Blázni.cz - dobrý kanál

svázali lenina, stalina, i sadáma
havla, klauze i zemana svázali
děti čmárají do předsádek
a podle hlasu dá se poznat rodič
co nadává na pořádek
co je chycenej na vějičku
gdyž nedal si pozor na kapičku
ale má plnou ledničku
a novou kartičku ke vstupu do ohrádek
svázali ho
děti na nervy mu kreslí
automatický kresby
za pět let ojetý auto
nástavec na čůráka
nějakou mladou blbku by tim moh vodrovnat
semišový volant a vůni ve stromečku
děti už kreslí smajlíky do slepých zrcadel
svázali svazáky i šmejdy svázali
už aby se probral koniáš
a osvobodil je i nás
je kouřem a nás terorem
automatický kresby
děti čmárají do předsádek
zatímco mámy přítel nadává na pořádek

Chtěl bych víc umět urážet lidi, nesnažit se v nich vidět tolik dobra, a pak se divit

ale stejně to hledám.

Bojkot představ,
bojkot předsudků

Někdy bych chtěl toho hnusnýho dědka strčit ze schůdků

No, dej si pozor, když budeš moc optimistickej,
tak dostaneš na budku,

Taky bojkotuješ spoustu věcí, ani o tom nevíš přeci, a nechceš o tom slyšet,
všechny nesouhlasný hlasy ať raději našlapují tiše.

Tohle je můj pohodlnej pokojík mejch vysněnejch představ o realitě,

Rád si tu přemýšlím skrytě, ve svým krytě,

v bytě vystavených představ o tom jak se věci maj,

a co je jinak než jak to lidi znaj,

to prostě nevnímaj.

Prostě to nechtějí slyšet,

dáš si kousek quiche?

A neboj, nemusíš všude chodit tiše!

Vlastníme míň než nic.
Útrapy snídáme u silnic.

Za nehty schováváme zmar a špínu.
Bráníme se sobě - nakyslému vínu,
plnému hořkosti, zkurveného splínu.

Který v hlavě dělá zmatek.
Láska a nenávist – nerozlučný sňatek

Rozlévájí víno do sklenic.
Dokud máme vše.
Pak až nezbude nám nic
chceme nalít ještě víc.
Třeba kýbl, nebo jen pár lžic.

A až do dna k zoufání
pijeme žal mnoho dní.

V roušce bytí. Těch pár chvil.
Šťastně jsi tu s námi žil.
Než jen smutek navždy zbyl.

Na vysoké skále spali andělé
Na skále, tak vysoké a vzdálené
Když se někdo dostal až na vrchol skály,
Zeptal se andělů, kteří spali, zdali,
Tak prý stále ne, tak stále ne. 

Na vysoké skále spali andělé,
Jejich bílé hávy byly zardělé 
Za západu slunce – vyčkávali, kdo přijde?
Nebeští agenti, Mesiášovi lidé?
Čekali? Očekávání bylo šílené

Na vysoké skále spali andělé
Magnetické pole bylo neustálené 
Různé části skály zakrývala mlha
On chtěl vědět, zdali, tak na skálu šplhal
Vědět, zda už ano, nebo stále ne,

Vyprávěl andělům na vrcholu skály:
„On by naslouchal, my bychom poslouchali
Ty pravdy zjevené a zjevné, spojené.“
Však andělé, již bdící, jimž meče plály,
Říkali, ale ne, ještě prý stále ne.

Na vysoké skále stojí andělé, 
Jejich meče hasnou, jsou rozpálené
Jen něčí hrozný řev – a ostré vrchy skal 
Stále ne! Bože, krev! Už se zas někdo ptal