něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál




Putování (poezie, Rogo) • Prachy, makejte na sebe (poezie, Vesna Slemeno) • Volavky (poezie, peterkey) • Chci chci chci (poezie, Sasuke Okohurikanu)

12.10.2024
Chci chci chci

Chci bejt zrúda 

a svině. 

Chci se nenávidět.

Chci se omlouvat.

 

Chci, chci, chci!

11.10.2024
Volavky
U Trojské lávky,
tam, kde se voda čeří
šedé volavky
číhají na večeři.
 
I já tu s nima
hladinu řeky střežím.
Naše dnešní hostina:
pstruzi a jeseteři.
 
Čekáme tiše,
stejně jak plyne řeka.
Vlny semiše,
živel, co z kopců stéká.
 
A drolí skály,
do celého světa je vyváží.
Tam kdesi v dáli
jsou ozdobou zlatavých pláží.
 
Jako ten písek,
obroušený z pohoří,
vždy doplaví se
nakonec až do moří.
 
I nás tu čeká
jen ta jedna jednosměrná cesta.
Snad do daleka,
snad zvládnem všechny bouře přestát.
 
Jak lososi tažní,
ti mořští tuláci,
když věkem zvážní,
do rodných vod se vrací.
 
I my spolu
už čekáme tu na znamení,
kdy proti proudu
se vydat zpátky ku prameni.
 
Někdy je té vody,
najednou víc, než třeba.
Ničí, bere, škodí,
než do země se vstřebá.
 
Když pak opadne,
srdce se svírá při té zkáze.
Snad spolu zvládnem
opravit protržené hráze.
 
Milé volavky,
držte se ve své stráži.
U Trojské lávky,
ať vám Vltava chutně vaří.
 
Den dohasíná,
už spěchám domů na večeři.
Dnešní hostina:
Sardinky v tomatě a pak alou do peřin!
5.10.2024
Prachy, makejte na sebe

Ty ještě chodíš do práce?

Nech za sebe pracovat peníze už konečně.

 

3.10.2024
Putování

I.

 

Zářný zářijový den

se soumrakem

slábne třpyt nad obzorem

večer se mi vkrádá

pod šaty

a veškeré naděje

uplynulého dne

se stávají

odrazem neexistence.

 

Vlak veze houfy lidí

do jiného města

každé město

má svá osobitá tajemství

která se právě s večerem

nejvíce rozevírají.

 

Každý člověk

má svůj vlastní příběh

všechny ty

originální příběhy

se na konci našich cest

střetnou

a odpoví

na nekonečnou otázku

bytí.

 

Snažím se pochopit

svůj vlastní příběh

snažím se

rozklíčovat různé detaily

a pochopit tak

samotného tvůrce

autora toho všeho.

 

Zeleň stromů

pomalu přechází

k prvním

odkrytým tvářím velkoměsta

sbíhající cesty

se rozšiřují

vytvářejí ulice

které se snaží kopírovat

jakýsi řád.

 

 

 

 

Nebude to trvat dlouho

a rozsvítí se

první světla

pouličních lamp

probudí se i

do nich narážející

noční motýli

mystika noci

předkládá první inspirace.

 

Vlak se konečně zastavuje

vystupuji na dlouhý perón

vnitřně tak trochu

vzdálen ruchu

nevnímám hudbu

hlasy lidí

ani jejich kroky

cítím naplnění

milosrdnou prázdnotou.

 

Všechno se to sneslo

na ty

co zůstali beze spánku

na tuláky noci

na vyvolené

i na ty zatracené

každá role

má svůj smysl

jen cesty k pochopení

mají různou

četnost klikatění.

 

Co by se stalo

s lidskými smysli

kdyby se snesla

taková tma

až by se město

celé ztratilo

co by se stalo

kdyby ticho

protkalo úplně vše

až by sluch

nedokázal zachytit

vůbec nic?

 

 

 

 

 

 

 

 

 

II.

 

Noc pohltila

i poslední siluety lidí

příběh opouští město

světy za okny

zůstanou neodkryty

scéna se postupně

vrací ke zdroji.

 

Uvnitř těla vlaku

opět procitám

snažím se pochopit

co mi město přineslo

nevyslovené otázky

se pomalu rozplynuli

cesta odkryla

jasné vnitřní plody.

 

Prořídlá jsou místa

při cestě na zpět

zbytky lidí mlčí

do rána zbývá

ještě mnoho času

ticho ovšem prozrazuje

absenci opilosti

hravost klidu

nezná hranic.

 

Zažehnal jsem

svou únavu

vnitřní polemikou

o smyslu slova domov

nutnost vracet se fyzicky

je malicherná

nutnost uvědomit si

všudypřítomnost

je plná naděje.

 

Na prázdném papíře

neviditelné krajiny

se krásně popisuje prázdno

stačí jen

zastavit sebe

nechat to být

vše samo

postupně vzniká.

 

 

 

 

Viděl jsem bezdomovce

narkomany

nad rozžhavenou lžící

a starého muže

který měl sílu anděla

a laskavost pro všechny

takto se tvoří

Boží svět.

 

Vyvanutí

vše jsou jen krásné

dechberoucí kulisy

stačí si je uvědomit

kdo se na to vše dívá

kdo je kdo?

Vždyť není žádný druhý.

 

Zpáteční vlak

se pomalu blíží

k půlnoci

umírá den

pro zrod nového

žádný strach

není patrný

obava nikdy nevzniká

z přítomnosti.

 

Cítím se totožný

s každým prožitým časem

mohu usnout

s dobrým pocitem

že mě již

nebude potřeba

mohu již navěky

odejít.

 

Vše si sebe

již navždy uvědomuje

veškerý zvuk

je dechem Absolutna

Nepojmenovatelné

stále obsahuje vše

vše stále obsahuje

Nepojmenovatelné.

 

 

 

 

 

 

 

 

Tato hra nebude

nikdy dohrána

nesnažím se to pochopit

neřeším kolikrát

jsem byl na tahu

hráč a hrací pole

klidná hladina

se vždy o slovo přihlásí

nekonečný zdroj světla

nekonečný zdroj všeho

i sebe sama.

 

(Napsáno během dvou cest vlakem,

nejprve z Tábora do Prahy

a o několik dní později

z Prahy do Tábora).

Září 2024.



⇡nahoru⇡         ➜ září 2024


V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii.