něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál




Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • Co skrýváš? (Kulturni p_rnograf) • Bohyně. Kálí. (obraz, Veronika) • Z cyklu "Chiméry" (obraz, Veronika) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Po boji (poezie, Dany Bell) • Noční lovci (poezie, Dany Bell) • My (poezie, Dany Bell) • Chápeš? (poezie, Dany Bell) • Opilecký ráno (poezie, Dany Bell) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky)

25.2.2018
Morální dilema

Jdu Vám takhle po kraji útesu

a co nevidím:

pod útesem leží lvice se lvíčaty

mají hlad.

Jenže kolem je široširá poušť

najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou.

Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím:

útes je lemován plotem, který není možné přelézt.


Mohu se však dozajista vrhnout z útesu,

taková výška mě zbaví života

a nakrmí ty ubohé tvory

vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu

a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy - a co nevidím:

v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943.

Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem

a sebe ušetřit!


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera

a co nevidím!

V jedné z nich je injekce Pervitinu.

najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku.

V druhé z nich je vypínač.

Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi.


Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!

Když tu náhle - co nevidím:

lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak.

Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím.

Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji

podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej

jenže co nevidím!


Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě

je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí.


Co tedy podniknout?

Přemítám.

Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu!



23.2.2018
Opilecký ráno

Zamotáváš se do svých slov

tak jako mě hlavu

a doufáš že to příští ráno

nebude tolik bolet.

 

Do hlavy ti stoupá laciný víno

a na krku se houpá amulet

Dárek od kluka  kterýho si nepomatuješ.

Z gramofonu co sis nedávno koupila

Protože je to přece "in"

Hraje Leonard Cohen.

Zpívá něco čemu nerozumíš

asi o lásce

to ale není podstatné.

 

Je kolem tebe tolik tajemství

a přitom jsi čitelná jako noviny

Co si ráno koupím v trafice

abych je pak zanechal v metru.

 

A já vůbec nevím co z toho si mám vybrat.

Zamotáváš se do svých slov

tak jako mě hlavu.

23.2.2018
Chápeš?

Předháníme se v tom kdo má pravdu

a přitom nám uniká podstata věci.

Jsme zavření, uvěznění

jako dva ježci v jedný kleci.

 

Jako dvě duše v jednom těle

Ta tvoje pláče a moje se směje.

 

Jako dvě slova v jedný větě

řekni to znova tak dělej

"Miluju tě".

Jako dva vrazi co se nemůžou shodnout

jestli je lepší střelit a nebo bodnout.

 

Jako ta láska která tě lapí

Jako ten fet co tě denně trápí

Tohle všechno a o trochu víc

Tohle jsme my

Jen se to bojíme říct.

23.2.2018
My

Noční život nás dvou

Připomíná komedii.

Takovou tu trapnou americkou

Bez nádechu originality

A bez špetky napětí.

 

Proč?

Kam jsme se to dostali?

Kým jsme?

 

Ležíš spoutaná na posteli a čekáš

Já típám poslední cigáro

A s pocitem sebezapření se blížím k tobě.

Spíš.

 

Necháváš si zdát o vášni

A lehce se usmíváš.

Je mi z tebe špatně.

Ráno se probudíme

A začne nový den.

Už aby byl konec.

23.2.2018
Noční lovci

Ruka na stehně

na stěně

oněměl

ona s ním.

 

Dvě těla

jedno chladne

druhý sebou (ne)přirozeně škube.

Asi zima

je prosinec.

 

Znají se sotva hodinu

I to se stává

Postelový šílenství

postelový scény.

Není kurva.

23.2.2018
Po boji

Stojíme  ve vichřici vlastních pocitů

v bouři kde každý jeden - musí umřít.

Stojíme na hranici vlastního maxima

víc už udělat nedokážu.

 

Stojíme obnažení před zrcadlem

odráží se v něm všechno co jsme udělali.

A taky v očích v těch je to zapsaný.

Schovaný mezi řádky ale kdo umí hledat

kdo umí číst - ten možná pochopí.

 

Objímá mě pocit že ta křivka štěstí bude stoupat

ta samá křivka tvýho těla co mě nutila milovat

ta samá křivka co mě teď nutí nenávidět.

Všechno a všechny. A hlavně sebe.

Po boji je každý generál.

23.2.2018
Měl bych přestat číst detektivky

Už třetí den tu vládne bezvětří

Už třetí den  a stav se nelepší 

Nečeří se voda, nevíří se prach

Nepřevrací stránky ve knihách 

 

Už třetí den tu vládne bezvětří

Někdo zabil vítr, snad to vyšetří

Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach 

Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah

14.2.2018
šaty dělaj člověka

tajemný poutník přišel k nám do města
ocenit obraz toho zmatku
v šatech ze vší špíny světa
z igelitů od krajnic a svačin
ke schodům kostela shodil svůj domov z čela
bylo to tak akorát včas
možna měl přijít už včera 
poněvač ke konci tejdne
začínam bejt moc střízlivej a čistej
přestávaj mě trápit bolesti kocoviny a zničenýho těla
můžu volně dýchat a zase slyším řeči lidí 
ostrý jak kopí
a jejich ksichty kyselé vidím
že píchá mě do boku a v očích se mi odráží
zlatý zuby kramářů a pobožný mafije
doufam že ten poutník všecky je zabije

13.2.2018
Z cyklu "Chiméry"

Chimera zelena.JPG

13.2.2018
Bohyně. Kálí.

bOHYNE kALI.JPG

8.2.2018
Co skrýváš?

V krabici jsou skryty brýle,

Vzpomínky na krásné chvíle,

Plyšový kotě bez oka,

A nahá dívka bez chlapa.

 

V borůvčím poli uložil jsem rakev do hlíny.

A vyhrabal ze sebe své špíny.

Sklíčkem z brýlí podpal v krabici smutnou chvíli.

 

Z popela povstane panna,

Ladně rozdrápe si hruď.

Z příčného řezu, jež rozlomil kostěnou truhlu

Vykvetou krvavé růže s modrými trny.

 

Chlapec na ní hledí z opačného konce rybníka

A sleduje, jak s usychající růží nevinná duše ven z dívky odtéká.

 

Včera jsi řekl,

Že nepomůžeš!

Řekni dvakrát: „Krahujec, krahujec“,

A vyhrabu tě z hrobu.

Včera jsi to znovu řekl,

Že jí nepomůžeš.

7.2.2018
dobrá hudba

teče mi po ramenou
třpití se jako ranní moč
těžká ač nejde do kolen
v tisíci proudech
v tisíci pažích
ve zvuku sirén
v tvrdosti dlažby
hučící spánky
cítím se jako jelen
spojen s vesmírem
a přesto střelen
teče mi po prsou
teplá jak polední moč
kdy je slunce vysoko nademnou
v provazcích
jak prsty milenek
vibruje tělem
dunění lebky
cítím se jako šelma
elektrického těla
kráčející vesmírem
a přece unášen
s tesáky v kříži
i pod solar plexem
pomočen vznáším se
přece v čísi tlamě
mám chuť kálet

1.2.2018
Něco na dobrou noc

a tak uvnitř lejna začaly volby
ti kteří žili na okrajích volili spíše radikální lídry
zatovšak uvnitř, gde bylo krásně teploučko
a byl čas na organizování hromadných orgií
volili spíše kandidáty z uměleckých skupin
pak však přišel pes a hovno sežral
u své paničky v pelíšku už si na to ani nevzpomenul
jenom vesele podřimoval a línal
a zdálo se mu o nekonečném aportu
který se sám házel
proto během spánku občas trhnul tlapkou
to jak mu automatický aportovač vyrval klacek z huby
za noc se vzbudil pouze dvakrát
z toho jednou to bylo když si panička šla vylít kalíšek
a podruhé když se šla napít mléka
ale to jenom zvedl hlavu
a pak ji zasejc položil aby se mohl věnovat nošení dříví
a mezitím v jeho žaludku skončily jedny volby
jenom úplně uprostřed, docela v samém středu
ještě dohrávala jedna hmyzí kapela
něž silné kyselinky strávili ten malinkatý vesmír docela



⇡nahoru⇡         ➜ leden 2018


V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii.