|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 16. 12. 2024 na slet bláznů v 19h do klubu Paliárka | ||
Putování (poezie, Rogo) • Prachy, makejte na sebe (poezie, Vesna Slemeno) • Volavky (poezie, peterkey) • Chci chci chci (poezie, Sasuke Okohurikanu) • Hledání (poezie, Kalimeee) • bezzubý polibek (poezie, kolemjdoucí) • Lázně (poezie, kolemjdoucí) • Maják (poezie, kolemjdoucí) • prostěradla (poezie, kolemjdoucí) • Byla by to docela jiná poesie (poezie, Jaroslav Alétotaky) | ||
|
Byla by to docela jiná poesie |
||
|
maj tam prostě rádla a nemaj prostěradla
k jídlu mají ruce a bílému jsou k ruce
k práci mají děti a děti mají k práci
umírají mladí aniž by zažili mládí
tak tam brzy pudem když nebudem se řídit pudem
tak tam brzy pudem když nebudem se řídit pudem
nedělají děti na to mají u i
u jídla se tisknou než jim ho vytisknou
k práci mají stroje a stroje mají k dětem
umírají sami až když bylo pozdě
tak tam brzy pudem když budeme se řídit pudem
tak tam brzy pudem když budeme se řídit pudem
jsou i jiný místa já jsem optimista
maj tam moře nebe a maj tam nebe moře
nemaji tam šimli ani gdyž si všimli
že si zase nahý když večer je vlahý
tak tam brzy budem když pudem tak pudem
tak tam brzy pudem když budem tak pudem
|
||
|
Ještě že je tu ten maják
Jinak je tu tma jak
převrženej kajak
a zajíc v pytli talibanu
odřenej lak a trefenej šlak
taky na suchu od ucha k uchu
džbánu
potrefena hárá a křičí gdy už tam budem
nechce se rvát a smířit se s osudem
má nový zuby, nehty
se drží zásady vendety
Slyšíš ten rozdíl? Ne, děkuju. - Neděkuju!
|
||
|
já mam lázně u domu,
gdyž si jenom tak sednu
pod tu pergolu
co sem letos dostavěl
bez povolení a projektu
jsem vlastně uplně v klidu
kdybych stále nečekal,
že přijde nějaké udání,
že mám sice nadání,
ale že je na tu pergolu
potřeba papír
prostě nestačí v banánový republice
vyhublý pas a kručení v břichu,
je třeba nejdřív jít před komisi,
než před kuchaře
jestli to není jenom pocit náhodou
v tom břichu
a jestli mi není vlastně docela dobře
než když si prostě pudu sednout |
||
|
tudle mi jedna řekla, že jsem moc ukecanej
jenže je podzim
a to je cosi magického uvnitř mne
co se zrcadlí v padajícím listí
v šlápotách mojí aury v mlze
ve vzácnosti nízkého světla
které se občas prokouše ven a shlíží na středohoří skoro zpříma
je mezi tou mlhou a mnou jisté pouto
jako výkřik posledního ptáka
jež váže smysly tam někam do šera stromů
k rozhraní světů
lasa a pole
hory a nebe
noci a dne
inspiruje mě představa, že si povídáme
a že jsme oba bezzubí
jako děti
ale děti zestárnou a začnou brát vážně některá slova
jako červy rozežerou tajemství a krásu oživlého, magického světa
že ze svátku stane se všední den
a z všedního dne den pracovní
a z pracovního dne den, aby už to bylo za mnou
a ze dne, aby to už bylo za mnou, den smrti duše
neboli den těla
a jeho šťáv a rozkladu
čili té strany co vložili dokonale do porna
gde už není nic umění
všechno je jen praxe
a obraz nad kanapem
jenom zaklápí tu surovou pravdu
jako čepec
na hrnci s ovarem
jedině poezie, může naťuknout to téma
že z červů stanou se opět tkáně
z vejce vyjde zase otvorem duše
nesmrtelná
a v nové kvalitě |
||
|
On hledá ji dívku s útlou šíjí, ona hledá jeho, aby měl pěkný tělo. Je hledají ony, společně chytat Pokémony, oni hledaj tebe, snad se jim to nepovede.
Ono hledá Joko a Čoko zase Voko. Mandrage hledaj ženu a Morčata dědu. Frankl hledá smysl života, po pátku přijde sobota. Alzheimer hledá důchodce na přechodu pro blbce. |
||
|
Chci bejt zrúda a svině. Chci se nenávidět. Chci se omlouvat.
Chci, chci, chci! |
||
|
U Trojské lávky,
tam, kde se voda čeří
šedé volavky
číhají na večeři.
I já tu s nima
hladinu řeky střežím.
Naše dnešní hostina:
pstruzi a jeseteři.
Čekáme tiše,
stejně jak plyne řeka.
Vlny semiše,
živel, co z kopců stéká.
A drolí skály,
do celého světa je vyváží.
Tam kdesi v dáli
jsou ozdobou zlatavých pláží.
Jako ten písek,
obroušený z pohoří,
vždy doplaví se
nakonec až do moří.
I nás tu čeká
jen ta jedna jednosměrná cesta.
Snad do daleka,
snad zvládnem všechny bouře přestát.
Jak lososi tažní,
ti mořští tuláci,
když věkem zvážní,
do rodných vod se vrací.
I my spolu
už čekáme tu na znamení,
kdy proti proudu
se vydat zpátky ku prameni.
Někdy je té vody,
najednou víc, než třeba.
Ničí, bere, škodí,
než do země se vstřebá.
Když pak opadne,
srdce se svírá při té zkáze.
Snad spolu zvládnem
opravit protržené hráze.
Milé volavky,
držte se ve své stráži.
U Trojské lávky,
ať vám Vltava chutně vaří.
Den dohasíná,
už spěchám domů na večeři.
Dnešní hostina:
Sardinky v tomatě a pak alou do peřin! |
||
|
Ty ještě chodíš do práce? Nech za sebe pracovat peníze už konečně.
|
||
|
I.
Zářný zářijový den se soumrakem slábne třpyt nad obzorem večer se mi vkrádá pod šaty a veškeré naděje uplynulého dne se stávají odrazem neexistence.
Vlak veze houfy lidí do jiného města každé město má svá osobitá tajemství která se právě s večerem nejvíce rozevírají.
Každý člověk má svůj vlastní příběh všechny ty originální příběhy se na konci našich cest střetnou a odpoví na nekonečnou otázku bytí.
Snažím se pochopit svůj vlastní příběh snažím se rozklíčovat různé detaily a pochopit tak samotného tvůrce autora toho všeho.
Zeleň stromů pomalu přechází k prvním odkrytým tvářím velkoměsta sbíhající cesty se rozšiřují vytvářejí ulice které se snaží kopírovat jakýsi řád.
Nebude to trvat dlouho a rozsvítí se první světla pouličních lamp probudí se i do nich narážející noční motýli mystika noci předkládá první inspirace.
Vlak se konečně zastavuje vystupuji na dlouhý perón vnitřně tak trochu vzdálen ruchu nevnímám hudbu hlasy lidí ani jejich kroky cítím naplnění milosrdnou prázdnotou.
Všechno se to sneslo na ty co zůstali beze spánku na tuláky noci na vyvolené i na ty zatracené každá role má svůj smysl jen cesty k pochopení mají různou četnost klikatění.
Co by se stalo s lidskými smysli kdyby se snesla taková tma až by se město celé ztratilo co by se stalo kdyby ticho protkalo úplně vše až by sluch nedokázal zachytit vůbec nic?
II.
Noc pohltila i poslední siluety lidí příběh opouští město světy za okny zůstanou neodkryty scéna se postupně vrací ke zdroji.
Uvnitř těla vlaku opět procitám snažím se pochopit co mi město přineslo nevyslovené otázky se pomalu rozplynuli cesta odkryla jasné vnitřní plody.
Prořídlá jsou místa při cestě na zpět zbytky lidí mlčí do rána zbývá ještě mnoho času ticho ovšem prozrazuje absenci opilosti hravost klidu nezná hranic.
Zažehnal jsem svou únavu vnitřní polemikou o smyslu slova domov nutnost vracet se fyzicky je malicherná nutnost uvědomit si všudypřítomnost je plná naděje.
Na prázdném papíře neviditelné krajiny se krásně popisuje prázdno stačí jen zastavit sebe nechat to být vše samo postupně vzniká.
Viděl jsem bezdomovce narkomany nad rozžhavenou lžící a starého muže který měl sílu anděla a laskavost pro všechny takto se tvoří Boží svět.
Vyvanutí vše jsou jen krásné dechberoucí kulisy stačí si je uvědomit kdo se na to vše dívá kdo je kdo? Vždyť není žádný druhý.
Zpáteční vlak se pomalu blíží k půlnoci umírá den pro zrod nového žádný strach není patrný obava nikdy nevzniká z přítomnosti.
Cítím se totožný s každým prožitým časem mohu usnout s dobrým pocitem že mě již nebude potřeba mohu již navěky odejít.
Vše si sebe již navždy uvědomuje veškerý zvuk je dechem Absolutna Nepojmenovatelné stále obsahuje vše vše stále obsahuje Nepojmenovatelné.
Tato hra nebude nikdy dohrána nesnažím se to pochopit neřeším kolikrát jsem byl na tahu hráč a hrací pole klidná hladina se vždy o slovo přihlásí nekonečný zdroj světla nekonečný zdroj všeho i sebe sama.
(Napsáno během dvou cest vlakem, nejprve z Tábora do Prahy a o několik dní později z Prahy do Tábora). Září 2024. |
||
⇡nahoru⇡ ➜ září 2024 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
