|
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.
|
|
Blázni.cz - dobrý kanálnebo přijďte v pondělí 02. 03. 2020 na slet č.10 v 19h do klubu Paliárka. | ||
Hello kitty my old friend (komiks, Nesmyslon) • Bez názvu (poezie, Civínová) • Geoda (poezie, Nesmyslon) • Chlad (poezie, Nesmyslon) • Konec výstavby beruščích domečků (úvaha, Frankie Táborák) • Audit ve skladu slzných krystalů (poezie, Civínová) • Pánev (obraz, Civínová) • Spojení (poezie, Rogo) | ||
|
Chvíle okamžik osamocený čas bůh je v nás i kolem nás a když se v nás s tím kolem spojí svět chutnat bude radostněji
(16.11.2019,Praha- ostrov Štvanice) |
||
|
|
||
|
NaCl, sůl kamenná normální kuchyňská sůl co tu bude za sto let? stále ta samá zasraná sůl
dědictví rodu - šutry co nerozpustí ani kremační pece
z domu kam chodím spát postupně mizí pokoje ne nedám si kafe nezastavíš to sedět svedu už jen u smrtelný postele
v posledních dnech se jim kůže vypla jako vosk trpělivost s Bohem je víra poslední pokoj na knotu visící odškrcující se kokon za jeho okny spartakiáda krysí závod pouťové šlágry
nesmiřitelná puška co zanáší trpělivost se sebou samým je naděje netrpělivě prosím ať to všechno rozpráší |
||
|
Stavíme beruščí domeček, řeklo to dítě za plotem školky a Ty jsi souhlasil. Přesně o to Ti šlo, vybudovat něco krásnýho. Ale jak chceš vybudovat něco krásnýho ve světě, kde objekty nemaj hodnotu, jsou vždycky stejně dobrý jako jsou špatný a Ty to víš? A tahleta kontradikce uprostřed Tvý hlavy byla doposud Tvoje směrovka. Nebyla to snaha nebo potřeba, jen naděje, který jsi chodil otevírat dveře. Naděje ve společnost osvobozenejch moudrejch bytostí. V komunitu. Přijde chvíle, kdy se Ti ta kontradikce realizuje před očima. Ztratíš naději v něco, co je z principu nemožný. Něco, čemu se říká lepší svět. Ztratíš chuť stavět beruščí domečky. Možná je budeš stavět dál, stavět je k rozprášení, jako mandaly. Rozhodně nenajdeš dobrej důvod stavět něco jinýho. Rezignuješ. To se Ti taky vždycky líbilo – vzdej se a budeš mít mír. Ale k tomu Ti vždycky stačilo rezignovat na úsilí. Naděje tu byla s Tebou. Možná ona byla ten objekt. Hýčkanej rozpadající se plyšák. Konec politiky. Konec výstavby. Čas na beznadějnou Lásku. |
||
|
Jednou se tím svým chladem zalkneš A úplně na konci Dojdeš poznání
Ale tvá poslední slova Ta nejniternější pravda a vyznání životu Zůstanou navždy uvězněna V drobných krystalcích páry
A budou už navěky vnímána Pouze podle chemických a fyzikálních vzorců
Jednou se tím svým chladem zalkneš Nepřijde-li někdo Kdo ten proces zastaví Kdo rozehřeje strukturální vzorce Které ti tak despoticky vládnou
Jednou se tím svým chladem zalkneš Jestli tomu člověku Nedovolíš hřát
A úplně na konci sice dojdeš poznání Ale tvůj poslední dech Konečné vyznání životu Zůstane navždy uvězněn V drobných krystalcích pravdy |
||
|
Jsem si jistá Že kdyby někdo vzal Mou hlavu do dlaní
A rozřízl ji pilkou Spatřil by neskutečnou krásu
Byl by ohromen Množstvím drobných krystalků Ozářen silným proudem duhy Zmaten hrou světel a stínů Oslněn výbuchy hypernov Ohlušen hudbou sfér A zmámen vůní čerstvě vyvržených feromonů
Jsem si jistá Že kdyby někdo vzal Mou hlavu do dlaní
A rozřízl ji pilkou Z tý krásy by se dočista posral |
||
|
Rozkřiklo se že
kdosi ukradl příbory a z trhu zmizela všechna kůže
náhoda?
hromy, záblesky nepokoj
nehoda, děsně virulentní tvor zacpu si uši schovám se do bezpečí pod topol rozkřiklo se že někdo ukradl příbory a dělal si selfíčka svých ran od kradenýho stříbra pobodán čelisti vlastních ok zakouslý v odhalenej bok liška, mrchožravý pták? daddy issues vykloval
zbyl jen vykřičník
otazník nepokoj obrátím kapsy a možná neodvrátíš zrak
jedinej dárek co lze dát tak či tak
brzo, snad na jaře
zastaví už vlak bude tam mohyla,
čerstvá vůně přes rejstříky čichových nervů, přes píšťaly mozkového kmene nech ji v sobě rozeznít prosby o odpuštění bude to znamení, budou to narozeniny. |
||
|
|
||
⇡nahoru⇡ ➜ leden 2020 V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii. |
