něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál




Hello kitty my old friend (komiks, Nesmyslon) • Bez názvu (poezie, Civínová) • Geoda (poezie, Nesmyslon) • Chlad (poezie, Nesmyslon) • Konec výstavby beruščích domečků (úvaha, Frankie Táborák) • Audit ve skladu slzných krystalů (poezie, Civínová) • Pánev (obraz, Civínová) • Spojení (poezie, Rogo) • Nevstoupim dvakrát (poezie, Nesmyslon) • Toto se také opravdu stalo (próza, fanky) • (bez názvu) (poezie, Jane) • Z DUŠE.. (poezie, Janus) • Záblesk (poezie, fanky)

26.2.2020
Záblesk

Potkáme se a bude to záblesk

okamžik věčnosti bez příběhů

Tvého

mého

natož našeho

nebude to kapitola

ani epizoda

jen chvíle pravdy:

jsme schopni světla.

20.2.2020
Z DUŠE..

Z DUŠE...

 

Marné je sobě 

občas slovo,

co tahem štětce

rozmáchne se v růži.

 

Zasyčí éterem,

jako duše,

letíc samo...bez hranic.

20.2.2020
(bez názvu)

Držím tě jako někoho,

koho nechci už nikdy pustit.

Objímám tvou šíji

tam, kde končí vlasy

a začíná kůže...

...chtěla bych toho šeptat mnohem víc

než tvoje jméno stále dokola...

-

A pak prý, 

že už k tobě nechovám 

romantické city...

Komu to lžu 

a s jakým úmyslem?

Nejvíc snad sama sobě.

-

Tramvaj zastavuje

a přetrhává mi sen

o bezpečí v tvém objetí,

nutí mi všední realitu,

budeš vystupovat,

měl bys už vystupovat..

Naposledy zahlédnu oči,

co svádí snadno slečny do průšvihu

a vdané paní přidělávají vrásky 

19.2.2020  (upr. 20.4.2020)
Toto se také opravdu stalo

Měl jsem na zahradě na kopci žebřinu a lezl jsem na ni s balónkem, na konci se pak dalo letět jen na balónku a nohama se přidržovat žebřiny.

 

Byl jsem dítě a byl přijatej jako pracovník centrálního řízení strategický počítačový hry, která tvořila svět.

 

Zajímali jsme se v dětství o slony a o lidi, kteří strčili hlavu do zadku slona. Jeden blázen vyhrál Velký závod Anglie s autem, na jehož kapotě seděl slon. Jestli měl hlavu v jeho zadku, nevím, ale viděl jsem záznam, jak všechny předjíždí, byl to frajer. Vyprávěl jsem to potom dítěti svých přátel ve vlaku. Holčičce bylo asi jedenáct a byla to dcera básnířky Andie Bech. Řekla, že podobný věci dělá básník Rogo, ale že někdo musí taky vydělávat peníze a starat se o rodinu.

 

V centrále řízení počítačový hry jsem si přepnul mód na joypadu a najednou jsem byl uvnitř virtuální reality světa, někde v kopcích, a nevěděl, jak ho přepnout zpátky. Zjistil jsem, že můžu osazovat kopce kolem sebe vzrostlejma bedlama, ale to mě bavilo jen chvíli. Začal jsem se ptát, kudy se dostanu zpět do centrály a černovlasá žena se mě vyptávala, jak centrála vypadá. Byla to věž. Došli jsme tam, ale pořád jen umělou houpavou realitou a ona za sebou nezamkla. Sloužila totiž nepříteli a já jí prozradil náš úkryt. Přijdou posily a zničí ho.

 

Vylezl jsem s balónkem na žebřinu a pustil se nohama. Za mnou vylezla panda veliká, bylo zábavný se na ní seshora dívat, jak na ní stojí jen na zadních. Taky rozhled byl parádní, ale letěl jsem stále výš a tušil, že balónek někdy někde praskne.

19.2.2020
Nevstoupim dvakrát

Nevstoupim dvakrát do téže řeky

Říkáš

Přemýšlíš o tom

A smysl ti uniká

 

Vstupuješ do řeky a zůstáváš stát

 

Nevystoupim nikdy z řeky

Říkáš

 

Stojíš uprostřed koryta

A řeka stejně

Jinam uplývá

 

17.2.2020  (upr. 21.2.2020)
Spojení

Chvíle

okamžik

osamocený čas

Bůh je v nás

i kolem nás

a když se v nás

s tím kolem spojí

svět chutnat bude

radostněji

 

(16.11.2019,Praha- ostrov Štvanice)

16.2.2020
Pánev

14.2.2020
Audit ve skladu slzných krystalů

NaCl, sůl kamenná

normální kuchyňská sůl

co tu bude za sto let?

stále ta samá zasraná sůl

 

dědictví rodu - šutry

co nerozpustí ani kremační pece

 

z domu kam chodím spát

postupně mizí pokoje

ne nedám si kafe

nezastavíš to

sedět svedu už jen

u smrtelný postele

 

v posledních dnech

se jim kůže vypla jako vosk

trpělivost s Bohem je víra

poslední pokoj

na knotu visící

odškrcující se kokon

za jeho okny spartakiáda

krysí závod

pouťové šlágry

 

nesmiřitelná puška

co zanáší

trpělivost se sebou samým

je naděje

netrpělivě prosím

ať to všechno rozpráší

13.2.2020
Konec výstavby beruščích domečků

Stavíme beruščí domeček, řeklo to dítě za plotem školky a Ty jsi souhlasil. Přesně o to Ti šlo, vybudovat něco krásnýho. Ale jak chceš vybudovat něco krásnýho ve světě, kde objekty nemaj hodnotu, jsou vždycky stejně dobrý jako jsou špatný a Ty to víš? A tahleta kontradikce uprostřed Tvý hlavy byla doposud Tvoje směrovka. Nebyla to snaha nebo potřeba, jen naděje, který jsi chodil otevírat dveře. Naděje ve společnost osvobozenejch moudrejch bytostí. V komunitu.

Přijde chvíle, kdy se Ti ta kontradikce realizuje před očima. Ztratíš naději v něco, co je z principu nemožný. Něco, čemu se říká lepší svět. Ztratíš chuť stavět beruščí domečky. Možná je budeš stavět dál, stavět je k rozprášení, jako mandaly. Rozhodně nenajdeš dobrej důvod stavět něco jinýho. Rezignuješ. To se Ti taky vždycky líbilo – vzdej se a budeš mít mír. Ale k tomu Ti vždycky stačilo rezignovat na úsilí. Naděje tu byla s Tebou. Možná ona byla ten objekt. Hýčkanej rozpadající se plyšák. Konec politiky. Konec výstavby. Čas na beznadějnou Lásku.

13.2.2020
Chlad

Jednou se tím svým chladem zalkneš

A úplně na konci 

Dojdeš poznání

 

Ale tvá poslední slova

Ta nejniternější pravda a vyznání životu

Zůstanou navždy uvězněna

V drobných krystalcích páry

 

A budou už navěky vnímána

Pouze podle chemických a fyzikálních vzorců

 

Jednou se tím svým chladem zalkneš

Nepřijde-li někdo

Kdo ten proces zastaví

Kdo rozehřeje strukturální vzorce 

Které ti tak despoticky vládnou

 

Jednou se tím svým chladem zalkneš

Jestli tomu člověku

Nedovolíš hřát

 

A úplně na konci sice dojdeš poznání

Ale tvůj poslední dech

Konečné vyznání životu

Zůstane navždy uvězněn

V drobných krystalcích pravdy

13.2.2020
Geoda

Jsem si jistá

Že kdyby někdo vzal

Mou hlavu do dlaní

 

A rozřízl ji pilkou

Spatřil by neskutečnou krásu

 

Byl by ohromen 

Množstvím drobných krystalků

Ozářen silným proudem duhy

Zmaten hrou světel a stínů

Oslněn výbuchy hypernov

Ohlušen hudbou sfér

A zmámen vůní čerstvě vyvržených feromonů

 

Jsem si jistá

Že kdyby někdo vzal

Mou hlavu do dlaní

 

A rozřízl ji pilkou

Z tý krásy by se dočista posral

6.2.2020
Bez názvu
Rozkřiklo se že 
kdosi ukradl příbory
a z trhu zmizela všechna kůže
 
náhoda?
hromy, záblesky
nepokoj
nehoda, děsně virulentní tvor
zacpu si uši
schovám se
do bezpečí pod topol

rozkřiklo se že
někdo ukradl příbory
a dělal si selfíčka svých ran
od kradenýho stříbra pobodán
čelisti vlastních ok
zakouslý v odhalenej bok

liška, mrchožravý pták?
daddy issues vykloval
zbyl jen vykřičník 
otazník
nepokoj

obrátím kapsy
a možná neodvrátíš zrak
jedinej dárek co lze dát
tak či tak
brzo, snad na jaře
zastaví už vlak

bude tam mohyla,
čerstvá vůně
přes rejstříky čichových nervů,
přes píšťaly mozkového kmene
nech ji v sobě rozeznít

prosby o odpuštění
bude to znamení,  
budou to narozeniny.
 
4.2.2020
Hello kitty my old friend



⇡nahoru⇡         ➜ leden 2020


V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii.