...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
Blázni.cz - dobrý kanál | ||
bez názvu (obraz, Civínová) • Tvůj obraz v dešti (poezie, Rogo) • Rozcvička 0.2 (poezie, Maitter) • To nic není (poezie, Božetěch Sraček) • (bez názvu) (obraz, lednova) • Suezský průplav (poezie, Turda) • Ani omylem (poezie, Božetěch Sraček) • Světélko, pohasínáš (poezie, Maitter) • Kvapil Jaroslav (poezie, Turda) • Vášeň (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Jorka Mouken v lázních - část I. - Den první a druhý (próza, Jorka Mouken) | ||
… Ještě, než jsem pochopil, že časování je fakt otravný, dělal jsem si časový rozvrh, no a jel jsem podle něj.
Den první - Odjezd do Bechyně
5.30 - Budíček, kapučíno, zelený čaj a kontrola cesty přes Mapy.cz. 6.59 - Vyčesávání lupů z mojí hlavy. 7.56 - Bloudíme někde v Dobříši. 9.50 - Konečně Bechyně, přihlášení na recepci, vstupní prohlídka u lékaře, a načasování mých procedůr. 12.00 - Našel jsem svůj pokoj a můžu se tady zabydlet (jo, můj pokoj má číslo 304 b. „B“ jako Božena, tak se konec konců jmenuje ten dům, kde bydlím). 13.20 - Mám svoji první procedůru, která se jmenuje slatinná koupel (hurá, budou na mě dávat bláto!). Po této koupeli jsem se odebral zpět na Boženu, převléknul se do tepláků a šel jsem prozkoumávat krásy tohoto, dosud mnou nepoznaného, lázeňského města. K mému údivu jsem zde nenašel žádnou otevřenou hospodu, kde jsem se mohl osvěžit místním pivem značky Keras, o kterém jsem se dozvěděl od nějakýho pacoša, co se ke mně přifařil hned na recepci. Po chvilce bloudění vidím pána, jak prodává lístky na parkovišti a ptám se ho, jestli tady seženu někde pivo? A on odpověděl: „My tady dodržujem pravidla, běžte si do pivováru.“ Mrknul na mě a odešel. Vydal jsem se tedy hledat pivovar. Po dalším krátkém bloudění stál konečně přede mnou Pivovar Keras, ale na dveřích měl nápis: ZAVŘENO. No to nééé! Já se z toho poseru. Lamentoval jsem. Netrvalo ani deset vteřin a všimnul si mě nějakej jinej pán a zeptal se: „Chcete pivo?“ Říkám, že jo, a z tohoto kouzelného dědečka se vyklubal sládek, kterej mě zavedl zadním vchodem na malou zahrádku, kde už se nalívaly nějaký ženský. Usedl jsem k vedlejšímu stolu a poslouchal jejich super zážitky, z jichž bylo zřejmé, že jsou to taky lázeňský pacošky. O chvíli později se mě zeptaly: „Vy jste z osmnáctky, že?“ Nevěděl jsem, co to znamená, ale pak mi došlo, že vlastně sedím u stolu číslo osmnáct, tak odpovídám, že ano. Zdálo se, že mě tu všichni znají, a to jsem tu teprve první den (nebudu ale panikařit), dopil jsem pivo a šel zpět na Boženku. Brzo měla bejt večeře a tu přece nepropásnu. Po cestě jsem ještě navštívil místní vinárnu, kde k mému překvapení paní předem věděla, že přijdu, a dokonce znala mé jméno, no a paranoia byla na světě. Vezmu si ale láhev Iršaje a odcházím konečně na tu jejich večeřu, která byla, nebojím se říct, skvostná. Po naplnění žaludku odcházím na pokoj a prozkoumávám jeho taje. Zjišťuji, že mám nejen šatní skříň, ale i komoru, která má stálou teplotu. Paráda, ihned se vydávám do Tesca koupit flákotu, kterou nasolím a okamžitě zahajuji proces sušení.
Den druhý - Sušení
Druhý den ještě dokupuji salám a kus hovězího, které taky uložím na tyčku a suším, takže to tam vypadá asi takhle: župan, bůček, pyžamo, salám, vesta, hovězí, bunda, košile (jo, komora se dá zamčít, takže tam nikdo nemůže, a to je přesně to, co potřebuju, uklízečka má smůlu, v komoře se prostě neuklízí).
< Pokračování příště > |
||
Slovo vášeň chutná jako višeň a je v něm slyšet báseň a je v něm slyšet blázen a je v něm slyšet zvrácenost hlavy k nebi očí k peklu chutná jako višeň plná vařící krve. |
||
tři
sta |
||
Pohasínáš |
||
Tohle není |
||
Kam se na něj hrabe Dunaj-Odra-Labe |
||
|
||
řekla |
||
tříštivý granát mi pluje po vlasech |
||
Svět za oknem před ním za ním i v něm surealismus rozteklé barvy vycházející z čistého impresionismu realita jako odraz snu Já svět svět Já Bůh.
Otevřel jsem okno a stal jsem se Jím za oknem vše moklo za tím si stojím,
vždyť i déšť je mnou pozvu ho do srdce žaly pominou svatá eminence,
pak venku budu čekat na hvězdy, Boží oči vím, že nic není jen tak ty oči žaly léčí,
samo sebe kouzlo zdraví není větší magie každý den čas na oslavy Světlo, Láska ožije,
vše vlastně tu vždy bylo nepřichází, neodchází já vzývám tě ó Sílo my jsme tebou, navždy nazí,
až všechny barvy světa opět se slijí v jedinou zůstane pak jen silueta tvořena tou krásnou krajinou.
12.4. 2021 Praha-Podbaba
|
||
|
||
⇡nahoru⇡ ➜ duben 2021 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |