|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanál | ||
Něco na dobrou noc (poezie, kolemjdoucí) • dobrá hudba (poezie, Kolemjdoucí) • Co skrýváš? (Kulturni p_rnograf) • Bohyně. Kálí. (obraz, Veronika) • Z cyklu "Chiméry" (obraz, Veronika) • šaty dělaj člověka (poezie, Kolemjdoucí) • Měl bych přestat číst detektivky (poezie, Lokálka) • Po boji (poezie, Dany Bell) • Noční lovci (poezie, Dany Bell) • My (poezie, Dany Bell) • Chápeš? (poezie, Dany Bell) • Opilecký ráno (poezie, Dany Bell) • Morální dilema (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Jdu Vám takhle po kraji útesu a co nevidím: pod útesem leží lvice se lvíčaty mají hlad. Jenže kolem je široširá poušť najednou dozajista vím, že když rychle nedostanou jídlo, zahynou. Chci se vrátit domů pro něco do lednice, ale co nevidím: útes je lemován plotem, který není možné přelézt. Mohu se však dozajista vrhnout z útesu, taková výška mě zbaví života a nakrmí ty ubohé tvory vím dozajista, že by se sytí pak vypravili na cestu a došli do krajin, kde by již bez potíží přežili. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy - a co nevidím: v kapse mám spícího Adolfa Hitlera. Píše se rok 1943. Mohl bych nakrmit své drahé spolutvory tímto člověkem a sebe ušetřit! Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Prohledám kapsy spícího Adolfa Hitlera a co nevidím! V jedné z nich je injekce Pervitinu. najednou dozajista vím, že se jedná o zlatou dávku. V druhé z nich je vypínač. Dozajista vím, že jeho sepnutí rázem odstraní všechno zlo i dobro na planetě Zemi. Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! Když tu náhle - co nevidím: lvíčata dole v poušti leží na kolejích, kterými s k nim řítí vlak. Jediné, co může vlak zastavit, je výhybka, která je přímo pod místem, kde stojím. Dozajista vím, že kdybych na výhybku hodil sebe, či jiného tvora, jimiž disponuji podaří se mi vlak nasměrovat na odbočující kolej jenže co nevidím! Na odbočující koleji leží postižené černošské dítě je postižené natolik, že najednou dozajista vím, že jeho život bude jen neštěstí. Co tedy podniknout? Přemítám. Ach živote, proč nás stavíš doprostřed takového dramatu! |
||
|
Zamotáváš se do svých slov tak jako mě hlavu a doufáš že to příští ráno nebude tolik bolet.
Do hlavy ti stoupá laciný víno a na krku se houpá amulet Dárek od kluka kterýho si nepomatuješ. Z gramofonu co sis nedávno koupila Protože je to přece "in" Hraje Leonard Cohen. Zpívá něco čemu nerozumíš asi o lásce to ale není podstatné.
Je kolem tebe tolik tajemství a přitom jsi čitelná jako noviny Co si ráno koupím v trafice abych je pak zanechal v metru.
A já vůbec nevím co z toho si mám vybrat. Zamotáváš se do svých slov tak jako mě hlavu. |
||
|
Předháníme se v tom kdo má pravdu a přitom nám uniká podstata věci. Jsme zavření, uvěznění jako dva ježci v jedný kleci.
Jako dvě duše v jednom těle Ta tvoje pláče a moje se směje.
Jako dvě slova v jedný větě řekni to znova tak dělej "Miluju tě". Jako dva vrazi co se nemůžou shodnout jestli je lepší střelit a nebo bodnout.
Jako ta láska která tě lapí Jako ten fet co tě denně trápí Tohle všechno a o trochu víc Tohle jsme my Jen se to bojíme říct. |
||
|
Noční život nás dvou Připomíná komedii. Takovou tu trapnou americkou Bez nádechu originality A bez špetky napětí.
Proč? Kam jsme se to dostali? Kým jsme?
Ležíš spoutaná na posteli a čekáš Já típám poslední cigáro A s pocitem sebezapření se blížím k tobě. Spíš.
Necháváš si zdát o vášni A lehce se usmíváš. Je mi z tebe špatně. Ráno se probudíme A začne nový den. Už aby byl konec. |
||
|
Ruka na stehně na stěně oněměl ona s ním.
Dvě těla jedno chladne druhý sebou (ne)přirozeně škube. Asi zima je prosinec.
Znají se sotva hodinu I to se stává Postelový šílenství postelový scény. Není kurva. |
||
|
Stojíme ve vichřici vlastních pocitů v bouři kde každý jeden - musí umřít. Stojíme na hranici vlastního maxima víc už udělat nedokážu.
Stojíme obnažení před zrcadlem odráží se v něm všechno co jsme udělali. A taky v očích v těch je to zapsaný. Schovaný mezi řádky ale kdo umí hledat kdo umí číst - ten možná pochopí.
Objímá mě pocit že ta křivka štěstí bude stoupat ta samá křivka tvýho těla co mě nutila milovat ta samá křivka co mě teď nutí nenávidět. Všechno a všechny. A hlavně sebe. Po boji je každý generál. |
||
|
Už třetí den tu vládne bezvětří Už třetí den – a stav se nelepší Nečeří se voda, nevíří se prach Nepřevrací stránky ve knihách
Už třetí den tu vládne bezvětří Někdo zabil vítr, snad to vyšetří Z uzavřených márnic vzlíná sladký pach Někdo zabil vítr, někdo z nás je vrah |
||
|
tajemný poutník přišel k nám do města |
||
|
|
||
|
|
||
|
V krabici jsou skryty brýle, Vzpomínky na krásné chvíle, Plyšový kotě bez oka, A nahá dívka bez chlapa.
V borůvčím poli uložil jsem rakev do hlíny. A vyhrabal ze sebe své špíny. Sklíčkem z brýlí podpal v krabici smutnou chvíli.
Z popela povstane panna, Ladně rozdrápe si hruď. Z příčného řezu, jež rozlomil kostěnou truhlu Vykvetou krvavé růže s modrými trny.
Chlapec na ní hledí z opačného konce rybníka A sleduje, jak s usychající růží nevinná duše ven z dívky odtéká.
Včera jsi řekl, Že nepomůžeš! Řekni dvakrát: „Krahujec, krahujec“, A vyhrabu tě z hrobu. Včera jsi to znovu řekl, Že jí nepomůžeš. |
||
|
teče mi po ramenou |
||
|
a tak uvnitř lejna začaly volby |
||
⇡nahoru⇡ ➜ leden 2018 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
