|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 20. 1. 2025 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Putování (poezie, Rogo) • Prachy, makejte na sebe (poezie, Vesna Slemeno) • Byla by to docela jiná poesie (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Byla by to docela jiná poesie |
||
|
Ty ještě chodíš do práce? Nech za sebe pracovat peníze už konečně.
|
||
|
I.
Zářný zářijový den se soumrakem slábne třpyt nad obzorem večer se mi vkrádá pod šaty a veškeré naděje uplynulého dne se stávají odrazem neexistence.
Vlak veze houfy lidí do jiného města každé město má svá osobitá tajemství která se právě s večerem nejvíce rozevírají.
Každý člověk má svůj vlastní příběh všechny ty originální příběhy se na konci našich cest střetnou a odpoví na nekonečnou otázku bytí.
Snažím se pochopit svůj vlastní příběh snažím se rozklíčovat různé detaily a pochopit tak samotného tvůrce autora toho všeho.
Zeleň stromů pomalu přechází k prvním odkrytým tvářím velkoměsta sbíhající cesty se rozšiřují vytvářejí ulice které se snaží kopírovat jakýsi řád.
Nebude to trvat dlouho a rozsvítí se první světla pouličních lamp probudí se i do nich narážející noční motýli mystika noci předkládá první inspirace.
Vlak se konečně zastavuje vystupuji na dlouhý perón vnitřně tak trochu vzdálen ruchu nevnímám hudbu hlasy lidí ani jejich kroky cítím naplnění milosrdnou prázdnotou.
Všechno se to sneslo na ty co zůstali beze spánku na tuláky noci na vyvolené i na ty zatracené každá role má svůj smysl jen cesty k pochopení mají různou četnost klikatění.
Co by se stalo s lidskými smysli kdyby se snesla taková tma až by se město celé ztratilo co by se stalo kdyby ticho protkalo úplně vše až by sluch nedokázal zachytit vůbec nic?
II.
Noc pohltila i poslední siluety lidí příběh opouští město světy za okny zůstanou neodkryty scéna se postupně vrací ke zdroji.
Uvnitř těla vlaku opět procitám snažím se pochopit co mi město přineslo nevyslovené otázky se pomalu rozplynuli cesta odkryla jasné vnitřní plody.
Prořídlá jsou místa při cestě na zpět zbytky lidí mlčí do rána zbývá ještě mnoho času ticho ovšem prozrazuje absenci opilosti hravost klidu nezná hranic.
Zažehnal jsem svou únavu vnitřní polemikou o smyslu slova domov nutnost vracet se fyzicky je malicherná nutnost uvědomit si všudypřítomnost je plná naděje.
Na prázdném papíře neviditelné krajiny se krásně popisuje prázdno stačí jen zastavit sebe nechat to být vše samo postupně vzniká.
Viděl jsem bezdomovce narkomany nad rozžhavenou lžící a starého muže který měl sílu anděla a laskavost pro všechny takto se tvoří Boží svět.
Vyvanutí vše jsou jen krásné dechberoucí kulisy stačí si je uvědomit kdo se na to vše dívá kdo je kdo? Vždyť není žádný druhý.
Zpáteční vlak se pomalu blíží k půlnoci umírá den pro zrod nového žádný strach není patrný obava nikdy nevzniká z přítomnosti.
Cítím se totožný s každým prožitým časem mohu usnout s dobrým pocitem že mě již nebude potřeba mohu již navěky odejít.
Vše si sebe již navždy uvědomuje veškerý zvuk je dechem Absolutna Nepojmenovatelné stále obsahuje vše vše stále obsahuje Nepojmenovatelné.
Tato hra nebude nikdy dohrána nesnažím se to pochopit neřeším kolikrát jsem byl na tahu hráč a hrací pole klidná hladina se vždy o slovo přihlásí nekonečný zdroj světla nekonečný zdroj všeho i sebe sama.
(Napsáno během dvou cest vlakem, nejprve z Tábora do Prahy a o několik dní později z Prahy do Tábora). Září 2024. |
||
⇡nahoru⇡ ➜ září 2024 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
