něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



nebo přijďte v pondělí 28. 09. 2020 na slet č.40 v 19h do klubu Paliárka.            

Z cyklu "Pumprlíci" (obraz, Veronika) • "Je choromyselná" z cyklu "Alma" (koláž) (obraz, Veronika) • Arion (poezie, Kulturni p_rnograf) • Guerilla (próza, Nesmyslon) • Jen tak jet tramvají (poezie, AN') • Sny se zazdají (poezie, Šimon Jan Zrno) • Ovidie, já tě zabiju (poezie, Šimon Jan Zrno) • Středy po čtvrtcích (poezie, Šimon Jan Zrno) • Rdousící se prase (poezie, Šimon Jan Zrno) • Oblíbené trasy (poezie, JaNe) • Bojsa (poezie, Šimon Jan Zrno) • 511 (poezie, Civínová)

25.4.2020
511

Taky máš někdy pocit
že každý slovo je cizinec
každý mikroposun od významu dýka?

5.7.2019
oblíkli jsme dědečkovo tělo 
do levisek a westernových koní
pomáháš pohřebákům
všechno kolem mě dá urputnou práci
pětsetjedničky na něm visí

jak se tohle splácí?
vděčnost
láska, ty, já
a moji draci.

23.4.2020
Bojsa

Zrozen v dešti
proti vodopádu Hospodinových slz
contra
nejistě, ale přesto sprintující
skrz čtvrtky
přes pomyslně věčnou cílovou rovinku
a bojí se
Však kdo ne?
Však kým může nebýt?
však jako každý jiný se i tento
jiný každým ptal:
Proč zrovna já nejsem slepý?
en noire vidí béžový obrys
zosobněného vaginálního ústrojí
a mimoto se bojí, mrzí ho to
a prosí za odpuštění dechu
zmatek mu tak dary přináší
(panu paní, to je jedno
hlavně že nosí včelařskou masku)
dary nejdo k zubařské prohlídce
a tak někdy blaží
proto ten, kdo se bojí
ledabyle si tenisky zauzluje
(a pak mu zblízka hola, hejsa
kaluž řekne)
věru blbě se běží
když osikou tíhu zašmodrchá
Navíc svět není stéblem, ač je stéblo světem
Navíc jsou úsměvy všem na nic.
navíc vším
jeden nanicovatější než druhý
jeden krásnější než druhý
hledající pátou nohu–oporu
klusá subjekt-pokrytec
se sudokopytníkem polepeným zodpovědností
v trojstupu jako jedno tělo, jedna duše
horší
než dimenze druhé tělo, druhá duše
přesto, ale i proto se bojí
avšak
navíc jako každý mlčí jinak
než se mlčí mluvením
(a chce odplout
v papírové lodičce do kanálu)

18.4.2020
Oblíbené trasy

Oblíbené trasy...

Třeba z Prahy na Beroun

To je tak krásná cesta

Že stojí za to jet ji vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky

 

Oblíbené trasy od filozofie do postele

Nebo na pohovku

Co kdo doma má

A proto jet kdykoli

Na výlet vlakem

Znovu a znovu

Tam a zpátky 

 

Oblíbené trasy za pocitem

Že žiju

To jsou tak krásné cesty

Plné těšení a voňavých vzpomínek

Už jedu domů

Abys mohl být smutný

Že tam nejsem 

Znovu a znovu...

14.4.2020
Rdousící se prase

Dusno a přetemněno

bouchání

pleskající mráz na zádech

kvílící houkačka

bíle světelná

Před bouří parno a setinový smrad

puch a bomby neviditelných zvratků

neklidné chlapisko, je mu horko

děsné vedro a toho suchého potu!

bažina stahující kalhoty

bílá krev v reliéfu kapesníků

močál a pig squeal

dubisko z ozvěn epičnosti

na něm bleskový provaz

v kouři chroptění a chrochtání

v kouři z blesku Kristus

komunikuje ve vichru

neklidně

připomíná štěstí

na provaze smyčka, ve smyčce duch

podsvinče

zlom vaz!

14.4.2020
Středy po čtvrtcích

Pročpak si myslitelé neuvědomují
že nevyhnutelnost je v lidské moci
těžkopádný běh dne za dnem
je v lidských silách
vystřelit direkt do Bílé díry
a mít hned po sobotě březen před minutou
vždyť po čtvrtku dycky
přijde zase za nějakou dobu středa
a po ní další čtvrtek a pak
zase středa a dál jen další zas
středy po čtvrtcích
Početí po narození
nevěry po rozvodu

když takové pomyšlení na antimyšlení
pokradmu se k člověku přikrade
chce se jen chtít vůli mít
chce se najednou chcát
rozprsknout vnitřnosti
pryč z prosezených míst
novost neexistuje, melodie co prsty
vyťukávají neexistuje, šlamastyka
stresu neexistuje, siréna Deffessus
neexistuje, tajemství neexistujou
když se vše odhalilo až přeodhalilo
zaslepenost přeosvětlena a zas naopak

crushingly dense zvukové stěny
z trapného ticha po konverzaci sama se sebou
In the end of the day
is just a beginning of another day
valivé co

14.4.2020
Ovidie, já tě zabiju

Cos mi to udělal, bratře
mrtev kážeš Ars Igne
mně! lidem! Krásně a Zbytečně!
Krásným a Zbytečným
pekelníkům pozemským
za pokus dehydratovat mě
dehydrovaným infernem
tě sežehnu nesvěcenou vírou
na náhrobek si dám:
Zabil Ovidia vztekem“
svatě a podruhé, ty mámivá krvi!
za to, žes mě rozohnil
Ab igne ignem
za to, žes mě proti tobě postavil
za snahu utratit mou důstojnost
a touhu líbat nohy Ženštin
Pečlivě jsem vzplanutí
proměnil na uhlíky
na Karneval v uhlí Pekelnosti
z vypáleného do základů Ohněm
doutnal popel, vnouče Ohně (Ovidie)
plamen proti plamenu
bratr proti bratru
oheň proti ohni
sluha, pán a Pán zacházejí
se mnou nevycházejí – vše jde proti mně
Ale Jan je Zmatkem.
Zrno je klasou.
JÁ JSEM OHNĚM.
já sám
Jsem světlem, lampářem
transparentní pochodní
důstojnou zkratkou
k životu a pravdě, Kriste.
ars?
ars persona

13.4.2020
Sny se zazdají

na chvíli se vysvitne

vzkřísí zraky a zmizí

pak se šedě dřímá

nepřijdou-li oči na talíři

pruh světla zlatu vzácnější

pro snílky to dělávají

(na úsměvy zadělávají)

po zhasnutí do tmy se vytrácí

hvězdy bezesné noci naplní

na konci dne probuzení zpívá:

zvláštní, že slunce také spí...

13.4.2020
Jen tak jet tramvají

Jen tak jet tramvají

A vzpomínat na dříve

Kdy jsem vždy mívala

Aspoň dvě promile

Vzpomínat na kdysi

Matně jen na tváře

Divit se na stokrát

Jak Osud to dokáže...

 

Kdo koho provází

Kdo koho ztrácí

Vyznat se ve vztazích

Dává fakt práci

 

Jenom jet v tramvaji

Vidět a nevidět

Místa co skrývají

Na mnohé odpověď

Místa co vypráví

Pohádky o holce

Která se snažila

A žila dost divoce.. 

13.4.2020
Guerilla

Večer jako každej jinej, ničím výjimečnej, nijak odlišnej od většiny večerů. Je jaro a venku příjemně teplo, jasný nebe, úplně by to chtělo procházku. Já jsem ale doma, čtu si a zrovna přemýšlím, že bych si mohla dát něco k večeři, když mě z myšlenek vytrhne známé zabzučení. „Jdem?“ stojí ve zprávě. Nic jinýho nebylo potřeba psát, jsme dobře domluvení. Kvůli utajení se svoláváme vždycky na poslední chvíli a místo je určený už od minula. Každej ví přesně, co má dělat.

Tenhle týden má službu Heda, poctivě každej den sleduje situaci a hlídá nejvhodnější den a čas. Takže teda jdem. Rychle chytám batoh, je zabalenej už od návratu z minulý akce, děláme to tak všichni; nikdy nevíme, kdy to přijde. Jen honem zkouknu, jestli je tam dost Sutradinu, tím si teď vlastně nejsem tak úplně jistá… jo je tam, ještě přihodím lahev s vodou a letim. Mám jen dvacet minut na to, abych se dostala na Hlavák. Jo, paruku, tyjo! Nesmím bejt poznat na kamerách, to je přece úplnej základ… Běžim. Běžim šíleně rychle na metro a pak jak vocas čekám tři minuty, než přijede. Je to jen pár stanic, takže za chvíli už se rozhížím po hale a hledám ostatní. Heda už určitě řídí celou situaci přímo ze Šervůdu, Jožin bude předpokládám taky v terénu. Na halu teda zbývá Bára, Fanky, Turda a Vojta. Musíme se fofrem najít a mazat na pomoc Rogovi k vlaku. Jo, sedmý nástupiště, to je teda pecka, úplně vzadu, zřejmě se teda potkáme až tam, běžim. Neni to nápadný, každýmu přijde, že dobíhám vlak, akorát je debilní, že mi trochu padá ta paruka. Uf, tak tohle teda bylo o fous, nemůžou ty lidi koukat, kam jdou??? Dobíhám Vojtu a ptám se, jestli ví o ostatních. „Bára už je u vlaku, Fanky tu bude do pár minut a o Turdovi nevím.“ Sakra, zrovna Turda by vypadnout neměl! Ale von to dá, jasně, že to dá… Dobíháme k Báře a skutečně ani ne za minutu přibíhá i Fanky a k ohromný úlevě všech i Turda. „Nemoh jsem dát vědět, fakt sorry! Přilepil se mi na paty nějakej divnej chlápek, ale setřás‘ jsem ho!“ „Seš si jistej?“ „Jo jsem, zdrh jsem z metra o stanici později a viděl ho jet dál, musel jsem teď běžet od Muzea vrchem.“ „Hele jestli to není bezpečný, tak to radši vodpískáme...“ „Nemůžeme to zrušit! Co s tou žirafou potom?“ „Tak si ji veme Werni domu, ne, se mu tam vejde...“ „Jako už fakt vidim, jak ji vleče po schodech...“ „Nechte toho! Na tohle teď není čas. Turdo: JE TO BEZPEČNÝ?“ „JE.“ „Tak jedeme dál, lidi. Makejte najít Roga a helfněte mu propašovat tu žirafu za mnou do Šervůdu. Máte doufám dost Sutradinu?“ „Máme,“ hlásím se Hedě a makáme najít Roga. „No dost, že jdete, už jsem se bál, že mě tu s tou žirafou vyhmátnou, dochází mi Sutroš.“ Rogo má na sobě zlatý sako, pruhovaný kalhoty, ve fousech dredy až na břicho a na hlavě turban. Jestli nás tohle jednou neprozradí, tak už fakt nevim. „Hele, Sutradinu mám dost a mám i vodu. Ale máte někdo glycerin? Vojto? Super,“ beru si od Vojty trochu glycerinu a v kelímku to všecko míchám dřevěnou špachtlí. „Tohle by mělo vydržet minimálně na deset minut, celá akce stejně dýl trvat prostě nesmí, beru to jako hodně velkou rezervu, jasný? Musíme ji dostat na místo tak za pět, maximálně za sedm minut.“ Heda mi potvrzuje, že je čistej vzduch, takže honem natíráme žirafě hubu sutradinovou směsí a sledujeme, jak se zmenšuje, až je velká jako jezevčík. Teda v kohoutku, jinak nám samozřejmě sahá až někam po prsa. Víc už se ale zmenšit nedá, to by bylo strašně riskantní. Utvoříme formaci s žirafkou uprostřed, proplouváme celou tou rozložitou halou, vo prsa dáme i jízdu po pásu. Výtahy tam jezdí fakt šíleně a mohlo by nás to příliš zdržet. Nakonec narazíme na obligátní partu feťáků u skleněných dvěří, musíme projít kolem nich. Jsou ale v cajku, na fízly nevypadáme, na boháče taky ne, na smažky sice trochu jo, ale jsme dost divný i pro ty feťáky, tak nás radši nijak nekontaktujou. A u nich by konečně asi ani nevadilo, kdyby tu žirafu zahlídli, spíš se bojim, aby na ně nepřišly benga a náhodou přitom nenašly nás

„Tyjo, stíháme to na minutu, ale dobrý!“ přidává se k nám Heda a dál velí operaci. „Nejlepší je fakt to místo, co jsme si říkali, takže jedeme podle plánu. Za celou dobu tam přešel přesně jeden člověk a ten byl tak na sračky, že ani nevěděl, kam jde; schválně by tam určitě nikdo nevlez. Takže můžeme začít.“ Hele, kdo má vlastně toho hada?“ vkládá se do toho Bára. „Já, ale taky už mi došel Sutradin, takže je v původní velkosti a je fakt těžkej.“ Teprve teď si všímáme obrovskýho, vlnícího se batohu na Turdových zádech. „Tak jo lidi, máme teda všechno, jdeme na věc. Každej víte, co máte dělat, tak to dělejte; tři, dva, jedna, akce!“ Miluju ten adrenalin. Všichni to milujeme. Každej z nás z toho pak žije do další akce, každej z nás se těší, až to bude za náma a my se odklidíme do jinýho parku a tam si konečně vydechneme, pokecáme o všem možným, zhodnotíme průběh akce, naplánujeme tu další… Stojí to za to a to, co děláme, má smysl! To obohacení veřejnýho prostoru, vyvolání diskuse, šok způsobený kolemjdoucím kravaťákům… jo, má to prostě smysl, musíme vytrvat a stojí to za to riziko!

Na instalaci máme jen pár minut. Bára s Vojtou pomáhají Turdovi sundat batoh, já a Fanky mícháme Sutradin s vodou a kyselinou citronovou, Rogo drbe za růžkem žirafku, který začal říkat Maé a Jožin s Hedou hlídkují. Nejdřív musíme natřít hada, žirafa se už sice začala zvětšovat, ale furt není na třetině výšky a my to nesmíme uspěchat. „Betelné plazoň,“ ozývá se z větvoví nad námi a my si až teď všímáme Jožina. „Tyjo pecka úkryt!“ hodnotíme zase my a pokračujeme v omotávání žirafy hadem. „Mně se to nějak nelíbí,“ říká najednou, až nesměle, Rogo. „Co když chudinku Maé uškrtí? Navíc teda, nebylo zrovna jednoduchý ji tam osvobodit, co s ní bude teď? Zavřou ji do zoo, až ji najdou? Uteče a bude žít divoce v Divoký Šárce nebo co jako? Máte to vůbec vymyšlený?“ „Hele Rogo, tvůj jemnocit je sice ohromně dojemnej, ale fakt na to teď není čas. Jestli se ti to nelíbí, tak na příští akci chodit nemusíš, ale teď to prosimtě fakt nepokaž...“ „Ne fakt, co se s ní stane? A co se stane s tim hadem?“ „Hele všecko jsme to říkali minule, možná jsi zrovna meditoval nebo něco, ale je to vymyšlený. Had ji neuškrtí, dostal teď dávku kyseláče a druhou dostane těsně, než zmizíme. Takže bude mít pocit, že je najedenej a bude utlumenej a naprosto bezpečnej. Až je najdou, určitě je oba převezou do zoo. Já vim, že to tam není ideální, ale rozhodně mnohem lepší, než to, kde byli předtím, nemyslíš? Jak chceš dát větší svobodu žirafě ve střední Evropě? Víš? Já teda fakt nevím. Takže snad už můžeme pokračovat ne?“ Rogo objímá Maé, která konečně dosáhla požadované velikosti, kluci jí ovíjejí otupělé hadí tělo kolem krku, Jožin visí ze stromu za kolena a pomáhá. Maé se zvětšuje čím dál rychleji. Během pěti minut je hotovo – žirafa veliká, had obtočený, všecky cajky zabalený zpátky v batozích. „Rogo! Si děláš prdel? Slez z tý žirafy! Musíme rychle vypadnout, už jsme děsně nápadný!“ „Já nemůžu! Nemůžu ji tady přece nechat. Je to tak něžná bytost, nevíte, čím vším si prošla, já to tam viděl… ona teď potřebuje lásku a vřelost, nemůžu ji tady po tom všem opustit a nechat napospas. To prostě nejde.“ „Ale jde,“ vkládá se do toho nasraně Heda a snaží se při výskoku zachytit kamarádovu nohu. „Tak pomůže mi někdo? Jsem tady nejmenší a vy mě tady necháte skákat jak hopík, Jožo, tyvole, Turdo, Fanky, samí vysoký chlapi.. no Vojto tyjo, fakt, můžete mi někdo pomoct?“ Je to pravda, nemůžeme tu Roga nechat, všecky by nás prozradil. Ne, že by byl bonzák, to se nebojíme, ale prostě by nás podle něj už snadno našli.. musíme ho sundat ze žirafího hřbetu. „Já teda nechci bejt teď nějak negativní,“ říká Turda a je negativní, „ale říkal jsem to už minule, že jsou s Rogem problémy. Sorry Rogo, já tě mám rád, ale na tyhle akce seš prostě moc měkkej, to se ukázalo už minule s těma šnekama.“ „Prosimtě nevytahuj tady zase ty šneky,“ zlobí se Bára a Fanky se přidává. „Jo, to bylo přece něco jinýho, to neudělal schválně..“ „Já neříkám, že to udělal schválně, ale že jsou s ním prostě problémy. Vždycky k tý instalaci nějak přilne a pak se to celý zdrží a je to fakt jen otázka času, kdy přesně na tohle dojedeme. Vono je to nakonec jedno, jestli to bylo schváně… Rogo tyjo, fakt prostě slez…“ „Co bylo se šnekama?“ ptá se Vojta, tohle je totiž jeho první akce a nechytá se. „Ale tyjo stavěli jsme Sochu svobody z hlemýžďů,“ shrnuju to a tahám Roga za nohu. „Maé! Maé, promiň, já se neudržím! Snad to dopadne dobře, přijdu za tebou do zoo“, pláče Rogo a dává narychlo hadovi druhou várku kyseláče, o trochu větší, než nutně musel. „No a nějak se stalo,“ pokračuju ve vyprávění, „že Rogo do tý instalace zarostl, prostě byl pokrytej silnou vrstvou šneků a nešel od toho oddělit, nakonec to celý spadlo, no bylo to fiasko a jak jsme zdrhali, cestou z něj ještě ty šneci odpadávali, jako fakt to bylo vo hubu, měli jsme strach, že nás podle nich vystopujou. Naštěstí se teda dost rychle rozlezli a prošlo to, ale jak říkám, todle bylo fakt těsný...“ „Terko nekecej furt,“ okřikuje mě Heda a v zápětí cítím, jak mi na hlavu spadl meteorit. Po prvotním šoku zjišťuju, že to se Jožin ze stromu vrhnul na Roga, srazil ho k zemi a oba přitom spadli na mě. „Jsme všichni, rozdělíme se po dvou a zdrháme! Sejdeme se na Petříně. Hodně štěstí!“ velí Heda k ústupu. „Cedulka!“ vykřikne Fanky, „zapomněli jsme tam dát cedulku! Musim se vrátit, jinak to bylo celý zbytečný...“ „Já ji tam vrátim...“ „Ne Rogo, ty ne!“ zamítá rezolutně Heda. „Tyjo, vypadá to ale vážně dobře…“ volá Bára přes rameno a i já se teda otáčím. „Jo,“ vydechuju s údivem, „je to fakt paráda, absolutní nářez, se poserou...“ „Já se poseru!“ řve Heda a je už doopravdy vytočená, „co tam ještě děláš? Je to tam? Tak honem, tamhle někdo jde. Čau za chvíli!“

Ještě než se rozeběhnu o sto šest směrem k Jindřišský věži, naposledy se pokochám pohledem na naše dílo – žirafu obtočenou hadem, stojící přední nohou na ceduli s nápisem: AnimalArt - Marnost vysokých očekávání.

4.4.2020
Arion

"Darujte mi život, když Vám daruji vše, co mám."

(Arion)

 

Namočit si rovná záda,

činí vlnám starost.

Pěvec se zlomenými křídly v purpurovém plášti,

první svého druhu,

rozechvěl ustálenou zvyklost

hřešit.

 

Lampami osvětlená cesta nevede vždy zpět.

Prázdné regály obchodů vystavují kulturní rozkvět.

Komár vysál sopku,

jež zastavila vlnobití

a daroval vládu lidem

Zmatek,

jež lze řídit konzervativně,

vždy mít připravenou pistoli

v šuplíku pracovního stolu s jedním nábojem.

 

Rozlitý nektar života rozehřeje povrch zimní louky

pestrými barvami lučního kvítí.

Betonové trosky nezrecyklovaných novostaveb

rozpadly se v čas.

Indiání duhového kmene,

na prázdné místo vysadili prastaré stromy

na věčnost pějící píseň.

Zlo svých předků hnijící z neznalosti

rozháněly děti tancem neřesti.

 

Muhammad nepřijal horu kostí vyskládanou v pedestial.

Při konání přežití,

o slávu nestál.

Popřel myšlenky,

v nichž člověk neobstál.

Mezi skalisky uzavřel svůj hněv.

Když vláčeli ho v davu,

rozdával úsměv.

Popravu zajistil mu milostivý soudce.

 

Slova překrývají skutky.

Raději neotvírat prastaré svitky,

z nichž Smutek lidstva lze vyčíst.

 

Vzducholoď pluje oblohou nad hlavami přeživších,

jak velryba vznášející se v oceánu.

Koukáme,

s údivem na postapokalyptický mechanický balet

tančící v nekonečném prostoru nad námi,

ze dna trosek zaniklého města.

Zažíváme zánik lidské pýchy,

jež odpadá s hořící živou hmotou vzducholodě

a upaluje zaživa nevěřící potomky Scyllia.

3.4.2020
"Je choromyselná" z cyklu "Alma" (koláž)

3.4.2020
Z cyklu "Pumprlíci"



⇡nahoru⇡         ➜ březen 2020


V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii.