|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 1. 2025 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | |
|
Tupě (poezie, peťan) • Hýkání (poezie, peťan) • Nemluv s plnou pusou (poezie, peťan ) • bez ty je (poezie, peťan ) • Veselka (poezie, peťan ) • - - (poezie, peťan ) • Tak by (poezie, peťan ) • Uhni! A tak bába uhnula. (poezie, peťan ) • První tahy (poezie, peťan ) • Low Light (poezie, peťan ) • neZOB se na mě (poezie, peťan ) • Až vám přijdu na pohřeb (poezie, peťan) • Dneska si všecko prostě moc berem (poezie, peťan) • Louhuju si čas (poezie, peťan) | |
|
Louhuju si v hrníčku čas a ty mi říkáš: Štěstí, že máš práci A já si připadám, Že jsme tu sakra jen pro legraci Srknu si, spálím se, vyhrkneš: neběduj Tolik času činnostem nevěnuj Vždyť vizitkou mojí práce je má práce Kam zmizela ta vyhlášená motivace Rozuměj: pracuj dýl tam, kde platí Je jedno, že bezčasé myšlení tě víc obohatí Vyřeš dřív emaily, úkoly tydle Lokty mi podpírá točivá židle Bosové tahají výsledky práce Jak, když není čas na motivace Bez tváře emaily, přátelé moji Kdo za tou vejplatou opravdu stojí |
|
|
Napiš to plnicím perem, že malé výplaty berem Smích přijde jen s hloupým stěrem Dneska si všecko moc berem
Jiných tlamy mažeme medem Hanbu si protřepem s ledem Peklo je náš sladký eden Tak kopněte už do těch beden!
Když nohy nesou tě opačným směrem neplač, že všecko si dneska moc berem.
Je rozdíl mezi zemí a nebem nebo snad nebem a nebem? Do sklenky whisku s jedem Takový život my vedem
Tahleta písnička pomalu ubývá, i když je čím dál tím delší, a to nám nejeden zazlívá, nás to však nesmírně těší.
Na procházce s mopsem provrtaj tě kvérem mopes na to kouká a sere Dneska si všecko prostě moc berem. |
|
|
Až vám přijdu na pohřeb Mé dny bývalé Plné dostatku a potřeb Vteřiny zhýralé
Až ti přijdu na funus Má slávo budoucí Utrhnu květinu pochovám ji ještě kvetoucí
Až ti budou hrát A ty budeš kráčet ve svém průvodu Nezapomeň na svetr a kabát ne kvůli zimě, ale z hezčího důvodu
Až země vydechne den A ty rozlepíš oči Zjistíš že to je její smích Tvoje cesta končí |
|
|
lámat srdce jako starý rohlíky a házet ho holubům už se slítaj jako supi a zobou jako slípky tyhle střípky
svýho srdce |
|
|
Ve vzdálené hloubce letního rána
Ve tmě nového dne
pod kapkami na listech
třesoucími se skočit dolů
Seděl a poslouchal hudbu
třesoucích se kapek
odpočítávajících, než skočí
čekajících na další kapku a pak
Snad už
Seděl a byl na koni
Seděl a byl v sedle
vzpomínal
Seděl a stál na hoře
S vlasy rozdělenými dechem
S očima plnýma modré hrdosti
Jako král
Drakobij
Dávno už ve vzdálené hloubce
budoucnosti
Hej rup, kapky skočili
Lekl se a film zmizel
Lusk, takhle
Neseděl a stál
S očima plnýma hnědé pokory
S vlasy vyrvanými lety
odešel domů do vřelého objetí kravaty a zašlého saka králů |
|
|
Staví se nové zdi nové koleje Vlak za chvíli vyjíždí a už vyjel Kreslí se nové tváře Kdo mi naleje? Do továrny do termosky spíš kontryhel Ještě nejsem ve válcích Ještě pluju Ještě nejsem ve válce
Miluju |
|
|
Vytas se! A tak si vlezl do pochvy a pak vyskočil. Prober se! A tak mi řekl, co má rád, a pak mi vysvětlil, co to znamená. Zabav se! A tak se schoval a vrátil se až na konci školního roku. Nezpackej to! A tak na to packou ani nešáhl. Seber se! A tak se sehnul a posbíral své kousky rozsypané po podlaze. Zvol! A tak se z něj stal vůl. Vypni se! A tak se hrdě napřímil. Neser mě… zůstal jsem ve tmě. |
|
|
Kdyby čert neměl křídla a uměl černit Kdyby anděl uměl dělit, ano, dělit Kdyby hustá situace pomalu řídla Kdyby tátové nenosili na prsou hvězdice dětí Kdyby štěstí bylo listí a opadávalo Kdyby peníze vymáhal vydří duch Kdyby vydíral sběratel Kdybychom nemluvili stručně v kuličce Kdybychom byli plejtváci a ze zad frkali pořád stejnou repliku Kdybychom netřídili a vyhazovali slova Kdybychom je málokdy chytali Kdyby „on: - “, „ona: - “, „on: - “, „ona: - “ Kdyby se on a ona zapojovali jen na chvíli Kdyby se lidé vylidnili Kdyby bylo zítra moudřejší včera
Bylo by teď |
|
|
Zapadlo světlo za čtverec domu. Je vůbec říkat to komu?
Koupím si dveře, namaluju namodro, prásknu s nimi nadobro.
Koupím si šátek, zavážu oči, prý obraz skončí.
Koupím si cukr, osladím žíly, aspoň na chvíli.
Koupím si batoh s motivem pomněnky, dám do něj myšlenky.
Koupím si boty, roztančím nohy, život bez bot je totiž strohý.
S hudbou v uších, s hudbou v hlavě, cítím se hravě.
Aniž bych věděla, co je to haiku, oblékám krajku.
Aniž bych věděla, co je to podstata, oblékám kaťata. |
|
|
V neviditelném ohni cizího dne, uvnitř neviditelného pokoje kamenného domu, lepena postelí na strop. Ve tmě na slunci neviditelná. S neviditelnými problémy, uprostřed nářku a kokrhání. Ve viditelných problémech jiných. Svatba a shon a nezapomenout se najíst. Každých dvacet tři minut. Žádná veselka. Ani nešikovně ubalená cigareta zapálená neviditelným ohněm, Ani cukr v žilách neviditelného pokoje, Ani vařená šlehačka ani škvařený špek není neviditelný. Brada se poskládala natřikrát a čeká, až jí někdo zabalí. Ani zapálená cigareta neusnadní nádech. |
|
|
Bez cíle. Bez přání Bez přání na přání Bez chuti i nechuti Dole bez Bez vzdechu Bez sebe Beze slov. Stop |
|
|
S balvany v břiše jako vlk kolem Karkulky. Tlačím žaludek o jícen. Chuť mleté papriky s krávou v pivních bublinkách vyletí nahoru do pusy, a pak dám pusu na zpocenou tvář. Plnou pusu trusu, slovního. Jiní. Já? Poplácat vnitřní dítě po zádíčkách, aby si odříhlo, a já taky. Poplácat dítě po zádíčkách, abych si odříhla. A dítě taky. |
|
|
Svět, sto vět. Běduje stará, je zle, kosti o sebe dřou, skřípou jako porcelánovou vidličkou po alobalu. Běduje mladší, je zle, stará naříká a jí život schne. Běduje mladá, je zle, chytla to do krve a svařila ránu. Je pozdě. Každý si mele to svoje maso. Jen Ema ne. Obě dcery jsou Věrka, každá s jiným jménem, každá s jiným plyšovým zvířetem, každá se stejným genem. Věrko, běž se najíst, takové jste pohublé, ouvej. Sto řečí letí kolem stolu, nikdo ANI MUK. |
|
|
Cvrnkám si kuličkou palci u nohy A mám chuť si pořádně pobrečet Neprší Ani papír nekrabatí Obočí nekrabatí Tlačím slzu do kapky Do poslední kapky Ale je rozplynutá v oku, skrz které stále vidím jasně na televizi na palce u nohy skrz skleněnou tabuli, stále jasně na balkón plný odpadků vyhozených těl, slepených potem do tvaru kladkostroje na štiplavém slunci slůnících se lidí všude samé lesklé choboty Apatie Bezhybnost Kulička se zakoulela, až zmizela mé palce zůstaly samy
|
|
⇡nahoru⇡ |
