že mi jako přišlo psaní
že si půjčuji a že přebírám
že beru plnou odpovědnost
za něco co jsem nepsal
je dětská hra prodat ti chléb
je k smíchu dát ti peníze
za něco co jsi nepsal
za něco co jsi nestvořil |
|
|
musíš si pořídit něco
něco pěkného, něco co polyká
žaludek co má na žal
něco na co zaklikáš a je
ti aspoň trochu blaze
gdyž obklopí tě bazén
"vypuštěný jsem"
vyrrývá ti Sodoma
znova a znova ash na dřeň
něco hebkého na ránu
kterou si rozryješ
sebelítost Siamskou
přitiskneš si k tělu
i s tím ostrým |
|
|
že bytí jest velká drzost
nalili nám do hlav
nejistoty točí, revolver
ruleta ruská, na kost
dost bezděctví na to
zatáhnout rolety
zamknout si zlato
a v šeru si tu seru
v očích vytřeštěný
svět v závěsu
a zas Média
buší zbytky duše
že zmizela radost
že bytí jest velká drzost |
|
|
co je pro nás básnická tvorba
křišťál syntaxe
jaksi porozhlédnutí řozbřeskem
životní praxe
půda krmí ptáky za traktorem
a krví ježíš varuje tu
že brzo servou z tebe další vizi
motory veleryb
absolventi unešení prvním sektem
bohemia ten pocit
a teqilla, a bene
to je pro proroka
po početí, za zenitem
to co hledáme
rozklad syntaxe
jaksi rozhlédnutí porozbřeskem
ptáci krmí půdu před strojem
a ježíš krví varuje tu
|
|
|
roluje po dráze
a goldenem
dráhu za kostelem
absorbovat
mlhu v rákosí
nabrousit po dráze
masturbovat
zdi by odřel
nehet vetnul
do opuky
kostel těla
rozhlédnul se
pomalu krouží
kladivem hlavy
údolí hoří
chtěl se svěřit
ne sevřít
nabrousit po dráze
opustit
ne, odpustit
nehty vetnout
po dráze |
|
|
jaksi natavený je dnešek
tendence opařené, samet
bešamel přijet měl
ale prej mu ujel
svetr se mu párá
s každym metrem je víc nahej
jakoby prej není ve svý kůži
že mu je život malej
že se mu ježí
že mu mrazí
je jak naraženej
opeřeřený za ramenem
polívkou se dívá
něco cítil, pohled
tmavá hlubočina temnomodří
ani páv už nepoznává
nemá prej oči
oči, oči fokus
s každym metrem je víc nahej
natrženej
provazochodec |
|
|
někdo zapálil stoh
oři zaržáli a napli pobočnic
hoří i hloh
a v soukolí
úbory slunečnic
je cosi temného v odjezdu tohoto vozateje
jehož pohled jiskří
sním odjíždí den
a dostavník noci
koly boří zemi pronikavě
v šelaku hvězdy plají
slabý větřík pomazlí
tvář opožděnce v polích
a zaježí kůži na zátylku
soumraku!
promítáš nebe báni pod kloboukem
Soumraku!
promítáš nebe báni pod kloboukem
a jakých to dveří bereš za kliku?
|
|
|
zatímco řešíš jestli levo je opravdu vlevo |
|
|
svázali lenina, stalina, i sadáma |
|
|
gdyž v hlavě je jak uvnitř hlavně mezi jídlem a spánkem a je to děsivé to i ten den je potažený jinak nálada je dobrá ale nebo aspoň náklaďák asi jak zima bez kamen v holobytu
díru proletuje |
|
|
mám nejkrásnější ženu |
|
|
tak jsem přeci jen, |
|
|
ptám se sám sebe: |
|
|
zatímco ty vykvétáš už nad ránem já až za soumraku dotýkám se země prsty u nohou,klekám a svým peánem protékám mezi tvé prsy
jsme jiní a to je dobře
trsáme, ze strun a stébel já peánem a ty trsy svých stébel tvá tlama je plná slin já chci být potravou, nebo tvůj syn
jsme jiní a to je dobře
ty toneš v čekání na slunce já jsem mrazem přimrzlý k tobě dotud pokud věříme na zem
jsem jíní jsem samec a to je dobře |
|
|
nechá mě stát za dveřmi nepokřtěného |
|
|
až budeš |
|
|
ve slova listovali pádlem vět smyčkami na zádech za život |
|
|
vesmír rachotí |
|
|
smrt je přítelkyně s kerou spíš |
|
|
je noc a já ani nespím, ani nepiju |
|
|
napiš mi, lásko, něco pěkného znovu se zrodíme, jako na očátku |
|
|
v mozku jsou i jiné věci než havraní motýli, než ta tmavomodrá mohyla zrnící ve tmě, než světlo vzdáleně připomínající teplo plápolající z krbu, než otěže do čerstva zhojené pokožky, než to co vyluzuje vztyčený prst světce za větru na kopci za městem, neškodný list papíru pokrytý kolečky z šálků, neživá věc v keři mezi kondomy a mrtvými obratlovci, nečekající souputník, neřkuli komonice, ať nežeru |
|
|
v kamrdlíku dr mengeleho |
|
|
nejde to vyzpívat |
|
|
tak jsem ti potkal den |
|
|
tam venku kde stál někdo z nás už není
jenom soumrak a kořenící strom
protahuje stín
už není čas, člověk bez spojení
a pozorovatel který odolal sentimentu
zase dožívá se stovky let
když síla srdce nadýmá a prsty dotknou se červánků
pokud by chtěl
neruší noční pták jen slova v bezvědomí
mitote
k majáku musíš přijít sám
tam najdeš ho sedět v šeru
mája
zřetelně teď oddělená patou žulových pánů
tam kde kořenící strom
opeří hada
sedí tam on, někdo z nás
pod rotujícím světlem které láká
můry a lodivody
lidi vody na pevninu, na zem
do času, chaosu, porna, pohlaví
tady vidíš ten strom, kde koření
a kam se pne
tu maják, tu strom, tu maják, tu strom
a had a noční pták na obloze
uvidět zvuk
uslyšet čas
ochutnat prostor
cítit ten obraz!
|
|
|
nejlepší je mrdání v Pise |
|
|
a dněs mě zase bolí srdce |
|
|
do očí si vjeli močí |
|
|
sedím, já, varhaník uvnitř svého nástroje mne již po schodech kráčí kdos |
|
|
všichni jsme v sevření sítí které sami tkáme z bolesti jež zařezává lana |
|
|
mocní muži dneška koně mají |
|
|
nějak si nevzpomínám |
|
|
také dnes se ulice leskne |
|
|
pod ním na nitích iluzí ... a já tě prosím, zůčastňuj se pouze koutkem oka |
|
|
tajemný poutník přišel k nám do města |
|
|
teče mi po ramenou |
|
|
a tak uvnitř lejna začaly volby |
|
|
prsatý je stát prsatý je i tvůj příběh jsi savec však dej si pozor, abys necucal prst |
|
|
jak lízáním varlat provádí pes svou očistu ve kterých se nejen skvěle dýchá |
|
|
šukal jsem tě rád ty moje hubo nevymáchaná
|
|
|
bože, bože, gde to žijem
na zdi, kolem které denně chodím napsáno je:
ticho je červ
zážitky, paměti toliko hlen
pastelkou nakreslím ti do sešitku kolečko
z dálky blíží se noční vlak
noční již zavlál větřík nasliň si chřípí
co to na mne dnes pohlédlo z hloubky vodní nádrže
ještě jsme nevyčerpali zcela už se vidím jak si lehám svá ústa bořím do teplých jater
ta rozervanost a syrovost
mladý brit vyvinul netradiční úsilí. přmýšlet nad tím začal během pobytu v čechách, kde byl jako ópér, ale až doma se tím začal hlouběji zabývat. pomocí nanotechnologií a speciálního polystyrenu vyrábí "z prdu kuličku". k nápadu ho dovedl jeho přítel. Podle jeho slov: "zatím ještě nevím k čemu se to dá použít, ale kupují to zejména češi, nejčastěji jako dárek. někteří si kupují celá balení po desítkách kusů. jde o zájemce z řad obchůdků pro turisty a prodejny s kanadskými žertíky. máme několik druhů smradu kterej na to používáme, v podstatě ale všecky vydrží vydávat zápach několik hodin." popřejme tedy mladému britovi mnoho úspěchůj do jeho podnikání při zhmotňování typicky českého snu
voda z ledovců nebo snad z hloubky pod zemí z různých míst světa? nic není nemožné po velkém úspěchu s plodovou vodou, která obsahuje množství živin a zdraví prospěšných látek včetně kmenových přichází na řadu i prodej vzduchu z různých míst světa, koupit jde tedy čestvý vzduch z odlehlých oblastí, ale i například vzduch z rio de žanejra nebo z honkongu. kubík takového osvěžení vyjde na částku od několika dolarů do několika stovek. přepravuje se letecky a připlatit se dá za přepravu v nestlačeném stavu, aby vzduch neztratil nic na svém charakteru. jde o zajímavou zkušenost a nebo zdravou alternativu k obyčejnému vzduchu. v budoucnu je počítáno i s ochucenými variantami.
vypadá to na nový životní styl. objevil se v ňůjorku a jde o dobrovolné kastrace mladých mužů. vznikají celé komunity. hnutí navazuje na původně uzavřenou skupinu vzniknuvší v 90. letech. z undergroundového prostředí se však pozvolna díky osvětě dostává na povrch. má blízko k environmentálním a qeeer komunitám, otevřeně se hlásí k ekologii a k souladu s přírodou, často také k milcům pírsingu a ró stravy. množství těchto lidí nachází uplatnění v umění a hlavně hudební branži, často se věnují zpěvu a jódlování. moderní kastráti však dodržují přísně odbornost přechodu a za tento jsou ochotni zaplatit i několik tisíc dolarů. od původně pankového přechodu v klubech a na ulicích, tak můžeme být rádi za tuto osvětu.
mladá američanka rozjela netradiční byznys, prodává po internetu takzvaný poševní kvas. ve speciálních nádobkách uložených ve své pochvě nechává kvasit burčák, který pak prodává zájemcům do celého světa. zájem je enormní a už nyní je zákvas vyprodán na několik měsíčků dopředu.
píšu si, na několika místech na planetě se objevily louže krve...do toho chodili kolem lidé ...a projela hořící tramvaj...pán za výlohou dosál kávu a olízl se rtů zbytek žlodku...u výlohy se zastavila žena s opařeným obličejem, kontrolovala jak vypadá, šla na dnešní pátý pohovor...něvěděla že ji vidí...sklo bylo zakryto reklamou na nový telefon Iluzia xaoxin...odvrátil obličej.. a dnes nedal tuzér...do práce už dnes také nešel, neměl po tom všem náladu kohokoliv přijímat....šel si zastřílet na terč můžeš si to opsat a dát do peněženky, jinak to zanikne...ale nebuď pak nasranej, až ztratíš peněžerku...a nebo budeš mít tu známou prekérku s hovnem právě jsem ti to daroval ale opiš si to s celym tim dialogem a pročítej si to v tramvaji než bude hořet a mysli, prosímtě mysli na to, že v ní s tebou nemůžu zrovna jet...protože jsem se stal chovatelem slepic a musím celé dny čekat na jejich ovulace, abych nakrmil dítě a ženu, chodím po dvoře s nožem, a boty my nějak okoraly, to abych si nezničil sváteční oblek, uklouznutím v hovnech...společně však očekávejme jaro a s ním přijdou slavnosti jara, které připomínají, že tak jako má všecko počátek, tak mají věci i svůj konec, a dnes je tu zrcadlení těch slavností scházíme se pro to pak u ohně, protože v něm se zrcadlí celé to kolo v jednom okamžiku, a nedonutí nás ani k radosti, a a ni k pláči, pokud budeme bojovníky, můžeme však tančit a nebo se oddat pláči pokud víme, že nás to potěší a nebo to bude léčit
až si budete myslet, že někoho nechápete, nebo že je něgdo magor, nebo že je něgde nějaký problém, strčte si nasliněný prst do nosu, a stoupněte si na pravou nohu,a zhluboka vydechujte, v této poloze se to dá zhodnotit daleko objěktivněji...samozřejmě pro ty co už dávno mají čapku barona prášila to neplatí
chtěli vyrýt do země něco posvátného
vždycky jsem miloval tu představu
|
|
|
už nás vidím v autobuse |
|
|
vždycky jsem miloval tu představu |
|
|
vítr už roztřepil vlajky igelitů ve větvích |
|
|
zase ji tu líbám |
|
|
Při pití piva |
|
|
Víš, pomoh bych ti zvednout |
|
|
svět jest ustrojen z tvárnic, a ty světla porůznu odrážejí
zlatý dřez, v tom omývali své štětce ti nejlepší malíři
...aj i básníci svá pera
nevěstinec svět
je sestaven z vět a ty se prostorem za světlem košatí
až už je všude přítmí jako v lese
jen světlušky na blatech už střeží pointu
jsou to majáky všech poutníků co kráčejí od role k roli
od rokle k rokli
než snad v rašelinu klekli
a kdo se moc nemrskal, tak kráčí dál
aby vykřičel, že svět jest sestrojen z tvárnic
na nichž si kdosi brousí svoje štětce
to je nářez!
|
|
|
tak čau, ať ti někdo dá pusu
třeba lahev s vůní citrusů
no dobrá, du se dívat na svatý vobrázky
taky kněžka se tomu dá řikat tý hře
nebo ale taky bláznovství a pošetilost
ale je jaro a támdle visí houpačka, a vedle je rybníček
a kaluž bláta
mám nový boty
co mi koupil táta
sem si je zul, ale pak si je vobul nohama, když volala nás máma
už se stmívá
jak sakrální krásno
voní pupava
a koňský trus
teče potůček a jeho blůs
hraje mi písničku života
co zní za šera jako tichá rozmluva lidí
když sedím a hlídám splávek coby tichý blázen
a vzpomínám na hřbitov
že takhle mluví snad ti kdo tam leží
|
|
|
jsem karavanou v nohách mám tisíc mil paty ztvrdlé náklad na ramenou jsem karabinou rozhoduji o životě a smrti horolezec je každý kdo stojí před zdí plukovník přivřel oči a rty se mu chvějou zatím jsem pevný jsem šátek na očích nasáklý potem zastírám svět a saju slzy jsem kouř deru se do plic špatně se míří nesu je na ramenou tvrdne ve mně krev co vytéká hlavou
|
|
|
už dlouho nic nenapsal
ale teď, když mu ta děvka kouří pod stolem
cítí se jak zasaženej strom
jakoby zasazenej bleskem uprostřed letní bouřky
ke kerýmu přijdou lidi aby ho uhasili a člověk aby jen tak hleděl kterak se čistí fakule poznání na rukou a vědomí nad korunou šťastné z pohybů světla nad hladinou viděného teď když mu ta děvka kouří pod stolem aspoň záblesk starodávného světa aspoň pohlednice z ráje už padají jiskry a zhaslé kusy listů za kabát člověka do domů lidem teď když mu ta děfka kouří pod stolem je naděje že to všecko schoří a člověk bude konečně šťastný
|
|
|
uprostřed ničeho hledání něčeho |
|
|
viděl jsem holuba co přistál u kašny, bylo na něm spousty much, jakoby bez křídel
|
|
|
papež s prezidentem národů |
|
|
nejjednodušší a celkově nejpřijatelnější |
|
|
Kdekdo říká že nejlepší je netrpět |
|
|
Nejlepší chleba je po kapsách ...a nejlepší pivo s pěnou dní |
|
|
Těš se na smrt, pohrávej si s myšlenkou na ní |
|
|
Bůh je soustružník |
|
|
A tak jsem vynalezl dětskou pračku Je to jednoduché Dítě zapojíme do postroje Postroj připneme do bubnu pračky a dotáhneme všecky řemeny tak, aby dítě bylo ve středu bubnu v každé poloze Dítěti protáhneme hlavičku dvířky a nasadíme nákrčník Dvířka zavřeme a nákrčník nafoukneme Je dobré už před tímto krokem nasadit dítěti kuklu a zapnout zdrhovadlo Protože, živé, dítě již začíná být neklidné No a je hotovo Uchopíme kliku a roztočíme buben Během chvilky je vaše dítě jako ze škatulky!
|
|
|
To ste zasejc objevil ameriku, Vy kolumbe boží, Vy hovado :) ale dobře tak, neboť nejsme jediný čitatel, a nebudu zastírat, že i já si rádo počtu o "nových zemích"
....a hlavně dobrodružstvích místních
Inu...
já mám jeden lišejník mezi prsty, druhý v oko se usadil
pak taky jeden v zadku hnízdí
další vlezl v dýchací cesty
jiný pak v podpaží mokvá
zatímco na kolenou jeho druh se odírá
člověk je tou ztuhlostí prorostlý, až těžko se dýchá
jistojistě je krásné holdovat lišajníku
ale považte, snad proto se lišajník "oddělil" člověka
aby jím se povozil a z kůry zdrbal
a okořenil sobě tak jeho tisícilaté skvění
můžeme se lišit, ale v čem se pak budem lišit?
já tvrdím, že dosytosti je třeba užít tělesnosti naší bytosti,
než pak k stáru, až sama voda vědomí z mladé bystřinky plné kamení a pěny
kolotání a šustěny syčící
změní se v moudrou a plynulou řeku, která si váží i toho lišejníku.
Nejinak tvrdí mudrc, když říká:
Kdo chce kam, pomožmemu tam,
jednoho pošli vlevo, druhého v pravo
sotva na tom záleží, když takový stále něco vně hledá
takoví něco pod nohama hledají, až si nakonec stejně do hlavy narazí
a v nestřeženém okamžiku v hovno vstoupí
a princeznu jim stejně vyfouk Jiřík co míval vidění a rozuměl řeči zvířat
ten to všecko prokouk
pravý učadník ten si sedne k nohám a čumí do kouře co se bude dít
neb, takový, kdo je již připraven ví, že Mohemed k hoře zbytečně by se namáhal,
když pohyb hory, ač sotva znatelný se zdá, sám přikluše pod nohy poutníka lišajníka.
|
|
|
svoboda je těžká věc, to si člověk musí zasloužit v
týhle době, nejde přeca aby člověk byl hned svobodnej, to by toho potom zcela
jistě zneužil, jelikož by si toho nevážil asi tak jako si člověk neváží že je
zdravej, dokud nejni nemocnej, svoboda je nejtěžší hlavně ve chvílích kdy si
člověk může dovolit uplně všecko, no to poak zjistíš že je spousta věcí kerý si
nemůže dovolit, a třeba ho napadne, že největší svoboda je v tom nedovolit si
už vůbec nic, nebo jinej zas je nemocnej a pak se uzdraví a váží si každýho
okamžiku, že může bejt v kině, že může žužlat sousto, což nejni ale nic jinýho
než oběŤ
|
|
|
dopil jsem čaj |
|
|
luboš chtěl si štrejchnout |
|
|
tydle prchavý touhy sou příčinou utrpení jako ten jeden zamiloval se do holky kerou znal z gymplu furt vo ní mluvil ona má starýho a mámu u policajtů psal si s ní na fcb tři roky jí miloval kvůli ní vyřezával šablony z kartůnu a stříkal sprejem nejdřív ajnštajny, pak lišky a malý prince a pokémony před její vokna, na zeď časem tomu věnoval hodiny práce vyřezával celý fotky tříbarevný "kvůli ní" tříbarevný fotky z evangelia a vona ho udala pětihodinovej výslech stolker? prej se bála prej se ho bála ale neřekla, že si píšou na fcb on je jeden z nejhezčích lidí co znám čeho se vlastně bála ta platinová blondýnka s drápkama toho že někoho skutečně inspiruje toho že jí někdo miluje toho že je tu možnost lásky, aniž by byla s fízlem jenom kvůli penězum? bude jí dál milovat? zase znova jí to odpustí jako pes bude stát a nechá se škrábat nebo ukáže zuby? a ukousne jí hlavu? svojí inspiraci? |
|
|
nepij to mlíko z jabloní J.V.
vytrhal jsem sentimentální struny
Nemužu uživit svojí ženu a dítě K čemu ruženec, když máš prsty a palce mlýnku |
|
|
moc jim věříme, že se ten voheň na náměstí měst nedá dělat, moc jim věříme, že je hřích nechodit do práce, moc jim věříme, že se nemůžeme místo práce starat vo záhonky se zeleninou ve městě, moc jim věříme, že je správné platit nájmy, protože oni si na to taky museli vydělat, moc věříme, že my pracujeme a tak taky jednou budeme bydlet a nemuset se vykupovat, moc jim věříme, že je potřeba jít na úřad, moc jim věříme, že je potřeba mít někoho pod sebou a někoho nad sebou, moc se jim svěřujeme, moc jim věříme, že je potřeba se vo někoho starat, neco nahlašovat, moc jim věříme, že na to nemáme, moc jim věříme že něco je "jejich" a " moje", moc jim věříme, že jednou bude líp, když to necháme tak jak to je, moc jim věříme, že pravda a láska zvítězí, když si to budeme opakovat, moc jim věříme, že svoboda je práce a peníze, moc jim svěřujeme, moc jim věříme a sobě, sobě nevěříme, moc jim věříme, že nahota je ostudná, moc jim věříme že saty dělaj člověka, že bez šatů nemáš kapsy na peníze, moc jím věříme, že je potřeba odborníků na cokoliv, moc věříme těmhle našim novodobejm šamanum, co neuměj léčit, ale jenom trávit ...ale my to tak nenecháme a proto jsme tady, milí andílci |
|
|
Viděl jsem je z tramvaje Když sem jel fárat kapitalismus Stáli na rohu ulice Byli jak starý blůs V dešti jak zmoklý slepice Na svou lásku zapomněli Protože každá má život jepice Jen ta nejcennější včely |
|
|
Dnes se zase překonávám |
|
|
mít místo úst ruce |
|
|
tak jsem si konečně vykopal základy protiatomovýho bunkru skrz perspektivu zužujícího se obdélníku země na nebe že to snad ani nemá cenu lízt ven |
|
|
Ne že bych nevěřil že moudrost přijde z vesmíru že Bůh osvítí zemi jasným světlem poznání A mocní zví, že majetek je váže a budou bratry s proléty Však pro jistotu bych pár mocných z lásky poslal do bezpečí do věčného bunkru A jiných pár co ještě neprohlédli prací strhnout rolety Do klidu kláštera průměrnosti Snad do pralesa nebo do poušti Aby se tam ve volném čase věnovali běžným malichernostem jako venčení psů stáří a omývání malomocným kostem A možná dřív projeví se blahodárná síla světla co z vesmíru padá na lid aby ho pozdvihla a nebo smetla |
|
|
Apoštolové našich dni střidají se mezi okny Nedávno ještě stárnul sníh Dnes obilí zlátnou lokny Tam co jsme dnes my Budete i vy, piše se na zdi A každodenní shon ve tvářích Vepisuje nové brázdy Johoho! Bujaře zní dnes tvůj hlas Zítra chvějící rukou k tanci Hůl držet zas Včera bůh, dneska ďas Koukolem vodí nás |
|
|
dneska sem jel trambají se vskutku vybranými individui popkorn ne, je to nehygienické a mohl by se o něj někdo pořezat |
|
|
dnes sem slyšel v tramvaji utržky rozhovoru dobrý den paní malá... jak se máte... ...co vaše cera... ... topolánek, tak ten teď dělá v charitě, ošetřuje zdarma a dobrovolně rány nemocnejm... ...jó, nečas, ten se taky polepšil, prej se věnuje starým lidem, krmí a přebaluje babičky v hospicu hříšníci dou do sebe...zachvíli budem se mít jako v ráji, když to s náma všichni budou myslet takhle dobře... jo a ten lux s grosem, tak ty už prději do hlíny... no |
|
|
Venku hučí jakýsi větrák Na stromech Mých přátelích ze dvora Již není jediný list Z pavlačí visí prádlo Neplápola Osamělý kouř stoupá z okna Míjení je ten kouř a jeho dotek V nějž mění se list eukaliptu Přijde nový rok a... Kouř našich dnů V dálce plane hvězda Kamsi letí aeroplán zas Já nemám žádný plán Jenom ten kouř v nějž mění se čas Načnem nový soudek V tom kýčovitém nokturnu Ještě páv a podladím strunu Do zvuku dalších strunek I ten kouř mi utek Jak to vždycky dělá Nedopalku včela letí dolů Venku hučí jakýsi větrák I ve stromech Mých přátelích ze dvora |
|
|
Říká si falešný svatebčan S kručícím žaludkem Již dlouho nás nikam nepozvali Kde jsou všecky ty rauty? Kde je hudba a dámy v róbách? Kam zmizela ta Zá-bava? Kam odteklo všecko víno a sekt? A zdvihl cigaretu Špatně dokouřenou Co odhodil ňákej pták Co se lek, že ho někdo uvidí Jak kouří na refíži Kdo by to řek Člověk se bojí ohně Nebo s tim zrovna sek Už dlouho nás nikdo nikam nepozval To zní jak titulek Dal bych si aspoň salám a Clejku
|
|
|
Octl se ve víru dní Jako houba s octem na konci kopí A to náboženství Tak dušné A zadýchané Vytrhávalo ho Z trvání Svými závoji A šálou Za háky Co měl v očích A v srdcích Jako ryby sportovních rybářů Kteří se líbají s kořistí Aby celý svět viděl Že jsou to oni Závodní rybáři Pouštějící jen ty největší kusy Cirkusáci se smyslem pro tyjátr Na vodě kruhy A vybyvení za tisíce Jste jako děti Křičíval Do víru dní a jeho kvílení Krmení holubů je taky eucharistie
|
|
|
Moc a volnost zvítězí nad nemocí a nevolností! Ovšem co na to příčina nemoci, jak k tomu přijde... Táhni zlá opice! Individualismus je dobrý pouze do té doby než začnou všichni srát na jednu hromadu, to je pak katastrofa! ...natožpak žrát, nenasytně žrát.
|
|
|
Ta dáša je fakt kráva řikala že mi dá a pak se opila a líbala se s Tomášem A o Tomášovi sem si to taky nemyslel že je takovej sketa když řikal že je blázen do Lucie A chtěl by s ní šukat Naštěstí se včera Tonda rozešel s tou monikou Tlustou Voba sme byli na baru zhrzený Tak nechal sem si to vod ní udělat pusou |
|
|
Ve stánku točí se trdlo Křupavá kůrčička, akt ohně tady máš milý turisto Za tři eura drobné pozdvižení v cizí zemi zapij pravým svařákem A pak v historickém voze nech se táhnout hnědákem následně snad v úctě k tradici vozkovi škvárou naplň rukavici Ať večer v hotelové posteli po kvalitní večeři s bílým vínem a pár bodrých slovech s pinglem co ledva zajde za roh už se ti směje za tvůj tuzér můžeš blahosklonně si přiznat že řádně procvičils svůj sociální sval ty kultúristo
|
|
|
Je neuvěřitelné jak se člověk změní když odstraní rozezlení náhle vidí spěchat kolem ty kdo dříve stejným krokem chvátali Je velmi kouzelný pak pohled na svět když v nitru není bujný střet jsa sám středem s výhledem kol a kolem do dáli v mracích čas má cosi hledat fantazií nitro lechtat v nezmarnosti chroustí svojí mysl brousí kdo seznali
|
|
|
Když se básník opije vyndá si ho ven, pyje ten kdo básně neskládá přehřeje si čúráka toť vše
|
|
|
Házím perly sviním Když vidím, že se jima neuživím |
|
|
rád se shlížím v zrcadle světa ze mně třasem čistím svůj kabát pod zarostlou tváří chodím hladce oholen v bujné kštici tonzůra vzkvétá víš, rád v náprsence rudý karafiát nosím i v botách z kůže cítím se bosým a v nose průvan dechu svého udržuji mého psa živého široko daleko kam aš je než prošoupu své kamaše co káma vede projdu vše abych pohostil oka svého baviče
|
|
|
Ejakuláty vašich myšlenek se zhmotňují nebývalou rychlostí Američani testujou neviditelnou loď Zrcadlový mrakodrapy se chytají nebe ale k řece dojdeš už jenom od moře Když překonáš přehrady pomocí ledoborce Automat na pivo si s tebou popovídá když si stáhneš Lauru do telefonu. Ale já si taky přeju, aby všechny hovna světa zaplavili tvůj openspace A nálety už byly jenom rozsévaný větrem Jesi budeš chtít do nebe Můžeš si vylézt na ty topoly Třeba tě pak napadne že je lepší mít oči dítěte ty tak nebolí.
|
|
|
Si se dnes vyfiknul Járo kabát tvídový, co de zas do módy v koutku žváro Ani tě nenapadlo, dnes ráno že sou tu problémy že tvůj pes nedostal žrádlo že soused si za něj koupil nový fáro a snad ze zvyku snad z lítosti snad aby to ututlal pozval tě, dnes ráno, na cigáro
|
|
|
Ten klid byl tak jemný, až padaly do tváře vlasy snů, co našich dnů snímají tíhu. A bolesti rozpouštějí úkladné, v lavoruplném, bestiálním tichu, bublin a koster vybělených, s šestkami na lících, jen tak a bez činnosti. Jsme bytosti usedavé, s rukama vklíněnýma do zástěry tmavomodrého nebe. Dřímáme v rukou nevědomé, jako surrealistický pes obojek svobody. Ty bezdětná matko všech plev, se závojem dokonalosti a plédem bezestudí, konejšíš zdvořilé děti sílou jejich zvyku, pomatené chtíčem a dusným pachem kurvích klínů. Zadrž!! Ten klid je mocnější než ty i když v penálu pro opilce držíš tělo v šachu. Tulák je ten pes, po hvězdách, bez pazourku, po zubatých horách, snědených sluncem za rozbřesku. V travách schoulenci, jsou znamení kruhová. A čitetel vidí jen rovně.
|
|
|
Zjevil se mi anděl A vyjevil mi náboženské pozadí bylo tam smradu jako v cařihradu A toho zmaru Pak jsem si všimnul že každý jeden V sobě drží a skrývá Semeno A chybí jen touha vyrůst z těch sraček Ven a projevit se v prdeli hoven Svým lotosem Ze smradu rozklíčovat vůni A v hovnu spatřit jen zlý sen hle, hepient |
|
|
Když se Jerremi probudil Uviděl sníh Ale nebyl to jen tak ledajaký sníh Byl černý Nebylo se tedy čemu divit Když po nástupu do tramvaje Nejdřív začal nervozně přešlapovat A pak už se neudržel a oslovoval je Tvářili se jako by tu neexistovali A tak se chtěl ujistit Že tu je alespoň on Tušil Že bude budit pohoršení A doufal Že nalezne alespoň jednoho člověka beze strachu Bez lítosti Člověka se světlem z vnitřku Člověka s pohledem dovnitř i ven Člověka, který polyká sliny jako by to byl sníh Bílý sníh Ovce Ovoce Významné změny To co platilo dříve Již neplatí Už nikdy se trh práce nevrátí do polohy jak jsme ho znali dřív Ale o to nejde Nejmarkantnější rozdíl je mezi spojenými státy a zbytkem světa Došlo k roztržení kontinua, které nás provázelo celým kapitalismem Upřímně Majitel cestovní kanceláře si stěžuje Že dříve se průměrná doba dovolené pohybovala okolo 12ti dní Dnes je o čtvrtinu kratší A věřte, že tato košťata, miílé čarodějky, se špatně řídí Dětem Se už nesmíte věnovat Papír jako symbol volného času Papír popsaný něčím čemu nemůže a ani nechce rozumět jeho nositel Nositel Budeme bojovat Za svoje jména Za svoje nová jména Za možnost se pojmenovat Za ticho Svistot padajících pum Světelná šou A nový rok už v tobě bude vyvolávat vždycky jenom strach Ty, jenž nejsi smířen se smrtí Hledající střet života Ty kdo se necháváš chvět ve světle těchto dní Ty kdo u klavíru nenacházíš svoje prsty A klaviatura je pro tebe dechem Cizího člověka Víš, 16 procent nejchudších američanů v zemi Jsou ve čtyřiceti nejbohatší v zemi Víte kde jsou ty peníze? Je to škoda, že to nevíte Protože kapitalizmus bez peněz moc velká zábava není… Ty peníže jsou v kapse nejužší, nejmenší skupiny lidí Investoři jsou ti,k kdo mají obrovskou páku Ti kdo mají oběd zadarmo Ti nejbohatší lidé platí nejmenší proporční podíl Ale platí méně, méně, méně Jedno procento lidí Kamaráde A vy jako ekonomové Musíte vědět kde ty peníze jsou Bohatý táta, chudý táta Po třiceti letech práce Už skutečně nebudeš vědět kde je sever Chce to jen trochu sebekázně A můžeš se stát tím kdo má kapsy plné Je to alfa a omega ekonomického přežití ve stádě Důchod, který vás uživí Nedostanete Čeká vás dvacet let strádání Musíte investovat A ten kdo říká, že někdo zbohatl prací Tak lže Pro střední třídu zde nebude místo Amerika se nebude přizpůsobovat české republice já jsem neříkal, že peníze jsou štěstí...
|
|
|
opakování denního počínání
růženec dní
věty skládané ze slov do mraků
co někde vyprší
nebo dají sníh
sníh jinotajů
co zkropí to co bylo na počátku
slovo
sloveso, PRDĚT!
|
|
|
Jsem pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jsem jejich ochráncem a pasáčkem Když před časem jsem odjel na cesty Svěřil jsem stáda svým druhům A dovolil jim užívat všeho, tak jako bych to byl já sám Někteří uposlechli mých příkazů, jiných zmocnila se nenažranost Zpupnost, a mému říkají pane Těch pár jednotlivců otrávilo vodu i věrným Aby sami mohli na jejich pastvinách svést ukradená stáda Jaké bylo mé překvapení, když jsem se vrátil Stáda jsou zanedbaná Víno je předčasně sklizeno A je v něm hnůj Je třeba ztrestat těch pár, co podlehli klamu a touze Aby dál netrávili vodu Aby neoplocovali co nebylo, není a nikdy nebude jejich A nebrali víc než je jejich podíl Jinak trest přejde na všecky Utratím jejich psy a seženu svá stáda Pastviny proměním nebeskou orbou opět na úrodné Ty proradné vlky nechám bez milosti bičovat Těmi, kdo spravedlivě užívali svého dílu A jejich těla nebudou hodna hrobů A jejich činy jejich jmen Budou navždy zapomenuty Protože já jsem z Boží milosti Pánem všech ovcí i jejich stád Všech pastvin i jejich cest Jen ten bude pojídat, kdo nebrání druhému Užít jeho podíl ze spravedlivé práce Kdo nebere příliš |
|
|
hej, kámo, vo čom se to dneska mluví? nerozumim těm slovům loupoint,pík,startap,džob,biznis? chápu to správně, že jádrem těch slov je penis? mýtap,akcelerejting,bekgraund,nouhau,tým co je to za šprty? mam vobdivovat tvoje navoněný hovno? sorry, kámo pojď k vohni a dones dřevo a klacky nerostou v ragálech, to je ti asi jasný nebo...
|
|
|
Už dlouho jsem něměl do čeho píchnout, příležitostné brigádky moc nevynášejí a moje vnitřní motivace upadla k nule. Na životopisy neodpovídají. Měl bych se víc snažit, říká moderní doktrína. Na většinu prací nemám dostatečné vzdělání, a k mytí letadel jsem prý přestudovaný. Ještě jsem nedostal ten správný nápad, říkám si, abych mohl dělat sám na sebe. Protože buzerace od buzerovaných a buzerace od těch, co si myslí, že si na všecko podlstivě vydělali už mě neba. To co mě ovšem napadá vyžaduje vysoké vstupní investice a know how. Obojí mi zjevně chybí. Jeden starý a zkušený cikán mi poradil, že se dá na pracáku získat do začátku podnikání nějaký skromný základ. Zjistil jsem, že by to dělalo asi 50 000 korun. Pokud přesvědčím komisi o ušlechtilosti svých záměrů. Dumal jsem, dumal, až jsem vydumal, že jediná práce, kterou si můžu dovolit dělat je poradenství – jenže co radit, babo raď. A bába na prcáku sama neví. Komisi jsem nepřesvědčil. K poradcovství to chce tu správnou drzost. A tu já asi nemám. Ovšem nouze naučila Dalibora housti. Tak jsem nad tím vyzrál se ctí. Nechte si svoje peníze, přišel jsem na práci , která vyžaduje nulové náklady. A o drzost se postarám. Založím si taneční studio!
To nevadí, že neumím tančit. Kdo napodobí moje kreace, důmyslné kreace? |
|
|
Každý někdy potkal v životě svém někoho něpříjemného, někoho, kdo z neznámých důvodů člověka trápí, někoho, kdo je vysilující, a to zejména dlouhodobě, někoho, kdo vykazuje nepochopitelné chování, před kterým se nedá ovšem snadno uniknout. Takový člověk osedlán jest lidskou pitomostí, svévolí, nebo zlovolností, která se na jeho hřbetu ujímá a na takovém člověku se krajem projíždí. I mě se stala ta hrozná věc, potkal jsem takovéhoto hostitele, který mě po několika dnech donutil málem až k pláči. Domlouval jsem mu, naznačoval, ale jak už to tak bývá, takový člověk je hluchý a slepý, neb na očích má klapky a v uších hojnost medu. A byl to můj šéf!
Bylť jsem nešťasten, můj stav se den ode dne zhoršoval a chmura padala na mne a splín veliký. Šeď těch dnů jakoby se i v mých vlasech zrcadlila. Ovšem nebylo úniku, neb vázán jsem byl slibem a pracovní povinností a také finanční situace nedovolovala mi v tu chvíli se místa vzdát. Přec s tím hovadem bylo mi nutno trávit notnou část dne. Jak strádala moje nebohá duše, že jedině pivo snímalo ze mne tu tíhu zvečera. A nemít tuhý kořínek a pevnou víru, že za každým zlem skrývá se zlo ještě větší, již dávno bych snad učinil konec všemu rychlým sledem prudkých pohybů svých mírných paží; nebýt si vědom, že nedovolit zlosti cloumat svým majestátem je přec nutno míti na paměti za života člověku.
A tak míjely dny, já s nevolí plnil příkazy protichůdné svého trápitele mysleje si své a pivem jsem noc co noc chladil uraženou mou osobu. Když tu přisedl ke mně jednoho večera podivný panáček piva žádavše. Že prý je potulným poutníkem, který ničeho nemá, avšak ničeho míti chce, neb že v ničem prý skryto vše! Zaujalo mě jeho tvrzení a jiskra v oku hlubinná i dal jsem mu piva pít a hojně jsme spolu rozmlouvali, až vyjevil jsem mu svoje trápení v opojení nám milém. A on jen tak mimoděk dal mi váček s čímsi. Že alespoň tím se mi odvděčí za mé pozvání.
A dál pravil: „ Na svých toulkách mnoho jsem viděl a v šumu hvozdů mnoho moudra slyšel. Když jednou v cizokrajné zemi hladil jsem při chůzi prsty trav, ucítil jsem slabé zašimrání a kdosi volá - Nastav dlaní! - Rozhlížím se, nikde nikdo, jenom lán, tak šel jsem dál a dlaní nastavil, protože zvědavost, ta stará kurva, nedala mi. A cítím, jak se plní čímsi moje dlaně a do toho zas hlas ten volá - Přijmi daru, osamělý poutníče, toť hrst ochočených osin… - A pak vyjevil mi ten lán, že jestli někdo bude brát mi mízu, že mám tu hrst vhodit mu pod jeho sedy se slovy: ochočená osino dej mu co je třeba, a že vbrzku mě to zbaví mého trápení.“
A pak dál poutník ke mně dodal: „Víš, brachu, já nic nemám a není kdo by mi co vzal, já těch osin netřebám, to spíš tobě se hodí, když touha k věcem tě ještě poutá, a dopomůžou tvému klidu! “
Včera, to byl ale večer, říkal jsem si nazítří, a zážitky byly spíš jako ze sna. Ovšem když jsem do zaměstnání kráčel, váček v kapse jsem nahmatal a vzpomenuvše si příběhu, rozhodl jsem se poslechnout rady podivného poutníka.
Hned ten den jsem nenápadně vhodil hrstičku těch osin na kožené křeslo svého šéfa, když byl chvíli mimo svoje místo, a vyřknul tu formuli: „Ochočená osino, dej mi co je třeba!“ Účinky projevily se okamžitě. Jakmile můj nepřítel usedl, jak jsem zvědavě po očku sledoval od svého stolu, začal se ve svém koženém křesle vrtět a vrtět už se nepřestal. Druhý den nepřišel do práce, a omluvil se i další týden…pak již ho nikdy nikdo neviděl. Co se však dělo dál, toho bych se nenadál. Asi za čtrnáct dnů, zavolali si mě na ústředí, kde mi bylo sděleno, že jsem byl povýšen na místo mého bývalého nadřízeného. Stal se zázrak! Stal jsem se tedy konečně svým pánem a pánem mých bývalých spolupracovníků. Konečně mi nikdo nemohl říkat, co mám a co nemám, a sám jsem diktoval co se má dít. Z naší smrduté kanceláře jsem se přestěhoval do klimatizované pracovny, rozhlédl jsem se ze své kukaně skrz roletky do míst, kde jsem donedávna trpěl a pousmál se. Pak jsem usedl do koženého křesla.
Aj - tu mě něco strašlivě zasvědilo v zadku!!!!!
|
|
|
Každý snad, i v dnešní době, ví, jak vypadá takový kouzelný dědeček; dost možná má dlouhé fousy a vlasy, které používá jako antény, vypadá na první pohled omšele a sedává na místech, kde by ho nikdo nehledal, ačkoliv se zjevuje vždycky jako na zavolanou. Ale všecko může být i docela jinak, protože kouzelný dědeček dozajista umí měnit formy, a když chce, nenechává se poznat. Proto se může objevovat také ve formě předmětů a nebo rostlin, hub či stromů, nebo dokonce splývá s davem. Málokdo ovšem už ví, co takový kouzelný dědeček dělával za mlada, a tak já, protože jsem pár takových kouzelných dědečků již potkal, vám to povím. Tak předně, rozeznáváme dva typy kouzelných dědečků. Ten první se zjevuje na svět rovnou jako kouzelný dědeček. Ten druhý typ se rodí jako obyčejný kluk nějaké obyčejné mamince a tatínkovi, a povětšinou své kouzelné vlastnosti projevuje jen pokud chce a komu chce. Někdy jeho rodičové netuší celý život, že se jim vlastně narodil kouzelný dědeček. Celé to rození má docela složité zákonitosti, které není nic platné lidem znát, poněvač je to pro nás asi jako když by se někdo snažil naučit kozu počítat – taky jí je to hovno platný, leda že by se stala kapitalistou a začala mamonit, k čemuž má samozřejmě každý zvířátko přirozený odpor. Nicméně kouzelní dědečkové se přece jenom něčím od obyčejných lidských dětí liší. Vědí za všech okolností, co se stane a také rovnou vědí jaký kdo je. Většinou však jejich rodičové tyto vlastnosti nepoznávají a svoje dítě sekýrují a napomínají a myslí si, že je jejich potomek "nějaký chytrý" a drzý, až se ten nakonec rozhodne jim nenapovídat a nic už jim neříkat. Kouzelný dědeček si totiž vždycky, za všech okolností, myslí svý, protože ví, že kdo chce kam, pomozme mu tam. No a tak se stává, že kouzelný dědeček je nepoznán již ve svém útlém věku. Takový kouzelný dědeček – dítě, se díky tomu již těší, až bude svým pánem, až splní všechna přání svých rodičů a bude si moct jít po svých. Než se tak stane, tak chodí většinou normálně do škol a vyslechne si všecky ty hrozby co tak dospělí lidé říkají, počkej až půjdeš do školky, počkej až půjdeš do školy, počkej až půjdeš na střední, počkej až půjdeš na vysokou…a nakonec počkej, až budeš chodit do práce, tak uvidíš…Jenomže to je samosebou zcela zbytečné kouzelnému dědečkovi říkat, jelikož už dávno všecko ví a ví, že se vůbec nic nestane, a že se vůbec nic neuvidí, a tudíž si zase jenom myslí svý. A jelikož se nakonec nemá s rodiči vo čom bavit, tak hned jak to de mizí tu do pokojíčku, tu do přírody, tu do dílničky, a nakonec stejně skončí v hospodě, protože tam si může trénovat svoje schopnosti nejlíp. No a to sme u toho, kouzelný dědeček může za mlada dělat úplně cokoliv a může to být kdokoliv. Ale jen mu dejte šanci, aby vám vyjevil, co si myslí a hned uvidíte, že je kouzelný. Takže, pozor na kouzelné dědečky za mlada, neb jejich moudrost nezná mezí, a za všech okolností si myslí svý. A pozor taky na kouzelné dědečky v produktivním věku, protože ty už si dělají lautr co chtějí, tu pomáhají, tu usměrňují, ale za všech okolností s dobrým srdcem a z lásky, a vždycky si myslí svý, protože prostě ví. Takže pozor na kolemjdoucí milé děti!
|
|
|
Když ze spánku tě budí krutá předtucha Vaříš si čaj a doufáš, že je to jen psychická porucha Pod očima kruhy Ženy spí A pořád znova mezi doušky: "Válka, válka, válka!" Lidé jsou nedočkaví, tečou jim zlý sliny Zradili své syny A zase znova: "Válka, válka, válka!" Do jara, je to jasné Kdo jiný by zachránil fau-vé Než náhradní výroba užitkových vozů Na vožení raněných a jejich úrodu Svět se zbláznil, říkají v televizi A zase lžou, protože blázní lidi A zase znova: "Kup si teplý ponožky, bude chladno Rýže pár pytlů A teplý prádlo!" Děti už dlouho neviděli tanky A pískat pumy Taky neví co je hlad A nemaj čas si hrát Zato kňourat vo ajfoun To fakt umí každej smrad Rači du spát, vždyť už svítá A v uších mi zní Bhagavadgíta V mlhách chrám svatýho Víta Někdo volá: "Zneuctili vlajku!" A pod tím jen tisíc lajků Bratr proti bratru, dejka! Tudle zimu rači nečtěte Bhagavadgítu Ale rači Švejka.
|
|
|
Vstřebatelné nevstřebalo nevstřebatelné nevstřebatelné vstřebalo vstřebatelné nevstřebávající vstřebalo vstřebatelné vstřebávající vstřebalo nevstřebatelné je třeba To vstřebat, vstřebávat? či je třeba nevstřebávat? A další otázky ke vstřebatelské praxi: Jaký je rozdíl: vstřebatelné x nevstřebatelné; vstřebávající x nevstřebávající? Je strach vstřebatelný? Je smrt vstřebávání či nevstřebávání? Lze Boha vstřebat? Kde se bere ta potřeba, a je jí třeba? Některé látky je třeba protřepat, aby je bylo lze vstřebat. Vznikají nevstřebatelné entyty současně s nevstřebávajícími? Lze vstřebat, co nemá kontury? Lze to co má kontury vstřebat? Zaniká potřeba vstřebáváním? ...či tříbením? Vstřebat všechny problémy svým vstřebáním? Vyřešil jsi již otázku vstřebatelnosti a to jak jevů, látek, informací, bytostí či věcí? Ne? Pak ji bude třeba vstřebat! Jak jsem to proboha myslel - tedy - sem s tou vstřebatelností! Vstřebat či nevstřebat! Toť otázka, kterou je třeba ... nebo ... |
|
|
Televizi nemáme jdou z ní divný barvy Lezou z ní démoni Přímo dovnitř hlavy Život je dost složitej Tak nač si ho kazit Nač se dívat z povzdálí Lepší je ho zažít Lepší než přijímač Když už Rači vokno Obraz co jde přez družice Můžeš vidět rovnou Howgh! |
|
|
Jako suchých nítí ponořených plavců je těch, co srdce mají tam, kde by mělo bít. |
|
|
Byl jsem cestářem svou práci měl jsem rád Bylo jí akorát a nebyl nikdo Kdo měl by do ní hnát Cesta byla přímá Ve dví půlila svět Ve dva směry dávala pohledět Odrážela čas... Na podzim bylo listí mést V zimě zas Sněhy hrnout v mez Nosila krále i šašky Ty kdo spěchali, nebo se courali pěšky Byly doby, kdy jezdilo se tam A po nich, vždy čas cesty zpět To mamonáři chvátali, kam bylo co nést (A kdo nejel, tak tam aspoň hleděl) Byl jsem cestářem, krásné bylo být Pak přišel "blahobyt" a mě začali bít Stal jsem se žebrákem Neb nebylo proč mést A cesta zarostla, přestala vést Sedávám u ní a vídám krále i šašky Ty co za sebou nechávají prach I ty kdo jsou pěšky |
|
|
začátek je za zatáčkou?
ale já vidim celou cestu
je za horizontem?
ale já vidím i za horizont
je ve tmě?
ale já tmu poznal a nic jsem nenahmatal bez světla
poznal jsem i světlo
co cáká z očí
co ze tmy vytrhává předměty, pocity a stvoření
jako kouzelník pokustón
tahal jsem králíky z klobouku
tak co jako?
|
|
|
Vyprávěla jsi jeden z tvých dalších příběhů
a mezitím si pomalu zavírala dveře
zatím co jsem usínal
stráže sem nechal jít do kasáren
aby nás nerušili
a ty už si měla sbalený to málo co máš
a vsadilas mě do příběhu
jsem jenom démant v tomhle náhrdelníku
a nechávám se nosit
ó magdalo
jak jsi tichá v tom ranním šeru
ani prach co s ruchem dne se zdvíhá
ani hlahol trhovců
ani strach
až se ráno probudím
nechám ty sráže vzbudit
a prohledat věž
nenechám zlostí cloumat svým majestátem
ale v nitru budu hořet
a já ten plamen vyšlu s mým nejvěrnějším
a tomu pak setnu hlavu, až tě přivede
protože vím, že tvému kouzlu nikdo neodolá
ach, můj nejvěrnější
ženy rozhodují o životě a smrti!
|
|
|
muší tělo bejt muší, nebo bejt muší nemuší?
muší bejt muší
a co nosní dírky taky muší?
A prdelka švestková
to je tim potem nečistym
nečistota a čistota je výplod mysli, kerá je sama nečistá
nečistá?
nečistota a čistota mysli je sama nečistá
mysl je muší farma
muší mysl tolik farmařit?
farmařiť
nebo může
nebo chce, nebo nechce
co chce kde chce kam a proč
kolotoč
haf!!!!!!!
do očí kočí bičem syčí
do moči ti obočí skočí
jež ti z údu vyskotačí
hele borůvka se z nosu tlačí
vysmrkáš se fialově
fialový vítr v hlavě
v Čechách nebo na Moravě
sem tam a nebo tady hravě
projedu si mozkem hrábě
co zustane není v trávě
víno pijem na Pálavě
do kundy strčí ruku krávě
zootechnik s praxí hravě
aby oplodnil jí zdravě
co před tím vzal samci bravě
bravčová konzerva!
kolotoč, beru si kohouta
ten kokrhá a má pěkné sedlo
taky se kolíbá dopředu dozadu
pozor, na hřebínek, bradu
touha je klam
touha tě zradí za zatáčkou
touha tě zabije a znova zrodí
touha tě zklidní, aby tě vyhodila ze sedla
touha tě sklidí touha je zázrak kámo, zázrak
kama je cesta, brácho!
je víc než čundr
na mejch čundrech je nuda, jelikož tam nikdo nebejvá
|
|
|
neměl sem tu kunu sežrat
rozumim teďtomu, co říká a to není prdel
naštěstí nejsem sám, sou v tom i Tři kamarádi
kerý sou ve skutečnosti čtyři nebo i víc
tři je jenom zástěrka
ano, jsme to my, noční gang na skládačkách projíždějící Prahou!
my sereme na vokna drahejch bouráků a mezi automatický dveře vobchoďáků
my se zabýváme urážením přizdisráčů a rozkladem jejich systematické pomatenosti
jsme to my kdo si užívá šáša bukkake hezky pěkně těch kundiček s drahejma kabelkama
ano, v přestrojení se vydáváme do vašich televizorů a přehryzáváme vám kabely
a vykonáváme svojí potřebu v těch bednách a vy na nás čumíte ani to nevíte
vy vymytý mozky prací a papeženstvím
sereme vám na vaše hlavy
a na hrudi se skví Trimuskulus
a pod vašima skalpama je vyrytej nožem
nožem našich srdcí kerý ostří vaše bezcitnost (šáša bukkake je nová odháčkovávací metoda keru mi naučil sám guru jaru)
|
|
|
všecko se děje tak jak má
všimli jsme si, že emoce a city nás oslabují
všimli jsme si také, že jich je ale třeba
jednak pro to, aby člověk poznal svoje srdce
aby docenil hodnotu stvoření
abychom se nestali člověkem bez srdce
abychom poznali, kdy nám ho chtějí sebrat
všimli jsme si, že po každém oslabení přichází poznání
a moudrost je veliká
a s moudrostí přichází moc
moc poroučet
oblakům, hvězdám i ptákům
a zase ta stejná otázka
jak neztratit srdce
|
|
|
jsou Vtěch knihách není minulost jen to co z ní vzchází v těch knihách není zlost není tam kde člověk byl, co kde vzal, jen to co s sebou vozí
|
|
|
víme toho moc
ale nevíme jak s tím naložit
občas
jindy zase tím plýtváme
a rozhazujeme jak právězbohatlý
chudák
|
|
|
sem se na podzim narodil a když cejtim podzim, tak cejtim smutek nepopsatelnej smutek z pomíjivosti... něco jako bývá za soumraku někdy ale za soumraku se to děje rychle tak člověk nemá čas se do toho položit a nakonec se z toho získá energie z podzimu taky přichází energie ale průvodním jevem je ten smutek neni to nic hroznýho jenom by se to dalo nazvat smutkem, který nejde sdělit nebo i když dva lidi zažijou to stejný a maji stejnej pocit, ten smutek tak to furt není to spojení absolutní kerý by zrušilo tu touhu takže jde možná o touhu… je to energie a ta se nazývá různě pomíjivost, totéž to je z tý hry sme udejchaný a teď ležíme a mraky jdou nad hlavou a víme že za chvíli musíme domů, že nás budou volat rodiče, a my cítíme tu touhu být venku za soumraku...v seně cítit chlad z venku a teplo od toho druhého a ze sena...a tolik vůní co se zapisujou do srdce chvilku sme uvěřili na nedorozumění, na bodnutí do srdce, abychom se ještě víc zakousli no upíři sme… mírumilovný co maji rádi krev svojí - i toho druhýho pujdeme na vořechy někdy na podzim loupat je z kůžiček a vobčas si dát jednu hořkou
|
|
|
Na rohu ulice starý, snědý, větrem a ohněm ošlehaný muž sedí O zemi opírá se svou sukovitou holí Oči hluboké má a jiskru tam Čas rázem ztichne, vítr je ten tam
Jindy zas na schodnicích v plášti ze staré pokrývky Bosý a lejny zaneřáděný lidskými Vidím jeho svatou ruku, kterou ač nezvedá, jdu blíž Ptám se jakému přání mohu říci budiž On dí dej mi korunu ztrpčeným hlasem Divím se, té doby pro jednu nežebrá se Slyším a žasnu, v slovech vidím, ano Já, tu jsem Sedí svaté skryté hnusem A zas to hluboké oko Pomáhám mu vstát, situace jako ze sna A v dlani jeho, koruna leskná
Pak po létech v jiném městě povědomá tvář Silueta klidu jeho stoje vrhá zář A stále dokola v myšlenkách zas a zas Volá mě, slyším ho: „blíží se tvů čas, Opustíš ženu dítě i statek Vrátíš se k nám nazpátek Skončí tvoje oddaná tu služba Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“
Stalo se pak také, že vtělilo se do ženy s krásným obličejem Z kmene kde tu krásu ničí stříbrem co zabodáno v něm A v zacuchaných vlasech prach a zdobí se tím co najdou By uctily krásu tu pomíjivou a ztratily strach
Po tři dny jsem ji potkával v různých městech Rozmlouvala se mnou činy Tu seděla na nádraží jako by nic Jindy ukázala se mi jak obelhala hlídku obchoďáku Kdy ukryla kradenou cetku v šátku V tašce plné zbytečností Nachala se prohledat a pak zakryla jim oči vycucaným bombónem A nakonec v prachu na kůlu na ček teku V lotosové pozici držela hlídku
A stále dokola v myšlenkách zas a zas Volá mě, slyším jí: „blíží se tvů čas, Opustíš ženu dítě i statek Vrátíš se k nám nazpátek Skončí tvoje oddaná tu služba Jen ještě chvíli drž, Pán tě líbá!“ |
|
|
Nastal totální blackout - hrozný!
Z nebe padají špijonážní drony |
|
|
Vypadnul systém
Nejdou staničky, nejdou ani naše počítače
Lidé se nám marně snaží dovolat
ale nejde to
telefony jsou totiž napojený na internet
Nejde ani wifi - bezdrátová věrnost
A všecky naše jména jsou v cloudu
A ten mrak je snad někde v Americe
Za to jistě můžou anarchisti...nebo teroristé
v lepším případě bezdomovci
Snad bychom se o příčině mohli večír dozvědět ve zprávách
ale televize je napojená na internet
a rádio se už v kapesní formě téměř nepoužívá
Kolega byl ráno nervózní a ve stresu
Než sem mu vysvětlil, že by se měl radovat
Konečně se spolu zase začnou lidi bavit očima
A ani my se nemusíme dívat do monitorů
...ale spolupracovníkovi se stejně ještě klepou ruce
zdá se že neslyší muj hlas a pohled má do dálky po chodbách choděj lidi jako mátohy a mačkaj ctrlaltf4dylít
|
|
|
nevedu
nemam čas
spěchám
dej vědět, teď nemám čas
jsu na schůzku
jede mi vlak
zavolejte mojí sekretářce
telefon najdete na netu
vyplňte tady to a dejte to do schránky, vedení se rozhodne
do čtrnácti dnů dostanete odpověď
jesi nemáte účet u komerčky tak nic nečekejte
nemáme vás tady v systému
doložila ste doklad o doložení?
zkuste druhé patro
ne tady ne, děte do třetího...
musíte na pokladnu do prvního
dali vám doklad, tak to vorazítkujeme a můžete do čtvrtýho
dobrý den
jak vám mohu pomoci...
kávu?
hned to bude, sedněte si tady
já vím je to zdlouhavý proces
ale mohu vás ujistit že náš úřad vás informuje
a kdy to bude?
jak kdy
Opakuji, náš úřed Vás in-formuje
aha
a kdy bude výsledek
brzy
výsledky...máte doklad o zaplacení?
...budou brzy
ještě jsem si tady ve vaší složce přečetl že nemáte účet u naší spořitelny a pojištění, tak to vás pošlu do druhého patra
a pak již můžete na sekretariát do páteho
dobrý den
sekretariát
ano ano,
ale váš účet začne platit až zítra prozatím pro vás nemohu nic udělat
přijďte v pondělí
ve čtvrtek je státní svátek
dobrý den
ale vy nemáte na účtu žádné paníze
musíte si založit ímejl a ebanking
a zaslat na něj z check pointu nejaké bitcoiny
rozumíte!
dáte si kávu?chci aby mi někdo věřil
musim si jít podrbat přirození ale tady ne je sem vidět
na záchodě je kamera
ale tam to zakryji kabátem dáte si kávu?
|
|
|
srdce má rádo vítr a volnost
srdce nám chybí
tady u gringů v systému
utlačili ho tíhou argumentů
rozřezali do segmentů a oborů
opili ho tupostí alkoholu
natřeli na bílo
a krev nalili do strojů
co cítí sami
co si máme myslet
srdce má zalité hlavně
a muška ubroušená zákonem
a na srdci struky obsazené mamonem
a touhou dělat věci "správně"
|
|
|
ještě vodškrtnout nějaký bizarní polohy co ještě neznáme
třeba sex ve stoji na hlavách
ale to musim začít trénovat
...umíš provaz?
to by mě taky zajímalo
a exkurze podhlavních orgánů ženy
sex do zadečku ještě jednou
a do pusinky dvě hodiny
sepíšu si to všecko a pak si to vodškrtnu
v televizi to neni vono
sex ve třech mě nezajímá
pokud to nebudou dvě holky, ale ani tak mě to nezajímá
rači se věnuju jednomu pořádně
a ten klistýr
ten taky
třikrát
a pak hladovění
a čtrnáct dní ve tmě
to je taky dobrej sex
a chůze bosej
a nic nechtít
ležet v trávě
cvrnkat kozí bobky
pozorovat hmyzí komůrky v kravim lejnu
a voči naší dory
a hlavně ramada
dřevěná ramada
tam budu sedět celý dny
a pozorovat jak rostou kytky a tráva
a jak pochoduje mravenců armáda
a ticho bude hrát na tibetský mísy
a ženy budou krášlit dům
krásou svých těl a vyšívaných šatů
jídlo bude skromné
ale život bude sytý
|
|
|
je to divadlo
vesmírný divadlo
ty na to nevěříš
tak to nevidíš
to máš jako řeč kamenů
nebo stromů
nemůže to slyšet někdo kdo na to nevěří
v tom se plete celá věda
celá tadle civilizace vytváří dojem že je to obráceně
že si to nesníme
ale že musíme žít to co je
pracovat, nenávidět, plodit děti
v klidu sedět
nedávat nohy na sousední židli
neházet houbu na tabuli
nedrtit křídy
nepsat na tabuli píča
nemít víc manželek
nemít rád cizí děti
myslet si že sou cizí
sledovat televizi
pak se o tom bavit s dalšíma co to viděli
ovšem podstatná je tvorba
bůh tvoří
tvoří vznikem nového, nebo udržováním starého, nebo ničením starého
toť jedna a táž věc, jedna síla a atribut božství
je možný vytvořit boty
je možný je nosit co nejdýl bez opotřebení
nebo je možný je zlikvidovat okamžitě
je taky možný chodit bosej
nebo po žhavym uhlí
nebo po ledu
všecko je možný a svět je magickej
neuzavřenej
tvořící se
nikdy ne zcela vysvětlitelnej
ale pochopit jde fintou
ppo částech
a pak to složit
vidět že to nejde do sebe
že je tam toho víc než těch dílů
a pak to třeba uvidíš jasně
mezi každym okamžikem
je sto dalších okamžiků, který tu nejsou pro tebe
mezi každou pikosekundou se na tebe dívá tisíce jiných bytostí
ale ty je nevidíš
protože oni mají schopnost vidět 101 okamžiků
zatímco ty zíráš na jediný políčko filmu života jehož si součástí
oni vidí několik dalších dílů
tak jak by nemohlo bejt něco možný?
a jak je možný, že nám to pořád říkají?
není to vědecky možné a nebo alespoň nění to prokázané
jaký mají důvod?
ve světě kde se nic neděje jen tak
samo o sobě
bez příčiny a následku
jak je možné, že jsme z vesmíru udělali krychli?
když vesmír je bez tvarý
a je jenom na nás jaký tvar mu dáme
jak je možné že existují normy ve světě který normy nemá
nechali sme se opít tou hrou?
uvěřili sme na její pravidla a ta jsme přenesli do reality a ta realita stala se pro nás skutečností
vyhodíš figurku a zemře tvoje tělo
dostaneš infarkt
protože tě to tak rozčílí, že...
tě polije horko
věříme na to žče kunda vypadá tak
a čurák vypadá onak
věříme na pohlaví
a na jejich přitažlivost
ale co když kunda je květina a čůrák je čmelák
a co když kunada je auto a čůrák je člověk
¨co když vlastnictví je kunda a jeho uskutečnění čůrák
co když je zahrad kunda a člověk je čurák
co když čurák je mrak a kunda je země
co když kunda je hmota...
a čůrák je ideje
že vousy rostou...rostou...hmota
a kdo hmotě říká staniž se vousem a rostiž do délky
kdo řekl že to co vidíš v mikroskopu není jen další projekce mysli?
další víra
další katedrála
a tady v kundě rodí se homunkulus
kde
v prázdném místě kundy
?
zrozen z nesmyslu vajíčka a pitomosti spermie
něčeho tak neuvěřitelného
je to jistě nějaký šprým
že z ničeho rodí se něco
a šprým je i to že z něčeho nebude nic
atom, je holý nesmysl
jedna z nejsurrealističtějších imaginací
a spermie
to snad ani nejde říct
jak směšná je to představa
nebo ten klíč
klíč piva
otevírající skříňky
tekutina ovlivňující mysl?
a když si zvykneš na adrenalín, nebo na zamilovanost...
jako notorik
v oku to musí vězet
že člověk je uvězněn v realitě
v rychlosti okamžiků
šmíruje tě
nepoznaný
dechberoucí
nezničitelný
divícíse
obdarovávaný
darující
klanícíse
uctívaný
milující
nenáviděný
jasný
utajený
jediný
avšak rozkouskovaný
nebo ona
?
jaké má podhlaví
krk
hruď
boky
nohy
ruce
puzení
lejno
touha spojit se
a explodovat
?
|
|
|
o dětech na ulici
co jedí zbytky vod bohatejch turistů
že sou na tom hůř, protože nemaji obzory
a možnosti
ale já vidím turisty jako lidi co prchaji
zatímco ty děti jdou životu vstříc
jsou tedy na pouti
a pouť je tu pro radost
zatímco prchají uprchlíci
ti, vyhnaní z ráje
a o nich je had i jablko
ne o prosťáčcích, kteří budou téměř donekonečna snášet jejich úklady
ani o obyčejných lidech kteří se jim budou vždycky radši klidit z cesty
ani o moudrých, kteří vidí jejich nekonečné pachtění a točení se v kruhu, ve kterém se nakonec unaví a pojdou v prachu
kvůli nim a jejich strachu je stále víc zákazů, a život se podobá víc a víc peklu, ačkoliv to peklo vytvořeno je v zahradě
my budeme téměř donekonečna snášet jejich nenávist k jejich vlastní podstatě a duši
ale oni nebudou šťastní ani naokamžik, zatímco my se budeme radovat když budeme mít chvíli oddechu, když oni budou oddechovat, lapat po dechu, než budou dál valit ten svůj kámen a mi jim budeme pomáhat
... a oni na nás plivat
|
|
|
svině andělská
chytnu ti vlasy
a vyrvu ti je
nikdy to neskončí
toho se nenajíš
nenaplníš
neosvobodíš
skočíš rači z vokna
protože si budeš myslet že ty křídla dovopravdy máš
chci tě mít
jednou za měsíc
jednou za rok
třikrát denně, čtyřikrát
na vostrově anebo v nějakym hotelu
někde uplně mimo
aby vo nás nikdo, nikdo nevěděl
jednou za rok přijedu
a zhebnu v tvym klíně
pak se potkáme kdykoliv jindy a budeme jenom cizinci
v baťohu budu mít jenom vobrovskou bílou nafukovací peřinu,
hebkou a měkkou
bude plavat po zemi
a my se v ní topit
dusit já tebe a ty mně
cítím hadí sílu ve svý páteři
jde mi až do zátylku, cítím jí v čele a v rukou
můžu tě vyhodit ze člunu do vody a pak tě čistou vtáhnout zpět
v kopřivách tě nechám zemřít a v jitroceli tě vskřísím
vůně trávy a nekonečna
kůže a mléka
prolétne včela a ty se otočíš
za zvukem vesmíru
pak mi vrátíš oči a já se v nich utopím
a vyskočim ti zadkem ty čůzo
další jemnohmotnej výron
cucej mi prsty
já tobě nohy
spolknu tě celou
a usadim do polohy
že nebudeš vědět kerej otvor je na co
kde máš ústa a kudy se kálí
bindů tě zapálí
a pak budeš brečet
brečet budeš za to všecko co si udělala
za tu propast
za tu hloubku (sindhu)
za to město pod náma
za smrt i narození
za ráno a probuzení
za noc a poblouznění
za šakaly, který blouděj nocí a slídí tmou
větří stopu, jdou za tebou
a mistr, mistr lóže
bude klečet
a bude plakat
protože todle kouzlo boří chrámy
kosí vojska, armády
pouští vodu z nebe
a vítr od nikud nechá vznikat
až v trámech praská
tam co jsi schovaná
mezi trusem holubů a měděnkou
choulíš se zimou a nahotou
špinavá
bodá, bodá tě do srdce
mistr je zamyšlen
dívá se do prázdnoty
a ty to cítíš
kolena se ti chvějí
a kůži máš jak čerstvě oškubaný pták
křičíš: „ bodni ještě!“
nohy jsou kleště
a ty jimi trháš ten hřeb z těla ven
ale on je ve tvrdém dřevě zatlučen
mistr se dívá na nebe
a ty řveš a zhluboka dýcháš
a padáš mu k nohám
teď holubice bílá
zvedne tě a dá na prsa
ještě se chvěješ
drápky se zamotáš do vlasů pod košilí
a zahyneš
zahyneš na lásku
|
|
|
vobčas je lepší píchnout kolo
a pozorovat prach
usazenej ve spárách
a kamínky z cest
to kolo ničí všecko co by chtělo kvést
a budí strach
když s nabírající rychlostí
ruší klid našich kostí
kolo je vrah
co rodí s bolestí
|
|
|
Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk Pro všecku marnost světa slunce… Pro všecku marnost světa slunce znovu vyjde A zbytečný byl i psův osamělý noční štěk Na měsíc, chlupy ježe, vyje k tichu dálek A já se náhle lek, že jsem Neználek A že nejsem tady ale tam, v pusté krajině bohorovnosti že to jsou moje kosti kerý lámou A že sem na svý cestě nějak uhnul Lunární modul se mi unavil A tohle město, snad ne Mamonvill Ječí do mejch vočí lživý hesla A každej chová se tu jako kurva I ten poslední kominík nenechá na sebe šáhnout jen tak Světlo potáh divnej plak A pořád znova říkaj co bude pak A stále míň času abych byl Nějak mě unavil –Mamonvill Navzdory pomíjivosti řeka dál strhává písek a štěrk Pro všecku marnost světa slunce… Tak sem si vodškrt, že sem tu byl: Mamonvill √ |
|
|
Pletu si lásku s vlastnictvím
jako pes běhám okolo boudy
možná ani nejde vo tvůj klín
jen o vůni rodný hroudy
říkáš že deš někam ven
že deš za jiným
ač nebortí se můj vlastní sen
sám si ho svou myslí zdrtím
jen abych viděl výraz ve tvých vočích
výraz zklamání a soucitu
jen abych upoutal tvoje zrcadla
a pěkně si je vočíh
jesi se v nich ještě vodrážim
jesi ještě žiju, jesi sem pes
a jesi s trochou štěstí
necháš mi můj řetěz
|
|
|
ne jako ti mladí
co jim zbývá dalších vosum časů
na to se milovat, nenávidět
my už máme jenom jeden den,
jednu noc, jednu hodinu, jednu minutu, jeden okamžik
tak neztrácíme čas ohledy,
když jdeme do Ixtlanu
ať hřmí
nebo padaj stromy
zraky máme neochvějně upoutány k horizontu a rukama se dotýkáme vesmíru
prsty jsou vpletené do těch stromů
a v zemi zarostlý nohy
při cestě do Ixtlanu
my tomu v Čechách říkáme Praha
jdeme až na prah
až za prach
až rozzáří se v křídlech její krása
praho
jsi uvaděčka
nebo přístav?
jsi trvalá nebo věčná
jsi skutečná a nebo jenom v oku nastřelená
nebo jsi muj poslední život
chlapi to tak mají
tak když vidí ženu
s kerou mají něco blízkého
hned vystrukují pindíky a šavlují s nimi jako furianti
a tak se to důležité schová za obyčejný nepokoj
a to pravé shoří ve víru vášně
není a nebylo poháru,který by se tím naplnil
snad jen ten který předem prasknul
když prst vůle na něj tolik hrál
nebo kdo otočil ten pohár a nečeká na to co spadne shůry
ale přiklopí to co je dole
a pak si na něj stoupne - udna
a tak snadnějc v hovnech plove
....
píčovinky,
sentiment mě už neba
i když někdy za večerů
kdy jaro tlačí mízu hore
na svojí violu si hraju
struny, nejhloub podladěně
pínys mezi struny vsunu
a cikády mě doprovodí
když k tomu sklenku rumu
do vesmíru já se vhodím
kde je potom co pohledávati?
nikteré svrbění nesnaží se urvat
pozornost svou v absolutním rozechvění,
jsa v něm neustále pohroužen...kde je puzení?
není li touha
není li touha
není li touha -
jaro
není růst vlasů stejně vzrušivý jako pohlavní rozechvění?
ano
v tichu lze slyšet tiché šimrání množících se buněk...
|
|
|
věru!
jak je krásná
země v jarním hávu
nejraděj bych nacpal si jí do rukávu
a tak zase poznávám boha v mysli člověka
který se zhmotnil aby mohl polykat
všecku krásu i bídu světa
sebe samého v ní vetkav
|
|
|
je třeba vytvořit virtuální stát, nebo společenstvo, nebo komunitu, nebo klan, ne snad proto aby byl virtuální, ale pro nedostatek místa v reálném prostoru, ne snad pro to že by skutečně byl, ale proto že určitý druh uvažování stíní tak nějak životu. až toto bude vytvořeno je třeba začít růst, vést polemiku a zrát, zrát duchovně a lidsky. budiž toto společensto nazváno, pro nedostatek pojmů, opět lidmi, neboť první kdo přicházeli po něčem co se začalo zdát vyhořelé, v krizích, nazývali se povětšinou prostě lidmi, a také ze skromnosti. Poté bude vytvořena instituce, imaginární struktura založená na reálných-imaginárních základech, zákonech, chcete li právnická osoba, a nebo lépe, bude vytvořeno a prolobováno nové speciální hnutí, které bude jasně deklarovat o to že mu jde o to vykoupit lidi z otroctví, zvířata i zemia že je založeno na sdílení lásce a vzdávání se zbytečného, tedy duchovním růstu. toto společenství bude pomocí dárců a mecenášů překlenovat nerovnováhu jednotlivce v systému kapitálu, složí se na svoji zemi a to vzdáním se svého nadbytku ovšem ne bez ztráty individuality, osobnosti. Budiž toto vzniknuvší například pomocí crowdfoundingu a ti kteří v reálném světě již něco vlastní mohou se připojit také, dobrovolně, třebas vratně...těchto společenstev může vznikat kolik chce a mohou mít různá pravidla, ale v podstatě jde o jedno, vykoupit zemi a člověka z otroctví...jsem zvědav jestli proti tomu konsporační společenstvo postaví tanky, ale aspoň se uvidí kdo je člověkem a kdo nikoliv...neexistují hranice, existuje jenom láska...to ostatní je umělé a proto je svět v krizi...atd...nechceme si totiž stavět domy s povolením, nechceme muset pálit své zemřelé příbuzné draze vykoupeným plynem, když můžeme nasytit strom a nebo zvíře, nechceme si nechat kecat do výchovy dětí a nechceme se nechat chránit a pomáhat od lidí kteří to dělají pro peníze..atd. |
|
|
svět je malovanej na skle |
|
|
Ta židle v rohu je přesně pro mě Vidim nalevo, napravo mám přehled Zlomená stěna kryje mi záda To co je dál, tělo kamaráda Ona mířila moc ven on zas dovnitř Na půli cesty se srazili Pivo ulili a se omluvili A pak se rozešli Ta židle v rohu je přesně pro mě Svět do vočí se mi vkrádá a je rozpustilý ještě jedno pivo naleju si pod klobouk krotkým stane se ten černý brouk stíny ho odkryjí a on dovolí mi vstoupit do světla z poza stolu přestanu klopit oči, vlivem alkoholu a vyletím rovně do plamenů židli nechám těm co přijdou po mně do toho rohu
|
|
|
ŇIKDO JINEJ TĚ NEVOBJÍMÁ ŇIKDO JINEJ SE NERADUJE ŇIKDO JINEJ SE NESMĚJE JENOM TY
ŇIKDO JINEJ TĚ NETRÁPÍ ŇIKDO JINEJ TĚ NEZRAŇUJE ŇIKDO JINEJ TĚ NEBODÁ JENOM TY
JSOU TO TVOJE VOČI DO KEREJCH SE DÍVÁŠ JSOU TO TVOJE TVÁŘE, TVOJE SLOVA, TVOJE VOBRAZY TVOJE RADOST I STRAST
JE TO TVŮJ KLÍN Z KTERÝHO SI VZEŠEL I TVŮJ BRATR KAIN
|
|
|
Pojďme založit sdružení založené na vzdávání se sama sebe Všechno co dáš, toho se vzdáváš Jak pak může dojít ke sporu? A pak až doneseme jídlo, společně ho sníme, V jeho barvách obydlíme hospodu V ní budeme chodit nazí a sbírat dary hostí A pak koupíme půdu a na ní se oběsíme štěstím, ne Postavíme si z bláta dům a budeme si hrát na mámy a na táty těch domů Časem se budeme tak znát, že se přestaneme stydět chodit nazí Budeme se tak znát, že spolu přestaneme mluvit pusou Ze vzniklého ticha vyvstane řeč zvířat, kterou Jiřík už dávno umí jenom my jsme jí zaTím neuviděli I voda mluví a oheň, ptáci to ví, vidí to z výšky Pak se ozve smrt, která se s ostychem a ráda zůčastní našich setkávání A my jí víc poznáme, bude-li mezi námi, a ona nám ukáže, že se nemusíme bát Pak přijdou poutníci a kolemjdoucí, budou se od nás učit a my je budeme léčit Léčit z toho nedorozumění Jsme zřeci, i když dnes si říkáme blázni Postavme ten dům uprostřed světa A uprostřed toho domu zapalme oheň Pomažme se popelem Není nic Jen kruh Není ani karma Je jenom pro ty, kdo mají tíhu Tíha je tlačí k zemi, a tak se zdá, že je možné klesat A tíhu si svěřila duše, která se nezná, která se bojí a která hledá Až se najde ve středu světa... Kde je ta tíha?
|
|
|
Konečně jsem po dlouhých hodinách a dnech přání a meditací objevil práci. Práci, co jsem si přál. Celé hodiny se mohu dívat z okna na řadu stojících budov, projíždějících automobilů, a lidí nebo homunkulů, kteří se taktéž projíždějí ve svých golemkarech, mohu také pozorovat vlající kus hadru, který mi ukazuje stav vzdušných mas u památníku na Vítkově, často bývá dnes napnutý a tak zřetelně vidím dva pruhy, rudý a bílý s tím typickým modrým vklíněním. Vidím také jakousi tmavou postavu, ovšem bez koně. A za tím vším se honí mraky a v nich plavou ptáci. Když se setmí, sleduji rozsvěcující se škvíry oken tvořící jakousi tajemnou abecedu signálů na fasádách domů. Ale teď je křiklavo. A holubi sedí kdovíproč stále na jedné a též střeše ve stádečku neboli v houfu. Zprava na budově odborů vysílají vysílače a přijímají přijímače. A to všechno je to co vidím za jediný den. A těch dnů jsou tisíce. Jen občas někdo zazvoní a já s jásotem přistoupím k pultíku, a když vydám přišedšímu žádané, usedám opět ke svému stolu o osmi kapsách nebo se procházím místností o čtyřech stěnách.
Již jsem vymačkal všechny příběhy a přednášky z jůtubu, taky už jsem všem odpověděl na fejsbůčku, stůl mám poklizený, nádobí je umyté, nože jsou naostřeny o dna hrnků, dokonce i ta stará nálepka je seškrábána a stůl je vyleštěn. Malý trpaslík se na mě usmívá z parapetu, můj tichý společník, přilepený vteřinovým lepidlem, aby nepadal. Jenom ta žirafa ještě není hotová, kterou kreslím do nejmenších detailů, chlup za chlupem a obrazec za obrazcem; někde v dálce, v představách, v budoucnosti, jak se mi zdává, vynechám prázdné místo, a to bude odlesk jejího oka, a ona ožije, někde v dálce, už né na papíře…někde v dálce.
A zase ta ulice, jen si to představ, čtenáři, den za dnem tikání hodin na stěně a střídání přestávek, hučících židlí kdesi ve vyšších patrech, s tichem na chodbách o hodinách.
Chtěl jsem ti říct jedno, je to jako v jeskyni, netoužím po ničem víc, protože tady je vše, odlesky světel, vítr i zvuky, pomíjivost podnětů i tichá přítomnost.
|
|
|
Procházela se houštinou svěží trávy a podrostu. Obdivovala krásu veškerenstva. Sem tam ulovila mouchu, motýla, a nebo můru. Na kamenech ohřívala své šupinaté tělo za slunných dnů. Odpočívala ve stínu kapradin a válela se v pampeliškách. Cítila svěží vůni země a hrála si s klacíky, jehličím a brouky. Rostla a pozvolna zapomínala.
Jednou se také tak procházela tou krásou, když, právě obcházela kmen dubu, si všimla něčeho dlouhého a mrštného. Zpomalila. Ono to také zpomalilo. Zastavila, ono to také zastavilo a začalo se to kroutit jako hádě. Přemýšlela: co jen to může být! Chvíli to pozorovala, ale pak jí po nějakém čase došla trpělivost. Vyskočila! Letí, letí… a už už už to má v zubech - když se jí to v posledním okamžiku vysmýklo. Tak, co jen to může být, číhala znovu. A ono se to znova kroutilo, jako by se jí to smálo. A to jí dopálilo a chňap! Chytla to mezi zuby, když v tu chvíli jí něco píchlo! Au! Zakřičela v duchu a upustila tu divnou věc. Ale hlodavec její mysli jí nedal pokoje, co jen to je? Kroutilo se to před ní znovu. A po chvíli váhání a přemítání: Hups! Zakousla se do toho vší silou! Au! Píchlo jí to jako nikdy předtím, ale neupustila to, jen co jí oschla slza a utlumila bolest, zakousla se do toho dál a znovu jí to píchlo. Už to začínala polykat, soukala to do sebe jako hada, naše milá ještěrka…a možná dosud se honí za svým ocasem ještěrka naše malá. Viď, Tomáši.
|
|
|
Že moucha vnímá jinak, daleko rychleji, než člověk, to asi víte...Tak...Ale... Co asi vidí moucha, když sedívá na televizi?
|
|
|
Za čínal je kotem, mluvil, když se mu chtělo, akdyž chtěli aby psal, tak to neuměl, dostával pětky...To nepochopil. Proč má psát? Proč ho za to pak tupí? Pak se na čas odmlčel, a skončil jsko básník. Tenkrát nikoho nenapadlo, že neumí psát jenom proto, že neumí psát. tak se naučil psát všema deseti. a konečně to z něj teklo a on pochopil, že mu říkali pravdu, že neumí psát...ale né tak jak to mysleli oni...on jenom neuměl tak rychle zapisovat myšlenky...jenom jedna mu jednou řekla...on umí psát, ale v hlavě toho má tak mnoho...tak, to pochopil až teď...že to nepíše on, ale zachycuje Ono. A konečně o tom mohl napsat. |
|
|
Život je mandala z našich dnů
Prodlužujme si krátké chvíle
Vždyť setrvávání v klidu
Je tak skvělé…tak
Nenimrejme se v jídle
Co přichází, zase odejde
Obdivuji ty, kdo trpí pamětí
Ale myšlenky létají,
dokud nejsou v knize
pak se straní v pozadí
Uvnitř mě je pusto a rád bych zavzpomínal
Nevím však, kam jsem si dal brýle
Život vzpomínky rozmazal
Je tu jasný jen průzor do plenéru
Nač malovat chiméru?
Vhodíš kámen do rybníka
Až k tvým nohám na břehu
Dojde o tom činu zmínka
Kámen klesne ke dnu
Každý den je svatý
Ten rovný i ten kudrnatý!
|
|
|
Vše co dělám je onanie! |
|
|
Tak jako vlk beránka láká svým něžným zpěvem cinkáním rajských zvonců a vřelým bekotem Vůní svěží trávy a rozkvetlou pastvinou tak i my v rouše bezelstných výtáme tě u svatostánku veselým rytmem oslepíme tvůj rozum a ponoříme tě do vlažné vody prostoty A zažehneme plameny naší akce abychom tě nesplašili rychlým ohřevem zatímco extáze uvrhne tě v klidné pohupování my budeme pojídat z tvého měknoucího těla Protože naší potravou je tvoje libovost Pozvolna obereme tvoje údy a vysajeme morek z tvých žeber Ty lidská bestie, tvá lebka mozku džber a z toho džberu víno budem pít Zatímco se budeš pohupovat v extázi Budem čerpat sílu ze zahrad čerstvě poražených panen Zatímco budeš kdesi cestovat Přijdeš o místo kam se vracet Uvolni své tělo, ať neublížíš chuti A pojez s námi z rajského Není nic než extáze a stvořitel ti dal ústa i jazyk abys ochutnal rozkoše v zahradě Tedy tanči a neohlížej se je jen jedna cesta po které kráčíš |
|
|
Válka je jako řeka Chvíli vytéká a chvíli vtéká Není první, není druhá Je jen jedna Jedna řeka, jedna bolest
Stíná hlavu pýše Cizeluje odvahu Moudrý vidí, kdo ji volá A kdy stojí na prahu
Zlo jako klam a zrada A hlavně lež a bohorovnost... Hůl hledá svá záda Obžerci hlad a post Slyšíš, vyplouvá řeka na povrch, Nebo to jen šustot suché trávy? Záminky, absurdní podvrh Hodina nenávisti – zprávy? Chrám falešných proroků, Ústa našeptávačů, Jazyky jsou farizejů Média z přijímačů
Říkáš nejvyšší rozlišení Slyším samota zuby cení Říkáš aktuální informace Ptám se, kdo zabavit a koho chce Bázni, člověče, je čas Už rty dotkly se polnice Něco zrůdného se chystá, Když vládne bůh ateista |
|
|
přišel chlápek a řiká co tady děláš! to je můj obytný přívěs a já zde parkuji, řekl jsem on vzal nůž a začal bodat do mého obytného přívěsu pak jsem ležel krvácející na zemi pro radost kolemjdoucích ač v planoucích očích a vzrušené mluvě si jí nebyli vědomi byl jsem tenkrát sám v zahradě, v tom parku když přišel ten pán až potom se objevil strážník s dotazy a starostí o mé vědomí a já se mu omlouval že špatně parkuji,nevěda ským mluvím pak přišly sestry a dali mi něhu spravily mi ten můj karavan a tak bydlím dál v zahradě |
|
|
nechtějte po mně, abych cokoliv psal, protože jasně vidím marnost toho všeho a vidím i příměr: je to jako vstrkování prstíčku do prdýlky a jeho následné očichávání. je to marné jako tření lososů s touhou vyhrát, hledání stejných symbolů. je to vsunování kožky mezi kožky. je to potkávání potkaného. aplikace aplikátoru pomocí přípravku. pokus nasadit do hadice vysavače: pomůcky: vysavač penis a ženské bradavky nejlépe někoho jiného. je to hnus. náhle se zesílí zvuk a motor saje naprázdno. oči se vykulí na koberce vášně. protkány síťo-vinou žilek. buší-li ti srdce, budíš -li se ze spánku, jsi již ze všeho unaven, zřejmě jsi tu za trest. kartáčuješ svojí duši tarotem. opakuješ. viny. války. lkaniny jsou v úterý, dávaj tanec s vlky s prstíčkem na stromě seznamů kdo přežije, může se nudit. vrapovaná suknice. někdy to může vypadat jako utkvělá představa, ale to je utkvělá představa. já se skutečně trápím, protože i po vytrhnutí joysticku, po rozbití kabiny i všech ovládacích prvků, po zadření motoru a po výstupu na pravé křídlo, zase, zase jsem zjistil, že jsem jenom na zemi. nechtějte po mně nic co vám můžu splnit, chtějte po mně nesplnitelné, chtějte otevřít oči a začít novou tapisérii, platinová cupatina imodiový průjem. individualistický průmer. když jsem býval mladým, svět býval starší, mnohem starší. čas běží kurva pozpátku. ser slanou vodu. jídlo, zbytečná vděčnost, jako vděčnost za vděčnost. snad jedině hudba napodobí pocit z plastového nádobí. noc není část dne, je to celé období, dám si tady několik hodin psánku a až to ráno budu číst, oči zarudlé a víčka nateklá, celý den to budu číst, budu přezkakovat slova, nalezaje nových významů, budu se smát tomu bláhovému čitateli, radujícímu se z otupělé blaženosti, budu mu vděčný za vědomí že je to, čteno zpředu dozadu, odzadu dopředu, s vynecháváním písmen , slabik, nebo celých slov a vět a jejich náhodné zbůhdarmé a bezděčné zaměňování a nahrazování, budu vděčný, že stále čtu totéž...čtu to jako hudbu. proto mě nemůžeš urazit, proto se můžu urazit, protože můžu číst odkud chci a stále to bude tentýž text, text, text, pauza, text, pocit, text, nic, nic...blankyt, prázdný blankyt. slove se to mjaurrrrřó, ale tomu jenom můj kocomour rozumí. že věci nemůžou mizet! chu chu chu. tak se pozorně dívej na ulici. stále něco mizí a nikdy se to nevrací ty zákone zachování. támhle v parku sedí dáma s psíkem, naproti je pohozenej karton od lacinýho vína, stromy co odhazujou listí, blankyt s hlasy lidí, nebo hlasy andělů, prolétávajících holubů, usedajících nářků za chlebem v drobení, světlostín, světlo, stín, tamnota...bzzzz, prolétla včela, zpívá kos v bejlí a do banky vešel chlap s kuklou na ptáku-slipy, a nikomu, nikomu to neni podezřelý...voe! to bude mela...melancholie v zahradách na konci léta. lípy jsou dobromyslné, jejich větve mě lákají k uchopení, lípy jsou jako víly, nic nechtějí, ale jsou rády za každý dotek dětských rukou. Bože. do banky vešla žena s taškou vypálenou jako papriky.červený papriky, čili papričky...ty voe! pes čeká venku a ciklisti opakují dokola astále znovu neustále v kruzích pohyby, řeky by se jim smály, té jednoduchosti, a co teprve jejich kosti, kos tak mámivě zpívá, dejte mi jen jeden jedinej let, několik let, abych to viděl z výšky, moulové, vy koblížci, vy superarbitranti pro blbost, vy točící se stvůry...jsem tady na lavičce, nahý jako mladé lvíče a těžký jako puštěný ptáček. opilý jako lahev rumu. jste erotičtí správci věcí veřejných. moji molášci, chopte se mně. vlečte mně až tam, kam jen ptáci mohou. sezame sezame...otužilost...vyklubitelnost...vymahatelnost...vtělitelnost...ručitelnost...bezpráví v právním státě? ne, strašit se mohou jenom malé děti...do banky vešla justýna, právě že justýna nechala venku uvázanýho toho psa, psa svýho nářku a samoty, justýna s velkým J, jako jebat...děti zpívají: justýno, justýno, co to máš těžkýho, ty vagíno...a dále volají děti: aproximujeme a tím se přibližujeme k jistotě, justýno, spltíme ti to všecko, justýno, i s úroky per anum...hustý, no...bezdomovci nesmí sedět na lavičce, ledaže by nebyli rozeznat od pána s kuklou...justýno, dívej se na lípy, jsou krásné i bez lýčení? |
|
|
je to zdáli jako klanící se pavouk ne snad kvůli tvaru jeho samotného ale spíš kvůli síti, kterou lze za ním podvědomě tušit ne snad že by se klaněl to zdání vzniká možná jeho poutavostí, kterou přitahuje oči pozorovatele je to cestující otvor ne snad že by někam zel, ale tušíme za ním něco víc, co je naším zrakům utajeno nepohybuje se a přece cestuje, protože ho následujeme a my sami se tedy pohybujeme, tudíž i on, ačkoliv nás vždy obklopuje Je to tady ne proto, že by se ho dalo dotknout je to žena, přestože je jasně oslovován jako muž, protože je zahalen je to větrný jezdec ačkoliv jeho povaha je spíš koňská a dusná miluje válku i když je tichý a stojí v pozadí bavě se téměř mile stojí ač je prázdnem rši, nic si neupírající Má dlouhý ocas a smějící se oka skáká po větvích hledaje plody
|
|
|
Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti Opakování je matka moudrosti |
|
|
Poslouchám tady ten zdánlivě nekonečnej dokument o undergroundu a zatim jsem tam neslyšel to podstatný, že zase se tady nedá žít, aniž bys zapřel svojí duši, aniž bys usnul nebo se ožral nedá se tady žít, pro nadbytek buzerace a nepochopení, pro nadbytek těch, kteří se bojí a proto se furt do něčeho serou ...už dávno jsme propadli peklu, aniž bychom cokoliv podepsali už dávno si dělají co chtějí s obyčejným člověkem, který chce žít v pravdě pravdivě se mluví zdánlivě, jenom proto že význam slov byl změněn dokonce i píča a čůrák nejsou jasné pojmy A tak si vlastně neustále lžeme do očí Rekni ďáblovi ne! Rekni ďáblovi ne! pravda a láska se změnily v cinismus a demagogii, sobectví se dnes říká individualismus volnost a přátelství se změnili v těsnost a zištnost jasné osobní rozhodnutí se změnilo v systémové rozhodnutí práce se změnila v biznis, Nebo ty si myslíš, že je nutný za všecko platit, i když to nejlepší je zadarmo rovní rovným platí Svoboda tisku není sto kanálů hoven za který ještě máme platit Je to spiknutí Ty si myslíš, že je lepší otevírání kruhů než jejich uzavírání ti, kterým se platí, rádi učí ty kteří budou platit ale život učí Nepotřebujeme splácet ten váš systém Nepotřebujeme se klanět zlatému teleti, abychom se na něm mohli podílet a stát se členy vnitřní strany Je to podvod, je to podvod na druhé kultuře. A proto je třeba nově se pojmenovat a vůbec se nepaktovat s těmi, kteří se budou dál věnovat změněnému jazyku Srdce to cítí a rozum to vidí Dábel se přestrojil Buďme silní! ...protože i tadle sračka je demagogie. |
|
|
Krásná Sabina schovala svou krásu Do velké hromady hnoje, neb nápadníci byli otravní jako mouchy
…zaklela se ve zlatý prsten A jen ten, kdo by obsadil ho prstem Ten by si prc a, bon ami, mohl si hrát s jejími prsami
Krom těch much však jenom jeden soudruch který táhl těmi místy pluh Nasadil v něj shodou okolností svou radlici V tom okamžení rozdrtil jí palici A její tělo vmžiku se stalo…
hnojícím |
|
|
Kdekdo říká, že tajmství už bude brzy odhaleno, jiní tvrdí, že žádné neexistuje Někteří mají za to, že je stále proč ho tajit Obávám se, že všichni jsou zcela vedle Nikdo nic netají, a přece, protože jsem lidumil Rád bych přece jenom něco zatajil… |
|
|
Pojď, pustím ti Metalliku, kterou kdys nosil já na triku Ukážu ti sbírku svých bývalých přátel, kterým jsem nosil až před oči Pro co sám jsem si ještě dosud neskočil A tady se dala koupit zmrzlina, dnes ruina Zlatý kolovrat zlatou nit přede, a ty se blbě ptáš kdo vede Zasraný pocity Drak je bratr hada, mezi nima zrada Falešná pleš, falešná kštice Papež je celebrita a rokenrolová hvězda A to je taky dobrej artistickej obrat Nebo způsob jak tě obrat o čas a tvojí spásu Papež byl taky jednou muj kámoš, nosil mi chleba Než stal se akciónářem sámošky, než začal prcat Madonu Ježiš, tě vidí, kamera je támhle na baráku Chleba se nerozdáva, chleba se kupuje, milé děti Pojď pustim ti Nirvánu, ty chlíváku Opijeme se tady dole v rudym pekle kde potem masky již jsou oteklé Ty hovado, sundej si to tričko Chleba se rozdává, je to nejlepší a proto zdarma Chleba je hlad a bída…ani netušíš jakou mám pravdu, Sajfrt… Jsem, vole, Nýjo, a chtěl jsem tě k svýmu růstu Obžerství nebo hlad vede k půstu? Vědma se mě ptala jestli bych chtěl kreditku, kdyby se mě neptala Jestli bych se na to podíval, kdyby mi to neporadila Jestli bych tomu uvěřil, kdybych o tom nevěděl Ty chlíváku, ano, jsem vyčůranej Chčiju na papeže, chčiju na Madonu, chčiju na Nirvánu tady na rohu Protože vítr je největší papež, a dalajláma je falešnej, z číňanů je nadšenej Katolíci si pěstujou svý araby. Bojovníci napadaji – sraby Kleopatra byla královna Faraón žere a fáraj oni, komunisti? Di do prdele, sundej si to tričko …
Sundej si to tričko |
|
|
Pojídám sladké tu plody, nezpozorovav že had polyká mé nohy Na hlavu serou mi ptáci a já zatím myslel, že legraci mám já a né ti racci |
|
|
Uvízli jsme v tomto labyrintu světla Co nás dělí od pravdy, jen škvíra světlá Dbej poutníče útlosti svého pasu Kdo hledáš mimo jsoucnost spásu Ach ouvej, zde dojetí, strast i smrt Nenalézáš, ač podnikls již hluboký tu vrt Podstata všeho skrývá se pod lampou Tam vězí vypínač plátna se svou tlapou Sem, chlapče leze se prý dírou chlupatou Pryč však neodejdeš hrobníkovou lopatou Hubaf!, touha, krmí tvoje přítomenství O pravdě hovoří jen sprosté podobenství Pták tvě duše bez křídel v hmotě se uhnízdil Tak, romantik, v osidla umístil Svůj šat i tělo toho koho kryje to roucho Jazyk, dotek, oko i ucho Z druhé strany dá se říci Proč nepojíst sladkou tu píci Vždyť co, lepší malý v hrsti, než velký na topolu Za trochu štěstí, snadno strpím trochu toho bolu Milný, ty který tomu tolik věříš Počkám si na to, až se vzbudíš Tvá hlava ač prý není jen věšák čepice Tvá duše jen flusem pro Touhy slepice Milý je ti hnilobný tu zápach Vždyť, pravda, život bují ve všech stoupách Ale přece pozor na ty slepice S chutí serou na nebeský stupnice Cestou hore bývá kluzko Čím větší cit tím větší ouzko Pozer dej na pád a na jeho bolest V něm je ukryta jen další lest |
|
|
Vyrvané konečníky Zduřelé nosní dírky Popsaná prázdnota Žaludky naruby Dělohy Pumpující srdce Vnitřní zrak Neviditelné tělo Krev v žilách Pustit si Žilou Žilou je kapela |
|
|
Je podzimní den, jeden z těch, kdy se snadněji dýchá, kdy vzduch je chladný, ale člověku není zima, kdy ohně hoří jasným světlem a spalují vše, co je obsaženo. Na náměstí je kolot, mamon, manon, lesk i bída. Hluk. Tady objevil se znenadání, téměř nahý, sádhu. Pomazaný popelem pomíjivosti, hořící plamenem čistoty. Jeho tělo, nádoba ticha. Vzbudil pozornost několika spěchajících, jiní si ho nevšímají. Prodejci hotdogů smaží klobásy, tramvaje syčící v kolejích. Teď, mezi lampami, mirně vlevo od středu náměstí, sádhu vytvořil kruh z kamenů. Sebral dlažební kostky vyrvané značkou uličníky. Rozdělal malý oheň, usedl k němu a s pohledem upřeným do svého nitra, nebo kamsi daleko do vesmíru. Kolem něj se utvořil malý zástup a ti zdrženlivější kryli svou zvědavost nepřímým pohledem. Muž si jich nevšímal. I já jsem se zastavil a pozoroval jsem ho opřený o strom, pozoroval jsem jeho dech a strnulost. Nějací studenti přišli ke mně a sebrali několik málo větévek, které tu, zapomněla povinná očista města, připomínaly neustálé plynutí a pomíjivost, několik mrtvých větévek. Přiložili je pak na oheň. Hlouček se mezitím rozrostl. Nějaké dítě pustilo hudbu. A pak, když se domodlil, sádhu vstal a začal tančit, tančil divoký tanec přírodních lidí, zprvu pomalu a potom stále prudčeji, šlachy se napínaly, jeho tělo bylo plné síly, byl jako šelma. Přišli policisté. Něco mu říkali, on jim nerozuměl, nebo je neslyšel, nebo je nechtěl slyšet. Jeden z policistů k němu vykročil, chtěl se ho dotknout a v ten okamžik projel davem vzrušený výdech. V ten okamžik jsem viděl, jak se ta bytost změnila, v jednu chvíli jakoby měla tisíc očí a množství rukou a nohou, byl to prchavý okamžik, ale viděl jsem různé tvary bytostí, ve které se proměňoval a zároveň jimi byl v jednu chvíli, pak zase tančil. Policista ztuhl a dál se nehýbal, pak si sundal čepici. Sádhu naznačil, aby se svlékl, nevím ovšem jak, protože jsem si nepovšiml žádného gesta, vím však bezpečně že nějaké udělal. Policista si sundal uniformu, stále se strnule dívaje, potom poklekl a uklonil se. Přijelo další policejní auto. Dav už byl větší a vpředu bylo několik tančících lidí, zespoda nebylo vidět co se děje u ohně. Já jsem potom přešel výš. Bylo vidět lidi, jak nosí papír a potom i jiný odpad z popelnic k ohni, plameny dosahovali již výšky člověka. Oba policisté tancovali, z ohně stoupal dým. Do davu se snažili dostat noví policisté, ale lidé je začali svlékat. Přijeli další policejní auta. Těď někdo vystřelil, dav se začal divoce chvět, lidé se začali prát s policisty. Přijela zásahová jednotka, létaly dlažební kostky, vytryskla krev, vzplanulo celé město, vše bylo přetřeno nabílo…co bylo dál to už víš, tisíckrát jsi to prožil. Sádhu zmizel, možná to byl přízrak, možná to byla skutečnost, ale oheň zůstal, a i když na náměstí vyhasnul, hoří dál v našich srdcích a ta srdce míří ke světlu, ta srdce touží, ta srdce prahnou a mění. Neexistují žádné zákony, jenom Boží zákony a člověk je svými zákony napodobuje a tak to je do chvíle, než se zákony přikloní na stranu neřádu. Potom přijde někdo, kdo přetře zákoníky nabílo, aby připomenul oheň, a z chaosu povstane nový svět.
|
|
|
Jsme děti a Praha je naše hřiště Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše Tak pojď si hrát, odlož svý úkoly A netvař se tak vážně, vždyť nic tě nebolí Jsme děti a Svět je naše hřiště Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše Jsme děti Země a Slunce je otec Tak přestaň tvářit se jak ledoborec Jsme děti, Vesmír je naše hřiště Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše Jediný co smysl má je dobrodružství, ne ty tvoje sračky Tak netvař se jak kdyby vzal ti někdo hračky Proč míříš pořád tam kde má peklo filiálky? Radši zaklepej na skromný dveře Paliárky Jsme děti a Praha je naše hřiště Cestujem pěšky, koněm a nebo v břiše |
|
|
mám právo chodit nahý mám právo nemít identitu a jen tak se potulovat po kraji mám právo říkat si co mě napadne, dokonce i sprostá slova mají právo na existenci, sprostá slova vytváří sprostá realita mám právo neznat zákony své země mám právo na vlastní zákony ale nikdo nemůže být nucen je dodržovat mám právo se zabývat sám sebou mám právo nevěnovat se společnosti, nebo nějakým nejednoduchým idejím mám právo studovat pod vedením mnou a vesmírem mi uděleného mistra mám právo být stále se svojí rodinou mám právo využívat cokoliv co naleznu na zemi, pod zemí i ve vodě mám právo studovat ducha ... a mám i jiná práva, vy humanisti, individualisti a egomaniaci, prorůstoví kapitalisti a komunisti mám právo milovat jen tak a nic za to nechtít
|
|
|
Zastav se, příteli, a poslechni mou řeč Zklidni svou mysl a šetři sil Vždyť lepší je volný stav nežli křeč Nežli rachot strojů je tanec víl
Ať kouknu kam kouknu všude davy pomatenců nepřítomných neklidu přívrženců Kdekterý klopýtá o prvého, lecjaký padá do prachu přez druhého Za lomozného zvuku železného šrotu Příteli, ty skutečně nemáš zapotřebí hrát si na holotu Stavíš li zeď, opatrně ber do ruky každý kámen a promlouvej s nimi než uvězníš je v maltu Sádrokarton nudí i mě A rovina je na hovno, každé dítě to vidí Víc zdí, víc cesty, víc cesty, větší bol Jeden na mě volá: Chlape, nesháníte zedníka, vida moje zabílené kamaše A v druhém uchu slyším: Půjč mi prachy, seš mým kámošem Avšak v rachotu lhostejnosti, bych to jen těžko slyšel, kdyby mi neřvali v moje slechy Další křičí, buď tam v sedum, jiný brečí: už se to nikdy nestane, jen mě nevyhazuj z práce , pane …no jo, ale co já mám s tebou dělat, dí ústa předákova Prvnímu tečou slzy jako hrachy, bojí se že ho vykopnou z vesmíru Řev, lomoz, nářek a třes, světla, sirény a dým z otrávených cigaret Není už země peklo, proč správce dopustil tu změnu, proč opustil ho duch? Kde je radost, kde je moudrost, kde je chvala pomalosti?
Zastav se, příteli, pozoruj ticho a dej srdci ples Vsuň do řeči klid a v pohyb svůj noblesu Žebrákům dej vše co máš dnes Ať sami přijdou ke svým děsům
Protože, kdo chce tam pomožme mu tam Život je nejlepší učitel Každého umoudří příběh a dobrodružství Najdi v sobě lásku, ta jediná, čím víc jí dáš, tím víc jí získáš Peníze nám podstrčili za ní, a sedíme na nich jako na sádrovém vejci slípka
Zastav se, příteli, poslouchej ticho a ve tmě vynikne i malé světlo Nedívej se vzad, ni vpřed, dávej a přijímej, avšak věz! Kdo je tím dárcem a kdo tím příjemcem? Kdo dává jabloním plody a šípkům barvu Kdo podbízí se tvému oku? Kdo tiskne se nejskromněji, až v nitru tvého srdce, aby nerušil tě při hře?
Zastav se příteli a poslouchej Jak jinak chceš poučit a vyvést z hříchu A hřích jsi ty, je to tvůj strach a tvůj soud Dotud trpný bude tvůj osud, dokud budeš bránit vodě téct a ohni hořet vzduchem a v popelu země neuvidíš pomíjivost
Radujte se!
Ať andělé se sem nemusejí znovu rodit a napravovat věci lidské Nebuďte je z jejich snění blaženosti
Těšte se!
S vílami elfy i chauny Těšte se z krásy stvoření a sami tvořte k jeho uctění
Milujte se!
Láska zdraví v druhém Boha
Bázněte!
…a bažte po dobrotě, po harmonii tónů, kakofonie je příprava k symfonii, bolest k uvolnění
Neblázněte lidi, ale opěvujte a opisujte Boží jména!
Chalem chalem, milucham, od ucham k ucham, mučačachu, květovzor, všehomír, kde nic tu nic, suchopýr, ambrózie, slunce, země, všechna lidská jména, hle beruška!, totalizátor, osvoboditel, Rocco, porno….rokoko????
Hledáme psa podle vrtícího se ocasu Marná snaha, pes se vrtí, ocasem ani nehna Chceme mít v očích světa krásu Avšak marně pitváme se mezi stehna
Modlitba: Jsem král, jsem král, celého světa jsem pán Kam oko dohlédne statek můj, boží stáj Však když se chopím vidlí, mezi hovny se zabydlím Trny se stanou jedovatými a žena dobrá mě opustí Když jako pohůnek se popustím Když hrnu se zastřihovat růže Králem jsa, ničit nedopustím Na krásu se hledí, kraása se žije!
|
|
|
Já do lesa nesmím Jsou tam větve pro má lana Která pro ty kolem stražím Slova smyček šepotaná
Na strništích pasti stražím Slova v hlíně kladená Ty kdo se v mé pasti lapí To jsou stromů semena
Jsi něco mezi motýlem a netopýrem Něco mezi savcem a mšicí ty tvoje voči mají cosi Trochu jímaj a trochu dávaj Tak jako každej voheň Trochu dává, trochu bere
Peníze nemáme Dovnitř nás nepustí Co dělat nejsou náš vynález Rádi se přidáme K mytí nádobí… Co dodat, mají samodřez
Krokodýl podél zdí Žirafy k oknům krky natahují
Ale proč to podporovat Když před námi zavírají dveře Vlastní ohně rozdělat Umí taky dobře hořet
Nač…nač rukama rozhazovat Když se nám nechce brečet Proč se nechat buzerovat K čemu křičet, k čemu křeče
Jak vyplnit prázdná místa Jak vyplnit plný prostor Jak nezasahovat ač kráčet V pavučinách tam je svět
Ranhojič zná jenom placebo a je špatný bavič Trpící zná lék V srdci zvířete jsou náboje
ty jsi střelec |
|
|
meze už jsou zaoraný, všude jenom lán a lán... a tu vidím nové meze: jak překonat ho mám!
Ó, naslouchali, pak se vydali a šli v holou dál, v mrazivém dusnu fata morgán až našli místo, stejné jako jiná, leč jiné-bylo nejdál... a tam se zakopali, by ti druzí, zase, jako vždycky, za nima se nevydali... ti co sami nezasejí a pak v stopách prvních slídí, by se z krve jejich zpili. |
|
|
Vytvořme malé lágry pro „naše děti“. Oploťme místo jejich her, zemi vysypme pískem, pokusme se jim lágry opatřiti přirozeně vypadajícími železnými, popřípadě dřevěnými konstrukcemi, aby zbytečně nedělali bordel, aby byly zabaveny a zároveň se tak učili disciplíně a pobytu ve vyhrazeném prostoru. Takto vychované děti snadněji přijmou následnou docházku do škol a vojenský režim, který je připraví na budoucí výkon zaměstnání. Protože ty potvory co jen tak běhaji po trávě a lezou po stromech pak nechtěj makat! Vyznačují se vlastními názory, kterým ovšem neříkají vlastní názory, neboť tvrdí, že je to záležitost celé kultury. Narušují naší snahu je osamostatnit, neradi komunikují se stroji; vztah k nim je jim třeba vštípit již pokudmožno co nejdříve. Není v našem zájmu, aby se shlukovali a probíhal mezi nimi jakýkoliv kontakt, protože tím se snížuje produktivita práce a ztrácejí motivaci, mohou se pak snadněji domoci nějakých práv a to rozhodně nemáme zapotřebí! My například v našem podniku již jsme zavedli elektronického vrátného, skutečný portýr, po zavedení píchaček snímajících otisky prstů, stal se zcela zbytečným. Kuřákům se tak například s každou cigaretou ubírá z jejich pracovního času- tato neřest ubírá nám na produktivitě daleko více než je stoupající hodnota akcií investovaných námi do tabákového průmyslu i když investicí do akcií zdravotnických zařízení se situace vyrovnává. Je pro nás zkrátka výhodnější využít produktivního věku k pracovním výkonům, protože postproduktivní věková skupina nám generuje svýmy pracovními, ovšem neprokazatelnými, nemocemi dostatečný zisk. Je naprosto nezbytné, aby byli děti připravovány na své budoucí profese ale to jenom do té míry jak je nezbytné, jakékoliv další hlubší vzdělání a možnosti ke zkoumání ducha je nutno zcela vyloučit. Ovšem je jasné, že ke hlubšímu zkoumání ducha není mnoho informací zapotřebí, je to spíše jenom jedna z cest, proto je nutno současně zabavit pokudmožno veškerý volný čas chovanců nějakou nesmyslnou aktivitou, na západě se již osvědčilo samostatné dojéždění autem kamkoli a to zejména do práce(nechají se donutit a věří v nezbytnost cestování autem a to i několikahodinové), k čemuž mají chovanci již naučenou motivaci, neboť život bez práce, je pro naši výhodu, brán jako nemyslitelný. Dále je výborným nástrojem televizní přijímač, skvělý prostředek odpoutávající diváka od reality a samozřejmě počítač, je třeba vytvářet takové pořady a programy, aby divák nemohl odtrhnout oči, pracovně těmto nástrojům říkejme „krmítka“, což je nástroj nejvýstižnější, neboť dochází jednak k zabavení ale, a to je nejduležitější, je možné ovlivňovat myšlení chovanců a vštěpovat jim „jejich“ názory. Díky cílenému krmení se nám nakonec nakonec podaří vypěstovat generace zcela bez kořenů, generace zcela závislé na našich produktech a informacích a sami si nakonec, pro svoje dobro, nechají voperovat identifikátor a sledovací zařízení, neboť nabudou dojmu, že jim to ušetří čas. Potom už je jenom krok k legalizaci povinného „značení“ a následně k zabudování represivního nástroje přímo do těla chovanců. Protože jediný velký problém zatím máme na straně genetiky, ještě stále se čas od času objevují jedinci, kteří „mají srdce“ a tito pociťují pocity jako nespokojenost, neloajalitu, která vede k malým vzpourám – které jsme ovšem díky moderním technologiím schopni snadno odhalit, díky jejich sociálnímu pudu se sami přihlásí ke svému autorství a pokud ne, jsou v devadesátidevíti procentech odhaleni svýmy „přáteli“. Je pak snadné je sledovat, a pokud závadná aktivita nabude nepřijatelné úrovně můžeme kdykoliv zasáhnout a situaci ovlivnit, osvědčila se metoda „ malé nehody s následnou operací mozku“, nebo cílené ozařování s cílem vyvolání nádoru, v průběhu jeho léčení pak je možno dosáhnout již čehokoliv. S uspokojením sledujeme, jak málo toho chovanci ví o zdraví, úspěšne se nám podařilo zdiskreditovat znalosti lidového léčitelství a toho vůbec nejjednoduššího způsobu prevence a léčby, což je skromnost. Lidové léčitelství je již dnes prodejné v upravené formě a i ti nejsilnější si nakonec nejsou jistí a tak se nemohou napojit na sebeúzdravnou sílu víry, zhola netuší, že všecko je klam, a že oni sami nám nakonec dávají sílu k životu. Efekt panického opouštění divadla s dveřmi otvírajícími se dovnitř funguje bezvadně a spolu s efektem pomalu se vařící žáby tvoří pro chovance velmi těžko odhalitelnou a rafinovanou past. Vůbec netuší, že devadesát procent nemocí je projevem genetického inženýrství a jaderných pokusů, nic natuší o brakizaci nebo splasmolektice. Šlechtěním dosahujeme pozvolna plemene zcela nesoběstačného a brakizací a farmakoliogickými zásahy jim vštěpujeme strach ze samoty, což už samo postačuje k jakémukoliv ovládnutí mysli. Splazmolektika je teprve v plenkách, ale pokud se nám podaří tyto metody rozvinout, byl by to velký skok, chovanci by byli zcela odříznuti od možnosti návratu do ráje. |
|
|
...A PAK JE TU TAKY TA KŮLNA, MILÝ TURDÍKU TO JE MÍSTO GDE SE SCHÁZEJ TY CO JSOU KŮL NĚCO TŘEBA JAKO NAŠE SKVĚLÁ PALIÁRKA VIĎME, MILÍ PONDĚLNÍCI |
|
|
Jsou jenom dva způsoby, jak ukázat svoji genialitu Buďto být nesnesitelně otravný, psát hovna, hrát hovna a tak vůbec…hovna Tento způsob je ovšem dosti nejistý, neboť shodně se projevují lidé negeniální, takzvaní blbci a pitomci, a pak, snadno se může stát, že dostaneš přes držku… Druhý způsob je: tvořit geniální a krásné věci Přes držku můžeš dostat taky, pokud tvorbu budeš dávat do kontextu se svými, nebo cizími názory, a taky tě můžou zakázat…protože nakonec budeš vždycky někomu nepohodlnej Oba tyto způsoby jsou ovšem jistým druhem perverze a zoufalství, protože genialita se dá také překonat a skrze ni dojít k vyjádření individuality v jednotě s průměrem a tak se stát mistrem ve skrytu Ano, takového člověka v davu nepoznáš, ale má to jednu zásadní výhodu: nedostaneš přes držku. Ale i tak je k tomu potřeba skutečného umění a cviku…
Proto nakonec přes držku nedostane jen málokdo. |
|
|
Tak dneska mi v práci řekl šéf zcela vážně, jak jsme tak jeli ve třech malym výtahem, že si mám příště vzít čistý tričko, čili že smrdim... a pak se mě ještě jednou významně ptal co že to mám v batohu...myslel jsem si svý...je pravda že včera jsem byl na paliárce a taky je pravda že dým není smrad...a taky je pravda, že si u toho pána vydělám rádoby dva tisíce za měsíc...tak co bych se kvůli němu každej den koupal, když jenom tahám bedny z místa na místo a nafukuju balónky a pozoruju vymejvání mozků... tak co bych nechával zlostí cloumat svým majestátem?...když vím...svý... a tak jsem si jenom řikal jak dlouho tomu pánovi bude trvat, než to taky pochopí... a pak jsme jeli drahým vozem, kterému nejdou otevírat vzadu okýnka a ani dveře, protože stejně jako policejní auta chrání a pomáhají dětem aby nevypadly za jízdy, neboť jak známo děti jsou blbé po svých rodičích, i když těžko se padá dětem přikšírovaným v autosedačkách dětských... a tak já významně mlčel a v duchu jsem se smál... a pak ten onen pustil rádio a tam hrála pohádka a bavili se tam dva bratři o tom zda slovo nebo čin je důležitější...vycházelo to na čin...ale pak jeden přišel na to: co když ale na tom něco je? co když ti řeknu, říkal bratrovi, co když ti řeknu...no co když ti například řeknu že jsi hnuj...no co když bych ti řekl že jseš hnuj... ale já nejsem hnuj, povídá druhej no ale já bych ti řekl, že jsi hnuj, tak ty bys mi řekl co? nakonec z něj milej bratr dostal pekných pár nadávek a pak se bavili o tom že to je nespravedlivý, že on mu řekl že je hnuj a za to obdržel daleko víc slov... Přátelé já jsem se tomu dědkovi zezadu ze sedačky smál až jsem se za břicho popadal... to se ví, že to radši stlumil dělaje, že něco důležitého vypráví ... a to jsem jenom nenechal zlosti cloumat svým majestátem a myslel jsem si svý...
( no, milé děti, mam já brát vážně člověka kterej mi jindy zase doporučoval, že si jako mám udělat za pětset korun papír na to, že můžu řídit firemní auto, když věděl že ho budu řídit snad jednou? leda že by mi to zaplatil ...a i to bych to ještě zvážil, protože jak známo papír z člověka lepšího řidiče neudělá, inu je to syn lampasáka, pan šéf, a já sice bez papíru dostanu o stovku míň za měsíc, ale v klidu si smrdim vzadu na sedačce a čtu si, protože řízení mám i tak dost...takže, mílá dítka , dávejte si na ně pozor, jsou rafinovaný, protože až je poznáte ...tak oni vás donutí až k pláči! :)
|
|
|
Vždycky jsem miloval definice to krásné neboť a jest a píšu si jienom tak pro radost, abych pochopil jazyk a taky jsem se utápěl v kaligramech, jenom abych pochopil slova Dneska vím, že v jazyku je všechno a nic v jazyku je pochopení ale pramení z něj i nenávist a přece jeněco za ním, něco co by se dalo nazvat bios, neco na čem i jazyk stojí a bez čeho není to ani ono proto nakonec moudrý dospěje do tichosti aby dosáhl nejširšího datového toku básníci se tomu jenom přibližují, neboť je vyživuje radost, láska a nebo nějaký jiný sentiment kdejaký se ukájí nostalgií a jsou i básníci nenávisti a boje, těm se dnes možná říká politici jindy to byli farizejové
A tady máš básnickou kost, čitateli
jest to tak a ne jinak neboť voníš jako jablko a to jablko voní zase jako švestka a tašvestka voní jako právě napuštěný kondom a ten kondom voní jako pneumatiky a pneumatiky voní dálkou a dálka voní tělem a tělo svědí jablkem a jablko je krásným hovnem a to je stromem vidím to rovnou zachraňte hovna nenechte si vzít to jediné proč tu jsme z hoven vzchází láska neboť ta hovna voní jako tvoje ústa a do nich strkám jazyk a pěkně mě to sere vždyť já už nejsem savec a sralo mě to už ve škole, že ze mě dělaji opici a já sem při tom voním éterem a ta tvoje blůzka, skrývá dvě sokolí očka kuk! jsi savec? neboť voníš hovnem |
|
|
trhejte knížky, vyzdvihněte pátera koniáše a palte je stejně už ty sračky nikdo nečte rozflákejte auta, ať vám otevřou v ulici obchod já jsem začal nenápadně rozbíjet hudební nástroje, aby mí kamarádi, opraváři hudebních nástrojů měli co opravovat a taky jsem začal lhát, jenom proto, aby ti co měli pravdu, jí měli doopravdy Ale hlavně: začnu tikat, aby čas získal zcela jiný smysl! |
|
|
je docela zlomyslnost dělat pořady o vaření, kdy většinu ingrediencí si diváci nemůžou dovolit při navrhování dětského pokojíčku hlavně nesmí dizajnér zapomenout vytvořit úkryty, protože ti malí človíčkové si tak rádi stavějí bunkry Tudle jsem dostal pokutu za špatný stání a dneska ty co mi jí dali stojí na tom místě, aby si mohli koupit svačinu ale tim vůbec nechci říct, že by bylo dobrý, kdyby vládla na světě spravedlnost a, nedejbože, moudrost, protože pak by přestala bejt na světě prdel |
|
|
Pojďte si k nám zatančit, vy hovádka boží, u nás jinak běží čas, je jako usebranej,sběračkou, tančíme tady pro srdce kolemjdouucích, možná o nás nikdo neví, ale běda, kdo se podívá do očí našeho rasputina, kterého si pěstujeme, který je nám oddán a my jemu, stanovujícímu os. Vy kteří se šetříte, ačoliv víte, že času je málo, pojďte přiložit do ohně vášně, svlékněte si ty vaše olověné plavky, a běda tomu kdo se někou pe, láskyplné pokřtění, je zde pro každého místa, a dívky se připojí k tomu, kdo je vlídný a kdo se o ně postará, beránek boží, náš rasputin, náš vykrmenec pro zabijačku, protože není lepší ocenění svatosti, než ostentativní a jasná vražda! To jsem nebyl já, kdo na pětkrát se dostal domů, z přebujelého rána, vždy další a další konečná, tak jako jsem to chtěl už kdysi, lásko, bylo to velkolepé, a pak bože, ty mě vždycky přijmeš, chrám svytého víta nás vítá a dívkyrozepjaté a oslavující blahobytu, tyto dívky jsou totiž chrámy v chrámech, jsou li dostaečně dívčí. Ó, i lev se ustrne, a jeho hříva se zavlní, v očích se zaleskne, něha, a neha je někdy soucitná, a nezbytná…vražda…jeho napjatí svalové trčící do nebe a tak zvolna sunoucíse mraky za obzoru jasného a ptačného…jsme soucitní milá Frído, naposledy jsme se potkali před polednem, ale to je už dnes tři sta let! Lásko, dávej sbohem všem vyvoleným k pláči, a stoupni si ike mě, k ménu masu, necháme se sežrat, jako ta naše směšná volátka, kterými nás rdousili…miluji tě Frýdo…proč vždycky pouštíš tak všeříkající hudbu! Chytá mě z toho závrať a musím se obrcet do ulice, k těm kdo vůbec nechápají, trčíce jen tak z dlažby v kráčejícím dešti myšlenek, ó, jak netuší, jak netuší naší všemohoucnost, dokážeme je z toho zvednout?... ale mají dostatek pochopení pro let, pro opojení, pro vzrušení, mají vůbec smysl pro legraci? Laciní tuláci putující v dešti. Frýdo, miluji tě, vidím tě všude, jsi zdí i vystupuješ z dlažby! Lásko, jak krásně mě zrcadlíš v letu, jsem michael, tvůj pasáček, tvůj Jáson ikarický. Zemřu pro tebe, a zemřu v letu, zemřu jenom tak, jako bych si Ti lehnul k nohám, lásko, vždyť víš nemáme čas se zdržovat na Zemi, není zde pro nás pochopení, a tak to nazveme nedostatkem místa a vlastní slabostí, vlastním bláznovstvím a bláhovostí...ty tvoje prsty jsou všude, hladí mě na mých zádech, čaruješ mi tam krví, a moje tělo, moje tělo padá, padá do mouky jarního dopoledne, ne, nejsem ještě doma, doma nejsou ulice.
|
|
|
pROTO MODLI SE DNES TAKTO: ó, bOŽE, DEJ STŘÍZLIVOSTI, STŘÍZLIVOSTI PRO MNE I PRO MÉ BLIŽNÍ. aBYCH DOBŘE SLOUŽIL, ABACHOM DOBŘE BYLI SLUŽEBNÍKY VE JMÉNU bOHA, A TO LIDSKÉ LÁSKY SPRVEDLNOSTI A HARMONIE ó, bOŽE, DEJ STŘÍZLIVOSTI! |
|
|
Pro islámský stát prý není ve světě místo Prohlásil totiž: přežije jenom ten kdo tvoří, ne ten kdo ničí Pak ale pustili nad jejich zemi letadla A tak opět zneužil slovo pravdy A tak i pro tuto zemi je jediná naděje
Bude vydán nový čip: intel cetelem Ale oslavy zkazí boje za svobodu, hladomor a zánik kapitalismu A z nějakého důvodu nebudou moci použít atomovou bombu, aby zničili zemi Chaos bude učit lidi se k sobě chovat a najít ztracenou spiritualitu Bůh oddělí do stáda ty k sobě nejmilejší a do čela jim dá vždy jednoho spravedlivého Lži se začnou vyjevovat až později Jenom spravedliví uvidí hloubku spiknutí proti člověku Pak nakonec bude zničeno město, kterému se říká velké jablko Aby ten hřích byl odčiněn a srovnán se zemí Kdo s čím bude zacházet, tím také sejde Auta budou narážet do aut Tanky do tanků Letadla budou padat sestřelena Zvítězí ti, kdo nebojují a přes to se budou bránit Zvítězí ti, kdo jsou nejsilnější a nikdo by jim nevěřil za blahobytu Protože přežívají čirou vůlí tam dole Ti, kteří již tolikrát zvítězili, ale vědomí o tom bylo potlačeno Během bojů se objeví učitelé Budou hrdiny učit každodenním dovednostem a zpočátku i boji Až všecko lehne popelem vstane Fénix nad čelem
|
|
|
Nehovoří-li se dostatečně o Bohu za míru Promluví nakonec Bůh v době války Neznáš li správnou míru, pak naučí tě Tebe, netvore, být ještě zrůdnějším Tabě, anděli, docenit velikost svatosti A potom na novém kolbišti, až zetlejí mrtvoly Bezuzdným množením vzniknou nové problémy Je na tobě, duše má, stranit se nevědomostÍ Abys pak očištěna a pokřtěna našla se v bolesti Nebo snad nechceš vepsat své jméno do historie? Ne boj, bezuzdná touha, nebo nekonečná lítost do hry zapojí tě! Už chci psát jenom pohádky Vypráví básník, který se již ze všeho vypsal Nevěda, že v pohádkách je podstata všech bolestí Nové dobrodružství shledal Na kuruovském poli se neváhá Kostky jsou vrženy Bratr v bratru pozná vraha Neohlížej se, statečný Za zády jenom klam a touha Tam v předu čeká království K ohledům je slouha To my jsme ti jinoši s mačetami Tu ruka tu noha, tam bolely pouta A hlava s okem co nehledí Jenom marně se korouhá A jakejs byl, kolik dobra jsi dal a kolik zlých sil Teď věnčí tě kolik jsi zkusil Tisíckrát málo, tisíckrát nic špatná míra Ale tisíckrát kapka a sytá zem, pak se umírá
|
|
|
Vyjděte ven a sázejte do veřejných záhonů zeleninu,
Vytvořil jsi snad rostlinu, zasel li´s semeno? |
|
|
Odjedeme spolu někam daleko Odejdu někam daleko Nepátrej po mý
minulosti Lógr na stole už je
plesnivej
Až si nastěhujeme všechna zvířátko do bytu... Tehdy konečně budeme moct jít ven |
|
|
Nastražil jsem na sebe past, a to past velmi důmyslnou, stražil jsem ji přece já. Nejprve jsem se uvázal ke kolíku hlouposti, výchovy, povinností, pověry a rutiny, zvyků a zlozvyků, ke kolíku lpění a tužeb a tak dlouho jsem kolem něj obcházel, až se můj provaz zkrátil natolik, že jsem se málem oběsil. Už jsem ležel s hlavou u země, s jazykem vyplazeným, když jsem to pochopil a rozčarován začal jsem provaz rozplétat. Rozplétal jsem ten podivný uzel a oči jsem u toho kulil jako dusící se kozel a točil jsem se jako zoufalá kuna chycená za tlapku, a to jen díky tomu, že jsem se honil za svým ocasem, jako starý nečistý vypelichaný pes plný blech, než jsem pochopil, že ve zmatku nic nepovolí. Když jsem se dostatečně uklidnil a provaz alespoň trošku povolil, spatřil jsem další kolík, osu světa, ježto mě vodil dokola a na nějž se provaz namotával, takže jsem chodil ve stále menších a menších kruzích. Ztrať se! Zvolal jsem na něj, ale kolík tam stále čněl, vedl odněkud z pekel až k nedohlednu na nebi, hrabal jsem a narážel do něj, než jsem konečně pochopil, že ten provaz je příčinou mého soužení a jeho příčinou jsou mé vlastní úmluvy. A tak, vítr náhody a záměru mi napomáhal, jednu žilku, jeden pramínek, jedno vlákno po druhém jsem rozplétal a zpřetrhával. Na jednu stranu dával jsem přetržené, na druhou ty, které jsem nechtěl a nebo nemohl zrušit. Uviděl jsem v tom jakýsi řád, který spojoval mě se světem. K přetržení některých provazů bylo potřeba nejprve zbavit se jiných a další jsem vyměnil za pružnější… Nedokázal jsem najít odvahu zrušit všechna ta pouta, neboť síla a závrať řvoucí do temnot nekonečna je tak velká… jenom jsem ze svého lana vytvořil síť, a ta síť se zachvívá, a ten chvěv, to je volání. Ta síť straží další pasti, dává moc a sílu a taky strach mě lanaří a za ním smrt temným zrakem se do mě dívá. Je to past v pasti, důvod proč se pásti obezřetně. Tam venku je tělo oka, co sídlí uvnitř člověka. |
|
|
Tak jako zrychlili jsme čas,
jednou zpomalíme zas.
Protože jen dětská hříčka, hra na: „SPĚCHáme“,
je odpověď běžců: „Nestíháme!“
Kdo má start i cíl,
kdo si život stanovil,
kdo vzhlíží k dělání,
brání se nečinnosti,
to je jak z udělání,
ten by chtěl být tam.
Ale když tam bude, nebude zas tady.
Jak marná je to snaha.
Břicho plné,
žaludek kručí hlady.
Ačkoliv, je tu možnost, která má klady.
Radost z pohybu,
dovede ke kameni u cesty
a pak v rytmu zrychleného dechu
nemnohý spatří spočinutí mechu. |
|
|
Vidím město veliké...Ano, vidím vesnice, vesnice, kde chýšemi jsou kostry aut. Auto se dá použít na spoustu různých způsobů, ale to je tautologie... Do aut se dá taky pohřbívat. Z auta se dá udělat krásný pomník; když ho obrostou stromy a obalí se mechem, v šeru lesa vyniknou jednotlivé křivky, ale tuto postindustriální a postapokaliptickou světlohru umí i celá města, jsk jsme se o tom přesvědčili mnohokrát po Černobylu. Auto ovšem nemusí sloužit jenom člověku: od včelínů až po kurníky, takové bude jejich příští moderní využití, i kdejaký medvěd, rys nebo jezevec (ten je vskutku vášnivý jezdec) se do něj vútrobí, hmyz a všeliká havěť a hlavně pavouci v nich jsou samozřejmostí. Auta jsou zdrojem vzácných materiálů, barevných plastů, vzácných látek, ale hlavně kovů pro výrobu ozdob a předmětů denní potřeby. Viděl jsem auto jako latrýnu, neb jako stůl a lavici pro celou rodinu. O tom, že nepojízdná auta jsou rájem pro děti, není třeba hovořit. Auta chrání před ostrým světlem, ale i proti dešti. Z auta se dá udělat spižírna, sklad dřeva, nebo ovoce, moc krásné je z něj ohniště, nebo důmyslný krb pro celou chalupu. Nejkrásnější jsou auta hořící v noci, člověka naplňují bázní a není vidět tolik štiplavý kouř. Ostatně nebude to trvat dlouho a taková podívaná bude náplní sentimentálních vzpomínek a poezie, aut totiž není tolik, aby se dala jen tak pálit, když se dají užít na tolik různých, užitečnějších způsobů. Auto zapřažené za koně ušetří spoustu práce, ale kdo by ji šetřil, když je tak vzácná; raději přeci uděláš čelenku se složitým vzorem, než se s něčím někam vláčet, proč se nepřestěhovat tam, kde je toho dostatek, nebo proč to nezasadit tam, kde je to potřeba? Když ještě bývaly války, dělaly se z aut vozové hradby, ale proč by dneska někdo bojoval, když potravy je všude habaděj! Auto koneckonců slouží dobře i jako schůdky, ze kterých se dobře trhají hrušky, nebo jako buben nebo metalofon. To tě ovšem napadne zcela automaticky, hned potom, co rozbiješ okna. Auto někteří hračičkové používají i k náboženským účelům, různě je zdobí a obětují jim svůj (v postapokaliptickém popisu spojení volný čas zní jako anachronismus, proto svůj) čas a ovoce... Tančení kolem aut a milování v nich v pralesním tichu, nebo na louce za zvuku vrzajících cvrčků, to je vskutku nádhera. Západy slunce, zpěv ptáků, pasoucí se jednorožci...a propo, už jste někdy řádili na střeše auta? No tak to zkuste, krásně to duní... |
|
|
Nevidim rozdíl mezi poezií a technickejma tabulkama Když se trošku soustředím, můžu si představit, jaký by to bylo Najít tabulky v době, kdy to bude a nebo byla španělská vesnice Koneckonců, jako to bylo s hliněnejma tabulkama Ti lidé, kteří nám je zanechali, byli konec konců zdá se v lecčems prozíravější Tudle se mi zdálo: Plaval jsem v rybníce a v tom rybníce se topil dům, doplaval jsem k němu, s domem se dalo volně otáčet, natočil jsem si ho tak, aby bublina dovolila mi prohlédnout si jeho obsah, z jakési skříně jsem otevřel dvířka, kupodivu uvnitř bylo sucho, bylo tam spoustu elektronických přístrojů, vzal jsem si něco co připomínalo přehrávač, ale vzal jsem si to jenom na památku, protože, jsem ani nepředpokládal že to bude funkční, a navíc, proč bych si potřeboval v tom čase něco pouštět, když bylo tolik co k objevování, říkal jsem si, možná jsem byl na světě sám, možná mohu někoho potkat, všechno jevilo se magické… Nedávno jsem pár dnů pracoval jako dělník při přestavbě jednoho nejmenovaného obchodního domu. Bylo třeba přestavět regály tak, aby pasti na zákazníky byly pohodlné a pokudmožno zakryté. Bylo to velké dobrodružství, protože abych zaplatil nájem, musel jsem tam jít, ačkoliv jsem měl ještě bolavou klíční kost, kterou jsem měl před nedávno zlomenou, od nějakých svých jiných dobrodružství. Byla to docela dřina, po měsíčním polehávání a rekonvalescenci jsem měl tělo zesláblé…v důsledku toho jsem si neopatrností jednoho spolupracovníka, nejakýho Jardy, kterej byl sice Jarda, a během pár dní všichni pochopili, že s ním není rodno pracovat – ale za to byl sympatickej – nechal hodit na oba dva palce u nohou dřevotřískovou desku, takže jsem se záhy stal ještě rekonvalescentem po rozdrcení jednoho palce a štěnice u druhého, moje chromost se nakonec celkem uzdravila, bylo to poslední den montáží, které původně měly být delší, za víc peněz, a s kratší pracovní dobou, ale protože šéf firmy si chtěl koupit nové audi a manažer chtěl dostat přidáno, aby si mohl koupit novou hokejovou výstroj, oddřelo to pár pitomců jako já. Když nás viděla jedna pracovnice, jistá docela hezká Pavlína, která dozorovala umístění regálů, prohodila bodře, že když vidí, jak nosíme ty těžký traverzy, že si myslí, že bychom jí i unesli. Když jsem to slyšel, neodpustil jsem si poznámku, že i my bychom ji unesli, ovšem není kam, protože už je to všude. Ten člověk má vlhký ret a kudrnaté vlasy Ta dívka vzadu nejistá připadá si Zvláštní tvar cigaret, balí si támhleten Napadlo mě že sezastavím a trochu se porozhlédnu Napadlo mě že se zastavím A prohlédnu si to zkurvený město To město teče jako láva A místy je průhledný Takže jsou vidět skály na kterých stojí Tan chlapík co ho sestrojil Byl bláznivej umělec Má vzor perský koberec A samochod hodinkového strojku Je vidět věže a dole těžiště To město odolává času I když sebrali mu tržiště Když mraky nad ním honí se A déšť leští jeho krásu Je to věru krásné zřízení zisky si dělí nemnozí a ztráty dědí všicky Odpusťte, vy, které jsem zranil Ale moje srdce hovoří jasně Nevidím jinou možnost na krásně i kdybys mě zabil Třeba vidím mezi řádky třeba vám vidím do hloubky duše Třeba je to jenom moje bolest Která brání se Ale každá zbraň je dvojího ostří Teď saješ si krev ze rtu A hledáš soucit a odpuštění? Nebo ostříš si meč a leštíš brnění? Tak věz, že já nemůžu jinak nemám lék na svůj hrot Ten lék je tam venku A není lehké ho získat Je v korunách stromů a jazycích zvířat je v kořenech bylin a trpících Je mizející jako krása S pralesem mizí i moje spása Ale já prales nekácím A zvířata nevyháním z jejich zahrady nestavím komplexy, ani hradby trpících Nejsem člověk s úklady Jsem člověk ze zahrady Jsem jenom nejedlý, hořký Jsem zakrytý jako past Jsem synem démonů jsem jejich domem, mám smysl mást jsem nositel jejich písma démonů stromů a mrtvých zvířat jsem opaskem co břicho svírá Jsem botou co tě nakopavá Jsem tvojí ránou Tak přestaň mě drbat Ty mi říkáš přestň být jako buldozer a já, přestaň řídit, musím říkat Novoroční projev prezidenta kde by mimo jiné zaznělo: DOPORUČUJI HOŠÍKUM, ABY TOLIK NEONANOVALI co bych si ovšem skutečně přál je modrý plstěný klobouk, a to modrý jako nebe, modrý jako indigo A taky bych chtěl mít na rubech dlaní tetovanej obličej když bych se zakrýval byl bych jako z kamene A víš co, ještě něco ti řeknu, já ten obličej mám, ale né v hřebech dlaní A když pláču, když krvácí mi srdce, umím se smát Chtěl bych vlastnit takové prase, chytré, jehož uši, proděravělé a pohodlně okované, byly by vlastně třmeny v nosech mělo by udidla, a to udidla měděná aby dobře táhlo To prase by bylo živené myším morkem i s chlupy a trapéz byl by jeho sedlem To prase by bylo vlastizrádce a jeho zrakem byly by jeho nozdry a jeho vlajkou by bylo jeho tělo A to by pálil ten pašík A to nejdůležitější: Kde by mělo řídítka Tedy, řídítky by byly žlaby, a to žlaby čichu a očí Na co televizi! ...když máme náves, ulici a zahradu s rumištěm a když chci přepnout tak i hospodu, přímo před domem. Kvůli loukám není vysílání, zpravodajství, to kravské vysírání... dobro to není dávat za darmo Dobro to je vzdávat se něčeho za každou cenu dobro není jen tak dobro není snadná cesta dobro útočí dobro napadá dobro, to je dobrodružství Dobro to je boj Dobro to je boj o vzdání se boje Dobromysl, to je širé moře Myslel jsem že je to hlava psa ale byl to jen stoupající dým Myslel jsem že jsou to zlostné hlasy ale byl to jen bublající potok Myslel jsem že smrt je již blízko ale byla to jen momentální slabost Věděl jsem, že se mi nemůže nic přihodit pokud budu nepoznán pokud se neprozradím pokud nenápadně vytratím se z pastviska a svěží trávu i družné bečení nechám samo sobě
Jeden z dalších geniálních vynálezů, kterého by se mohl někdo chopit: VĚTRNÝ PLUH
OPILÉ TRAVERZY NA KTERÝCH SE KLÁTÍME OPILÉ OČI KTERÉ BALAMUTÍME Všecko je nějak naruby Jsme šťastní, proto se rmoutíme
Již dost toho chladného hořekování
seš dutej jako trubka od vysavače, syčí ze mě a prach ze stropu i země plní tělo mojí duší
|
|
|
Lidi jsou různý Komouši, buzny Chamtivec, altruista Na zemi je mrtě místa
Stát lidumil své robě Zanechá k převýchově Homosexuálů páru víře Barvám duhy a klistýře
Ženský a chlapy stejně První ligu chlastáme Že se pak pohádáme Záminka ke svobodě
K mateřství svobodnému Ke styku volnému K ženské emancipaci Na práci participaci
Svoboda všem přijde k duhu Kdo ještě nepodlehli dluhu Svoboda pohybu, hurá na vejlet! Ale hlavně, moc nepřemejšlet
Co je to za biřice Tyhlety úřitníci Mě v životě by nenapadlo Chtít po někom formuláře
Zase vzdalujem se ráji Svobodá nám se krájí Tvojí novou vizi Podstrčí ti v televizi
Povolení k chovu vepře Opičanku pro pejska Do očí ti pepře Nasype banda zlodějská
Na zemi nám vládne Holota, místo krále Zaplatíme koncese K výkonu svý profese
Co na nás zase chystá Bratr komunista Sílu kapitálu Strčte si do análu
Dejte mi na zemi roh Abych se dívat nemoh Jak andělovi co se nezmoh Čouhá z roztomilejch kudrn roh
Naplňte mi lihem pito Ať nevidim jeho kopyto Radši bejt pořád v rauši Než upsat ďáblu duši
Opilýmu v rohu báru U stolu literátů Nabízí mi k podpisu Sloh co má smlouva nadpisu
|
|
|
Kde jsou ty vaše americký sny Kde jsou ty vaše pošetilosti když Teď budete muset sníst svoje psy a možná i vaše sousedy Kde jsou ty vaše nablýskaný fára Když benzin je na příděl a neni ani na cigára Trest za to vaše přizpůsobování, za dojíždění do práce za likvidaci rodin a nájmy co nejsou láce Za všechny ty lži v televizi za všechnu tu zpropadenou iluzi Až sežereš poslední konzervu pro psy umrzneš zimou a chcípneš hlady Za všechny ploty a zvířátka zajetý na silnicích Budete sáňkovat bradou v zemi na svojich sanicích Za všechnu tu perzekuci nepřizpůsobivých tě brzo, kámo, přejde smích To ovšem jenom v lepším případě V tom horšim tvuj soused sežere tě Rozfláká ti hlavu trubkou od vysavače Nebo tě uškrtí na kravatě Seš holt bezbrannej a blbej A zas prozřetelnost vyjádří vtipně Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje A to tvoje právo, kterýho jseš strůjce který strašilo slušný a bezbranný lidi Teď vystřídal Zákon, který každý vidí TeĎ budeš draze platit každou dávků léků A úroky budeš platit ze svý prdele Svejma vlastníma kostma budeš rejt mi zahrádku a konečně budu si moct pěstovat marjánku a jiný plevele ...ty vole Sám si si to vybral, dělit na "my a oni" teď budeš dělat koberec mejm nekovanejm koním A mozek z tvý pitomý šišky stane se lizem pro divoký lišky Hele, kámo, neřikám to rád Ale nejsem sám, kdo přestává se bát Každej musí jednou skládat účty, když přijdou roky Ale já nejsem ten, kdo vynaleznul úroky Já jsem spíš pro přírodní režim zasadim jedno ale deset jich sklidim Možná už to začínáš chápat tak se prober a přestaň tápat V životě je jenom jedna víra, chci aby tě to trklo jenom jeden ráj, jeden Bůh a jedno peklo Sám si si to vybral, dělit na "my a oni" teď budeš dělat koberec mejm nekovanejm koním Todle není touha dělat ze sebe jezdce Chci jenom, abys měl čas probrat se I když stejně vim, že věci jsou moc rozjetý A lidi povětšinou jsou jak marionety Na druhou stranu ale nejsou zas tak blbý Systém a klamná víra je to co je tak brzdí A přece to je nad slunce jasný, že svět chce být ve vesmíru krásný že tu nejsme jenom kvůli žrádlu a šukání že tu nejsou jenom prachy a podnikání Možná jenom stačí být skromní a šŤastní Ale...sám jsi si to vybral dělit na "my a oni" A zas prozřetelnost vyjádří vtipně Že u vašich domů, jak na hřbitovech tuje
|
|
|
Problémem mých článků je zejména to, že je píši většinou opilý a ve chvatu, píši je zrcadlově a zprava doleva v rumunštině. Pak je teprve překládají moji špatně placení čeští zkouření lingvisté do mezinárodních jazyků. No a pak to čteš, ty moulo, ještě ty, takže se není čemu divit.
Sledujte televizi, ať jste v obraze
Architektura mikročipu je jistě odrazem a inspirací rozložení makročipu
Kouření způsobuje varnu
Filmaři si často hrají na bohy, protože pracují s lidmi
Někdy se najde komparzista, který si hraje s filmaři
To už je potom ovšem falešný komparzista
Mimochodem, představíme-li si, že po ulicích se pohybuje komparz, dostává rázem svět podivný nový, až metafyzický a mystický rozměr
Nemůžu se rozhodnout jestli být měšťan, vesničan, nebo být poustevníkem
Ti co, mají rádi pivo, často rádi i vepřové, je to zřejmě proto, že je k tomu vede slovo pivOvar
Přemýšlela, když si zaváděla tampón, kolik lidí asi umírá hlady
Pivo: nápoj snů
Umřel někdy někdo zbytečně?
Opravdový král, dává nejvyšší spropitné
Jako apoštolové střídají se v oknech známí Jako jízda mezi stíny trhající světlo mezi lampami Tak jde život, stéká jako slza, která vyschne, nebo skane Víš, tam někde vzadu, víš, že bolest je matkou slasti a útěk je touha k návratu
voníš jako mýdlo s jelenem Ale to z měsíce tak jeden den jinak smrdíš jako prase tak málo umýváš se
Ó, Boží tváři, je to krása, když květ zraje ta vůně line se ze zahrad láskyplně pro srdce kolemjdoucích
A tu upoutá tvoji pozornost ptactvo nebeské létající, jako jiskry a již nikdy neusneš do smutku vzplaneš jasným světlem
Tanečnice s alobalem v dlaních Svět je animovaný výkřik
K tomu, abychom se mohli poškrábat na pravici, potřebujeme levici
Vložíme li mezi kolo času a kolo prostoru člověka Jistě ho tato kola semelou Vznikne tak homogenní matérie, element, který se varem může opět oživit Stačí ho vložit do vyhřívané formy, která uvězňuje osvoboditelné
Zaposlouchejme se, milí přátelé, do tohoto dálničního ticha, do ticha pilnic, strojního klidu, do ticha bortících se staveb Uchopme jednotlivá políčka filmu života Zhasněme tmu i světlo A v tuto chvíli můžeme se ptát: Jak vypadá absolutno?
Život: stroboskop dnů a nocí
Oblékni se do nahoty |
|
|
Prosím Vás, toto upozornění jsem byl nucen vyrobit, aby se nestávalo to, co se mi stává, když se občas bavím s opilci a s tupci, ale i s obyčejnými unavenými lidmi. Protože moje naivita, upřímnost a empatie je až dětská. Jde o jakousi vizitku, kterou předkládám při zahájení pivní konverzace původně s neznámými lidmy. Od letošního roku ji už budu předkládat i při běžném orálním styku se svými současnými i bývalými katamarády. Děkuji za její prostudováni a za pochopení.
Prosím Vás, nebijte mě, pokud se rozohním bývám nesmírně drzý a vyzývavý, ale to neznamená, že chci abyste mi dali přez držku. Možná jde jenom o nedorozumění a nekonpatibilitu našich vesmírů, možná se snažím vyjádřit něco, co se těžko vyjadřuje slovy, jde o jistý druh autismu. Možná jsem jenom pitomec a blbec, ale ve skutečnosti bych byl nerad, aby Vaše nejjasnější ruce trpěly tvrdostí mojí lebky. Pokud nepomůže slovní interpelace, zkuste mě polít studenou vodou, nebo dát pár dobře míněných facek. Prosím Vás, zcela jistě nejde o skutečnou drzost nebo urážku, jde o emotivní zvukový projev, který s největší pravděpodobností není míněn zlým úmyslem. Naopak, nejspíš si druhý den ani nebudu pamatovat melodii ani zvuk slov. Najděte v sobě, prosím, dostatek sil a ačkoliv jinak slušné dámy práskají dveřmi a relativně rozumní pánové si vyhrnují rukávy během mého poslechu, jde jenom o duševní chorobu a shodu okolností. Pohleďte na moje zjizvené čelo, snadno se dovtípíte, že já jistě jsem jenom člověk padlý na hlavu. No vidíte. Jde o určitý druh autismu a vyšinutosti způsobené snad nedostatkem slov, snad sebekontroly, snad životem na tomto pomateném ale krásném světě. Prosím Vás, nenechte zlosti cloumat svým majestátem.
...ale jestli to neumíte jinak, tak si ulevte, za všechno co vás sere, já to zkusim vydržet, a kdyžtak se znova narodím, protože vím, taky to máte těžký, vy pitomci...
Jenom bych rád jedním dechem dodal, že to nepomáhá, ba právě naopak, ale je to na Vás.
Převelice děkuji za pochopení |
|
|
Představ si, že máš doma tu nejkrásnější princeznu, která jenom spí a nemluví, občas cucá si palec a cudně vrtí se. Můžeš si s ní dělat, co se ti zachce, nikdy ti neřekne ne, jenom spí a usmívá se, spolupracuje přiměřeně, když jí pohladíš na jednom z tlačítek, tak se buďto mírně brání, a nebo slastně dává najevo libost. Jenom se jaksi nemůže umejt, chodíš k ní tedy i s žínkou a po hraní omýváš jí varhany (orgány). Nebo tě to může přestat bavit, ale ona časem začne hrozně smrdět; tak jí budeš muset umejt, abys jí mohl ojet. Nebo taky ne. Jseš tlustej a chlupatej. Jseša malej, s hnědejma očičima. Pak je tu ještě to lízání, když dobře vylížeš, nemusíš mejt. Jseš malej a chlupatej, na nohou máš velký žlutý nehty, na rukou máš taky nehty; a ona je bílá a neposkvrněná, je neaktivní, jenom je. Ty jsi konatel, vykonavatel. Ty jsi taky hodnotitel. Co pak uděláš, až tě to přestane bavit, ty? Vezmeš dehet, dehet z borovýho dřeva, a natřeš jí celou, aby ses necejtil tak špinavej, roztrháš peřiny, a pak, když se ukloníš a uklidníš, vysypeš bělostné peří, na její zničené tělo, abys to odčinil, abys to odčinil ve svojí hlavě. Víš, že to nejde, a tak si dáš hlavu do dlaní a usedneš k nohám postele. Netušíš, že tvoje myšlenky jí otevřely nejprve jedno hluboké jiskřivé a temné oko, potom i druhé… Netušíš, že tvoje myšlenky, jí dali moc tě velmi ponížit, tvoje síla, vytvořila představu její síly a strach z tebe sema, strach z tvojí představy tě může skutečně zabít Ona se nemusí cítit zle, ale ty jí k tomu dáš morální kodex, dáš jí právo i sílu, staneš se jí a ona tebou, v tvé představě bude dokonce daleko hrozivější než ty… Až plně pozná svojí sílu a svoje zneuctění, skočí na tebe a udusí tě tóny svých varhan, utopí tě v tvojí vlastní představě její kundy Nedávno jsme se s jedním hádali, co je lepší, jestli kozy nebo krávy, a co že je větší známka vyspělosti národa. Národ koz, snažil se mi naznačit můj oponent, který se ve volných chvílích věnuje archeologii a tak kromě šťourání v hovnech je nutně trošičku svým myšlením v jiné době. Mimochodem jeho rodiče jsou pěstiteli a pojídači koz. Říkám koza všecko sežere, všecko zplundruje, kráva je sice náročnější na údržbu, ale může zastat práci a její hovna zušlechťují půdu, jak jsem se dozvěděl od svého pana otce, ježto býval zootechnikem…Ten spor je směšný…Co ovšem směšné není je úvaha: Člověk postupně domestikoval různá zvířata, aby mu dobrovolně sloužila. Kam by se ale ubírala tato snaha, pokud by už zvířata nedostačovala požadyvkům zhýralých šlechtitelů? Nutně by sáhl k ochočení lidí, neboť jejich ruce i intelekt, velmi by rozšířili paletu požitků moderního, pokud možno skrytého otrokáře. Krav není. Koz pomálu. Lidí mnoho. Nežijeme již v takové době, kdy sami jsme kozami a krávami, zapřažení do žentourů našich „dobrých krmičů - hostitelů“? Není naše mírnost a humanismus, převlečený strach, není to pokrytectví; a nepokoj, který je v těžkých chvílích v člověku, není to jenom atavismus člověčenství, hrdosti a touha po hlubším spojení s existencí vyplouvající na povrch? My hledáme laciné odpovědi v konspiračních teoriích, ale co když samy konspirační teorie jsou ony pasti, odkládající spojení s jedinou jistotou, s jistotou v srdci, kristalu to spojení s Nejvyšším. Neopakuje se posté stejný scénář, jen v jiném nastudování, za použití moderních prostředků, jiných kulis, jazyka a vybavení divadla? Především, chceš-li dobře pěstovat zvířenu, dbej, aby nepoznala nebezpečí, pak snadno dovedeš i statného býka mezi ploty. Odděl silné kusy od stádečka, zdiskredituj je a lež oděj do slov pravdy, pak budeš volně se svým koněm projíždět v ohradě a vybírat si krmi. Nesmíš být poznán, aby nepojali k tobě nenávist a ti kdo prohlédli, aby nepamatovali si tvou tvář pro chvíli pomsty, proto užij prostředníky, užij honáky a kněží se sladkýmy slovy, užij prostřeníky zvané média a hlásej tu nepokoj, tu falešný pokoj. Vylaď věčně se dotazující srdce: Kde jsi člověče, nepojedl jsi z plodů poznání? Vylaď tato srdce rovnu k odpovědi, která zaplní to prázdné místo, vlož v ně sebedůležitost a pýchu, vlož v ně nejistotu nepoznanou, nejistotu přelepenou snobismem, nahraď pohled do sebe a zpytování, nahraď ho jednoduchými žvásty, módou, dosaď za rodinu, za to nejdražší, dosaď hvězdy, celebrity, aŤ lesknou se co nejvíce, pro oko lahodně. Za svornost dosaĎ, rovnost, individualitu, za přirozený řád autorit, zkušených a starců dosaď svévoli, svobodu a nový řád, moderním světem nahraď ten „starý“. Vážení šlechtitelé a šlechtěnci, jediný kdo je spravedlivým učitelem je Stvořitel a smrt, jako rádce a učitelka bázně a moudrosti. Kdo od nich se učí, vidí zlo oděné do čistých šatů, blikající a všelijak jinak náročně zdobené, smrt, ta je zavřena do věže; ze smrti je dnes tabu, a tak jsme níže než takzvaní barbaři, nemohouce se učiti moudrosti a tak se nedovoljíce Stvořitele, jež poslouchá raději toho, kdo je toho hoden. Protože jak člověk může mít před Bohem vážnosti, nemaje ji sám před sebou? Vážení volové, kdybyste táhli tak svorně, jako táhnete vůz, na ohradu, bylo by jistě na světě jinak. Marně toužíte po zázracích, hledíte do dáli, a nevidíte, že zázrak je před očima. Není tak nesnadné létat, není tak nesnadné nechat se vést po krajině. Není tak nesnadné nazamykat a nechat to růst. Vzdej se ovšem myšlenky něco vlastnit, vzdej se iluze trvalého, pak budeš boháčem a uzříš neměnné. Je to dlouhá cesta, když udidla jsou zarostlá až v mozku a jho zavěšeno je v srdci a přece je snadné je shodit, je to dlouhá cesta, a přece je třeba ponejprv vydat se vzad, aby háky se odhákly a provazy vysmekly. A věz, že za každým tvým pohybem je smrt, a smrt nerozlišuje, ty si myslíš, že je to smrt těch druhých, ale moudrý vidí v každé smrti smrt svojí, protože je jenom jedno tělo. Jako jsou jenom jedna ústa. V rozlišení je záhuba všech. Kdo nevidí žebráka nevidí sebe, kdo nevidí bídu nevidí nic. Generace degenerace. Za dob temných holdují lidé šelmám, neboť v nich vidí sílu. Ale šelmy žerou maso a maso nemůže žít jenom z masa. Nemůže být šelem víc než je potravy, proto šelmy se navzájem požerou. Říkají za to může ten, a ti druzí svalují vinu na prvního,
dobře tě baví tento spor a zatím jde jenom o to, jak z kapsy ti ukrást
měšec a nasadit udidla. Říkáte Ukrajina? Dobro versus Zlo? Říkají on byl první,
ten nemá právo na to a ten na to, odvolávajíce se na společenstva, ale
společenstva jsou různá. Pravda je však jenom jedna, proč neřeknou ať každý si
zvolí kde chce stát, proč neříkají, že Bůh je jenom jeden a spor je fiktivní a
nebo že jde o půdu, aŤ pak si o půdu bojují ti, kdo ji chtějí vlastnit? Proč
neříkají, že země je všech a ten kdo rozděluje, ten zaslouží potrestat od těch,
které klamal? Říkáte hranice? Právo? Pravice, levice? Jak velká hovna. NIC
takového neexistuje, krom myslí obětí a jejich strůjců. Každý má mít jenom
tolik, kolik je sám schopen opatřovat, nakolik je druhým ku prospěchu. A to vše
se skromností. Už podle ksichtu pznávám tě jaceňuku. A podle mluvy vidím tvé
našeptávače. Ano, jsem pro stát, ale daně se budou platit dobrovolně. Nebudou
li daně, nebude stát, ať drží jenom to, co se přirozeně pojí. V tesku na nástěnce mezi inzeráty jako – doučím angličtinu, prodám ledničku, vyměním byt aj., byl tento zoufalý inzerát: Sháním knihu: Ivo Rittig, Cesta k rychlým penězům Krásný vtip J Kamarád mi tudle řikal nová vyjmenovaná slova po z: Brzy, Jazyk, Nazývati se, Václava Havla Na co by si blázni měli dát pozor: Máme tady dva typy lidí: takzvaní blázni a lidé takzvaně normální. Blázni jsou pro ty normální nenormální, jsou to blázni, zatímco pro blázny jsou lidé normální skuteční blázni, čili lidé, kteří se dobrovolně vzdávají své individuality, svojí síly, lidé statičtí, nehledající, lidé v podstatě zakrnělí a oněmnělí, lidé bez oken a vykleštění. Takoví zpravidla nemívají jiskru v oku a stávají se z nich rúzné druhy citových a morálních idiotů. Na co si blázni musí dát velký pozor je, aby tito takzvaní normální lidé nebyli pokládáni za blázny , aby blázny nenahradili normální lidé, potom by se bláznovství začalo podobat chození do práce a začínalo by docházet k nastolování pořádku. Místo řádu by tu pak byl neřád a skuteční blázni by se pak museli přesunout do ústraní, nebo by nedejbože uplně zmizeli…Leda že by bláznovství a jedinečnost se stala normalitou…no ale to by z toho byl uplně normální člověk uplně vykolejenej…a na zemi by nastal áj (I´) nebo ráj Dneska jsem šel po karlově mostě a protože mám novou image od pivního půllitru tak jsem se musel rozesmát, když jsem viděl na onom mostě žebrat člověka s úplně stejným systémem jizev na čele a pod okem a ježto ten člověk pochopil, co mě tak rozesmálo, rozesmál se taky. A tak sme se smáli. Spolubidlící mi dneska řekl, že potřebuje vyrobit kabel na kytaru. Já mu řek, že to dokážu velmi levně. On mi řek, že to potřebuje dnes. Tak jsem se vydal zakoupit kabel a konektory do jednoho nejmenovaného obchodu rh sound, kde většinou obsluhujou dva idijoti, jeden víc, jeden míň. Vážil jsem půlhodinovou cestu na kole do nuslí. V tom obchodě byl samozřejmě ten větší. Poprosil jsem ho o kabel, odpověděl že to nejde, já na to jak to, on že to nemůže nechat bez dozoru, rozuměj obchod má dvě části,obchod a sklad, kabel je ve skladu, což je asi pět metrů, tak ten chlápek seděl u počítače a na muj dotaz proč to nejde odpověděl, že je tam sám, já na to aha, že nic neukradnu a že klidně může zamknout, já počkam pět minut venku a pak to zalatim a pudu, na to se chlap začal dál vymlouvat proč to nejde, já ho zkoušel přesvědčit, že jsem vážil dvakrát půl hodiny abych ho přijel obšťastnit…no, věřte nebo ne asi 18 minut jsme se přesvědčovali a on mi ten kabel nedal… No, bylo to k pláči, ale já jsem se zbytek dne musel divit co za idioty se tady ohybuje, a nedejbože pracuje. |
|
|
|
|
|
-Je to těžký? Zvládáš to? -Ježiši, vůbec nemám problém, na pohodičku! -…mě ti dneska přijde, že to není normální, že to tak nemusí být, takhle se dřít -jako jak není normální, vždycky se to tak dělalo! -Ale když jsme byli telaty… -Když jsme byli telaty, tak to bylo něco jinýho, stejně si to pořádně nepamatujeme a navíc to je ten kumšt, bejt konečně dospělej, dělat velký věci, moct si vydělat na pořádný jídlo za práci a drbání a plavení a tak… -no jo, ale stejně tak nějak uvnitř cejtim, že to není ono, že… -nekecej a tahni, jde to do kopce, nebudu to tahat sám! |
|
|
Neřikam že jsem svatej Ale jsem hodně rychlej V mym archetypu už mám vepsaný cíl na počátku Vidím ho rovnou Jen letmo se ho dotýkám Abych naplno ochutnal tu pachuť tam dole Abych mohl skutečně podat svědectví O cestě do nebe Ten kdo se mě dotkne, má dvě možnosti Jít se mnou Nebo se potopí v kanále hoven Protože jsou jenom dvě základní cesty Protože jsou jenom dva základní cíle to všecko okolo Je jenom tak Jako jestli pojedeš do Prahy Vlakem, autem nebo pujdeš pěšky Jestli se zastavíš ve Slanym a jinak pojedeš přímo Nebo jestli to vezmeš přez Kladno a Kutnou horu Je to jedno, podstatnej je jenom čas A jak řikam Jsem hodně, hodně rychlej Nebaví mě se koukat z okna Nebaví mě si to pamatovat V týhle době, kdy je mi z každýho pohledu do krajiny obdělávaný takzvanym člověkem na blití Je mi ouzko, když vidím mondénní pustinu hlav a tužeb většiny těch, kteří lehají se psy Nebaví mě mluvit v hádankách Rovnou vám řeknu: všecko ven! Buďto stuj rovně, nebo budeš pohonkem Rovnou, vidím to rovnou A nemůžu se mýlit, protože luk je Bůh, tětiva je duch a já jsem šíp Jak řikam, jsem hodně rychlej A je dobře, že jsme se potkali Teď možná budeš vědět kde hledat tis Nemám rád slabost, začni rovnou z nejlepšího dřeva Co je to čas? Čas není přímka, je to vhled Čas je špína, kterou to na tobě nechá To co neodstraníš ze srdce rovnou Zanechává to stopy jako dehet A dehet ti zalepí peří Jak chceš potom dýchat? Čas je oheň Čas je iluze plamenů A v kouři je duch Z něj si udělej tětivu Miluju celej svět, ten stvořil můj otec A on je ve všem, co hoří Je i ve mně A tak i já jsem ve všem Můžeš „Mně“ cítit? V páteří, za ramenem Můžeš mě slyšet? Hučí to jako telegrafní dráty Ale sere se tu do toho ten velkej sráč, kterej všecko dáva zadarmo, A rovnou si za to bere prachy Ale ten kdo bere, stává se rovnou jeho potravou, Konec nesmrtelnosti Jenom její nekonečný hledání A pokrok a pop, rock Sračky Všude A smrad A přesto je smlouva vepsaná v kamenech, trávě a stromech, kerý tu ještě zbyli Tak se omývej vodou Impregnuj kouřem A nechlastejme A nakonec Já tady nejsem pro ty kecy, jsem tady pro tu změnu, kterou způsobují Jsem tady pro to, abych tě donutil se rozhodnout Jestli se na sebe podíváš Jestli to ze sebe shodíš Jestli uvěříš tomu co uvidíš poprvé A rovnou se propadneš hanbou Nebo se postavíš a podíváš se znova A seznáš, že vidíš takovou podobu, kterou jsi A že ty ty podoby můžeš měnit Mě to nespasí, že něco řeknu Ale ty zjistíš, kde stojíš a kdo s tebou mluví A že to co se ti děje je jenom odraz tvejch vlastních očí Jak říkám Já jsem hodně rychlej a mezi slovama je hodně ticha Přestaň se zabývat mnou Já nemám čas
|
|
|
Byl jednou jeden muž. A ten muž měl kost. Ta kost mu dávala sílu. Když tu přišel pes. Tu kost mu vzal. Muž psovi domlouval: vrať mi tu kost, nevíš co se stane. Ale pes ne a tu kost sežral. Muž chtěl psa zabít, ale v sobě si řek: když ho zabiju, vrátí mi to sílu? Jednou ten pes přišel, muže už neznal, ale ten muž ho měl v paměti. Pes chtěl jíst. Muž mu řekl: Dokud se neomluvíš a tu kost nevrátíš, nedostaneš nic. A ten pes nic. Dokud si nevzpomeneš, potud budeš jen psem. A ten pes zase nic. Možná dosud je ten pes psem. |
|
|
Proč hvězda, proč s pěti cípy? Je to proto, že odtud pocházíme? Proč hvězda, proč šesticípá? Proč trojúhelníky? Že stůl má nohy? Proč kruhy, abychom se v nich motali? Proč pět kruhů, do sebe zaklesnutých? Protože hvězda? Proč okno? (windows) A proč je v tom okně kříž? Neze hledět bez prizmatu? Možná ty vidíš okno, ale já tam vidím kříž. Proč jablko (apple), je to poznání, nebo hřích? Proč utpení v kříži a proč v kalichu krev? Proč had, proč had v kruhu? Ökolo čeho se točí? Proč oko? Proč oko v tajemství?
Tajemství vodí v kruhu Kruh je opakování Opakování je ritus ritus může být dobrý i zlý zlý je past, dobrý je pokora úcta i zdrženlivost |
|
|
Poznámka: Procházeje ztichlou knihovnou, užívaje dlouhých večerů zimy, nahledaje do starých knih a spisů, nalezl jsem rukopis, ladabyle založený za předsádkou tučné knihy. Užasle jsem četl jasný text, který psaný před téměř sto lety obsahuje tolik pravdy, pro dnešní svět potřebné, že jsem se rozhodl jej zde, ve velmi zkrácené a mírně upravené podobě předvésti. Laskavý čtenáři, považ, jaké moudro je zde k dispozici černé na bílém. Nač jezditi do Himaláje, nač se pachtit po Indii a vzdálených krajích. Indii nechme na Indy. Začtěme se nyní a ... prďme, prďme, do sytosti. Jest toto dobře míněná rada o tom, co každý činí, ale většinou sobě dobré moudrosti nedbá, a sice že sobě potlačuje a zapírá, to co sama příroda dává, a co toliko procesem přirozeným a veskrze čistým je. Již ve spisech starého Řecka, lze se dočísti o tom, kterak takzvaní řitní pištci činili sobě blaho a ještě způsobovali mnohé pobavení svému okolí. Dovolte, abych vám dobře míněnou radou vymluvil onu neřest, ježto se dnes hojně pěstuje a na zdraví celé populace se hojně projevuje. A tj. zadržování plynů sobě, prdění a říhání, kvůli takzvané slušnosti, čili studu, a nejistotě vlastní. Každý přec zná staré pořekadlo: Jeden prd je lepší než deseti doktorů! Ano, je tomu tak a proto ulevte sobě, neboť co na povrch jíti chce, to také jíti má. Oddělujte zrno od plev, pynnou frakci od pevné. A dopřejte také svému okolí poznat, jací doopravdy jste. Mnohé věci tím prospějete, všeliké kruhy zbytečné se uspíší a přítel od nepřítele se oddělí, pokrytec od přímého člověka. Není nad upřímnost. Jsi to, co jíš, a tedy jaký jsi, pozná se podle toho, jak prdíš. Tato neřest, která se ve svých důsledcích projevuje dokonce i v lidském konání a prožívání - emoce se usazují, vznikají mnohe psychické obtíže - jest to stejná analogie. Co je na srdci, to se má sdělit. Co se od žaludku dere, tomu je třeba se podvolit, neboť to je prostý následek počínání člověka, který přímo vede k uvědomění a korekci jeho cest, co se jísti má a co nemá. Co je to ta slušnost? Nic jiného než pokrytectví a šalba, která dnes hojně kvete. Následek je ovšem vždy zadán příčinou a proto, kdo v sobě tlačí, i navenek je bledý a nerudný. Zadržování plynů způsobuje nespavost, špatnou náladu a rozkolísanost, euforii střídá strmý pád k deprési. Dopřejte sobě úlevy, poznání procesů lidskému tělu i duchu přirozených. Kolik zábavy otevřenému člověku způsobí tato kratochvíle. Vždyť vzpomeňte kolik radosti a smíchu, jako vedlejší produkt, způsobí hlasitý a umný prd bližního. Kolik mírných tváří a jiskřívých pohledů způsobý dotek toho nejvnitřnějšího ve chřípě čichového ústrojí kamaráda, nebo překvapeného okolí. Prďte v domácím tichu, ale nestyďte se prorazit i na venek. Prďte ve společnosti, v tramvajích a v hromadné dopravě, uvidíte kolik uvolnění jeden takový čin síly způsobí. Ano, může se zdát, že nějaký nerudný jedinec se ohradí, ale sám vbrzku pozná, jak sobě uleví, když si od plic zanadává, či vyjeví svůj postoj, a to ještě nevěda, jak jeden prd by mu ulevil. To břímě sebedůležitosti, jež nosí pod srdcem, puklo by záhy. Jak zdravá by byla společnost takto levně a zdravě oživená. Prd totiž snadno způsobí osvícení, a to nejenom v tichu projevený. Když žena se souží, obličej zkřivený bolestí, já na to říkám, že právě to je to pojídání plodů poznání dobrého a zlého, že jinak chce býti viděna v mužových očích, jako čistá a mírná, a přitom prosté poznání tají: Ženy také prdí! Proto prďme a říhejme, mužové i ženy, národe český, plemeno silné a moudré, určeme směr těm, kdo ještě nestačili prohlédnou potenci, která v člověku jest. Těm kdo zapomněli, jaká je naše prostá a přirozená podstata. Evropa, ba celý svět na nás čeká s otevřenou náručí! Uvolnění, které nastane prospěje celému světu, jeho míru a blahobytu. |
|
|
"Šoková terapie pro rychlé snížení hmotnosti a objemu při prvním sezení… Elektroporace s lipotickým sérem plus kavitace Sekvenční presoterapie Masáž krémem proti celulitýdě 1.950 Kč" Nerad to říkám, ale... Není lepší lágr? Prosimvás, citace z časopisu, co nechce hořet, a ježto sem fakt nasranej na tento výrobek, je třeba mu dát co proto...mám jich tu hodně, jeden jako druhej, ač různých značek, zasralo mi to i kamna... Kde berou peníze na tyto terapie ti, kdo vlastně nepracují, áč jinak by vlastně tlustý nebyly... Jakým jediným způsobem se nakonec vyřeší tato bohapustá degenerace... Kdo pomůže těm šedivým lidem, kteří chtějí být barevní? Snad opravdu další jezdec a umělec v jedné osobě, jako byl Hitler? Zasloužím si za to co tu píšu? "Nové tablety do myčky nádobí...poskytují vašemu nádobí a vaší myčce nádobí dokonalou čistící sílu jaru s oslnivými výsledky...Tyto tablety jsou vyjímečné díky svým třem tekutým složkám s aktivními přísadami, které odstraňují mastnotu nejen z nádobí, ale pomáhají také předcházet usazování mastnoty v myčce... Tato jedinečná kombinace složek vám umožňuje vařt vše, co máte rádi a kdykoliv chcete..." ??? Potřebuje tohle ještě komentáře? Lidi, co todle produkujete, vy si koledujete o pořádnej nášup, ač nemám rád zbytečné násilí, musím uznat, že většinou zbytečné není... Dovolím si tvrdit jednu věc, podle toho jak meješ nádobí, podle toho se dá velmi dobře poznat jaký jseš... Takovádle moderní civilizace je odsouzena k zániku, i když mi to zní jako oblíbený pleonasmus, je třeba to říct, kdyby snad to četl někdo, kdo se hodlá změnit, ačkoliv to nepředpokládam, obměna probíhá tradičně v kvantech již tisíce let, může za to oheň, který všecko stravuje a suchost a množství paliva jež je k dispozici...a já vidím stráně plné suchých křáků a trávy, jen odhodit nedopalek, nějakej kuřák, nebo turista...kam potom emigrovat? Když už je to všude? No, potěš pánbu... Dejte mi aspoň pokoj, já si budu chodit na soušky, ale to voni ne, voni snaď nakonec zpoplatněji i to slunce, i ten vzduch, a já snad budu se muset podílet na tomdletom svinstvu, abych jim za to mohl zaplatit...to ne, přátelé, takhle to nepůjde, jen přez mou mrtvolu...
|
|
|
Chtěl bych upoutat tu vaší přebuzenou pozornost. Každý se snaží něco urvat, každý se snaží replikovat, tak i já, tak osamocený ve vesmíru, trpící nepochopenými žádostivostmi, trpící vlastní slabostí, chtěl bych vám utrhnout křidélka a pozorovat vaší zmatenou a spěšnou muší chůzi na stole života. Chci se dívat na vaší velice pravděpodobnou smrt, na pravděpodobný zármutek, nebo snad potěšení, chci se dívat na slabší a bezmocnější bytost, než jsem sám. Chci vidět patos, protože ten patos, to je síto a tím sítem hledám to pevné, tím sítem hledám to trvalé. Nemusí dojít toho rádoby definitivního konce, že konečně rozdrtím tělíčko toho černého tvora obsedajícího a živícího se výkaly; je možné, je tu jistá pravděpodobnost, že sám opustím tělo, trefí mě šlak; a jednoho dne se to skutečně stane, čas ze mě udělá bezmocného staříka a přijdou jiní, kdo se mi budou podivovati. Jiní, kteří do mě budou pošťuchovati prstem. Do mojí vysušené a skrčené mrtvoly se skutečnou podobou toho života, s jeho opisem, do odživlé masky. Snad mě ti horlivější budou pitvat a pitvořit a drtit a mělnit a nenacházet a tvrdit a polemizovat… Ale nyní si vážně užívám tu vaši zvědavost, to vaše rádoby hledání, to slaboduché a malomocné pozorování, to vaše poohlédání a otáčení se po druhých. Tu vaši nejistotu. Tu vaší nepozornost. Až do mě vstoupíte, neboť já jsem past. Já jsem minulost. Já jsem to, čím je nafuturována hmota. Já jsem budoucnost. Já uvádím. Já prezentuji. Jsem totiž přítomnost. Někdy se stane, že vidím něco pevně a důstojně odolávajícího, nějakého skutečného nepřítele, nějakou entitu, která stojí za delší zkoumání, a málokdy, tak dvakrát, třikrát za život, potkám snad skutečného, který stojí za přátelství… nějakou skutečnou skálu, odolávající mému přívalu vln. Tomu se budu vracet k nohám, dokud se ve mně nerozpustí. Budu vám tlumočit, co říká. Neříká nic tak bouřlivě. Je to blázen a přece je pevně zakotveno v nicotě. Je uvnitř povrchu. Je to celé. Tak jasně se skrývá, jeho mimikry jsou tak důvtipné – tam bys ho skutečně nehledal, ty kdo se plahočíš. Řeknu vám, proč to tu všecko píšu, píšu to z pýchy, a možná to nepíšu z pýchy, možná to strážím, píšu to, jako jsem chcal ze stromu při pojídání třešní, píšu to jako ten, kdo dělá jakoby nic, jako ten, kdo pozoroval rozprskávající se moč o větve pod sebou, píšu to jako falešný svatebčan nenuceně se krmící, jako ten falešný svatebčan, který bývá nejlepší zábavník, po kterém se všichni ptají – kdo je ten, čí je to tento? – a který se nechá nakonec vyhodit, který se schválně prozradí, protože se, přežrán a přepit, už nudí těmi kýčovitými výjevy lásky a přetvářky, jako ten, který toho už viděl dost, těch – lásek, aby věděl, že je to jenom počátek, jenom první dějství, jenom první bitva té války na Kuruovském poli. Jsem tu na návštěvě. Jsem tu na obchůzce, říká. Vydávám se smrtelnosti, povídá samo sobě. Jsem zabavené v oddělenosti, jsem zabalené v obsahu, jsem mačkající šťávy. Jsem tady a teď. Že mám špatnou paměť? Musí to tak být, jinak bych se unudilo k smrti. Schovávám si věci napotom. Schovávám si je samo před sebou. Divím se pak svým nálezům. Divím se, jak krásně jsem se nalezlo, dívajíc se na své dlaně, sklouzávaje jimi až do srdce, až do morku kostí, až za zrcadlo, až za hranici slyšitelného, až se svým pohledem celé přetočím, celé vyzvrátím, až jsem naruby, že to, co je vnějškem, je uvnitř a to vnitřní mě obklopuje.
Řeknu vám, proč to tu všecko píšu. Je to proto, abych se nalezlo. Je to proto, že já je král. Je to proto, abych rozehrál partii. Je to proto, aby se držitelé masek chopili svých rolí. A před každým představením je třeba ticha a tmy. A ke každému představení je třeba diváků, ani né tak divadla. Je to proto, že ke sledování je třeba očí a oči jsou nádoby klamu. A ty, kdo chceš mír, zjisti, jestli ho chceš doopravdy, jestli klid je to co hledáš. Nebo jestli tvé povykování není jen ticho a tma. Jak nejlépe hrát na T I´m ství? Reknu ti, proč ti to všecko říkám. Říkám to proto, abych ti ukradl peněženku. Sleduj moje ruce. Vidíš, tak ta pravá, tak ta je falešná. A ta levá, ta je pravá. No… a já už musím jít, hrozně spěchááám… |
|
|
I zašel jsem si jednoho dne nakoupit do nedalekého obchůdku, jednoho z mála, ježto má české vzezření. Košík jsem naplnil, mrkví, tatrankou, kysanou smetanou a pak jsem si chtěl vzít chleba, byla sobota a celý chleba neměli. Tak jsem si vzal devě poloviny, každá byla precizně zabalená do igelitového pytlíku. Jdu vám ke kase, zboží vyndavám k ocenění. Jenom ty dvě půlky ukazuju, že je mám, neb nejsou očárovány. Ale prodavač ne, říká, že je musí zvážit. Když se ptám proč. Dostávám tuto odpověď: Chodí nám sem lidé, kteří si stěžují, že každá ta půlka jinak váží. Ono se to nikdy neukrojí přesně v polovině (to je pravda, pozn. Autora, ježto to už taky zkoušel) . Podivuji se velice, jaké se to dějí věci pod sluncem. Inu, pořádek dělá pařátele. |
|
|
Je dobré, je-li člověk aktivní Je špatné, když je radio-aktivní Zákon přírody hovoří jasnou řečí: §1
Sněz, co si sám ulovíš (co dostaneš)
§2
Sněz, co najdeš (co dostaneš)
§3
Udržuj jenom to, co ubráníš (co dostaneš)
Tato pravidla platí pro všechny bytosti
Pro bytosti s rozumem, mezi které patří i lidé, ovšem jsou nutná další pravidla a to zejména:
§4
Sněz pouze tolik, kolik sám nutně potřebuješ Toto pravidlo potřebuje dávku sebekontroly, nebo pomoci od bytostí z vyšších sfér. Toto pravidlo, ač se zdá někdy, že tomu tak není, nejde obejít, jeho následky ovšem mohou nabýt účinnosti s odkladem. Za porušení zákonů se platí časem, nebo jeho analogií, energií, nebo až v krajních případech transformací, smrtí; smrt může jako transformace nastat zřejmě i v kladné bilanci. Něco z povinné četby: Z Havla se dají číst snad jenom Antikody Něco z Tibetu: Dalajláma je prý falešnej, já se k tomu přikláním - ten skutečný je zřejmě tam, kde je a pracuje pro blaho...má dvojníka, několik dvojníků, je jich víc...Ten člověk, co ho vidíš, ten na druhý straně ulice, není to On? Nebo támhle ten řeznickej učeň, existuje snad lepší přestrojení? Ježíš zemřel, a bylo škrtnuto, jaksi, že se stále rodí další Jedna z nejdůležitějších věcí na světě, která sama sebou, i když ne vždy skutečně existující, poutá pozornost a vědomí lidí, baví je a saje, či je sána, sáta ... je: TAJEMSTVÍ
FeroLajosh company uvádí, v hlavních rolích Jarnoslav Varlata, Baltazar Mejrynk a spol.:
TAJEMSTVÍ
víc se dozvíte brzy!
|
|
|
Ne čísla, ale jablko, květina, cokoliv..čísla svádí k určitému myšlení..kterého je všude dost.. |
|
|
Již jsem byl hodně daleko Již jsem byl sám, všecko jsem opustil Abych pochopil, abych vám dal čas a prostor, abych nejitřil vaše bolesti Všeho jsem se vzdal a šel jsem daleko A toho jsem seznal, jak se věci mají Že kdo pokojně leží u cesty, toho postrkujete Kdo sází stromy, mu je kácíte Kdo pojídá z jabloně u cesty,tomu ji oplocujete a plody budete prodávat Obžalovávám vás z nepozornosti, z nesoucitu a nešlechetnosti A má žaloba je i vaším ortelem, neboť Nezáříte-li, nevidíte na cestu a tápete Přehlížíte-li, pak se ztrácíte Vlastníte-li, pak jste nosiči břemen Zabíjíte-li, pak hynete Povyšujete-li se, jste sami Pychnete li, pak jste bez obecenstva Neposloucháte-li a nevidíte, pak jste hluší a slepí Poutáte-li, pak jste připoutáni To je pravda o tom, jak se věci mají A ty se člověče vyvaruj jít tou cestou svéhlavě Svéhlavá cesta svévolníka vede v poušť Král je pokojný a cesta jde mu sama k nohám A ta cesta je jako dobrá žena, sama se otevírá tomu, kdo přichází ke svatyni v míru A ty věz, že cesta i svatyně je tvoje tělo
A svatyně je v zahradě, kterou marně hledáš |
|
|
Až někdy půjdete po Karlově mostě, nikdy se nezastavujte, nikdy nedělejte nic ne-normálního, natožpak volnomyšlenkářského. Nikdy si nesedejte na kamenné zábradlí a nepozorujte většinou přiblblé obličeje těch kulturistů, kteří hladí sochy na těch vyhlazených místech. Nedejbože, abyste se bavili s žebráky o životě. Dívejte se nepatrně okolo, radši sklopte zrak a pomalu se rychlostí davu pohybujte ke druhému břehu. Když budete fotit sochy a panoramata, bude to ideální. Jestli to neuděláte, přijde potom taková pani v černém s nápisem security, nebo to bylo gestapo – už nevim, která vypadá jako muž a která vás začne osočovat, bude někam telefonovat a bude vám říkat, ať odejdete. Bude vám dokonce vyhrožovat, že jestli nepujdete dobrovolně, tak na vás zavolá příslušníky. Začne vás nazývat nežádoucí osobou. Začne vám potom říkat, že jste obtěžoval cizince, i když jste je svým chováním stokrát rozesmál. Jestli se vám to už někdy přihodí, tak se s ní aspoň nepokoušejte komunikovat po dobrym a nevysvěštlujte jí nic o životě, neptejte se jí na její názor. Běžte radši rovnou doprdele. Jukněte se doma na nějakej pěknej dokument o tom, jaký to bylo, za komunistů, za fašistů... A buďte v pohodě, jak řikaj v televizi, protože ekonomika je na tom líp, než jsme očekávali.
Já se zkusim aspoň modlit, aby se „Karlův most“ nerozšiřoval po světě, aby jednoho dne nedošel až k vám do obýváku. |
|
|
Kdyby ti nějaká osvícenější bytost, než jsi ty, chtěla dát nějakou radu. Určitě ji přijmi! Kdo je taková bytost? Jestliže si někdo myslí, že je nějaká věc, kterou žena nedokáže, pak je zcela jistě na omylu. Nedokáže jí jenom proto, že je momentálně zaneprázdněna tím, že je ženou. Totéž platí i pro muže...a, konec konců, pro všecky bytosti Byl jednou jeden člověk, který se pořád díval na hodinky, když spěchal. Jednou hodinky ztratil, a tak se ptal kolemjdoucích kolik je hodin, a do toho zase pospíchal. A potom to nestich, protože se zrovna ptal... Dneska mě napadla taková věc, když jsem se procházel po karlově mostě a po pravym břehu...Taky jsem se bavil s hráčem na rozlámanou panovu flétnu, prosťáčkem nemytym, svatym...kolem chodilo hodně tůristů a jinejch nepokojnejch lidí... Nicméně... Napadlo mě, že bych sestrojil loutku o velikosti člověka, kterou bych, sám nuzně ustrojen, slušně oblíknul, nechal bych jí před sebou klečet. Měla by ovládání hlavy, nebo nějaký táhlo, a tim táhlem bych dělal, že mi ho vášnivě kouří...časem bych se zmohl možná na baterky...zbytek už by obstaral klobouk...tvářil bych se samozřejmě u toho náležitě...
Ta loutka má pracovní název: Kouč...sestroj si svého kouče
...vážně zvažuju, že zítra kontaktuji společenstvo umělců kárlova mostu Opět jeden velmi genitální nápad
Ale teď už, vážení přátelé, musim jít spát. Dneska budu mejt letadla zvenku...snad ne za letu, to bych za osmde nedělal...i když nájem je nájem...
vlastně je to úplně obráceně, říkal jsem si, že by si kyždý bohatec měl vydržovat svého poustevníka, čím víc by jich měl, tím by byl více ctěn, tím šlechetnější by byl...když dneska chudák platí nájem, nebo hypotéku, měl by být za to ctěn, něboť někoho taky vydržuje...na druhou stranu by měl dostat nafackován,o protože vydržuje s největší pravděpodobností zase jenom slabocha, kterých je všude dost...ale není se čemu divit, vlak je rozjetý a skákat se z něj nikomu ještě nechce...propast je až za tunelem...
|
|
|
Ženy musí člověk zajímat, aby je člověk mohl naokamžik mít ...aby mohl zažít iluzi vlastnění To proto jsou prý jako kočky, zatímco muž je hloupý…oddaný, jako pes Když přijdeš k moudré energii kočky s touhou ji vlastnit, vždycky tě v předtuše poškrábe. Je to vskutku zajímavé orákulum. Na začátku vám řeknu něco, co vůbec nesouvisí s daným tématem, to proto, aby bylo zcela jasné o čem budu hovořít. Teď jistě čekáte, že to řeknu…a proto budu mlčet. Jestliže chce člověk dobře vládnout, nedejbože pomáhat někomu, pak to nesmí chtít, musí si to hýčkat sám před sebou, skrývat a čistit. Nesmí se dívat na „poddaného“, z výšky…Nesmí v milášcích vidět lůzu, ani čísla statistik. Musí je studovat, musí je chovat, musí být s nimi, musí je milovat. Není to divné, že žádný politik se veřejně nepřizná k tomu, že miluje? Ale né jako vášnivý terarista,který dehonestuje stvořitelovy miláčky prostým zavíráním do skla. Musí být vášnivým a nenásilným pozorovatelem, jestli chce někoho chovat, musí si k němu chodit do pralesa. Ne snad, že by ho krmil..A dívat se smí jenom letmým pohledem, jenom koutkem oka, okamžikem, jako při nezaujaté chůzi kolem… Jenom tak vzdává chválu Stvořiteli, aniž by urážel duši jeho stvoření v těle pozorovaného, aniž by ubližoval duši pozorujícího nepříčetným sentimentem, který se mění nakonec v sebelásku nepoznanou. Neboť, co je na světě pomíjivější než touha vlastnit. Dostaneš všecko, dostaneš i tu lásku, jenom, prosím, netlač, a neříkej co mám dělat, přijdu sama, budu jako kočka, radši zemřu než tě nechat mnou vláčet. A teď k penězům: zdá se to jako dobrý prostředek. Ale kočky je nemají rády Já, jako sběratel lidí, s trpkostí vidím, jak odcházejí některé druhy i celé řády bytostí. Musím se potom zamýšlet nad reorganizací celé mé taxonometrie. Ruší mě to od pozorování, budí mě to z bezstarostného snění, a to nestrpím. Mocnou holí se pak oháním. Čím to, že to tak je? Cítí se ty bytosti uraženy, cítí se osamoceny? Kdo trápí moje milášky! Jak si mám potom poradit s nomenklaturou. Jsou to ještě lidé, to co zbývá? Pokud ano, kdo jsou ti, kteří mizí, nezištní,
skutečně nepřizpůsobiví, tak endemitní, moji miláčci, osobnosti…moje kočišky…moje nejlepší sbírky...moje nejlepší exempláře... Mám potom prales plný přizpůsobivých hybridů, kde je krása mnohosti…všude šeď uniformity…biolid, chce to biolit… Snaží se někdy psát značky na tvářích domů, ti skromnější pozvolna umírají na opuštěnost, na jedinečnost jedinečnosti, na izolaci v šedi, ztrácejí víru a planou…jsou prý někde hřbitovy Těch, jako hřbitovy slonů… Někdy je jich plné nebe, jsou jako hořící holubi… Otec to tak nenechá, jestli šelma šalba moc se bude rozpínat, určitě vystoupí ze skromnosti, jeho mnišská tvář se změní ve tvář válečníka a potom co popraví nezbedné dítky, potom co je vlastnoústně sní, bude s Agni tvořit, bude celé noci v ateliéru, bude se vznášet nad vodami… A že on umí, věru, tvořit, je pak jako malé dítě… Děte do prdele s tim vašim um-něním, s těma vašima galeriema, vyražte jim okna v místech, kde vysÍ ty vaše obrazy… Rád se na něj jenom tak dívám, když si hraje s Hlínou, Vodou, Agnim a VzzDuchem…
Polib mě hluboce než půjdeš, smutek odcházejícího léta… Ó, můj Bože, cítim se jako telegrafní dráty vrnící ve vzduchu... …pod sytící se oblohou, v červáncích, a těch mracích co mají jména, vysoko nad městem, hluboko pod nebem… Polib mě vášnivě než půjdeš…
Agni, opíjím se Tebou… Agni jsi to ty? Agni, opíjím se smrtedlností, opíjím se vzrušením ze zhouby, opíjím se naší opuštěností, opíjím se vzdáním se získaného… Agni, kde všude hoříš. Agni, zmizíme ve věčnosti, Tančeme, dokud je čas. Agni, ty víš, že jejich bůh, je jenom touha… Touha po tobě, touha se tě vzdát Agni, otec to tak nenechá, rád nás vidí si hrát… Agni, matka nás šálí, Agni, matka nás pálí… Agni, všechno je žhavé, všechno je láva, vzduch se tetelí, nad syčícími vodami… Ach, ty se kojíš… Agni vstávej z popela… Agni, hrají si s námi Agni, oni nás osvobodí, znovu nás stvoří…
|
|
|
Z výšky hledíval, vše bylo tak jasné
Sestoupil k Tobě, aby ochutnal, pojedl nějaká semena
S plným břichem a opilý usnul na mezi
Jak rychle, netušil, se z křídel ztrácí síla
Těžko se teď vrací tam, kde vše je tak jasné
Země je mu cizí
Peří mizí, tělo je samý rous. |
|
|
Ztratila jsem se v ostružiníku
Hledala jsem nějaký význam, nějakou potravu v tom, co říkáš
Teď jsem zapletená a zmatená
A kvůli pár plodům mám potrhané tělo |
|
|
Ďábel má poházený svoje hadry všude okolo Chodí si nahej po zemi a drbe si ptáka huláká na tebe, když zapneš rádio Z obrazovky šklebí se jeho kloaka
"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt Tak si dej, a klidně si i přidej."
Jestli si myslíš, že to tak má bejt Tak už seš taky chycenej Možná už máš v hlavě jeho prejt V jeho světě možná ne, ale jinak seš ztracenej
"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt Tak si dej, a klidně si i přidej." Dneska už svojí duši neupíšeš krví Stačí když tě tím jeho prejtem krmí Sám poskytneš mu svého pokoje Jako bonus zabaví tě jeho přístroje
"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt
Tak si dej, a klidně si i přidej." Jeho nahota je jiná než nahota prostoty Nezáří vlastním světlem Na dlani pro oko staví dobroty Ústa však plní prejtem
"tak si dej, dej, tadyhle ten náš prejt Tak si dej, a klidně si i přidej." |
|
|
Je třeba znovu zvážit pro a proti Věřit v něj nebo ne Zahynout nebo se znovu zrodit nicota jinak druhý břeh? Nikdo ho nepoznal Kam oko dohlédne, všude oceán jsou ti, kdo tvrdí, že má druhý břeh Kde však berou váhu slova toho, který to řek! Nejmoudřejší v tom ohledu jsou jistě naši plavci jasně za ně mluví jejich zkušenost Kde tedy berou drzost blázni pravící že lze věřit v jakýs most Je třeba znovu zvážit pro a proti Věřit v něj nebo ne Zahynout nebo se znovu zrodit nicota jinak druhý břeh! Druhý břeh - slepá víra Za mořem je jen černá díra jen hlupák může tvrdit že duše neumírá Popravit zaslouží každý hned kdo tvrdí, že přijde jednou nový svět Zanech planého snu o druhém břehu Zábava přední hloupých příběhů! Je třeba znovu zvážit pro a proti Věřit v něj nebo ne Zahynout nebo se znovu zrodit nicota jinak druhý břeh! |
|
|
Člověk je jako beránek to až společnost z něj udělá vlka (platí v těchto zeměpisných šířkách)
Ty vole, Jardo, to je horko Počkej tady chvilku, já si skočim jenom domu převlíknout do krátkejch ponožek
Ženy už mají v šatníku mužské oblečky, jako kalhoty a tak Začínají mít už tedy i ryze mužské problémy Začínají jim smrdět nohy A hlavně mezinohy (informace jsem čerpal z reklamy na dámské vložky)
Kolik času si myslíte že je člověk kvůli strachu, zvyku a egu ochoten pročekat v zácpě, než mu dojde, že už ho to nebaví?
Máme teď doma automatickou myčku, pračku, vysavač, okenního robota, mikrovlnku, televizi Konečně si můžu sednout a v si klidu odpočinout nebo se věnovat pejskovi Húúú...Vrrrrr....Tů Tů Tů...neznámý muž skočil z okna a pádem zabil dvouleté dítě, více se dozvíte za okamžik!... Haf! haf!! Haf!!!
U léčitele Dobrý den, můj život je takový nudný, nevím co s časem, ráno nakupuju, pak jdu na oběd...mám psychický problémy do toho ta věčná únava a přitom spim každej den do půl jedenáctý, nakrmim pejska, pak sedívám před televizí Tak si stoupněte, uvolněte tváře, táák... MLASK!!! Uvolněte ty tváře - MLASK!!! Ták a z druhé strany MLASK! MLASK! A teď z obou stran MLASK - MLASK! MLASK-MLASK! A je to...
Děkuju vám, děkuju Vám moc, pane Frištenský, hned je to lepší.
Až zase pudete v tramvaji a budete mi nabízet ubytovnu, Protože se vám bude zdát, že jsem špinavej a smrdim, když jsem celej tejden kopal čističku odpadních vod. Tak se taky rovnou zeptejte támhletý paní, která smrdí agresivní voňavkou na celou tramvaj. Tak tu bych poslal do tábora.
Svítící stromeček byl dříve krásný symbol Vánoc Dnes je to nastražená past od Čezu
Skutečně si myslíte, že když někdo nedává a nechce dárky na Vánoce Tak je to hajzl nevděčnej?
Letos byl Ježíšek obzvlášť štědrý Našel jsem pod stromečkem dvacet danajských darů
Jednou jsem dostal strojek od firmy Gillette s pěti břity Několik let jsem ho používal, kupoval drahé hlavy Než se mi do ruky dostala stará dobrá žiletka Od těch dob už se nenechám škubat, ale skutečně se holím
Dávejte si pozor! Zmrdi jsou tam venku!
Doba je zlá, krade se, těch hajzlů je všude dost.... No nicméně bych vám rád popřál krásné svátky... A když už jsem tady, rád bych vás informoval o tomto zabezpečovacím zařízení
Princip je pořád stejný, jenom jich je pořád víc, je to jako v tom dokumentárním filmu: Chudý Ind přijde ke Čtvrtníčkovi a podá mu s úsměvem ruku Čtvrtníček s rozpaky přijme, ale to už Ind pomalu začíná od dlaně Čtvrtníčka masírovat dlaň, předloktí, paže, ramena, záda... Nu a pak nezbývá, než zaplatit,nebo se nenápadně z milionového Dilí zdejchnout
ještě jednou, dávejte si na ně pozor, čerti už nechoději jenom o Vánocích (Doporučuji shlédnout o těchto a jiných praktikách tyto dva důležité dokumenty: Hrátky z čerty, a S čerty nejsou žerty)
A na mých stránkách WWW........se můžete dočíst ale nebudu Vám masírovat záda :)
|
|
|
Za to, že svět vypadá takový jaký je může zejména nedostatek představivosti čili málo fantazie a moc dospělosti neboli: Proč svět vypadá tak jak vypadá? Protože jsme moc dospěli. Svět je jako otevřená kniha Svět je jako zapnutý notebook (tomu snad ani sám nevěříš) Svět je jako otevřená kniha Svět je jako kniha jízd Život je pro mnohé z nás jako daňové přiznání Máme veliký problém ho vyplnit Peníze nebudou, my budem (škrtnuto-nereálné v reálné ekonomice) Co se stane, když se potká pan Procházka s paní Novák Bude z toho pěknej bordel Na počátku bylo slovo To slovo bylo zákon A zákony budeš poslouchat, i když tomu už vůbec nerozumíš! To je samá hygiena hygiena Ale chrápat se psem v jedný posteli, tak to zas jo Parafráze na Turdu: Kdyby pes si čistil zuby, chodil oblečenej a měl sluhu, kterej po něm sbírá hovna Byl by to ještě pes? Kdyby člověk dělal věci, které ho serou a dělal je, jak na něj budou pískat Kdyby jedl jenom to, čím ho budou krmit, a sbíral hovna po svym psovi Byl by to ještě člověk? Největším přínosem ženské emancipace lidstvu je, že mohou už konečně chodit do práce a živit při tom rodinu zatímco muži se mohou věnovat ušlechtilejším věcem ...neméně důležitá je taky volnost v oblékání, když my můži můžeme směle okukovat rovnou to, co je dole A abych nezapomněl na vyrovnání stran pití alkoholu opilá žena se dá snadno i omakávat inu, to jsou asi tak nejduležitější přínosy ženské emancipace Jsou ženy, které vyrovnání se mužům berou tak vážně, že se stávají muži Nedostatek žen pak nutně vede k vyrovnání v podobě zženštilých mužů
|
|
|
V hospodě si dáváme pivo nejprveš do jedné nohy potom do druhé nohy a pak následují piva do kopítka Chceme, aby z vašich dětí byly individuality a svébytné osobnosti Proto budou sedět tady v řadách A budou poslouchat co jim říkáme Aneb: Děti, najděte si své místo K dispozici máte 32 židlí A neopouštějte místnost Něco je neekologické a zjistilo se, že to ničí zdraví a přírodu? ano, proto budeme dávat pokutu spotřebitelům nikoliv výrobcům Nelíbí se nám nepřizpůsobivost Nepřizpůsobiví versus přizpůsobiví Přemýšlíš samostatně? Pak dostaneš tento zapeklitý úkol Vyplníš formulář! Cikáni, nebo romové, jsou prý nepřizpůsobivý Já tvrdím, k jejich chvále, jsou právě velmi přizpůsobiví Takže bílí, nebo gádžové zase lžou A kdo nejvíc lže ten i nejvíc krade
|
|
|
Kdybych měl mrknout pokaždé, když vidím lidskou hloupost
Musel bych mít stále zavřené oči
Někdy mi přijde, že tuhle hru hrajeme
Chodíme po světě jako slepci
Bílýma holema o chodník klepeme
Našimi průvodci a rádci jsou psi
|
|
|
Kdyby bylo na světě tolik moudrosti, kolik je vychytralosti Chodilo by se do práce, kdy by se chtělo a štěstí by bylo na každém rohu (to je trosku blbost, protože rohů by tu zřejmě nebylo tak moc, leda těch zvířecích, tak to zas jo; a práci by se neříkalo práce s negativním přídechem) ...Kdyby bylo na světě tolik moudrosti, kolik je vychytralosti To by bylo krásně na světě! a štastných by bylo jako stromů...
Kdyby zištnost shromažďovala informace Nebylo by třeba internetu (externet by fungoval zcela jasně) A hlavy většiny těch na ulicích byly by jako encyklopedie |
|
|
Dlouho jsme se neviděli, bratře
Ale dost vítání
Moje smrt bude skutečně velkolepá
Svůj mozek bych ti rád rozprsknul po celém těle,
Ale zejména obličej bys měl mít potřísněn krví a šedou hmotou
Proto bych byl rád, aby sis dobře vybral zbraň a důvěrně se s ní seznámil
Chtěl bych, aby ses do ní zamiloval, abys ji uctíval, cídil a hladil
Abys do ní vložil veškerý svůj další osud
Bude víc než tvoje matka, rodina, tvůj život
Rád bych, abys musel zůstat alespoň několik hodin s mým mrtvým tělem
Budeš shodou nečekaných náhod uzamčen s umírající tělesnou schránkou
Podlehneš v tu chvíli zvláštnímu pocitu, pocitu, který jsi tak dlouho hledal
Uvidíš, jak opouští mé tělo uvolňující se obsah střev, který spolu s močí bude vydávat zápach
Uvidíš záškuby a zažiješ chvíle nejistoty, strach
Uvidíš jak mouchy kladou vajíčka do mých útrob
Budeš zvracet
uvědomíš si, že spolu možná strávíme ještě hodnou dobu
A možná spolu budeme tak dlouho, že dostaneš hlad
Dostaneš hlad
...
Ten hlad ukojíš
Ale nebudeš mít náboje, provaz a nebudeš chtít za živa smíchat svou krev s mou
Nůž ti nebude k ničemu
Pak si pro tebe přijdou a ty ochutnáš, jaké je to být proti všem
Budeš ochutnávač toho pocitu vyvržení
To je bratře tvoje úloha v mojí režiji.
Až se znovu setkáme, umluvíme se dál.
Je to prozatím to jediné, co pro tebe mohu udělat. |
|
|
Že básníci umírají na puknutí srdce?
Když spatřují bídu světa
Když nemajíce ruce touží hladit celý svět
Když bez kormidla obeplouvají
A ztrácí se ve svém oceánu tak hlasitého ticha?
Že básníci umírají žízní, když slzy vysuší svá těla?
Že básníci umírají na utkvělé představy, pověry?
Bláznící po svobodě v kleci šílenství
Že dostaví se smrt při jejím hledání
A úpěnlivé touze pochopit bytí?
Zachytit, uchovat pár hrstí měnících se forem
Že umírají, když tyto formy rozpráší se
Jako rozdrolené listy podzimu?
Já říkám, básníci umírají na vlastní slabost
Když neopatrně hospodaří silou
Při nekonečné četbě jim darovaných děl
Když ulpívají na tom, co se stále mění
Když v nápovědách hledají trvalé významy
V nápovědách básníků básníků
Když v šepotu těch, kdo nemají svá těla
Hledají svá VLASTNÍ slova
Umírají na nekonečnou drzost
Umírají na přecenění sil
Umírají na nejistou sebejistotu
Na nekontrolovanou sebekontrolu
Umírají neutišeným tichem
Rozrážejí se o hladiny svých oceánů
Roztřískají se o hrany své svobody
Proto jsou to pošetilci a proto jsou to často velcí blázni
Pověšení na rolnách svých veselých čepic Chcípají sebelítostí |
|
|
Zápisky Kolemjdoucího I. Je chlodná zimní noc, vrátil jsem se z nákupou; krásně jsem si zašopoval. Blejží se Vajnoce a tak se pulty čárvenají teplým zbožím a nefalšovanou láskou, kterou si můžou dovolit i průměrní zástupci vyspělé rasy, která již dávno zavedla osmihovnodinovou pracovní dobu a zrušila dětskou paráci. Teplé zboží a nefalšovaná láska od dětí z Čičíny...jsme laskavi a humánni. Nakoupil jsem do zásob toliko nějaké semena, a taky jsem byl podpořiť velkoobchod s bájoprdukty, kamarátova žena to ráda, a kamarát ssi chtěl oprášit řítění automobylu, tak seme to spojili. Byl jsem tam paprvéa moc mě potěšilo Jak jsou tam přiťjemní lidé, kteří svoji x hovnodinovou směnu dělají rádi pro blaho svých bližních a svého jistě skvělého zaměstnavateletele. Velkoobchod je postaven v bájokvalitě ze dřeva rostlého v bájovzdálenosti od hlavního města, byl jsem tak šťastný, že podpořím něco ták dobrého, že jsem ani už nevnímal kolony a parkoviště zaplněná bájoauty…ňáko většina zboží mi byla neznámá a exotická, nechápal jsem k čemu se tradičně používá, byl jsem v sedmém exotickém nebi, jenom to všecko bylo z vyspělých zemí, nemněcka a francchčije,a ze sosóji, která se vyrábý z rópy, to ví každý malý klučina… ale bylo to na mně drahotový, holt ještě neberem takový prachy tady, tak se mse musijó uzkromnit.Tož kárásně jsme to doporcovali, s análním bájookolíkem v zadečku se krásně usíná. S přituhující zimou, vyschl i můj pravidelný zdroj černých špinavých příjemů (jak bude náš hrdina platit nájem? A pronájem těla, společenské smlouvy-ještěže nemá děti), kořenové bájočističky hoven již jsou, byť s výhradami téměř hotovy a moje lopata je připravena na jaro, kdy snad přijdou na řadu nové hromady hoven. A tak jsem se rozhodl, že je třeba jít odům dál. Odhovnodlání zrálo, srálo, když tu jednoho dne ozval se telefoun. Přiťjemný a vyrovnaný ženský hlas mi oznámil, že mám to ŠTĚSTÍ, že si mě paní manažerka VYBRALA a BYL JSEM VYBRÁN do druhého kola VÝBĚROVÉHO zřízení na poust stánkového porodejce(ano i stánkoví prodajci jdou do zápasu na ňakolik kolců). Ano, konečně změním profésiu, dalšiá matamorfoza Kolemjdoucího, další dobrodružstvo. Následující den jsem šel na pohovnovor(na václovské náměstí, nad kokoně i nad kakasíno, no), pánkové v saku, kteří se vyjadřovali tajuplně znějící managespeečkem, respektive velmi nekvalitní češtinou, s podivným neurotickým akcentem, mi sdělili po vyplnění dotazníku, který jsem dostal od půvabné pí asistenky Bc.- kde jsem se mohl svěřit například s tím, k jakému zviřátku bych se přirovnal a jaké jsou mé cíle životní- že se můžu dostaviti zítra na pár hodin vyzkoušet si můj možný nový post, pokud si mě můj kouč vybere! Jen tak mimochodem, prohodili, že bude dobré udělat něco se svým zevňájšokem, toho času jsem byl vášnivým vousáčem… Nazítří jsme se vydali s panem kolegou obcházet byty s akčními nabídkami, stánek byl více než virtuální. Ale zato falešná kůže a občasné zkušební otázky prozradily, že se jedná o místo, na které se čeká fronta, dokonce jsem měl psát test. Ten mi ovšem byl, asi pro velkou sympatičnost odpuštěn, musel jsem ovšem odpovědět na dotaz, co že bych v životě chtěl dosáhnout. Můj kouč mi napověděl, že on sám touží po rodinném domku a po vozidle proslulé značky a sexy modelu. Dovtípil jsem se, že také toužím po rodinném domku, dětech a novém automobilu a k tomu mám sen zřídit si malou dílničku. Koučovi, zmrdíkovi, zazářili oči štěstím, když uviděl, že ač by to do mně neřekl,že moje mototivace je dobrá, bude na co mě namotávat, hu. Celou noc jsem přemýšlel, jako to udělat, dál mám totiž přijít na první zaškolení. Vysrat se na to, nebo nevysrat…Můj ochránce a Velký Duch ve snu, předkové i moje zvědavost nakonec rozhodla jasně: Dobrodružství! Ledva jsem přišel domů, zapnul jsem holící strojek a oprášil falešnou kůži, společencký oublek, zítra vydám se na lov lidí. Ano, je to jedna z mých dalších metamorfóz, stal jsem se jářku investigativcem, falešným agentem kapitalismu, budu šířit poselství o spasující spotřebě, o nezbytnosti chtíče a telefonování, budu nabízet volné minuty a to všechno, prosím, zejména pro peníze na nájem, ale hned potom ze zvědavosti… Také si tímto způsobem můžu naordinovat několik dalších bobříků, mezi jinými, bobřík sebedůležitosti, nesebedůležitosti, bobřík neulpívání na formách (odstraněný plnovous), bobřík infiltrace a maskování. Stal jsem se tedy investigativcem. Budu neúnavně pozorovat kalé i nekalé praktiky našeho světa, budu budovat kapitalismus, kolikrát to člověk v žiuotě zažuje. Třikrát hourá. Těšte se na další bobrodružství, která potkají nebohého Kolemjdoucího ve světě Hoven…Pochopí Koulemjdoucí nekalé praktiky, nebo mu také narostou ostré lokokoty? Nasere se skutečně již doopravdy a potáhnou na hrad stečí? To ajiné se dozvíte příště. Zdar a sílu, zítra ve špičatejch botách a káravevatě… P.S. Vyholašuji soutíž o nejlepší esej na tetéma: Generace – Degenerace Odměnu vyholašuji 200 kokotrun českých ze svého černého špinavého příjmu, ať je nějaká sranda,co vy na to…porotu si stanovim sám…a jestli budu číst hovna tak to osobně rozdam bezdomovcům…ty paníze, míňo...termín- do konce roku hoven…Posílejte na Blázni.cz Těším se, Váš Investi Gativec (made in Italy, ta pravá česká kvalita) |
|
|
Zde pohozené obrazy Bohatě zlatem zdobené rámoví S volutami a listy reliéfy Bílá plátna zakrytá drtí kamenů a hlin S tenkýmy příběhy a vtisky myšlenek Vracejí své příbehy tam Tyto posvátné písně Opisující zjevené pravdy Ve slovech ztracené Napjaté v bázni vdechu Vyslovené horlivostí vydechování Chvějící se hrdla darující hlasy Tak odevzdaně sloužící Vracejí své příběhy tam Hle tato těla S čivami do světa se vztahujícími Jako ruce žebráků Těla převlékající, těla umořující Dusná a tlející, zdobná katedrální S okny a stíny Záhyby kůže v prstech detaily kleneb a vrásek Těla jinakosti stejně Vracejí své příběhy tam |
|
|
Až mě přijdeš políbit na tvář malíku Klečící se sklopeným zrakem Já budu v rudém rouchu chaem Ruku vznešeně připravenou Dáš mi moc, abych ti pomohl Tajemnou silou, která dřímá Ve spojení jinakostí se budí Tehdy budou obě strany připraveny Kouzlo rozechvěje tvá ocelová křídla A ty vysoko vystoupíš k nebi Abys strhl oblaka Silou, kterou jsi mi dal Vůlí, kterou vložím já Láskou, kterou dává Ak ab ar ddíva Odhalíš nový pohled na to, co bylo, je a bude Odhalíš přec nový svět, změnou kvalit a vztahů Povstane dokonce nový jazyk Bytosti budou oproštěny od bludnosti Obludnost k níž se uchylovali Jako psi drbající si rány Vzplane jedním dechem A kouř na další věk očistí světlo Můj plášť stane se tím kouřem A Já oděje se do naho Ty |
|
|
VII.
Kapitola pátá: Ona je ta, do které se zamiluje On. Ona je ta, která spojí staré s novým.
Lana se otočila jestli jí někdo nepozoruje prosklenými dveřmi, potom otevřela zásuvku stolu a vytáhla kájo, které tam do té doby leželo. Její otec je vysoký manažer pěstírny, koordinuje a řídí, a má přístup ke káju. Kájo se dá šňupat. Kájo je zakázané, ale všude tolerované. Její srdce bušilo, když odsypávala prášek do krabičky od zápalek, ohlédajíc se vzrušeně za sebe. Konečně měla dost, zbytek vrátila na původní místo a zavřela zásuvku. „Lo!“,ozvalo se z kuchyně. Lana se leknutím zachvěla. „Dej prosimtě to nádobí do myčky.“ Vydechla a šla do kuchyně. Jaký by to asi bylo mýt nádobí v ruce, jako to dělala ještě její babička, říkala si v duchu, když skládala do přihrádek talíře a sklenice. Jaký by to bylo, kdyby jim doma tekla voda z kohoutku. Mají jenom interaktivní sprchu s počítačem, obrazovkou a kamerou, myčku a vodu k pití si kupují balenou. Jaký by to bylo koupat se ve vaně, běželo jí hlavou, zatímco si její samolibá matka ozařovala obličej paprsky L. El jako lovely. „Musim si koupit nový šájner, tenhleten ňák divně hučí…“ Měla hotovo, podívala se z okna a ujistila se, že krabička je v kapse. Vykročila. „Jdu ven za Evou.“ přiškrtila větu mezi dveřmi. „…v Edenu mají myslim zrovna v akci šájner od Popa…“ To už Lo neslyšela, šla zrychleným krokem podél chromových a skleněných stěn domu. Pípla, brána komplexu se otevřela. Vyšla ven, na ulici byl stín, nebylo tam okrasné osvětlení, nasedla do taxíku, který stál před domem. „Stará čtvrť, Most setkání“ řekla do mluvítka, když zastrčila kartu do terminálu. Centrum bylo plné lidí. Létající reklamy byly všude. Hologram v taxíku také cosi oznamoval. Sáhla si do kabelky, vyndala si dispenzr a vhodila do pusy pilulku antikoncepce. Pak si šáhla do kapsy pro krabičku s kájem a uložila to do kabelky. Bylo jedenáct hodin dopoledne, dnes vstala poměrně brzo. Projížděla asiatskou čtvrtí a napadlo jí jaký to asi bylo, když ještě ženským rostly prsa. Muselo to být namáhavý, nosit na hrudi těžké kusy tuku, a usmála se, když si vzpomněla na obrázek nahatý ženský s velkejma prsama, kterej jí poslala Dora. Bylo to směšný, ale zároveň zajímavý a tajuplný. Jaký to asi bylo, a že jim to nepřišlo divný. „Most setkání,“vyrušilo jí mluvítko a blikající terminál. Vystoupila. Ovanul jí příjemný větřík. Tady bylo světlo. Podívala se dolů na řeku a na stromy na břehu. Pak se vydala dolů… …dolů pod most, mezi odpadky, potom po žebříku, na schůdky, než se dostala na plošinu. Byly tam, dveře byly otevřené a slyšela hlasy. Usmála se, když uviděla, že je tam i on, Čáp, pitomec, co si čte pořád něco o indiánech, jedinej kluk ze školy, kterýmu rostou fousy…Zajímal jí. Kvůli němu ukradla kájo i když ani nevěděla k čemu se používá, a aby si nemyslel, že je připosraná… Uviděl jí, hned jak vešla, zajímala ho, její najivní nepředpojatost a bezelstnost, byla jediná, která se nepřetvařovala, byla jediná, která byla tak zvědavá, že by mohla překonat hranice… Představoval si jí s prsy, představoval si jí, jak by vypadala, kdyby si nechala narůst dlouhý vlasy, představoval si jí nahou… Beze slova šáhla do kabelky a s vítězným úsměvem mu podala krabičku. Podíval se jí do očí. Byly hluboké a temné, nebyly prázdné. Byly přirozeně sebejisté a zvědavé. Usmál se: „Od tatínka?“ „Od maminky!“upustila krabičku na improvizovaný stůl ze staré televize. Trocha prášku poprášila sklo obrazovky. V tu chvíli se mezi ně přiřítil Filip. „Jé kájo!“ Seškrábl obratně ukazovákem, ujistil se pohledem, jestli může, a libě šňupnul. „Ááách, fmf! “ Jejich pohled se přesunul na Filipa. Konečně se dozví jak to působí… Chvíli se nic nedělo, potom se na tváři vousáče objevil úsměv: „Kukolo, mandu kaho čhave!“ Podíval se na Čápa. Tváře mu zrudly a vousy se naježily. „Duko nango phačo inuvágoš,“odpověděl Čáp a okamžitě oba vyprskli smíchy.
Ona nechápala nic, zhola nic.
|
|
|
člověku se neříká savec protože saje mléko ale proto že saje energii ...saje energii ...saje energii
někdo se směle zeptá jiný pokorně prosí ale jsou tací, kteří berou a prasí trhají bez ostychu a kousají do prsů do prsů kohokoliv
ti vědomí za každý kvant dají stranou kámen ti bezcitní na lístek nepíšou nic s pocitem, kterak nad tím vyzráli ale hostinský, ten starý zkušený filuta bodře se usmívá a píše všecky škody
tito budou nakonec řádně vyplašeni až přijde na placení a to je také jediný rozdíl mezi hosty tady na zemi
ten starý filuta je velký kliďas ale je-li v hostinci již velká vřava a stoly se mlátí hlava nehlava není-li slyšet jeho hlas přez změť jazyků a jmen je hotov společnost řádně vyfackovat a do chladu hosty vykopat ...ven |
|
|
Pohádkové bytosti se opět objeví Strhneme-li závoj strachu V mlze majestát korun jeleních A z klenby lesa wahoo wahoo
Praskot ohně a dým z úst Nahé ženy bez ostudí Středem víry: nechat to růst Šero váhu světla s temnem drží
|
|
|
No tak mi pomož Nech mě proplout mezi mraky Nech mě nadechnout Již jsem ochutnal pozemské statky Nové formy nejsou mou potravou
Chyť mě za ruce, které k nebi vzpínám Přenes mé zjevení do nefyzických sfér Prosím, dej mi sílu, ať nevzdávám se vědomí Nechci být věčný Ahasver Pozdvihni duši toulavou |
|
|
Je to oblé jako dráha fotonu Je to rovné jako výplň kartonu Zacuchaná slova, chrčáky Zatahaný dovnitř za páky Okované botky do řeky na zkoušku Okem zvědavým pozoruje rez, Která nikdy nespí. Nebezpečí úrazu: JEZ! Zalezeme si do spacáku a ten spacák obalíme strouhankou snů Jako sloni, sloni, ta zvířata se chladí ověvem uší A pes, ten jazykem mouchy plaší Žvýkáním snadno prosadíš své vykání Oni kanicové ty káňata vůbec nevnímají Dokud se jim nepřijedou vysmát V ponorkách na ně pak čuměj Káňata za oroseným sklem S obydleným šnorchlem. V čepicích s drápamy neoprenového sokolníka Vzhůru nohami Mokrá kočka, tak ta je také velmi směšná Jak sezmenší její tygrovitost na miminum. A tam si Hrabal pod pařezem pivo lízal Jak to popsat… Je to oblé jako dráha fotonu
Je to rovné jako etalon času |
|
|
Bratři a sestry, je tu věk, kdy vesmírné síly, planety, všechny bytosti a celé společenstvo svatých i náš Pán spojují své síly a odnímají iluze z očí pokolení lidí. Dnes je doba v očekávání dobra. Právě tak, jako nás bavilo dříve rošťáctví a toliko temná zkušenost světa, dnes jsou dveře otevřeny zlatému věku. Kdo zaseje dobro, desetkrát tolik sklidí, či snad desetkrát deset desetkrát. Buďte šťastní. Když k vám přijdou a budou vám brát energii pro své pekelné podniky, řekněte jim: Dám vám najíst ze svého, protože náš Pán zve ke stolu každého a host do domu Bůh do domu. Napij se tedy z kalichu mého. Moudrý prozře a ten bez srdce bude sklizen až přijdou žně. Když k vám přijdou výběrčí daní a lichváři, dejte jim také a upokojte se ve svém srdci, protože náš nebeský Otec to tak nenechá. Přijdou ti, kdo vesmírným pluhem přeorají společenské zřízení a půdu zůrodní. Dění pod sluncem je jako vlny na břehu moře, pěna praská a voda se vrací. Zrušme zákony pozemské, otevřeme srdce a poslouchejme zákony nebeské. Dokonce světlonoš, zdá se, je vysrancem božím, byť si myslí, že on je ten oheň. Neboť je jen jedno nejvyšší. Nehledejte moudrost v knihách. Vždyť pohleďte, kolik vzdělanců tápe v mlhách. Hledejte pravdu ve svém srdci, jako prosťáček v horách. Jsou obchody, kdy za těžké peníze dostaneš chléb ale i starost, pak špatně se polyká, a v krku sousto usychá. Dobré obchody jsou však ty, kdy dostanou obě strany víc než dávají. Obchoduješ li, vždy dej něco navrch, je to pak předávání, ne obcházení. Cílem není být bohatý statkem, ale duchem. Radost z radosti je sama dobrou cenou. Není to potom už obchod, ale předávání. Je takové předávání, kdy obě strany dostanou víc než dávají. Moudrý ví, že je tomu tak. Štěstí je to, co náš Pán dává navrch. Jestliže druhá strana hraje falešně, neznepokojuj se, to co ztratíš, získáš jinde, a takový falešník časem pozná svoji samotu.
Poslouchejte krále, kteří jsou mezi vámi, a ne pohonky s očima zaslepenýma. Vždyť ruce dělají to, co říká hlava, a činí jim to radost. |
|
|
Ano, Vážení přátělé, zatímco čtete tento text, dáváte s největší pravděpodobností o sobě vědět celou řadu informací. Zařízení, které stojí před Vámi, je až příliš také ve Vás. Je to důmyslný prostředek k fízlování lidí. Vidí kolikrát týdně se díváte na porno, kolikrát denně čtete zprávy, kolikrát měsíčně chodítě na Blázny… Vaše denní činost je sledována víc, než si myslíte. Pozorují, na co se díváte, co máte rádi, co byste chtěli, zároveň však Vás přesvědčují, že něco potřebujete ale také co to bude (nepotřebujete nic, vše si můžete vytvořit sami)… Vaše chování je pro ně jako stezka divoké zvěře pro lovce v pralese. Zanecháváte spoustu stop a teplého trusu. Ba co víc, dokonale kamuflovaná sledovačka způsobuje, že množství stop je větší, než by bylo v případě tušení napadení. Je to dokonalá past. Ano, jste sledováni. Totalita byla upgradeovaná na verzi minimálně dva nula. To že se právě teď necítíte ohroženi, je jenom iluze, stopaři matrixu právě v tuto chvíli pracují na tom, aby ještě lépe pochopili chování zvěře (chápej lidí). Je to past, která je oběti nasazována pozvolna, tak jako se ochočuje divoké zvíře. Pro Vaši svobodu je to ovšem fatální, neboť smrt nepřichází náhle s tušením její přítomnosti, smrt jakoby nemůže přijít, ačkoliv je nenápadně na Vaše tělo napojováno tisíce jehliček, které se Vám zařezávají až do morku kostí. Jste sledováni téměř neustále, v hitlermarketech, na ulici, a právě teď i doma… Je fatální chybou domnívat se, že tomu tak není, právě tak, jako je fatální chybou si myslet, že jsem paranoidní, ale to všechno vem čert, proti tomu, že děláte tu chybu, že jim věříte, že to, v čem žijete, je to jediné, v čem se dá žít. Stvoření bylo vytvořeno pro volnou existenci. Jste napadeni programem, který Vám od dětství vštěpují, je to ohlávka i opratě a ten, kdo na Vás sedí, není nikdo jiný, než Ďábel sám. A to co většinu času zažíváte, až na nepatrné chvilky volné pastvy, která slouží pouze k tomu, abyste mu nechcípli tak rychle, je skutečné peklo. Je to matrix. Je tu jedna naděje a to ta, že budete stopovat sami sebe a postupně oddělíte jehličky a udidla od svojí duše. Je k tomu třeba odvaha a vytrvalost a nezměrná touha pochopit dění pod sluncem, touha po skutečné svobodě a dobru, ke kterému bylo Stvoření původně vytvořeno. Neexistují utopie, to, že existují, je nám pouze vštěpováno za účelem oslepení a utišení. To, že je něco utopie, je vlastně věta, program, který Vás má odradit od toho, snažit se bojovat se stroji, s humanoidy. S těmi, kteří vypadají jako lidé, ale kteří jimi nejsou. Napadením programem se ovšem člověk může stát humanoidem. Blíží se doba skutečného pochopení této pasti, toto pochopení ovšem bude opět, tak jako vždy v minulosti, vykoupeno utrpením, odmítáním, sváděním z cesty a jakoukoliv snahou o oddělení bojovníků od kmene, neboť cílem je oddělení chápajícího jedince od stádečka, pro snadnější zpracování či případnou likvidaci. Oni totiž vědí, že v mnohosti je síla; stejnou sílu, jako má zlo, má i dobro, dobro je však izolováno na samostatné jednotky, to je jejich hlavní zbraní. Jedinec, který začíná chápat, je nebezpečný. Jedinec, který pochopil, je velmi nebezpečný… je rušivý, neslušný, podivín, nenormální, je to blázen, a kde co jiného. Lidé, jste svobodní, můžete chodit nazí. Nemusíte chodit do práce, nemusíte platit daně, nemusíte se bavit s u-řádem (u, jako udidla?), nemusíte umírat ani trápit se. Od počátku je Vám odpuštěno, nemusíte se bát se ohlédnout. Ego a další subjá, jako ochranný program je holý nesmysl, je to výplod strojů. Neexistuje chyba, kromě té být v pasti… Nechť Vás provází síla na Vaší cestě. Toto je válka, ne až potom, ani ne v minulosti, ale TEĎ.
|
|
|
Kdybych si skutečně vzpomněl na to, co jsem již jednou ochutnal
Nemusel bych se sem znovu vracet
Ale to já ne, vracím se stále znovu na svět
Abych tančil s pastýřkami
Abych ochutnal vzrušení ze zhouby, abych záhy znovu nalezl svůj opuštěný střed
A ty se boj, kdo, pomatenče, pobíháš okrajem kruhu
Boj se ty, kdo ničíš mé dílo, toho poznání
Spojím tě se mnou, abys ucítil tu odvěkou likvidaci
Budeš to pak ty, kdo si uřezává údy
Než tě osvobodím nasátím do víru nových vtělení, zapomněním
Stanu se koněm a zařehtám vám
Wiki: Termín avatár pochází z hinduismu – v sanskrtu toto slovo znamená sestup a přeneseně vtělení (inkarnaci) – obvykle božské bytosti do fyzického těla za zvláštním účelem. Nejčastěji je spojován s vtělováním boha Višnua. Ke vtělení nemusí dojít jen při narození, nýbrž i v průběhu života, když se někdo na vtělení připravuje. V tom případě se pak vtělí komplex vlastností, připisovaných té které božské inteligenci. Všechny Višnuovy avatary měly za úkol nějakým způsobem spasit svět. Jeho osmým vtělením byl Krišna, který je vždy zobrazován jako šmolkově modrý mládeneček. Ten se mohl proměňovat do mnoha podob a současně tančit s pastýřkami, které jeho zmnoženost ani nepostřehly. Jeho lidské a božské působení prochází proměnami – v dětství je popisován jako rošťák, v mládí jako proutník, jehož vířivá hbitost v tanci s pastýřkami byla pověstná. Ve stáří pak působil jako filozof. Devátým Višnuovým avatarem byl Buddha. Dálší indície: http://cs.wikipedia.org/wiki/Vi%C5%A1nu
|
|
|
Lidská blbost kvete. Co bude, až doroste a vydá plody! |
|
|
Tento svět je jako kámen Balancující na stéblech trav Cítíš li se opuštěný Vytvoř nový A usaď ho pevně Do hnízda Mezi kameny |
|
|
Jednu věc bych skutečně rád věděl:
Proč stále ještě tvoříme, Když vše již bylo jednou popsáno? Ano, ve světle nových objevů... Ano, neustávající zanikání na druhé straně... Ale proč nevypijeme hořký odvar z blínu? Je zde nějaký zásadní důvod? Proč neustáváme ve svých pošetilostech, že se stále motáme v kruhu? Je to nějaká past a berou nám odvahu naše předsudky a pověry? ...naše malost a slabosti? Je skutečně protiklad opustit minulost a učit se z ní? Stavíme na základech nebo vaříme z vody? Kdy jsme důležití a kdy je to pouhá sebedůležitost. Kdy jsme pomatení?
Optimalizujme polibek do té míry, že se již nebudeme zbytečně dotýkat. Řekněme našim dětem, že vzrušení je třeba kojit, například zvukem nadzvukového tryskáče. Podotkněme, že modrá barva byla neúmyslně objevena pomocí moderních technologií.. ...do té doby, a bylo to zhruba do počátku dvacátého století, ji lidská mysl neznala. A to co pokládáme za modrou dnes , byla dříve zelená...a zelená měla několik odstínů šedi. Nebo to bylo naopak? S rostoucí rychlostí stíháme stále méně, monotónní krajina palubní desky a brnění motoru je jediné, čeho se můžeš dotknout. Jestliže naše babičky chodily bosky a nahmatávaly s každým krokem osobytost, jak se nám prodloužila cesta za skly terarizovaných automobilů. Jestliže bosou chůzí se dříve zvyšovala potěcha z žití, bylo radostí si vzdálenosti udržovat a složitost cesty vyhledávat. Jestliže se dnes potěcha potlačuje, je třeba vzdálenosti zkracovat prodlouženou jízdou. Jak hodně zdegeneroval člověk, jak krásně by se lovil lovcům minulosti přeneseným do současna. Jak snadno by si užívali lidského masa a získávali lebky pro čarování. Jakou by asi měly tyto lebky moc. Odrazila by se jejich kvalita od způsobu dnešního stravování. Máme málo svátků. Málo příležitostí se obnažovat k prociťování. Naše ulity jsou tuhé a maso měkké. Brojleři krevetí, povyšme tedy psa nad člověka. Heureka, a máme tu psověka. Nedá to moc práce vyšlechtit psa schopného okamžité kopulace a člověka bez akce. Přivaž si vodítko kolem krku a masku si nasaď, abys neviděl, jak tě probodne šelma. Nezemřeš okamžitou smrtí, krysa tě bude porcovat po částech, nejdřív prst, potom celou ruku, potom šourek a vaječníky a nakonec zdegenerovaný mozek vysaje brčkem z tvé stehenní kosti. Chci kůži na buben, těžko se chytají dnes srnky. Lepší je samec, přivázaný k topení a k tomů účelu pěstovaný, denně krmený, řádně klackovaný, kamenem zaživa bitý a žiletkou nařezávaný, správně dohojený a sádlem mazaný. Kůže zad ztuhne a pak... Odvar z blínu, nůž z porculánu a zbytek do granulí pro další. Chceš li tuto historii, jen pokračuj. Nač pěstovat celá těla, stačí jedna ruka, tím ušetříš za krmičky, nohy nejsou nutné, ani uši, mozek zredukovat a izolovat ztráty odvodem tepla. K množení stačí pipeta a místo jména číslo. To bude bubnů. Kdo bude bubnovat? Nějací bubeníci zakoupí si plastový bubínek s pravou zvířecí kůží a ve svém doupátku, mimo pracovní dobu, v rytmu si budou bubnovat povolené rytmy, prvá-druhá, prvá-druhá... Ježto budou přenášeny do kolébek. A žádný velký bratr, jenom lidská pitomost...
...to be continent
|
|
|
Pozoroval okna, kterak jsou od much zasrána I napadlo ho, že jeho duše podobně být může zadělána Že sic by ven z sebe na svět pohlédal, jen vnitřní hovna by zpět dohledal |
|
|
Jsme ztraceni Jsme ztraceni v ohni našich vášní Jsme utopeni ve složitosti představ Nejde jít na Horu bez projití úpatí Pyramida odráží řád světa
Žvýkačka žití je bez chuti Pryč je svěžest z úst prožívání Tak co nás neustále nutí Žvýkat klam, zahnívání
Nejde usnout, nejde se vzbudit Jen ten odporný vzduch Tetelí se nad asfaltem cesty Snad jen padnout do náručí čekajících much
Ústa lapají místo slov A nejenom ty kráčíš kanálem sraček Na místě slov jen hovna Jazyku zařezáváš háček
Kdo loví v těchto kalných vodách Další Prýlidé? Kdo šlape ti na leb by se nadech A tobě zbývá zas jen výdech
Kam zmizela sova? |
|
|
"Stokrát s mě nepoznal Tak bys stokrát líp udělal kdyby ses nerouhal Radši vskutku zaměstnej se prací A oddej se ušlechtilé skromnosti Odevzdej své srdce druhým A vzdej se své osobnosti Jinak obnažím tvé konání V kterém není špetka dobré vůle Hare Krišna, vole!"
Pozn.: Je to úryvek ze situace, kdy Avatar hovoří ke svévolníkovi beroucímu jména Boží jen tak nazdařbůch |
|
|
|
|
ingredience: dozlatova opečené bramborové plátky 80g sůl (případně jiné koření) pražená jadérka podzemnice olejné 100g
Na předem připravený talířek vysypeme brambůrky. Potom přidáme arašídy a koření se solí. Směs následně důkladně promícháme. A nyní již můžeme servírovat. Pokrm je vhodný zejména k pivu, ale s úspěchem ho můžeme také podávat k vínu. Ti z Vás, kteří mají, dejbože, vlastní hlavu si mohou toto potěšení dopřát při jakékoliv příležitosti.
Přejeme Vám dobrou chuť!
|
|
|
V kravatě denních povinností V kravatě socializace Na podpatcích jistoty Na podpatcích úspěchu V korzetu krásy a přirozenosti V korzetu oddechu Na piedestalu pospolitosti Na piedestalu přízemnosti jsi mezi námi V obleku zvyku V obleku upřímnosti V opratích asertivity V opratích cílevědomosti Ve voze výletním Ve voze poznávání a dotyku ...
Hlupáčku |
|
|
V. Vsuvka první: Návod k Egobijci
Balení obsahuje jeden kus Egobijce JPY10 (verze pro použití na Zemi) a pránovou nabíječku od firmy PAN corp. Sadu retenčních pránových akumulátorů. Dále pak kožený pytlík, jako pouzdro k ochraně při práci v terénu.
Používání možné pouze po důkladném prostudování návodu!
Jde o vyspělý nástroj velmi jemné skladby.
Použití, za 1., jako symbol a vzdělávací, sjednocující a napojující prostředek: Namiřte Egobijec na klienta a promněte kuličky na konci, dojde k propojení a vyladění klienta s vesmírem. Pokud k tomu nedojde do tří vteřin, pokus opakujte a tak čekejte na připojení k univerzu. Propojení může trvat od několika minut do několika hodin v závislosti na stavu baterie a náročnosti klienta, po dobití možno libovolně opakovat. Použití 2., jako imaginátor. Může vytvořit iluzi jakékoliv neživé věci ať už automobilu, vzducholodi, mrakodrapu, tužky, rakety, makety stromů, zvířat i lidí atp.
DŮLEŽITÁ UPOZORNĚNÍ
Nesmí se vkládat do mikrovlnky (přístroj na Zemi používaný k vaření, sušení, vraždění atp.) - možnost výbuchu mikrovlnky, nebo zdroje záření. Nesmí se používat k tomu, na co vypadá, že by se používat měl (jinak se zalepí a zasere a přestává fungovat fce 1) – nesmí se tedy dostat do rukou, respektive do k…d a prd… nymfomanek a homosexuálů. Taktéž nepatří do rukou dětem (strkají si to pak do pusy, a nebo ho zneužívají k imaginaci hraček, čímž se přístroj zbytečně vybíjí – děti k tomuto účelu mají ještě vlastní nezakrnělé orgány). Nepřípustný je styk s domácími mazlíčky (na Zemi v současnosti velmi častý zvyk). Nesmí se používat v uzavřených prostorách (je možné ho použít pouze tam, kde je imaginovaný předmět menší, než prostor, ve kterém se imaginuje. Jinak hrozí úraz, zničení imaginovaného předmětu, nebo objektu, uvnitř nějž imaginace probíhá – v závislosti na tuhosti). Důkladně zvažujte svá přání ve vztahu k možnostem! U imaginace pohyblivých předmětů hrozí vybití a zpětná proměna, je nutno mít dostatek energie v akumulátorech! (např.: v případě auta dojezd evropského modelu – několik desítek hodin, u modelů amerických asi o čtyřicet procent méně)
Doporučujeme přeměny provádět co možná nenápadně, aby nedošlo k úleku kolemjdoucích. Ideálně v noci. Dále za soumraku nebo brzy ráno (v těchto chvílích je pránový tok nejsilnější). |
|
|
Lidé se baví o spoustě zajímavých věcí, ale dostaneš-li se do stavu, že jsi buďto opilý, nebo unavený, nebo ve vytržení, tehdy zjistíš, že jejich mnohdy složitá mluva je nic než štěkání psů, kdákání slepic a vzájemné přičichávání a očichávání. Ovšem, přiznávám, existuje také metaphysická mluva; ta se však podobá výkřikům nočního ptáka či vrkotu šelmy. Jsi-li po soumraku kdesi u tekoucí vody, tam je takovou řeč možno slýchávat. |
|
|
„Už jenom tři místa!“ Ozvalo se z vnitřku autobusu. Jak si oddechl, když seznal, že před ním na schůdkách stojí pouze dva další. Frontu stál celý den. A pak další den, když včera neuspěl. A teď je konečně u cíle, konečně bude moci dělat práci svých snů, práci. Postupně se dostával dál do nitra autobusu, krok za krokem. Až dozadu k hučícímu motoru. Tam je jeho místo, vedle beďarovitého výrostka, zpoceného a navoněného. „Máš tu volno?“ Ten jenom vstal a pustil ho k zamlženému oknu, u kterého táhlo. Odložil si tedy tašku do uličky a zasednul. Autobus zasyčel a pomalu se rozjel. Nejprve neplynule projížděl industriálním okrajem města, plným záhybů a výmolů, než se dostal na hlavní silnici, kde byla jízda klidnější. Přes sklo pak bylo poznat zapadající slunce. Uvnitř většina lidí již spala a nebylo divu, neboť stání na otevřeném slunci není nic příjemného. Rozhodl se taky usnout, ale podivná předtucha rozrušovala jeho již tak neklidné vědomí. Vzpomínal na Evu, na domov, na svoje rodiče, na sestru a na to, jak se vracel ze světa. Jak šel pěšky přes půl Evropy, když nalítl obchodníkům s prací. Když jel sklízet brambory, nebo jahody. Přemýšlel jaké to bude; než si to zakázal. Pak usnul. Probudilo ho drncání po kočičích hlavách. To již vjížděli do tábora. Ještě měl otlačenou tvář a ztuhlý krk a už stál venku v chladu a nějaký chlápek je instruoval o dalším postupu. Ale všecko bylo moc rychlé na to, aby stihl přemýšlet.
„Než se půjdete ubytovat, je třeba, abyste se rozdělili do skupin po dvaceti, jo. Pak pudete tam, kam vás budeme postupně posílat. Než dostanete cimru, budete se muset umejt a dostanete čistý hadry. Jasný? Je tam převlíkárna, tam se všichni slíknete, necháte tam i vaše věci a pujdete do sprch. Potom teprve dostanete nový hadry, ty starý se vám vyperou. Takže nástup! Co tam děláš! Zařaď se! A vy pojďtě první…“ |
|
|
Již brzy zjistíme, jaké je to stát na ramenou svévolníků Již brzy poznáme, jaké je to sklízet nezaseté Již brzy ochutnáme plody humanismu Budeme louskat ořechy bídy Toužíce nalézti liberální jádro Zažijeme skutečné demokratické svobody A co plodí víra v nečas Poznáme, že mezi pravicí a levicí je strádající tělo Již brzy bude přepáleno, co bylo pouhým tlacháním A mnohým zůstanou jen zející ústa Nemnozí budou stát zpříma před světlem S jistinou v srdci Zatímco hořící auta a poletující bankovky Budou špinit tvář země |
|
|
Buď zdráv, milý příteli zdá se, že jsem konečně, po mnoha křižovatkách, došel konečně k cíli. Mé tělo je slabé, tak slabé, že rukou sotva mohu pohnouti. Ale kdož ví, jaké bude mé další poslání..
Opeřený, tvá moc je věčná. Jen ty jsi všeho mocen.
Sedím, já si na tebe počkám, Inspirace. Pohnutí. Opakující se fráze. Tytéž stíny tvarů z kolotoče. Masky. Pokušení masek. Dřímota. Šumění listí, samota. Jak!
Byla jsi sama v tom pokoji, plna údivu ze mne? Brazilská umělkyně visí ve tkanině nad jevištěm při hudební show Delirium. Připraveni jsou i správci běžeckých tratí. Sněhová děla začala koncem minulého týdne chrlit na sjezdovky umělý sníh. Lyžaři by to měli poznat na plynulejším rozjezdu.
MUŽI NIKDO NEPOMOHL!
Včera po poledni zemřel 75letý muž v Lidické ulici v Plzni. Když doběhl autobus, zastihla ho srdeční slabost. Pirátské nahrávky byly rozemlety a vzniklá plastová drť bude použita pro výrobu plastových palet. Zítra se tvoje dítě nevrátí ze školy! Stačí vyjít ven a dobře se dívat.
Střelci
Nastal čas na nápravu chyb. Vlídné slovo a omluva všechno spraví. Někdy rychleji mluvíte než myslíte. Ale všecko se dá vždycky vylepšit.
Poklidný život jedné mayské generace brzy skončí… K vysněnému cíli vede obvykle jedině práce a vytrvalost.
„Saddáme, budete oběšen.“
Pozn.:sestaveno z vět knih, novin, časopisů. |
|
|
IV. Kapitola třetí: Porada před výstupem na povrch Země
„Milí přátelé, byl to silný večírek. Dokonce i Iwazaru zvracel mezi prsty,“podotkl kapitán a sálem se ozval potlačovaný smích. „Ovšem nyní k věci!“ Lajka se usadil na otočném křesle u velínu, ostatní se opřeli o sedadlové hole, které nosí neustále s sebou, a soustředěně vyčkávají, jaký bude jejich úkol. Kam budou v příštích měsících směřovat jejich kroky. „Milá posádko,“ pravil Lajka,“ jak jistě víte, naším úkolem bude zrušit skrytou stínovou vládu lorda Hitworlda, který se snaží ovládnout celý svět. Pomocí peněz, pomocí moneypulátorů a svých poskoků (kterými jsou někteří vědomě, jiní nevědomě - pomocí záškodných programů) se snaží ovlivnit a nakonec získat vědomí všech bytostí. Používá světová média, tisk, televizi rádio a internet, aby ze svobodných bytostí, členů vesmírné konfederace učinil otroky, kteří slouží nevědomě samozvanému vládci. V současnosti je takto postižena již čtvrtina vyspělého obyvatelstva. A této čtvrtině slouží zbytek chudého světa. Tito všichni jsou okrádáni o svou energii, která je měněna na moc zlovládců. Pod záminkou falešného dobra jsou postižení udržováni v stimulujícím klidu. Tvrdí jim, že žijí ve svobodě a bohatství, ale jejich možnosti jsou minimální. Nebo jsou naopak otevřeně utlačováni a udržováni ve strachu. Systém je udržuje při životě, nebo je vede ke smrti, ovšem všechny varianty jsou pro místní systém výhodné. Pokud je otrok produktivní, pracuje pro systém, pokud je neproduktivní, je nemocný, platí za léčení, pokud umírá, platí za likvidaci. Nově se rodících otroků je stále dost. Na jednotlivci nezáleží. Otroky stimuluje přebytek falešných informací, sex, drogy, rokenrol, móda a povrchní zábavy. Je jim vzdalováno poznání, že měnit program může každé vědomí a to k svému obrazu. Nevědí-li o takové možnosti, pak ji nemohou využít. Dále je tu věda, která tuto možnost tabuizovala, náboženství spoutává citlivější jedince. A konečně bezmezný materialismus ochabuje přirozenou snahu těla dál se vyvíjet. Je ničena příroda a lidé nevěří, že je možné žít v klidu a míru stovky let. Dopředu se tak odsuzují ke krátkému životu, k nemoci a povrchnosti. Je čas nabourat toto spiknutí.“ Na velíně je cítit napětí, posádka je soustředěná a zaujatá problémem, který se týká jich všech. Týká se celého vesmíru. Ohrožuje celovesmírný mír. Země se vymyká z rukou stvořitelových a božské bytosti to cítí. A musí pomoci. Jde sice o plánované zušlechťování lidské rasy, jde ovšem také o nebezpečný precedent, který se nemusí vydařit. (Pokud se Vám to, Vážený čitateli, zdá jako protimluv, čtěte dál. Pozn. autora) „Zkrátka, na Zemi se rozbujela svévole. A tato jindy tak bezvýznamná vibrace se stává módou a spolu se současnou konstalací a neutěšeným stavem technického vývoje na planetě nepříjemně ovlivňuje klid ve vesmíru. Naše mise bude obtížná, ale důležitá. Pronikneme v přestrojení na Zemi a pokusíme se pomocí mírových prostředků, pomocí humoru a zázraků, jak říkají nevěřící Tomášové vědomým změnám reality, zamezit lordu Hitworldovi dojít k realizaci jeho úmyslů. Co nám v tom pomůže je také egobijec, zbraň vyvinutá přímo samotným Pánem, jde o invencí živený zesměšňující kanón.“ Lajka dal znamení jedné z múz. Tato odkryla plátno z podivného předmětu, který doposud nepovšimnutě ležel na panelech velínu. Věřte nebo ne, byla to malá, ale velmi živá, interaktivní kopije lidského pyje, v mírně nadživotní velikosti. První poddůstojník se začervenal hrdostí, neboť k vývoji, a to zejména po designové stránce, přispěl velkou měrou. „Tato hračka dokáže na okamžik zesměšnit i toho největšího egoistu a pomoci mu pochopit skutečné příčiny a následky jeho konání, nebo ho zdiskreditovat před jeho poskoky, kteří věří jeho kultu. Je to kukátko do vlastní duše. Je možné ho použít i jako vysílač, který může dočasně zhmotnit jakýkoli fyzický předmět. Všichni si povinně nastudují návod k použití. A nyní: Kdo půjde na povrch! Jako předvoj budou rozptýleni na strategická místa Chatůti, budou působit jako zvědové, jako agenti, a budou vřelou formou šířit vibrace, budou obracet od materialismu. V hlavním týmu budu já, Žirafa, Kůň a dále se expedice zúčastní také Sqrrl, a to konkrétně K704 a K706. Výprava bude provedena pěšky a za použití dostupné lidské technologie. K dispozici bude dostatek hotovosti, kterou zde používají k hodnocení, a informační spojení se základnou tady na Formiru, kterou bude zajišťovat Džandon a opice Djumage. Předvoj vyráží již dnes večer. Naše skupina zítra ráno nástup u vbublovací komory.“
Kapitán se odmlčel, pozdravil posádku a odešel k další práci. A nyní již šumí velínem vzrušené hovory v očekávání dalších dobrodružství. Stevardky – při odchodu posádky do svých kajut k přípravě – rozdávají návody k egobijci…
V příštím díle: Návod k egobijci
|
|
|
III. Kapitola druhá: Několikadenní večírek na dně Bajkalu
4Mir je zakrtčen. Lajka si oddechl: „Krásná práce!“ „Kromě jednoho na mol opilého rybáře to vypadá, že nás nikdo neviděl,“ praví unisono Mizaru a Kikazaru. „Bude to v pořádku?“ strachuje se Lajka. „V těchto končinách je právě dvacetdva dvacetdva, a ten rybář je zcela pověrčivý. Nikdo mu nebude věřit,“ usmívají se opice. „Nyní, kapitáne, je konečně čas pořádného odpočinku, zavolám Múzy, jistě již cítíte jejich inspirující přítomnost, připijme cHamré, nechme odplavit stres spolu s pěnou dní!“ozval se první poddůstojník. A skutečně jako mávnutím kouzelného proutku přicházejí sponzoři. Mezi nimi i krásné prsaté múzy. V tutéž chvíl přistává Lajce v koutku spojka, a druhý Sqrrl, K 706, mu vráží do tlapky lahev s cHamré: „Jen si dejte do nosu, Kapitáne. Cesta stála za hovno a byla dlouhá. Je čas na božské pěnice,“ a obejme jednu z múz. Lajka potáhl, poslal spojku K704 a žíznivě se napil z láhve. „Tak je to správně!“ tleskl Džandon a lišácky potáhl kůžičkou. Nyní již Lajka cítí opojení. Popové rotátory zaplavily jeho vědomí a příjemně teplé múzy se mu ovinují kolem stehen. Cítí, první známky křečí a začíná pěnit. Je mu božsky. Opojení padají na zem a svíjejí se v růžové zábavné pěně. Párty začala. Podobné večírky bývají pouze na el Bordu. „Škoda, že se nemohl zúčastnit Duran Duran.“ Křičí Džandon Lajce do ucha. Ta se jenom tupě usmívá a pění. Působení spojky je trvalejšího charakteru, ovlivňuje vnímání a je mírně halucinogenní. Ve spojení s cHamré – které působí krátce, ovlivňuje koordinaci a po jeho požití se v ústech začíná vytvářet zábavná pěna a tělo pociťuje slabé elektrošoky – způsobuje dlouhotrvající stavy euforie. Nyní si Lajka uvědomuje silnou přítomnost múz. Cítí silnou touhu a přítažnost. Telepaticky ví, že je to oboustranné. Miluje je všechny, každou jinak, každou zvlášť a všechny dohromady. Potom tančí a pění, válí se po zemi, tančí , objímají se, pění, svíjejí se. Zábavu začíná řídit první poddůstojník. Je v tom skutečně dobrý. Několikrát odešli do svých komnat. Několikrát se vrátili. Večírek trval pěkných pár dní a nocí. A za tu dobu vzniklo mezi lajkou a múzami hluboké přátelství, spojené s láskou a čichovým a chuťovým poutem. Sqrrl si také našli své protějšky. Všem se bude stýskat. Ale povinnost zachránit Program je nadřazená nízkým choutkám a dokonce i takřečené lásce.
Ale konečně byl konec. Je třeba, aby byl naplánován výstup na povrch a provedení celé akce. Stevardky a roboti otírají omyvatelný velín, vysávají pěnu, odnášejí dopité lahve. Pouštějí oxygenátory a UV lampy. Velín je vydezinfikován a očištěn.
Párty skončila. Hrdinové se scházejí na velíně před poradou. Sqrrl balí vyprošťovací spojku. Opuchlé obličeje se odrážejí na stěnách, podlaze i v monitorech velínu. Hrdinové jsou saturovaní zábavou. Je čas pracovat! |
|
|
Světa se nemusíš bát, čisté-li srdce máš Za dne bílého, ni když noční padá rubáš Světa se nemusíš bát, ty kdo pravdu hledáš Ty který Srdce své lekavé uhlídáš
Ani ten však, kdo nehlídá, nezemře žízní Voda sama ho dohledá a napojí K lásce dojde sadem pichlavých trýzní A ty květiny jeho srdce upokojí
Dokonce tyran i vrah překročí jednou Řeku dobra a zla Hlubokou a prudkou Modlitba bývá nedaleko spoutaných rukou A všecky kameny jednou puknou
Je jasné, že ze světla všecko vzchází To co je, to co bude i to co bylo Co na světě člověk nachází i nenachází Ze světla myšlenka tká náše tělo
Ty jsi to světlo
Vše co kdy oko vidělo i nevidělo Jednou se znovu v sebe navrátí Každá hmota jednou přemění se ve světlo A to světlo se protne a znovu rozletí
Světa se nemusíš bát, ty jsi to světlo Které se v sobě protíná a roztíná Které si svítí i stíní na duši a tělo Ty, ta bdělost, která se budí i usíná |
|
|
Mám auto. A tudle jsem jel a pršelo. Byla noc a zrovna když jsem najel na dálnici, přestaly mi jít stěrače. Zastavil jsem na první benzínce pohejbal se stěračema, zapnul – vypnul, zkontroloval pojistky. A nic. Pak se to ještě párkrát pohlo, ale nic. No, domu sem musel a tak sem to risk. Skrz okno skoro nebylo vidět. Vyhlíd sem si kamion a vyjel jsem za nim. Měl hezky osvětlený návěs, po celé zadní hraně byly červené diody. A tak jsem jel domů za rudým rozmazaným čtvercem. Po půl hodině se to rozhejbalo, nechápal jsem proč. Mám auto. A, tudle jsem stál proti zdi, chtěl jsem jet, nastartoval jsem, když tu jsem si všim, že mi nesvítí levá potkávačka. Tak jsem to zase chcíp. Otevřel jsem kufr, vyndal sadu žárovek. Otevřel jsem kastlík, vyndal návod. Pak jsem otevřel dekl od motoru a vyměnil žárovičku. Nezabralo to, žárovka vypadala v pořádku a nová taky nefungovala. Tak jsem zkontroloval pojistky. Taky to nezabralo. A tak jsem zase uklidil návod a žárovičky. A ta potkávačka nesvítí do teď. Mám auto a v motoru to nějak divně zvučí. Nějaká disharmonie. A blíží se pojistka a technická. Momentálně na to nemam. Ani na ten servis. A tak jsem tudle přemýšlel a napadlo mě: Mám auto, a to auto mi jenom bere energii. A pak mě napadlo, že to musí nějak jít udělat, aby to bylo obráceně. Prodat ho nechci, opravit ho dát nemůžu. A tak jsem přemejšlel. A po nějakym čase jsem na to přišel. Chce to vinutí, hodně závitů. A tak sem se jednoho rána vydal na dvůr, kam jsem to auto dal. Vzal jsem si nářadí, otevřel haupnu, zajistil jí podpěrou a vyhrnul si rukávy. Taky jsem si dal kafe. Pak jsem odpojil kabely od akumulátoru a vyndal sem ho. Následně jsem vymontoval alternátor a vypojil všecky kabely. Pak jsem uvolnil šrouby od motoru a odpojil je od náprav. Taky jsem vyndal převodovku. Pak jsem místo po motoru začistil. Tak vznikl potřebný prostor. A teď k těm závitům. Vyrobil jsem v dílné cívku, toroid z cívky, která je zároveň tvořena drátem, který má velký počet závitů, který je z mědi. Takže je to vlastně cívka z cívky, která je z cívky. A ta cívka je uzavřená. Má to šířku asi jeden a půl metru v průměru a na výšku asi padesát centimetrů. Dal jsem to do auta místo motoru a středem sem protáhl anténu, kterou jsem na jednom konci zapíchnul do země a na druhém konci ji nechal volně topořit k nebi. A bylo to. A najednou sem byl šťastnej. A dá se na to hnát autorádio, když se to trošku upraví, i televize. Nebo cokoliv jinýho, kdyby se to zvětšilo. Přímo z vesmíru. Ale k čemu, že jo? Mam to na zahradě jako pomník a už na tom roste mech.
|
|
|
VAKONOŽKA VOZÍ PYTLE SLUNCE, ABY BYLA VIDĚT BAŇATOST TAK PROČ SE NEKOCHAT? V KOŽKÁCH UZAVŘITÁ TEKUTOST LÍČÍ SVOJE PASTI TAK PROČ SE NEPÁSTI? PROPASTI ROZVERNÉ V MYŠLENKÁCH TAK PROČ SE BÁTI? ILUZE NENÍ VĚČNÁ TAK PROČ SE NEVŽÍTI? HLEDAT KOŘENÍ MEZI TRÁVNÍKY VODY POUSTEVNÍKŮ UVNITŘ ULITY PROČ NELÍZAT SOLI, JE-LI? JAZYK LÝKEM VYLÍČIT OKATĚ PO NĚM SKOČIT OCHUTNAT SVĚTLOCIT STISKNOUT MALACHYT! |
|
|
http://www.ceskatelevize.cz/ivysilani/10488445364-bohosluzba-za-sdelovaci-prostredky/31329838009/
Poslední záchvěvy iluzí, neboť ti, z nichž nehovoří duch svatý sám, ti budou nakonec zesměšněni. Jsou jako oheň bez žáru. A duch hovoří ze srdcí , která jsou k němu skloněna. Každé jedno, trpící, hledající, soucitné... „Modleme se za ty, kteří připravují dětské pořady...“ |
|
|
Vypadá to jako vlasy padající přes oči, nejde je však odhrnout, ale pak se to mění v kruhy. Vytržen, spatřuji náhle na ulici malého štírka, ovšem jakmile se k němu chci přiblížit, jen pohnu obočím, zalézá tento škvírou kanálu do stoky pod ulicí. Pokleknu vám a dívám se jedním okem pod ulici. Jest tam kupodivu pokoj, který je zcela prapodivně vybaven. V rohu je starý ohlazelý medvěd, dětská hračka. Je podložený komínem z knih. Medvěd má na sobě brýle a na nich jsou přidělány balónky. Slabý vánek je odklání do strany. Jinak je pokoj čistý a útulný, je dokonce vytapetovaný plátěnou tapetou s pruhy. Uprostřed pokoje není stůl, ale ubrus, váza a květiny jsou na zemi. Místo koberce je tam stejná dlažba z kočičích hlav, jako tady u mě na ulici. Jisté je jenom to, že tam něco dýchá, ne, možná jsem to já, protože můj nos je zvědavostí ke kanálu zcela přitištěn. Možná se zvuk uvnitř odráží a pak se opět dere k mým uším. Ve vzdálené části pokoje je vidět jenom tmu, ale slyším cosi jako tekoucí vodu. Ze tmy něco se blíží a již rozeznávám vůz jedoucí po dlažbě a pak v rychlosti projíždí černý kočár pokojem z jedné strany na druhou a tam naráží do opřených madrací. Ten vůz není velký, asi tak pro tříleté dítě. Potom mě něco vytrhlo z pozorování, podivný praskavý zvuk na ulici…Jak jsem se za ním chtěl otočit, uviděl jsem zvláštní věc: Rozhraní mezi tam dole a ulicí je tenké jako cigaretový papír. Žádné patro. Pak vidím, že praskavý zvuk vydával zlatohlávek, který si nohama čistil krovky. Náhodou s sebou mám dalekohled, a tak jsem ho otočil a jal jsem se ho pozorovat. Jeho chlupy jeví se jako biče, jeho oči jsou temné kameny, vykulené a výhružné, je vidět, jak dýchá a v ústech má dýmku. A najednou se nad ním objevuje obláček, bublina z komixu a tam je napsáno: „ CO ČUMÍŠ!?“
|
|
|
Tak já Vám tedy povím, kde je problém. Nikde. Jsou lidé, kteří mají problém, ale tento problém si zvolili asi jako člověk, který si koupil za zlatku procházku strašidelným hradem. Jakmile vkročil, již musí projít atrakci celou. Možná na chvíli uvěří strachu a zapomene, že je to jen hra. Jsou taky jiní lidé, lidé kteří procházejí zámkem, jako šlechticové. A moje představivost nezná mezí. Já například dokonce jezdívám na koni. Na rameni sedívá mi Fénix. A jeho popel je moje odhořelá cigareta. Padá pod kopyta a mění se v oves. Ještě krok a již zlátne. A z úst vyndám si nové vejce. Pták obkrouží nebeskou klenbu a je-li unaven, sedá mi na rameno. Je-li pravda, že smrť neexistuje, pak není se čeho obávat, je jen třeba se připravit a vzpomenout si. Ale já už teď ani nevím, co jsem Vám to chtěl říct. Že je čas snést nové vejce?
|
|
|
Někdy bývá v těle dusno jako v podkroví parného létaPrach a peří ptáků ulpívá v pavučináchV rozích duše hnízda hmyzu a papírové domy vosNa zašlých prknech stropu courá přítomnostTa prkna vrzají do zvuku letu muchI v tom vražedném horku neutuchá ruchSnad jen ve škvíře kde chcípla myšTam kam nedosáhnou kužely světel z vikýřůZde ve Tmně leží tichá vysušená mumieTam opravdový klid, ráj netupířů
|
|
|
Nevím, zda jsi skutečná, Něžná. Dostal jsem Tě jako ramínka, nůžtičky, nebo život. Někdy Tě nevidím, pravda, mám zavřená okna. Ale ráno nacházím umyté nádobí a voňavé prádlo. Bez Tebe neslyším klid, jenom rachot. Ač to nevidíš v mém srdci je vyryto Ona. A jsi to Ty kdo mi to tam ryl. Platinovým nožem víl. Abych na tebe uvěřil ...že jsi moje Mona.
|
|
|
Uvnitř muže některého žena je vložena Nebýt vnitřku zamženého, mohla být by spatřena Je tato tajemná a z očí nekonečnost sálá jí, zahalená rouchem tkání a vnitřností Dovnitř se vklání a stále padá a její cesta je hlemýžď, ulita obrysu jejího těla „Tys můj pastýř“, volá zvuk jejího pádu Slyšíš-li, hýčkej svou najádu Jistě i Vintíř ji měl, i svatý Jan Křtitel, A majetku se vzdal, jen aby lépě-ji slyšel.
|
|
|
Vedle v pokoji sladce vrzá Dřevěný kůň od mého postroje Ten křupavý zvuk kreslí Jako vrzání lesa ve větru Jako ladění starých houslí Jako elektřina v svetru
Ohlávka pod stolem pohozelá Nedává mému já pokoje Ještě pár vteřin a skočím po ní Opasky připevním podél skrání Pokud však toto neučiním Byl by tu ještě plán náhradní
Z kredence vytáhnu starou valchu S dřevěným rámem a plechovým zvukem Budu se vtírat koňovu uchu Jsa kloboukem, přilákám ho sem
On pak pod mnou bude houpat Ztemnělým starodávným světem A teplo po mně bude sahat Z tepen jež vedou mu podél stehen
Zvláštní to stav bytí Okamžik než se utrhnem Ztišelá zahrada, po soumraku, žití Čas mezi kloboukem a koněm
|
|
|
Obelstili, nás, milá Frído To co nás pálí není naše libido. Je to jen tištěný program Ne skutečný zub, ale amalgam Děrný štítek našich snů Slepá snůška vlivů Jestliže říkaji hatuli bataxilon Je to jen slovní bajoneton A jejich sladkosloví Pouze v našich vodách loví Zpozorme až zase poplavou Ať oni, ne my jsme potravou
|
|
|
O půlnoci vstávám a hraji na harmoniku O půlnoci vstávám a vzrušeně přecházím po pokoji O půlnoci vycházím ven procházet se městem
Podivná předtucha nedává mi spát Že já jsem to co dává i to co přijímá Že já jsem to co se dotýká i to co cítí
|
|
|
Jel jsem z okresního města do Prahy vozem a nebyl jsem zcela vytížen. I rozhodl jsem se, že chvíli počkám s odjezdem a pak se půjdu zeptat na autobusové nádraží, kde se každý den tvoří velká fronta, zda někdo nechce svézt. Nemám totiž rád, když se plýtvá. A nebaví mě jezdit sám. Sám jsem jezdil autobusem a fronty a mačkání mě nebavívalo. Čtvrt hodiny před odjezdem autobusu jsem zastavil vedle fronty, stáhnul jsem okénko a zeptal jsem se jí: „Nechcete někdo vzít do Prahy?“ V odpověď zaznělo mlčení. Ovčané se dívali do země a pár jedinců se nevěřícně po sobě podívalo. Situace mě značně pobavila, a tak jsem zkusil svůj požadavek opakovat a doplnit ho o několik detailů, že jedu přímo na Smíchov a že za cestu nic nechci, leda dobrovolný příspěvek. Autobus totiž jede delší dobu a končí ve stanici Zlýčin, odkud se teprve většina metrem dopravuje do centrumu. Reakce fronty byla podobná a já už chtěl vyrazit odmítnut, ale po delším váhání, kdy jsem si vychutnával podivné výrazy v obličejích frontmanů, nejistě z řady vystoupili dva mladíci. 1.:“„Tak já bych teda jel.“ 2.:„…tak…já teda…taky.“ V autě byly sice ještě dvě místa, ale pro pohodlí mých hostí jsem se už dál neangažoval. Mladíkům jsem sdělil, že pokud budou chtít, můžou mi přispět na benzín, ale nemusejí. Oba se dobrovolně nabídli, že mi dají padesát Kč, s čímž jsem byl velmi spokojen a oni ještě by ušetřili. A vyrazili jsme. Cesta uběhla celkem rychle. 1. si se mnou povídal (elektrikář). 2. Vzadu rezolutně mlčel (sportovec - student). Pak přišla Praha. A už jsem byl na Smíchově. A stál jsem na červenou kousek od metra. Oba tedy rychle vyskočili a měli to utrpení za sebou. Na padesátikorunu zapomněli taktéž oba. Ale poděkovali, to jsem byl rád, něco to pro ně možná tedy znamenalo. Ale přežili, aniž bych je znásilnil, okradl, nebo jinak poškodil. A já musím říci, že jsem se celou tou situací velmi bavil. Navíc od té doby vím, kam zmizeli stopaři. Bojí se a stojí ve frontách. A většina z nich jistě kouká večer na skutečné a zaručené zprávy v televizi, nebo čtou z internetu, kolik se právě dnes stalo neštěstí po světě.
|
|
|
Chodím a drtím čaj Aby snad se nezbořily ty nory v blátě Ještě jeden mocný nádech a už nekráčím Ještě jeden a spím Ale ten čaj nerozsypat!
Včely se svým medem pečují o má unavená lýtka A je tu vlak osedlaný smějící se cháskou, směsicí zvířat a snad i lidí Ty podivné tváře, ta chamraď, držící staré číše z tlustého nazelenalého skla plné zlata a krve A ceremoniář už udeřil holí, a vlak se zasavil Jen již tiše funí slova: „Jen okamžik a budeš se bavit, uvidíššš-š-š.“ A kdosi žoviálně padl mi na rameno: „Vyzvedni číši v jídelním voze. Pojedeš s námi!“
Téměř na dosah mé ruky, jen mít trochu sil, pohnout nejen konečky prstů Železniční pražce, slévající se ve zdánlivé nekonečno, jako molo při odlivu Někde v rovinách, kde tráva a květy sotva stačí vyrůst, než je zahubí tlení po dobu dalších tisíce let.
|
|
|
Koupil jsem si vejce nosnic v klecích a ptal jsem se. Jaký užitek má člověk ze všeho svého pachtění, z toho, jak se pod sluncem pachtí?
Mám rád Ameriku. Nabídla světu systém, který zhodnocuje dvě velmi cenné kvality: svobodu a odvahu! Ještě v pátek se nad akciovými trhy všude ve světě zatahovala černá mračna a akcie rekordně padaly. Navíc amerika ukázala, že tento systém funguje. Na svědění, pálení, či dokonce mokvání se totiž tak lehce zapomenout nedá. Proč existují nemoci, degenerace a smrt? Amerika ukázala, že tento systém funguje! Dlouhých čtrnáct let jej desítky zemí světa stavěly pod švýcarskou Ženevou. V krabici bez víka, kterou zdobí bílý satén, leží mrtvý pes, ale příště to může být vaše kočka nebo křeček. Pozůstalých není mnoho, jen nejbližší členové rodiny. Typické pro ostrov je neuvěřitelné množství divokých koček.
Pozn.: Sestaveno z vět knih, novin a časo-pisů. |
|
|
Letěl jsem nad zemí Slunce se sklánělo za horizont V tom nad hlavou mi přeletěl pták A mojí hlavu zaplavil jeho stín
Vítr tam venku chvěje se v korunách Země se potí v trávě Jako zvíře Poznám to, cítím její pach
|
|
|
Létá to v pravidelných intervalech… Co si představit? Slyší cizí smích. Koho jiného, že. Co napsat? Pro pocit z rozbalování. Tak tenká nit. Jakoby něčím předen. Tak tichý smích, tak tichý. Musel zastavit dech, aby ho rozeznal od provozních zvuků. |
|
|
Naučil se mluvit pravou rukou, Aby se skrz levou mohl dívat do slunce. Naučil se: Co není v paměti, Nikdy neexistovalo.
Vědět, že nic nemůže připomenout opravdu zapomenuté… Za ty tisíce let je v moři tolik vína. …a nikdo se z něho nenapije. Už pro to, že moře je slané.
Vezu se jako bonbón na podlaze vagónu uprostřed vlaku.
|
|
|
„Mistře povězte…“
„Slyšel jsem velké sjezdy na bezpražcových basách, viděl jsem hejna opilých hudebníků, jen tak pobíhajících městem. Za ůčasti holubů jsem prohlížel listy, spodní strany listů, městských trávníků: Zdalipak tam někdo nenechal vzkaz? Možná písmem neviditelným… Ale stále to nebylo bláznovství. V obrovských lánech kukuřičných polí jsem se pokoušel ztrácet. Ztratit tak hlavu! Najít tak něco, co pomůže.“
„…a našel jste?“
„Našel jsem, našel. Klan prastarých jeskynních lidí s kopýtky. Důvěřují mi, ačkoliv se dorozumíváme jen zvláštními značkami, psanými v blátě. Jediné, co je na nich lidského, jsou bleděmodré oči, jakoby se k nim téměř nehodí. Dokáží hodiny stát a koukat se na mně, s toužebným úsměvem - téměř skrytým pod ochlupením. I ženy jsou ochlupeny. Chtějí vypadat jako lidé, ale nemohou, a… to vědí, jsou totiž Zapuzení. A já nemám čas tam chodit! Hledám bláznovství!“ |
|
|
Opilá pěvkyně na balkónu divadelního klubu kapesníkem v tučné ruce mává na neexistující diváky. Jakoby to všecko svědčilo v neprospěch umění?! Už nezpívá árie, jenom se přiblble pohybuje a čumí. Přestala zpívat, jako přestane dítě se ptát. A jako přestane vůbec všecko.
|
|
|
Viděl jsem zajíce tam odtud utíkat. Slyšel jsem starou Rottovou naříkat. Slunce zapadalo. A ti mladíci na mostě s rukama roztaženýma, jako ukřižovaní, radovali se zjara.
Bylo ještě bleděmodré nebe a do zpěvu ptáků kdesi hučel splav. A já si musel zas a znova opakovat tato slova:
NIKDY NEDOJDEŠ KLIDU A MÍRU BEZ UTRPENÍ. |
|
|
Součástky SMD (Součástky pro Povrchovou Montáž)
Jak se vede? Co nemá kontury, nespočítáš. Na rozdíl od běžného člověka, který vidí hromadu, oni vidí opravdu jednotlivé sirky.
Možná, že při tom zahlédneme krátké zčervenání vlákna žárovky.
|
|
|
Bylo slyšet zařinčení vlaku. Na chvíli se prostor osvětlil. A pak zase jejich smích! Mastné brady. Drahé šaty. Nože. Odlesky. Chlípný humor. A potom se na mě vrhly, jen tak mezi žraním a pitím. Naříkaly. Klely. Mastné brady a semeno. |
|
|
V minulém století se mnozí vědci zabývali krystalografií a přitom objevili zajímavé vlastnosti polovodičů. Kromě jiného zjistili, že jejich chování lze ovlivňovat změnou teploty a změnou osvětlení… Není pochyb o tom, že se to vše nestalo náhodou. Pro objasnění našeho projektu máme k dispozici dvanáctistránkovou informační brožuru, kterou jsme připraveni Vám v případě Vašeho zájmu obratem poslat! Jen jemně, kamaráde, nazuj své péřové boty od samého Inky. Baltazar Mejrynk píše: ať nepotrháš tkanivo z bavlněných nitek. the newerending pressure (pleasure) is that you are. but close your ass, as a maupassant from assan walley, so green in foggy autumn, autumn leaves...so slowly and so emotively.
|
|
|
Vyhazovali tyto lidi živé z letadel, aby se roztříštili o hladinu oceánu. Taky už nám došli myšáci. Jsme tu teprve hodinu, ale ještě nevíme, co tu budeme dělat.
Zpátky a zase tam.
Když si dnes kupujete želvu. V prodejně s domácími mazlíčky, vezmi paragon. Cizinci chodí Prahou a potkávají. Možná pro tu naději, kterou v sobě ukrývají. S kapsami plnými kameny, do řeky vstupovat. Dávné časy počítačů typu Atari. Povídání o oblíbených postavách světa.
Tehdy mám chuť malovat po zdech; Jako nějaký Baron nebo lovec. Sem tam nějakou větu. Naložený kávou. Proč není každý člověk dvouplošníkem? Milovat.
Kolik by se muselo vejít na tento tank kamenů, aby neuvezl?
„Kdybychom se strojem času vrátili zpět. Všechny tyto knihy,“ a bylo jich tisíce za jeho zády, „by zmizely za jediný den.“
Pozn.: tato báseň byla vytvořena z vět z novin a časopisů |
|
|
Dnes poprvé cítil jsem se ve svém městě cizincem. Známé tváře mi nic neříkají. A když jdou kolem, stojím opřený o strom v odlehlém koutě náměstí. Dnes poprvé cítil jsem se ve svém městě tak sám. Srdce sevřené, lidé utíkají kolem, zápach spáleného benzínu pálí v nose. Mému stromu se chvěje listí. Poslední krok před neznámem.
|
|
|
Nastěhovali jsme se do starého bytu na Smíchově, jehož srdcem je starý kotel se jménem Dakon. Je to náš Dakon, který má dvě větve a žebra radiátorů. Má taky topeniště, popelák a rouru od komína, má taky tachometr.
Takový kotel je v každé době výhodou, protože ačkoliv je vybaven pomocným čerpadlem, je toto, v případě poruchy, odstaveno a teplo se může šířit samospádem. Je to dokonale svobodné médium. My živíme jeho a on nám dává oheň. Hrajeme si spolu a milujeme ho, protože oheň je také v každém z nás!
Když nemáme peníze, můžeme topit bedýnkami od ovoce, nejsou li bedýnky, vybíráme popelnice s kartonem, jdeme li se projít, přinášíme vyhozené dřevo od popelnic, z parku. Vánoční sezóna je žní vánočních stromků. Kolik toho lidé dnes vyhodí. Tolik odpadu – potravy.
A přijde-li nás dnes někdo navštívit, dostane kávu, čaj či jídlo, protože HOST DO DOMU, BŮH DO DOMU. Nebydlíme sami, abychom přežili v tomto bytě a uplatili nehorázný nájem, potřebujeme spolubydlící. Co se jich za ty roky vystřídalo.
Co ovšem je zajímavé, že kdo neřezal, rád neúsporně topí, kdo nenosil dřevo, ten rád se nadmíru hřeje. A přijde li k nám návštěva, často říkává: „To je ale krásný kotel! Vy topíte dřevem!?“
A já se často usmívám pod vous, neb vím, jak málo již šťastní a mladí umějí používat oheň. Stačilo by pár dnů a již by byl kotel zasypán popelem a nadávkami, a on by za trest kouřil a dýmil. Vše potřebuje pozornost, čas a píli. Málokdo je dnes tak svobodný, aby si alespoň zatopil upřímně a přímo. Málokdo vidí práci a lásku. Málokdo má čas na prostý život, a přitom každý po něm touží, touží nezraňovat, být v souladu s vesmírem, ale často jsou to pouze slova.
Kotel by nakonec byl odnesen do šrotu a na jeho místo nastoupil by plyn či elektřina, a tu bychom vozili z daleka a vesele bychom se usmívali, jak jsme nad tím vyzráli, a parky by se paradoxně postupně zmenšovaly, neb lidí by bylo více a odpadu by přibývalo, ten bychom si ovšem zaplatili odvézt (poté, co již jsme ho zaplatili přivézt a vyrobit a koupit), aby nám z něj vyrobili elektřinu. A pak bychom museli být ke svém domu připoutáni tak jako nájmem, tak jako k telefonu, k pronájmu svého těla. Paušály našich životů sají nám snad přímo z morku. Stali bychom se otroky svého nerozumu.
A mezitím naše hovna si vesele odplouvají na cizí zahrádku, i voda, i moč. A my slábneme, rychle slábneme.
|
|
|
Zakládám prozatím veřejnou debatu nad mnou v budoucnu založenou a v konečné fázi dobrovolně zrušenou Stranou dobrovolného občanství.
toto je velmi hrubá skica, ale směr je nastíněn |
|
|
Procházel jsem přes křižovatku a tuše něco zajímavého, rozhlédl jsem se kol. Něco bylo divného. Žádná tramvaj nestála u refýže a déšť byl spíš padající mlha. Všechny tramvaje jako by teprve právě vjížděly do zastávek. Bylo zvláštní ticho a já koutkem oka spatřil blikající majáky, modré. Pak jsem si naplno uvědomil, že jindy tak neklidný dav, neuspořádaný a na první pohled chaotický, byl jiný. V dáli, tam u majáků, ležela postava na černém podnose. Kolem ní klečel malý dav lekařů, uniformovaných záchranářů, policistů a snad i pojišťováků, agentů, likvidátorů, zaopatřovatelů, naháněčů. Něco štelovali. Byl to mžik, zdálo se, že toho člověka dostihl infarkt, neboť nikde nestála vyplašená auta. Možná umíral, možná se probouzel. Třeba to bylo všechno jinak. Ale já jsem smrt cítil, cítil jsem ji, jak tam poletuje, ostatně ona vždycky poletuje kolem, ale tady byla nízko, velmi nízko. Co však skutečně zaujalo moji pozornost, byl dav, jindy tak veselých, komunikativních, perspektivních, asertivních a rozhodných, sebejistých, některých i přísných a uvědomělých lidí, lidí s jasnými názory a postoji, lidí mocných, nebo alespoň úspěšných, lidí se zásluhami o vlastní štěstí, lidí, kteří si, jak říkají, vybojovali své postavení. Všichni tito lidé se dívali jedním směrem, a nevyhlíželi netrpělivě tramvaj, neboť tramvaje teprve přijížděly. A měli kamenné tváře bez výrazu, bledé v tomto nečase. Viděl jsem je všechny, neb šel jsem od neštěstí proti nim, a zatímco já jsem se čím dál víc usmíval tou náhlou změnou v jejich světech, oni mlčeli, oči opřené do blikajících světel. Pomodlil jsem se za toho člověka, a nade mnou byl anděl, ten nakreslený a za ramenem ten skutečný. Měl jsem najednou veselou náladu, smířlivou, stále se rozjasňovala má tvář. Ale když mě sežral eskalátor, již jsem se smál na celé kolo, a já viděl ty, kteří teprve přijížděli, divili se mému smíchu. Hledali v mých očích důvod, aby věděli, jak se mají zachovat, jestli neporušují nějaký úzus. Dívali se jeden na druhého, zkoumavě s otázkou v očích. A já se stále smál a ujížděl jsem dolů, zatímco oni stoupali nahoru, aby tam venku potkali sami sebe. A to byl jen jeden jediný člověk sražený na Andělu.
|
|
|
Poznáme dobrého člověka podle přímého pohledu, jasné mluvy, nebo klidného vystupování? Je takový člověk vždy vhodně oblečen, podle nejnovější módy? Mívá čisté ruce a pečlivě opracované nehty? Vystupuje s rozhodností a s vážnou tváří? Jeho jazyk je vytříbený, nikdy nemluví sprostě? Ale rozhodně vždy vřele konverzuje, odpovídá na všechny otázky, je slušný a komunikativní? Je mu vždy fajn? Vždy pouští sednout dámu a starší osazenstvo strojů? Může být dobrý člověk zcela opačného pohlaví? Může se snad poznat podle záplatovaných čistých, nebo naopak omšelých a zcela použitých šatů? Je takový člověk spíš vysoký nebo nízký? Má vždy připravenou nějakou výhodnou nabídku, kterou je ochoten kdykoliv podepsat? Ale snad určitě není nízkého postavení, má vlastní byt, ne-li, pak bydlí v rezidenční čtvrti a má soukromý automobil a jen tak pro jistotu, pro dobro ostatních lidí, mívá hlídán dům kamerami? Také jen tak, abychom nepřišli o tak dobrého člověka, chodí s ochrankou? Jeho názory jsou vždy čerstvé a svobodné, jinak by nevyvolával tolik nevole? A samozřejmě vše co dělá, vše co říká, že dělá, dělá pro dobro druhých? Pro dobro druhých nedá almužnu? Máme tu čest potkat dobrého člověka, který navštěvuje pouze vybranou společnost lidí stejného zrna? Třídí dobrý člověk odpad a věnuje se nejnovějším úzům, nezapomínaje odsuzovat starou školu? Dobrý člověk vždy se nechává vidět, když daruje almužnu, pokud se rovnou nevzdá majetku ve prospěch institucí? Dobrý člověk nutně žije v celibátu, nebo alespoň požívá všech možných sexuálních praktik moderního věku, jako je nevinná záliba ve zrůdách či hentai? Dobrý člověk je vždy klidný, nikdy se nehádá, nebo právě naopak? Vyskytuje se dobrý člověk jen tak na ulici? Je hravý takový dobrý člověk – hraje paintball, chodí střílet, rybaří či nimrodí alespoň? Jistě má ale doma v bytě nějaká divoká zvířata, alespoň psy nebo kočky. Dítěti poskytne nejvyšší vzdělání, zaplní jeho čas kroužky a skutečně pečlivě vybere vhodnou chůvu? Stran odpočinku: dobrý člověk umí odpočívat, a proto se pravidelně vydává do exotických zemí vypustit – jednak pozná nové mravy a hlavně může přivézt nové zprávy přátelům? Je to ryzí dobrodruh, potápí se, chodí na stěnu i na bouldry v exteriéru? Nebo je naopak konzervativní, jezdí na letní byt a žije zdravě? Kupuje si dobrý člověk hodně zeleniny, italských a francouzských potravin podle nejnovějších kuchařských celebrit? Je ovšem jisté, že dobrý člověk musí znát spoustu zajímavých lidí! Má dobrý člověk strach? A má vůbec rodinu? Má přátele? Krmí snad ptáky? A přesto, dobrého člověka není těžké poznat. Prostě je dobrý. |
|
|
I byl jeden honák, když tento, sedě jednoho dne u ohně, četl neuměle do ticha, při plápolajícím světle, z listu odhozených novin, které k němu zavál vítr, z rubriky Věda a výzkum. Tento člověk tak se tehdy rozechvěl nad lidskou vůlí a pílí, že nemohl až spát. Celý týden přemýšlel, jak by i on mohl přispět k lidskému poznání. Jeho vzdělání nebylo valné a přehled též. Všehovšudy uměl číst - psaní mu nešlo, čítat kusy dobytka, násobit je cenou, několikrát byl v hlavním městě okrsku a viděl párkrát zdálky vlak.
Přemýšlel celý týden, když přišel uprostřed jedné studené noci na touhu objevit kožená kamna. Tato by lidstvu dávala příjemné přenosné teplo. Protože každý touží po teple. Od té doby se stal posedlým a všechno své úsilí vkládal do hledání. Všechno co vydělal tvrdou prací, dával si stranou. Protože k hledání potřeboval být usazen, koupil statek a stal se tedy sedlákem. Celý dům byl podřízen jedinému účelu. Po stěnách vysely kravské, ovčí i vzácnější druhy kůží. V dílně jakési železné pružiny a ventilátory s klikou. Ovšem jeho obzory, stran vědecké erudice byly úzké. Ač to věděl, jeho úsilí a vůle byla bezmezná a prostá. Času měl málo, neb práce byla tvrdá a on již nebyl mlád. Leč naučil se psát, a všechny své poznatky spisoval do tlustých sešitů. Vyrobil pracně několik prototypů, ovšem shořely všechny.
Dvacet let pátral, až sklátily ho šrámy z těžkého života v mládí. Měl však syna, který od útlého věku vyrůstal v tvůrčí a tajuplné atmosféře hledání kožených kamen, a jemu na smrtelné posteli předal i ty nejdůležitější výsledky poznání. V minutách posledních kladl synovi na srdce, že musí pokračovat v jeho odkazu.
Syn byl vyučen ševcem a zřídil dílnu v nedalekém městečku. Nepil a byl skromný a veškerý volný čas vkládal svědomitě do otcova úsilí. Dům byl plný kůží ale i kabelů a řemenů, za drahé peníze si pořídil i žárovku. Leč čtyřicet let nestačilo, aby hledání a zkoušení vydalo jedlé plody. Několik výrobků nebylo funkčních, jiné spotřebovaly tolik energie, a hlavně zabíraly tolik místa, že nebyly pro běžné použití. Nejlepší výrobky shořely. I tento silný muž časem schřadl, a tak na smrtelné posteli předal dílo svého otce a svou knihovnu nejmladšímu synovi.
Již šedesát let tento rod pracoval na hledání největšího vynálezu dějin, kožených kamen. Třetí generace měla být zlatá, měla shrnout veškeré poznání a vývoj kamen dokončit.
Přestěhoval se do hlavního města regionu, navštěvoval knihovny, a každý den, když přišel z továrny na auta, dalších několik hodin tvrdě pracoval – budoval kožená kamna. Trvalo osmdesát let než skonal. Výsledek se ovšem nedostavil. Pracoval na velmi již složitém přístroji, součástky byli drahé. Vsadil, žel, na jednu kartu. Stroj nedokončil.
Leč tradici neopustil, ačkoliv neměl syna, předal své vědění jediné dceři. V závěti dceři odkázal veškeré vědění ve dvou knihovnách, spoustu materiálu, součástek a koží. Dokonce i nepatrné jmění.
Dcera byla hrdá na otcův odkaz, ale kožená kamna jí nic neříkala. Veškerý majetek prodala, pořídila si služební byt a fotoaparát. Stala se fotografkou. Nechápala účel ani cíl, nedovedla luštit staré popisy ani odborné výkresy. Ráda se bavila a cestovala. Dědictví postupně zmizelo. Dodnes se ovšem v její rodině vypráví o zarputilých mužích rodu. A kožená kamna stále čekají na objevení.
|
|
|
Právě jsem se probudil uprostřed pralesa. Pod posvátným stromem Niguda. Jeho zlatavé plody dozrávají jednou za sto let a strom dál žije tak dlouho, dokud jeho dřevo nezetleje a nevyraší z něj nový jedinec pod ochranou dřeva starého. Na jeho místě vyrůstá nejčastěji pouze jeden jediný strom, ve vyjímečných případech až tři (takový ale vždy srůstají v jeden a ten je obzvláště uctíván, a nikdy není objektem pro získání plodů). Na jednom místě rostou stále noví a přitom stejní jedinci tisíce let. Jediný, kdo může strom rozšířit na jiné místo je člověk. A také mystická zvířata s kouzelnou mocí jako je jelen Agutape, podobný jednorožci, který se k nim dostává pomocí svého rohu (kopýtkem plod rozdrtí a následně se v něm vyválí, aby jeho silně nasládlou vůní přilákal samičku, která se může nacházet až ve vzdálenosti tisíce mil) a opice Dju-mage, které jsou, podle legend pralesanů, snad na zemi nepůvodní.
Pokud chce člověk semena získat, musí vystihnout ten správný okamžik, kdy je vidět na jindy tak hladké borce stromu náznak praskání a mírná změna barvy, někdy také otvory maravenců Agutape. Tehdy náčelník kmene, šaman a jeho učedník a nejzkušenější válečníci pomocí seker do stromu vysekají otvor. Tomuto úkonu předcházejí mnohadenní rituální očisty, odloučení od kmene, půst a dlouhotrvající tanec. Uvnitř kmene, u samotné dřeně, nalézají vouko niguda. Mají zlatavou barvu a jsou vejčitého tvaru - vypadají asi jako jádra avokád. Tato vejce se po zdlouhavé práci – strom Niguda je v období zralosti až 180 centimetrů široký, což za použití primitivních nástrojů vyžaduje skutečnou vytrvalost – ze stromu vyjmou, nikdy ne všechna, pouze několik zdravých a zralých kusů. Za naprostého ticha a klidu jsou v listech stromu naplněných pilinami, které vznikly při dobývání semen, odneseny do speciálně zbudované vesnice, kde je jedno vejce vybráno a spolu s pilinami a listy je toto zasazeno do ochranné chýše, kde bude několik let klíčit za neustálého střežení válečníky kmene, kteří si tímto zároveň splňují svoje osobní mystické a očišťovací úkoly.
Ostatní vejce a prášek z nich slouží jako přísada do kouzelných opojných nápojů pralesanů, při předpovídání minulosti (čili její budoucnosti - tak jak ji chápeme my – oni totiž věří, že čas běží opačným směrem) a při hledání otázek důležitých pro život ve vesnici.
Strom Niguda a jeho rozmnožování je fyzická alegorie vzniku těch jednotlivých kmenů pralesanů, kteří ji uctívají a v ni věří. Jako taková je harmonicky integrována do jejich světa pomocí mýtů a legend, pověr, pohádek – pomocí reality.
Toto, pro nás, tajemství, známé jen z vyprávění (jak vypadá strom Niguda a jeho semena, zda je skutečný), se dosud nepodařilo odhalit žádnému antropologovi zkoumajícím pralesany; ani tomu, který se snaží zachovat odstup od zkoumaného objektu, ani tomu, který se snaží s objektem splynout. Podařilo se to jenom těm, kteří se objektem stali a tím již nemohli nic prozradit, neb tajemství je neprokazatelné a nepřenositelné. Je nepochopitelné pro jinou mysl, mysl v "jiném stavu vnímání", a proto nemůže dojít ani k fyzickému ověření této skutečnosti.
Usínám, neb jsem unaven. A první co cítím, jsou moje zdřevěnělé nohy. A pak si uvědomuji, že stojím ve frontě k pokladně. Cítím, že jsem jiný než ostatní souputníci čekající na placení, a rád bych jim to řekl, nebo jinak dokázal, ale nemohu si vzpomenout na detaily a nemohu z matných vzpomínek ani vyvozovat žádné závěry. Jsem jak opilý muž, který není ve střehu. Jen ta avokáda, která mám v koši, mi dávají pocit kontinuity a klidu. A květák a kapradí ve výloze květinářství.
Venku pak vidím tramvaj a v ještě polopřítomném vědomí ji vidím jako buňku, která veze mitochondrie lidí, takový malý soubor entit s očky a brvičkami. Je to jako kmen bytostí s určitou mírou společného vědomí, jako dva kmeny spojené ojí v takový tandem. Jede-li tato buňka po kolejích času, komunikuje cyklicky se svým okolím, zastavuje a rozjíždí se. Pak rozeznávám žluté obličeje, bledé dlouhým nedostatkem slunce, s očima neklidně těkajícíma v rytmu kyvadla jejich svalů ve snaze zachytit stojící realitu. |
|
|
Stále se divím proč na Petříně
Může téct pramen
Jen tak volně
Že s ním není dávno amen!
Že ho nedají nějakýmu taliánovi
Aby z ní trhák
Udělal marketingový
Nějakej čůrák
Aby ji začal plnit do petlahví
Místo aby mohly ženy chodit pro vodu s konví
A myslel jak nad tím vyzrál
Když se na všecky lidi vysral |
|
|
Netoužim zkoumat si prdelí
Vzájemně říkat si co uvnitř dlí
♦
Tuhle jsem tak meditoval
Až jsem třetí okno získal
Otevřel jsem šestou čakru
Měl jsem jí jak z praku
Ksakru
♥
Nezajímají mě vaše problémy
Kdo s kým kdo komu a kdo kam
Otravují mě vaše parfémy
To co nosíte jen z popelnic oblíkám
Nesleduji vaší módu
Pracuji holt v jiném módu
♣ Ze stejných kelímků pijeme stejný pivo
Stejným nožem proříznou nám hrdlo
Ze břehu tisíc udic lačných
Na háčku ze tvých druhů lančmít
Já myslel že ve střevech sídlí tasemnice
A on zatím celý systém obří hlístice
Marně tedy šťouráš ve stolici klackem
On tě zatím člověk v saku škrtí páskem
Je jedno kudy upsal si se dluhu
Od tý chvíle postrojen jsi k pluhu
Možná už ve chvíli kdy tě otec plodil
Přičetli ti k dobru podíl
Ať už tomu rozumíš či ne
Tvoje číslo i tvé výpalné jsou dědičné
A přesto já od chvíle co jsem vypad na zemi
V srdci jsem měl napsáno člověk se rodí svobodný
Necítím se tedy jako ryba ve vodě
Nutí li mě uniformě chodit přioděn
♦
Svými palci půlím broskví
Stále znova uvnitř pecka se skví |
|
|
Milí ideáti, neboli nápadníci, mezi námi Včera jsem chtěl ušetřiť Ale místo toho mě bolí řiť Jak jsem si vytíral anus bankovkami
je to hrozná, věru, věc Cítím se jak ňaňuňec
(věnováno všem nezaměstnaným a nepřizpůsobivým)
|
|
|
Byl svátek svatého Martina a já se doslechl, že na náměstí Jiřího z Poděbrad se bude konat tradiční farmářský (!) trh. V Praze jsem byl sám a tehdy padla na mě podzimní touha procházeti se nepoznán ulicemi. Na trhu se měla podávat svatomartinská husička s knedlíkem a zelím a k pití měla být krom jiného hojnost svatomartinského vína z různých koutů země. I, což se nepodívat tam. Ulice byly vlhké a moje kroky zvolna odpočítávaly čas našich životů. Blížil jsem se parkem do cíle a už z dálky mě rozrušoval tlumený hlahol davu, který se s posledním rohem domu naplno projevil. Na volném prostranství se mezi maličkými stánky, zásobovacími vozy a výzdobou hemžily stovky, ba tisíce lidí. Co se z dálky zdálo jako místo, kde je mnoho zábavy, místo, kde se lidé spontánně setkávají, bylo po bližším ohledání malým peklem, pečlivě připraveným, nebo zcela nepřipraveným. Byla to past, ve které probíhal lov lidí na lidi. Při vstupu byl člověk vtažen do proudu pomalého posunu ve směru konzumu (proti směru hodinových ručiček). Nejprve bylo nutné, aby si zákazník zakoupil poukaz, za který mu bylo darováno víno k ochutnání zdarma. Na výběr bylo ke koupi i ze dvou tvarů propagačních sklenek, ke kterým bylo možno za příplatek zakoupit i rozkošný a velmi praktický plastový držáček skla na krk, který vzhledem k rychlosti posuvu byl velkou úsporou energie. (Na druhou stranu tento bylo nutno používat jen při velmi pomalé chůzi, aby se držitel nepocintal, a tak tato utilita jen zhoršovala situaci.) Pokud chtěl člověk ochutnat některý z mnoha druhů vín, musel nejprve vystát velmi pomalu postupující frontu, jejíž konec se v davu jen velmi obtížně rozeznával. Dokončil- li milovník vína tuto křížovou cestu, bylo mu do sklenky po předložení poukazu nalito degustační množství tekutiny z kvašeného vína a výsledek zaznamenán na kartičku. Po vypití pololoku vína byl nucen vyhledat nový konec fronty. (Osobně se domnívám, že se na této oslavě nedalo opít za celý den, protože pomalost čekání značně převyšovala rychlost střízlivění.)
Celé herní pole se točilo kolem obrovského obdélníkového stanu, kde bylo možné za patrnou sumu zakoupit pár knedlíků se zelím a kouskem husího masa, to vše s plastovým táckem a plastovým příborem. Pokud si zájemce urval volné místo k sezení, nebo alespoň klidné místo k stání, mohl se spokojené najíst. Celé toto drama připomínalo muslimské obcházení Kaaby, ovšem spojené s konzumací.
Já jsem neměl sebemenší touhu se v klidu najíst, ani si užívat pokojnou atmosféru trhu jako aktivní účastník. Raději jsem sledoval probíhající hru tohoto lidského hmyzu. Ježto jsem nebyl hnán žádnými touhami a protože jsem nepospíchal, byl jsem , jak soudím, dle mého pozorování, snad jediným návštěvníkem, který si oslavy užíval skutečně. Pravda, nezdržel jsem se dlouho, jen asi tři čtvrtě hodiny, než jsem obešel celý asi dvěstěmetrový kruh a vstřebal, co bylo k vidění. Cestou potkával jsem také stánky s uzeninami a domácím pečivem, možná i s nějakými suvenýry.
Co však ke konci cesty upoutalo moji pozornost byl podivný plastový objekt se dvěma nosům podobnými výstupky, kolem něhož byla mokrá a blátivá zem. Nikdy jsem nic takového neviděl a tak jsem se na chvíli zastavil a v duchu se sám sebe ptal, co jen to je. V tu chvíli se k tomu přichomýtl nějaký pán ve středním věku se sklenkou v ruce a začal to zvědavě okukovat. Pán měl dlouhé vlnité vlasy a bodrý obličej. Po chvilce váhání začal sklenku nasazovat na jeden z nosů, pak zatlačil. Nic se nestalo. Opět se chvíli zamyslel a poté již jistěji nasadil sklenku na druhý z nosů a znovu zatlačil. V tu chvíli z druhého nosu vystříkl proud vody a zasáhl procházející starší nesympatickou matronu, která klevetila se stejně nesympatickou přítelkyní, jak jsem zaslechl během pozorování onoho pána. Pán si zásahu nevšiml a tak během toho co s uspokojením nasadil sklenku na první nos a zatlačil rukou na druhý nos, neslyšel vzteklé nadávky a neviděl nevraživé pohledy starých rachejtlí.
A tak jsem tehdy pochopil co je to mýtko na sklenky. A protože jsem již byl u konce trhu a já již vše seznal, odešel sem si dát pivo do nedaleké Kaaby. A uvažoval o velikosti a tvaru mýtka, které by smylo veškerý balast města a světa.
|
|
|
V noci policie změní značení zón pro parkování ve všech větších městech. Zítra soudy odešlou složenky k úhradě pokut a poplatků za správní řízení.
V noci, přesně ve dvacet dva dvacet, každý všední den, cítím cvaknutí ve své páteři v oblasti krku. Nahmatal jsem v těch místech podivný výrůstek. Na internetu psali, že je to Sullivanův výběžek.
Kamarád si omylem do nohy zabodl nůž, a protože z něj teklo krve jako z vola, dostal strach, že si poranil šlachy. Zavolal proto ambulanci. Ty s ním sepsali několik papírů, aby bylo všem jasný, že ho prohlédli a řekli, že ho odvezou, ale nevěděli, jak ho dostat ven do přízemí přes všecko to harampádí na pavlači. A tak si vymontoval násadu z koštěte a dobelhal se do sanitky. V nemocnici ho doktor seřval, co že tam leze s takovou malicherností. K doktoru už asi nikdy nepůjde. A sanitka i s personálem je tak také příště celkem zbytečná, protože papír si může napsat sám.
Na
českou republiku se řítí obrovská vlna tsunami. Sdělovací prostředky vysílají s několikadenním
předstihem. Proto je tato informace bez informační hodnoty.
Přední výrobce kalkulaček, výpočetní techniky a inženýrského softvéru odeslal vadnou várku výrobků do strategických konkurenčních zemí. Počítačky s určitou pravděpodobností podhodnocují nebo naopak nadhodnocují výsledky. Program je vymyšlen tak, aby se snížila pravděpodobnost odhalení na nulu. Nepatrné chyby ve výsledcích způsobují hospodářské škody v řádech miliard.
Bezdomovci nepracují a nezaslouží proto soucitu. To, že jejich ruce jsou hrubé, rozpraskané a špinavé nemá výpovědní hodnotu. To, že jejich kolena jsou poškozena od klečení a játra od pokusu zvládnout sociální vyčlenění, také nic neznamená. Že mrznou na ulici a strádají samotou nic neznamená. Nepřispívají nijak občanům tohoto státu a neplní státní kasu. Ba co víc, nevykazují ani žádnou spotřebu.
2013: Je třeba omezit sprostá slova v běžné hovorové mluvě. Nemají kladný vliv na výchovu naší mládeže a kvalitu života svobodných – pracujících občanů! Zvětšují rozkol mezi již tak dost znesvářenými skupinami obyvatel naší země. Je třeba zvýšit bezpečnost lidí a zbavit je příživníků ze slamů. Nesmí docházet ke kontaktu svobodných občanů s lůzou. Zvyšuje se tak jejich nepokoj a jak kvalita práce, tak spotřeba nám klesá.
2014: Ministerstvo vnitra zřídilo nezávislé odborné komise pro kontrolu řeči, samozřejmě je dále nutné, aby do budoucna na tento orgán bylo přímo navázáno ministerstvo školství a směrnice byly plynule a pozvolna implementovány do výukového systému.
2018: Jelikož se v jistých podnicích stále ilegálně, a to v hojné míře, dokonce programově, hovoří sprostě, navrhujeme zpřísnění trestů.
Dnes byla dopadena organizovaná skupina příživníků, která se dlouhodobě nepodílí na demokratických principech svobodného fungování státu. Vedou protistátní řeči a vnáší tak nejistotu do müslí lidí. Premiér toto jednání ostře odmítl, svolal bezpečnostní radu státu, která navrhuje nejvyšší tresty.
Wikileaks: Agent Emoney („Eman“): „Dnes v dopoleních hodinách byl sledovaný J.V. zaznamenán. V řeči mimo jiné uvedl ‚… a odmítám se zadlužit! Bůh krmí každou bytost zdarma. Zaseješ jedno zrno, dostaneš deset. A my? Dáš sto a dostaneš osmdesát. ...‘. Skuteková podstata byla naplněna zejména ve věci příživnictví a domnívám se, že jde i o šíření poplašné zprávy, protože, jak je zřejmé, bůh prostě není. Připuštění jeho existence přináší nové varianty názorů. Materiály odesíláme kompetentním složkám. Jde o těžký případ a doporučujeme proces ponejvíce zkrátit. Doporučujeme, pokud to bude jen trochu možné, přímé zmizení“
Blesk 1.únor: Známý pornoherec Jaroslav Varlata dnes zmizel neznámo kam.
Aha 3.únor: Jaroslav Varlata byl nalezen mrtvý na půdě domu svého přítele. V dopise na rozloučenou uvádí, že se v žádném případě nepodílel na podporování svobody pro všechny a nikdy nebyl pro individualitu jednotlivce, neboť je jasné, že takové anarchistické myšlenky přiživují pouze nevoli lůzy a způsobují neklid svobodných občanů zvětšením jejich názorového portfolia. Šlo mu prý jen o svobodný sex za peníze, v lásku nevěří. Popsal, že odešel ze světa dobrovolně (nešťastné manželství). Jeho ťělo bylo zpopelněno na úkor státu.
Byl vyvinut nový druh hada.
Dnes mi můj malý syn ukázal úžasnou věc. Přišli s kamarádem náhodou na to, že komár, kterého zabili je feromagnetický. Komára zabili u nás v pokoji a přinesli mi to ukázat. Sám jsem to několikrát zkusil dnes u řeky na rybách, ale tam se mi to nepodařilo, komáři na magnet nereagovali. Je to zvláštní. Zkusím upozornit entomologický ústav.
Z ústavu mi poslali odpověď, že se jedná o známy jev, kdy magnet reaguje na zvýšený obsah železa v lidské krvi. To mě dost uklidnilo, jinak už jsem začínal věřit těm hloupostem o nanobotech a odposleších.
Zdá se mi, že toho psa moc krmíš, dnes ráno mu vyhřezla střeva, když neopatrně seskakoval ze schodů. Začal sebou cukat a pak přestal. Zavolal jsem na něj psí pohřební zaopatrovnictví. Bylo mi ho líto a nemohl jsem se na to koukat. To byla snad smrt nebo co.
Líbí se ti moje nové kalhoty s kapucou? Čekal jsem celý rok, abych měl stejnou barvu jako ti co pracují v Koitu již víc jak rok. Nováčků bylo málo. Jsem rád, že mám těď alespoň nějakou jistotu. Co mi to dalo práce a stresu. Dobrovolně jsem pracoval šestnáctky i v neděli. Konečně dostanu přidáno, takže zbude i něco ušetřit. Dokonce jsem dostal výhodnou nabídku na firemní hypotéku na družstevní byt nedaleko průmyslové zóny. Konečně nebudu muset dojíždět do práce. Ovšem budu to teď mít daleko na nákupy. Nákupní zóna je pět kilometrů po dálnici.
|
|
|
Milá poradno,
Dneska jsem se probudil a zjistil jsem, že jsem se pochcal. Včera jsem se totiž strašně opil. Nepamatuji si nic. Nechce se mi přestat pít, ale poslední dobou to končí pravidelně tak, že si druhou půlku pitky nepamatuju. Druhý den se jen divím, dokonce žasnu, jak jsem se dostal domů, že se mi nic nestalo či že mi nikdo nerozbil hubu, nebo že jsem nic neztratil. Když jsem se dnes pomočil, bylo to na posteli, poté se tělo přesunulo na suchou stranu - aniž by mi to dalo vědět - a regenerovalo dál. Je to jeden z těch typických příkladů geniality těla. Tak se ptám, co mám dělat.
Děkuji za odpověď.
Odpověďění
Máš dvě možnosti, buďto se na to chlastání vysrat, nebo pokračovat. Sám jistě tušíš, že "a" by bylo správně, ale problém nastává v případě slabochů nebo snílků.
Slaboch nepřestane, protože se bojí si představit tu nekonečnou svobodu, která by se mu pootevřela, nebo nedovolí svýmu egu si přiznat, že je kokot. Zatímco snílek ten je na tom podobně, akorát se ukájí blahodárnym stavem mysli po požití, kterej neguje lidskou malost a nakrátko ho uvrhá do světa, kterej by tolik chtěl. Kdejakej básník tim trpí.
A aby sis nemyslel, že jsem nějakej chytrej, tak ti řeknu, že včera jsem chcal v hospodě u krbu, pod bar během placení, na dřevěnou podlahu a do krbu. Pamatuju si, že jsem to nedělal ze zlomyslnosti, ale z čiré ztráty zábran a se smíchem. Neni totiž nic surrealističtějšího a, v tom stavu, svobodnějšího (jako zvíře - asi takovej je ten stav); kritické je odpojeno a ty, jenom jako ta němá tvář, bez sebemenší známky studu, chčiješ si na ten širej svět.
Řekl bych, že je to manifestace svobody v nesvobodě (byť by byla subjektivní - jakože asi je!), jenom pro ten pocit ochutnávat uzavřenost, vyčlenění, asocialitu, ze zoufalství. Neustále něco musíme, neustále jsme sledováni, neustále se od nás něco čeká, ale nikdo nedává odpovědi a jednoduchá řešení, svět se dokonce, zdá se, stále zesložiťuje...a toto je onen svobodný výsledek. Manifestace debility našeho sociálního světa, našeho egoismu, pokrytectví, je to vystrčená prdel na diváky...
Ale taky je to slabost a izolace. Negace toho co se tímto manifestuje. Je to divadlo pro diváky a příběh pro člověka. Je to streetart, performance, deviace, závislost, zlost, dobro, odpuštění, porušení tabu, bubu... Záleží, kdo je interpretátorem a pozorovatelem onoho aktu.
Jsem-li jím v tomto případě já, velmi dobře vím, že je to nešťastné řešení pro uklizečku (fyzicky), pro kverulanta (morálně), pro mě (svědomě). Pro Kolemjdoucího je to ovšem manifestace - myslím, pro svatýho to nic není - cítím. A to je všecko, co ti k tomu chci říct. Já žádné otázky nemám, krom těch nejvyšších.
A tak se zdržuji komentářů a soudů sám v sobě, ovšem mohu reagovat. Až tě někde uvidim chcát, věř, že rychle zhodnotím situaci a potom tě buďto kopnu, nebo tě vyvedu, možná to po tobě vytřu, ale spíš tě to necham vytřít, třeba ti něco i řeknu, ale je taky možný, že tě necham, protože vím jak je příjemný to prožít.
A když v tobě poznám anděla, tak se k tobě přidám, nebo tě obejmu, možná se tě na něco zeptám, nebo nevím... jenže vytřít si to musíš stejně sám. Vím, že nemusíš svejma rukama, ale bude tě to stát nějaký peří.
|
|
⇡nahoru⇡ |
