...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
Blázni.cz - dobrý kanál | ||
Hello kitty my old friend (komiks, Nesmyslon) • Bez názvu (poezie, Civínová) • Geoda (poezie, Nesmyslon) • Chlad (poezie, Nesmyslon) • Konec výstavby beruščích domečků (úvaha, Frankie Táborák) • Audit ve skladu slzných krystalů (poezie, Civínová) • Pánev (obraz, Civínová) • Spojení (poezie, Rogo) • Nevstoupim dvakrát (poezie, Nesmyslon) • Toto se také opravdu stalo (próza, fanky) • (bez názvu) (poezie, Jane) • Z DUŠE.. (poezie, Janus) • Záblesk (poezie, fanky) | ||
Potkáme se a bude to záblesk okamžik věčnosti bez příběhů Tvého mého natož našeho nebude to kapitola ani epizoda jen chvíle pravdy: jsme schopni světla. |
||
Z DUŠE...
Marné je sobě občas slovo, co tahem štětce rozmáchne se v růži.
Zasyčí éterem, jako duše, letíc samo...bez hranic. |
||
Držím tě jako někoho, koho nechci už nikdy pustit. Objímám tvou šíji tam, kde končí vlasy a začíná kůže... ...chtěla bych toho šeptat mnohem víc než tvoje jméno stále dokola... - A pak prý, že už k tobě nechovám romantické city... Komu to lžu a s jakým úmyslem? Nejvíc snad sama sobě. - Tramvaj zastavuje a přetrhává mi sen o bezpečí v tvém objetí, nutí mi všední realitu, budeš vystupovat, měl bys už vystupovat.. Naposledy zahlédnu oči, co svádí snadno slečny do průšvihu a vdané paní přidělávají vrásky |
||
Měl jsem na zahradě na kopci žebřinu a lezl jsem na ni s balónkem, na konci se pak dalo letět jen na balónku a nohama se přidržovat žebřiny.
Byl jsem dítě a byl přijatej jako pracovník centrálního řízení strategický počítačový hry, která tvořila svět.
Zajímali jsme se v dětství o slony a o lidi, kteří strčili hlavu do zadku slona. Jeden blázen vyhrál Velký závod Anglie s autem, na jehož kapotě seděl slon. Jestli měl hlavu v jeho zadku, nevím, ale viděl jsem záznam, jak všechny předjíždí, byl to frajer. Vyprávěl jsem to potom dítěti svých přátel ve vlaku. Holčičce bylo asi jedenáct a byla to dcera básnířky Andie Bech. Řekla, že podobný věci dělá básník Rogo, ale že někdo musí taky vydělávat peníze a starat se o rodinu.
V centrále řízení počítačový hry jsem si přepnul mód na joypadu a najednou jsem byl uvnitř virtuální reality světa, někde v kopcích, a nevěděl, jak ho přepnout zpátky. Zjistil jsem, že můžu osazovat kopce kolem sebe vzrostlejma bedlama, ale to mě bavilo jen chvíli. Začal jsem se ptát, kudy se dostanu zpět do centrály a černovlasá žena se mě vyptávala, jak centrála vypadá. Byla to věž. Došli jsme tam, ale pořád jen umělou houpavou realitou a ona za sebou nezamkla. Sloužila totiž nepříteli a já jí prozradil náš úkryt. Přijdou posily a zničí ho.
Vylezl jsem s balónkem na žebřinu a pustil se nohama. Za mnou vylezla panda veliká, bylo zábavný se na ní seshora dívat, jak na ní stojí jen na zadních. Taky rozhled byl parádní, ale letěl jsem stále výš a tušil, že balónek někdy někde praskne. |
||
Nevstoupim dvakrát do téže řeky Říkáš Přemýšlíš o tom A smysl ti uniká
Vstupuješ do řeky a zůstáváš stát
Nevystoupim nikdy z řeky Říkáš
Stojíš uprostřed koryta A řeka stejně Jinam uplývá
|
||
Chvíle okamžik osamocený čas Bůh je v nás i kolem nás a když se v nás s tím kolem spojí svět chutnat bude radostněji
(16.11.2019,Praha- ostrov Štvanice) |
||
|
||
NaCl, sůl kamenná normální kuchyňská sůl co tu bude za sto let? stále ta samá zasraná sůl
dědictví rodu - šutry co nerozpustí ani kremační pece
z domu kam chodím spát postupně mizí pokoje ne nedám si kafe nezastavíš to sedět svedu už jen u smrtelný postele
v posledních dnech se jim kůže vypla jako vosk trpělivost s Bohem je víra poslední pokoj na knotu visící odškrcující se kokon za jeho okny spartakiáda krysí závod pouťové šlágry
nesmiřitelná puška co zanáší trpělivost se sebou samým je naděje netrpělivě prosím ať to všechno rozpráší |
||
Stavíme beruščí domeček, řeklo to dítě za plotem školky a Ty jsi souhlasil. Přesně o to Ti šlo, vybudovat něco krásnýho. Ale jak chceš vybudovat něco krásnýho ve světě, kde objekty nemaj hodnotu, jsou vždycky stejně dobrý jako jsou špatný a Ty to víš? A tahleta kontradikce uprostřed Tvý hlavy byla doposud Tvoje směrovka. Nebyla to snaha nebo potřeba, jen naděje, který jsi chodil otevírat dveře. Naděje ve společnost osvobozenejch moudrejch bytostí. V komunitu. Přijde chvíle, kdy se Ti ta kontradikce realizuje před očima. Ztratíš naději v něco, co je z principu nemožný. Něco, čemu se říká lepší svět. Ztratíš chuť stavět beruščí domečky. Možná je budeš stavět dál, stavět je k rozprášení, jako mandaly. Rozhodně nenajdeš dobrej důvod stavět něco jinýho. Rezignuješ. To se Ti taky vždycky líbilo – vzdej se a budeš mít mír. Ale k tomu Ti vždycky stačilo rezignovat na úsilí. Naděje tu byla s Tebou. Možná ona byla ten objekt. Hýčkanej rozpadající se plyšák. Konec politiky. Konec výstavby. Čas na beznadějnou Lásku. |
||
Jednou se tím svým chladem zalkneš A úplně na konci Dojdeš poznání
Ale tvá poslední slova Ta nejniternější pravda a vyznání životu Zůstanou navždy uvězněna V drobných krystalcích páry
A budou už navěky vnímána Pouze podle chemických a fyzikálních vzorců
Jednou se tím svým chladem zalkneš Nepřijde-li někdo Kdo ten proces zastaví Kdo rozehřeje strukturální vzorce Které ti tak despoticky vládnou
Jednou se tím svým chladem zalkneš Jestli tomu člověku Nedovolíš hřát
A úplně na konci sice dojdeš poznání Ale tvůj poslední dech Konečné vyznání životu Zůstane navždy uvězněn V drobných krystalcích pravdy |
||
Jsem si jistá Že kdyby někdo vzal Mou hlavu do dlaní
A rozřízl ji pilkou Spatřil by neskutečnou krásu
Byl by ohromen Množstvím drobných krystalků Ozářen silným proudem duhy Zmaten hrou světel a stínů Oslněn výbuchy hypernov Ohlušen hudbou sfér A zmámen vůní čerstvě vyvržených feromonů
Jsem si jistá Že kdyby někdo vzal Mou hlavu do dlaní
A rozřízl ji pilkou Z tý krásy by se dočista posral |
||
Rozkřiklo se že
kdosi ukradl příbory a z trhu zmizela všechna kůže
náhoda?
hromy, záblesky nepokoj
nehoda, děsně virulentní tvor zacpu si uši schovám se do bezpečí pod topol rozkřiklo se že někdo ukradl příbory a dělal si selfíčka svých ran od kradenýho stříbra pobodán čelisti vlastních ok zakouslý v odhalenej bok liška, mrchožravý pták? daddy issues vykloval
zbyl jen vykřičník
otazník nepokoj obrátím kapsy a možná neodvrátíš zrak
jedinej dárek co lze dát tak či tak
brzo, snad na jaře
zastaví už vlak bude tam mohyla,
čerstvá vůně přes rejstříky čichových nervů, přes píšťaly mozkového kmene nech ji v sobě rozeznít prosby o odpuštění bude to znamení, budou to narozeniny. |
||
|
||
⇡nahoru⇡ ➜ leden 2020 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |