něco nám vzkažte
...takový prostor pro kulturní činnost nesemletých naivních individuí.

Blázni.cz - dobrý kanál



13.11.2021
Život ve smutku se nevyplácí

Voda plná kachen

město ztišené podzimem

mlčí život všechen

ztišit se též jsem povinnen,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí,

 

je třeba otevřít srdce svoje

a začít zpívat vesele

přeci jinak láska nevyhraje

a zmizí nám i přátelé,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí,

 

není důvod k pláči

i když se někdy nedaří

žalem se oči smáčí

jindy zas štěstím rozzáří,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí,

 

jednou jistě přijde

štěstí trvalé

tady a ne jinde

tady a bez ale,

 

na nebi se třepetají ptáci

život ve smutku se nevyplácí.

 

13.11.2021

Tábor- Jordán

 

 

3.11.2021
Sára Connorová

Za starých časů byly ženy krásné a křehké

a muži udatní a silní.

Nebylo to spravedlivé,

ale každý aspoň věděl, co má dělat,

Terminátor byl nebezpečná zbraň

a Sára Connorová byla ještě něžná.

 

A svým půvabem přilákala muže z budoucnosti,

který ji měl ochránit před problémy současnosti

a s tím mužem počala syna

a ten muž pro ni nakonec i zemřel.

 

Sára zůstala sama na veškeré problémy současnosti

i na veškeré problémy budoucnosti

nikdo nechránil její křehkou krásu

a ona v nebývalé odvaze rozdrtila Terminátora v lisu.

 

Zachránila tím lidstvo i planetu,

ale zaplatila za to příliš velkou cenu,

pozbyla svoji křehkost, zranitelnost i něhu.

Zachránila tím lidstvo i planetu,

ale stal se z ní rapl.

 

Možná je něha jen projevem slabosti,

možná je síla jen absencí ženskosti.

Možná není žádná ženská síla,

ale jen síla a ta přináleží mužům,

a ženy ji musí ukradnout,

aby se mohly stát někým a zachránily lidstvo.

 

A za předpokladu,

že se jim to povede,

je už nikdy nikdo nebude chtít chránit.

 

A mně se stýská po časech,

kdy věci byly jednoduché,

Terminátor byl nebezpečná zbraň

a Sára Connorová byla ještě něžná.

 

A ženy čekaly na příchod mužů z budoucnosti,

kteří je ochrání před problémy současnosti

a Sára Connorová byla ještě něžná

a neuměla si poradit sama.

 

Za pár let se všechno otočilo

z Terminátora se stala dětská hračka

a ze Sáry Connorové rapl.

Možná musí být ženy slabé,

aby muži mohli být silní.

Možná musí být muži slabí,

aby ženy mohly být silné.

 

Jestli je něha totéž co zranitelnost,

jestli je zranitelnost totéž co slabost.

Jestli něžným ženám chybí síla

a těm silným ženskost.

Jestli si ochranu zaslouží jen ty něžné,

jestli si uznání zaslouží jen ty silné.

 

Pořád to není spravedlivé

a nikdo pořád neví, co má dělat.

 


Duben - Září 2021 - Conway's world (poezie, Šolmes) • Splachovací (poezie, Jaroslav Alétotaky) • Maringotka (poezie, Holka s vlkem) • Červené šlápoty (próza, Lokálka) • Zdravé sobectví existuje, dobré sobectví nikoliv. (úvaha, Pan Žu)
    ➜ září 2021

25.10.2021
Zdravé sobectví existuje, dobré sobectví nikoliv.

Určitá míra sobectví je zdravá. Žádná míra sobectví ale není dobrá. Mimo jiné to také znamená, že určitá míra zla je zdravá. A mimo jiné to také znamená, že zdraví není vždy pro naše* dobro.

Přejeme si navzájem, abychom byli šťastni** a zdrávi. Ale co si přejeme především? Jak si vybereme, máme-li být buď zdrávi na úkor bytí šťastnými, nebo šťastni na úkor zdraví?

Nechat se ukřižovat, otrávit pelyňkem, upálit; zapálit se protestně, holým tělem stát v cestě tanku - nic z toho nenapomáhá zdraví***. Zdraví má vůli k životu.

Je zdravé chtít se zachovat. Jednat z nelásky, i kdyby to umožnilo poté jednat z Lásky, je ale kompromis. Sobectví kompromituje, koroduje naši šťasnost. Je nešťastné chtít se zachovat, je nešťastné myslet na sebe.

Evoluce má svůj rub: moudřejší ustoupí, přežije barbar. Osvobození odcházejí do Nirvány v každé době dějin. Síla, násilí točí kruhem samsáry.


___
* pro dobro. Dobro je naše dobro. "Naše" je zde použito pansubjektivně. Jednat dobře je jednat z Lásky a to je jediné dobro pro jednotlivce i pro druhé. Především proto, že jedno jsou.
** záměrně nepoužívám obrat "štěstí a zdraví", ježto štěstí je v češtině dvojsmyslné, znamenajíc šťastnost i štěstěnu. Předpokládám, že panuje obecná shoda na tom, že být šťastný a nemít štěstí je více žádoucí než mít štěstí a nebýt šťastný, a že je to takto povětšinou míněno i ve slavnostních přáních. Ostatně, Happy Birthday.
*** Napomáhá snad ukřižování šťastnosti? Nevede spíše k utrpení, pašiji? K opuštěnosti Otcem? Ale i křesťanství mluví o věčné blaženosti. Vzdejme se tedy klidně slova šťastnost a mluvme o naplněné Lásce, spokojenosti, upokojeném duchu. Anebo vůbec nemluvme.

24.10.2021
Červené šlápoty

Následující povídku jsem sepsal v lednu 2020 a poslal do soutěže "Poslední den na Zemi" od knihkupectví Knihy Dobrovský. Moje ambiciózní próza se nedostala ani do užšího výběru. Je tedy nepopiratelně špatná. Nejen proto ležela rok a půl tupě v mé schránce elektronické pošty (Díkybohu! Počítač, kde byla původně uložena, už není mezi živými). Zveřejňuji ji, neboť jsem to slíbil doktoru Turečkovi, a taky proto, že chci. Kromě jednoho přiznaného a jednoho utajeného zásahu je text v nálezovém stavu (tedy i s překlepy, hovadinami, atp.). Nechť vzkvétá původnost.
Upozorňuji, že nejde o manifest, podobenství, ani se nehlásím k jakýmkoli hodnotám, kromě těch, ke kterým se hlásím, a varuji před zavádějící interpretací.

 

Tma mluvila hlasy a ostatními zvuky pátečního podvečera. Bylo svištění vozidel a vozítek, burácení letadel, pravidelné oddechování pěti lidí. Vešli jsme do ulic výzkumného komplexu v Uhříněvsi. Zvuky zůstaly za zdmi a budovami a všechny se tím velmi ztišily. Pod bledými lampami rostly malé stromky s kožovitými lístky, z jejichž laloků visely kapičky vody. Na zemi ležely desky z lisovaného recyklátu s reliéfem přírodního kamene. Vedly nás dlouhou ulicí lemovanou obrubníky a řadami těch stromků, lamp a dalších vertikálních entit. Na konci stály lhostejné dveře, v nichž se mastně odráželo světlo lamp.
A tma se odmlčela, když Vašek řekl: „Stůjte!“
V ruce třímal popruh klíčenky, na které se houpala plastová kartička a klepala ho do kotníku pravé nohy.
Ohlédl se po nás. Nedýchali jsme. Neřekl samozřejmě, že nemáme dýchat, ale mysleli jsme, že tím mu prokážeme loajalitu.
Před ním a za ním, před námi a okolo nás se ze země vysunulo pět desek. Rozzářily se ostrým světlem a všechno byl jasné, kromě tmy v každém stínu. Očekávali jsme, co následuje, a vyčkávali.
Vašek ukázal, ať jdeme za ním: Jura vykročil, Ríša vykročil, Petra šla. Jdu. Jdeme, ale zaostáváme, protože se bojíme a protože Vašek má až absurdně dlouhé končetiny, takže se pohybuje nejrychleji. V polovině dlouhého kroku se začal svíjet. Myslel jsem, že si dělá prdel, ale upadl a ti tři ho následovali. Zůstal jsem stát sám, mí čtyři přátelé sebou ještě chvíli mleli na zemi o zem a pak vytuhli. Kompozice tedy zahrnuje čtyři ležící postavy, pět jakoby poklopů, z nichž se šíří oslepující záře, a jednu stojící postavu. Ty cedule nám to říkaly. Neměli jsme přelézt závoru u prázdný vrátnice a neměli jsme jít tou ulicí. Není to dobrý. Říkaly anglicky. Fakt to není dobrý. Říkaly česky. Je to zakázaný. Říkaly čínsky.
Zaslechl jsem klepání a bzučení. Bude dobré, když se skryju, napadlo mě. Podle hesla: pod svícnem je největší tma, jsem skočil za jeden z těch poklopů, přitiskl se k jeho hladkému kovovému povrchu a doufal, že se neupeču, protože zdroje světla festovně hřály. Pohlédl jsem směrem k těm mastným dveřím. Seberu se, doběhnu k nim, nahlásím, že mé přátele postihla nehoda a pozítří se tomu všichni zasmějeme. V pětipatrové budově svítilo náhodně několik světel a okapy skrytými v plášti budovy stékala ze střechy voda. Příjemně ševelila.
Klepání a bzučení zesílilo. Škrábal kov o kov. Zídku vpravo přelézalo pět zvířátek. Těla měla jako nosítka s poklopy, pod které se mohlo vejít cokoli, co mělo tak dva metry na délku, půl metru na šířku a dvacet-třicet čísel na výšku. Vypadaly jako kryty pro strašně malé zapuštěné venkovní bazénky. Nosítka zřejmě skenovala okolí integrovanými výpočetními jednotkami. Každá (nosítka) měla dvě končetiny se stehny, koleny, holeněmi a chodidly z kompozitních materiálu, jež musely být lehké a odolné. Přicupitaly k mrtvolám, nosítka si lehla, nohy se oddělily, poklopy se složily a nohy naložily čtyři těla na nosítka. Pak se nohy vrátily k nosítkům a odkráčely spolu ke zdi, vylezly na ni a přelezly. Poslední nosítka zaostávala. Něco hledala, ale nenacházela. Otočila se a vydala se prázdná přes zeď za družkami, které se o ně už strachovaly. Poklopy se světly zhasly a zmizely v zemi, takže jsem seděl na bobku uprostřed zšeřelého prostranství a hodiny na věži kostela Všech svatých bily pět hodin.
Šel bych někam kalit. Pátek večer. Tma, únor, konec našeho století. Prdel u Prahy, Česko. Country-and-Date Movies uvádějí.
Něco způsobilo, že když se moji přátelé vydali ke dveřím, byli paralyzováni. Pak se zmítali, vypadali legračně, upadli a cukali se. A pak se nehýbali. Země do nich pustila to, čím si je zcela podmanila. Předpokládal jsem, že když se ve stoji spatném došourám ke zdi, kterou přelezla zvířátka odnášející mé přátele, nebudu paralyzován a přelezu také. A za zdí bude někdo, komu ten omyl vysvětlím.
Jenže na druhé straně byl jen studený betonový plac plný prázdných návěsů se srolovanými postranicemi a za další zdí, kterou jsem překonal s obtížemi, už byla uhříněveská ulice, po které se jezdilo a chodilo. A tam mi napadlo, že když cedule varovaly, že není dobré chodit jen tak nablind do nadnárodního agrotechnologického výzkumáku, není dobré prvnímu kolemjdoucímu vyprávět, že roboti unesli mé přátele. Všichni moji přátelé jsou mrtví. Otázka stojí, proč jsem naživu, respektive zda nejsem také mrtvý. Statisticky. Jako řeka, jako les, jako louka, jako bobří hráz, jako další, kteří ještě neví, neví, že se nerozední.


„Ano.“
„Možná to bude hnusný.“
„Ano. Možná.“
„Tak ano, nebo ne?“
„Ano. Omlouvám se,“ řekl jsem. Mezi „Ano“, a „Omlouvám se“, jsem učinil pomlku. Vašek tedy pochopil, že půjdu a omlouvám se nikoli za to, že vlastně nepůjdu, ale za přechozí dvojznačný výrok.
„Děkuju. A neomlouvej se pořád.“
„Omlouvám se,“ řekl jsem.
Věděl jsem, že kdo se pořád omlouvá, u toho nelze poznat, co si doopravdy myslí. Předběhl jste mě ve frontě u zubaře? „Omlouvám se, ale já tady byl dřív.“ Vrazil jsi do mě v autobuse? „Omlouvám se, ale tady už stojím já.“ Chtěla byste vědět, jak někoho poslat do prdele? A zůstat u toho být zdvořilá? Pošlete toho někoho do prdele a pak se mu omluvte.
Jdi do prdele!
Pardon, to jsem přehnal. Omlouvám se.
A tak jsme se s Vaškem a našimi dalšími přáteli vydali na oběd a po semináři jsme jeli udělat těm zlodějům z Nadnárodního výzkumáku pěkně zle.
A teď tu osamocen držím všemi deseti prsty zeď z pohledového betonu u dopravního terminálu a P+R parkoviště Praha-Uhříněves, protože se mi udělalo poněkud fáde. Vašek, kterého před chvílí uneslo to bipední zviřátko, je už Ph.D., neboli doktor. Něco napíšete. Pak to přepisujete a přepisujete, až se z toho něčeho stane článek. V nějakém recenzovaném a impaktovaném časopise to vyjde a vy doufáte, že se najde čtenář, jenž si ve světle stolní lampy čte váš text a následně ho odcituje ve vlastním článku. To se opakuje tak dlouho, než máte dost. Pak napíšete úvod na pár set normostran, přidáte ten zmíněný článek a bohdá další články, svážete to a je dizertace. Pokud se školiteli, oponentovi i členům komise zdá dobrá, či alespoň líbezná, jste v pohodě. Ale Vašek byl trochu jiný případ.
„Světlo ve tmě nám ukazuje cestu. Mocná věda, jež popisuje nepřekročitelný přírodní zákon, je nejdůležitějším hybatelem současnosti. Temno, které se už padesát let rozprostírá nad naší planetou, představuje pouze problém, ale také příležitost. Můžeme je překonat jedině vědou. Každý slušný člověk by měl dělat vědu. Terraformace Marsu, umělá agrikultura, učenlivé sítě, systémy rozvinuté predikce. Lidstvo dělá vše proto, aby svou šanci nepromarnilo. My, doktorandi z Karlovy university jsme důkazem. Věnujeme veškerý čas nápravě věcí minulých. Doufáme ve věci příští. Pravda a spravedlnost. Odvážná velká vyprávění, boj s nacionalismem, fanatismem a předsudky a následující prosperita jedenadvacátého století. Věda. Zástava, pod kterou jsme se všichni spojili. A samozřejmě, mír zaručený Jednotnou radou bezpečnosti Světového společenství.“
Vašek, to geniální hravý dítě, stojí v obleku a v aule Karolína a je nervózní, možná i dojatý.
A pak dostal červenej futrál, zabavili mu počítače a vyhodili jeho školitele. Prý finanční podvody. A Vašek povýšil.
My se stále patlali s revizemi neustále zamítaných článků, a on se mohl odstěhovat do Centra Věd Teoretických Přístupů. Příliš chytří lidé to ovšem mají těžké a někdy pohrdnou dobrým bydlem, když cítí nespravedlnost. Vždyť to všichni rozchodili i jeho bývalý školitel! Viděl jsem ho před pár dny – vypadal v pohodě. Jenže Vaškovi z nevysvětlitelných příčin vadilo, že lidé z Nadnárodního ústavu využili jeho růstový model, kterým se kromě simulovaných buněk řídila i skutečná hovězí tkáň a místo červeného slizu produkovala příčně pruhovanou svalovinu. A vadilo mu, že kolegové z Nadnárodního ústavu pro udržitelný rozvoj živočišné výroby se neobtížili jeho výzkumy citovat. Podle způsobu, jakým nás v české pobočce Ústavu přijali, předpokládám, že šlo o úmysl, se kterým jsme se měli spokojit a pokojně se rozejít do dospělých životů a čelit jiným výzvám.

 

Dnešní svět není nespravedlivý nebo ošklivý; dnešní svět je jiný. Máme se rádi, neboť jsme jeden jako druhý. Máme k sobě blíž, jelikož je to potřeba. Ve tmě je každá srnka černá. Až ve tmě se ukázalo, že srnky musí tvořit stádo. Když se zhaslo, získal svět novou podobu. Stojíme blízko sebe, sdílíme svůj životní prostor, pocity, názory, přátele, zboží, informace. A když klopýtneme, nebo se rozklepeme, trochu sebou zameleme a narazíme boky a prdelemi do jiných prdelí, do jiných boků. Ve tmě je každá srnka černá. Tvoříme stádo, všechno sdílíme. Všechny svoje potřeby, poznatky a pachy. Jenže na sebe pořádně nevidíme, takže sdílíme jen věci, které chceme. Myslím, že je dobře, že se zhaslo, protože ve světle bychom tu spolu takhle nestáli.
V Uhříněvsi stojí autobusový terminál, já stál v Uhříněvsi před autobusovým terminálem. Bledá torpéda se za smířlivého hučení rozjížděla do podvečerní tmy za svými cíli. Bál jsem se, že mám červené šlápoty, a proto jsem nejel autobusem. Půjčil jsem si kolo a šlapal po cyklostezce domů do města.
Minuli jsme ty cedule. Bylo to tam anglicky, česky a čínsky, že to není dobrý. Nemohlo to dopadnout dobře. Lidi z Nadnárodního dělali, co museli, a věděli přesně, co dělají. A víte co je na tom nejlepší? Že Vašek to věděl taky. Ovšemže! Zároveň však věděl, že pokud na něj chtějí být oškliví, musí to zkusit zrovna takhle. Nula stupňů volnosti. Přistoupit k věci s naivitou neobeznámeného arbitra: Myslím, že jste mi ublížili. Já si to nedám líbit! Jdu vám to říct rovnou. A jste pěkný blbci, jestli mi něco uděláte!
Všichni moji přátelé jsou mrtví a já prodlužuji agonii, ačkoli už mám určitě červené šlápoty. První inteligentní povrch, kterého se dotknu, na mně ukáže. Jedu na kole. Ježišmarja.
Nech to plavat, opusť na chvíli svoje černé myšlenky. Špitala mi hudba do uší, jelikož rozeznala, že svištím černým podvečerem, je mi mizerně a mám strach. Jsem blikající červená tečka. Ví přesně, kde se nacházím, a přestože nejedu autobusem, jsem sledován, budu zatčen. Výpočetní technika rozesetá po mně ale touží, abych se bavil a abych si to užíval.
Soustřeď se na svoje tělo, soustřeď se na cestu, která se před tebou ze tmy vynořuje a běží okolo tebe za tebe.
Kolo mi pomáhalo do kopečků a rekuperovalo pode mě za táhlých sjezdů.
Trávník pod lampami je pažit, měsíc je luna. Jen je to možná slunce. Jitřenka jasná. Někde za oblaky. Všechno nechť je nezvyklé, netušené, ponenáhlé a přitom hned zřejmé, obnažené a odhalené, ať se můžu cítit objevitelem, jenž je ihned uspokojován. Ať jsou mé myšlenky průkopnické. Magie pohybu mě nutí pojmenovávat všechny vjemy co nejneobvyklejšími způsoby, abych zesiloval, pokud možno umocňoval, své prožitky.
Šlapal jsem, komíhal stehny a švy kalhot mě na cyklistické sesli řezaly do šourku.
Tak dobře cesto, řekl jsem prožitku, vzdávám se, chci si užívat, jak mě pohlcuješ. Cyklostezka se vnořila mezi domy a nadále sklesávala k řece, do které bioturbicidní stanice nad městem vháněla chemikálie a živou vodu z hlubokých vrtů, jelikož Vltava by jinak zapáchala, jak zahnívala.
Vjel jsem na lávku a zalapal po dechu, když pode mnou prosvištěla bílá souprava maglevu Eurasijské extrateritoriální dráhy. Ozvalo se trojí zadunění, a přestože vlak jel v uzavřeném tubusu, konstrukce lávky se rozkývala. Myšlenky jsou oproti tomuto přízraku pomalí slizcí šneci. Vagony vezly neznámé lidi, protože maglevem jezdí vždy neznámí cizí lidé, kteří ženou z místa na místo za úkoly, jež jsou neodkladné. Grafikony, podle nichž vlaky jezdí, vypočetly učenlivé sítě, a proto vykazují vlastní logiku.
Přejel jsem řeku a stoupal po třídě mezi starodávnými domy. Lampy obklopovala bujná zeleň, ze stínů říms vylézala slizká čerň. Ostatní vozidla míjela cyklostezku za bariérou, jež byla nehmatná, ale bránila všemu mě ohrozit. Zadíval jsem se do sodíkové mlhy nad střechami a kolo, které se pode mnou trochu vyšinulo z rovné dráhy, se vrátilo do správného směru. 

 

Přiložil jsem dlaň na dveře. Bál jsem se. Ale zezelenaly a pustily mě do domu. Navštívil jsem byt, kde jsem bydlel a který bude jednou náš.
Jakýsi mladý filmový umělec žvanil o svém oboru: „Doba, kdy film byl výhradně nebo hlavně prostředkem zábavy, minuly. V dnešní vyhrocené, hektické a měnící se přítomnosti je zábava o sobě oxymóron. Úlohou filmaře je diváka bavit, ale také informovat, poučovat a utvrzovat jeho pocit příslušnosti ke komunitě. Lidský čas je dle mého názoru příliš drahý, aby se člověk v jeden čas buď jen vzdělával, bavil, kriticky přemýšlel, či nakupoval, je nutné věnovat tentýž čas několika činnostem. Tím se ničemu neprotivíme. Děláme, co je třeba; pouze využíváme dávno dostupný potenciál mozku.“
Vlezl jsem si do sprchy, protože jsem chtěl. Byl jsem špinavý anebo znečištěný a potřeboval jsem utéct svému partnerovi, kterého jsem letmo políbil. Za klapnutím dveří a kapkami vody zůstaly a ztichly všechny zvuky. Vypnul jsem podsvícení a koukal na obrazovku, kde už domluvil mladý filmař a teď běžel jeho film:
„Lidský život je zbytečný, krása je mrtvá. Říkají. A dodávají, že nemusíte mít názor, protože nikoho nezajímá, že si nevybíráte, protože nemáte možnost volby.“
„Píp, píp,“ řeklo hlavnímu hrdinovi, jenž šel po ulici, legrační stříbrné zviřátko. Kamera zabrala znak na přední masce:
Yangzhou. Hlavní hrdina do něj nastoupil a odjel. Z pastelových barev příjemné letní noci začalo na přední sklo jedoucího vozu náhle krápat. Pršelo, obraz přešel do modrošedé palety, světla se rozplývala. Hlavní hrdina brečí, jede na potřeb nějaké matky.
Vypnul jsem trysky a nechal se osušit.
„Jdu na koncert se Zitou.“
„Užij si večer,“ řekl můj partner. Neodvrátil zrak od večerního programu, kde pokračoval film, který jsem ve sprše nedokoukal. Pod filmem čas od času vyskočilo, že někdo píše. Libor se vždycky podíval do dlaně, co.
Až v otevřených dveřích mě zastihlo: „Máš mě rád?“
„Zita je divná a zadaná.“
„Já mám strach, že se jednoho dne nevrátíš.“
Já taky, pomyslel jsem si a odcházel.
Vy moje červené šlápotky, zdalipak už na mě čekáte? Osmělil jsem se a vlezl do tramvaje. Moje šlápoty byly zelené, tramvaj poloprázdná. Zavřela dveře, vznesla se nad podložku a bezhlučně svištěla ulicí. Seděl jsem a koukal se na to ven.
Jen jednou jsem v tramvaji zažil někoho s červenými šlápotami. Posadil se tak jako já nebo vy a snažil se tvářit nepřítomně. Lidé si ho ale všímali a štěbetali, někteří volali policii, jiní se muže snažili vykázat. Vedle postranice se za chvíli rozblikaly modré ledky. Policejní vůz předjel tramvaj, vyčkal v zastávce, než se otevřou dveře. Hlas zvenčí vyzval muže, aby se postavil. Pak ho uchopily dvě mechanické končetiny, vyvlekly z tramvaje a naložily do policejního vozidla. Nedůvěra je princip prožívaného světa.

 

Svět je důvodem nedůvěry.
Nasadili jsme si VRka a šli se projít parkem. Zářilo ostré květnové slunce a koruny stromů ševelily. Světle zelenými lístky, haluzemi a kmeny probíhal auxin a informoval strom, co kudy vede do kořenů a co kudy z kořenů vzlíná: jednota a spravedlnost, na jejímž konci byla zelená koruna. Chytili jsme se za ruce a šli po široké cestě; daleko za sebou jsme nechávali vysoké bytovky a nízká obchodní centra. V parku byly stánky s občerstvením – točená zmrzlina, točené pivo, čerstvé konopí a suši v chladicích boxech a koktejly ze sójového mléka a ona mě pozorovala stejným tónem, jakým jsem pozoroval já ji, a to slunce pálilo a osvětlovalo nás denním světlem.
Zavřeli jsme oči, sundali jsme VRka z obličejů a dlouze…
...a slunce v myslích pálilo a osvětlovalo nás ostrým světlem a my se políbili, protože VRko na obličeji tomu překáželo. Líbej mě! Neotvírej oči – jinak vedle polibkových bakterií dostaneš nálož černé noci, která je věčná.
A když jsem si zas nasadil VR a ona také, viděli jsme naše kůže, jak jsou zdravé a hezké v tom slunci, které nám jinak bylo nedostupné.
Sice uměla jen anglicky, česky a pár znaků dokázala nakreslit čínsky, jak se slušelo na vědeckou pracovnici, ale vždycky si snila, jak se naučí a odjede žít do Francie. Na ledničce jsme měli selfíčko: stojíme pod transeptem pařížský Notre Dame. Dírou po zřícený klenbě září kompozitní krov ve tvaru velrybího hrudního koše. Pak začne displej ledničky hasnout a na místě obrázku stojí nápis: „Do something, Bro,“ a to přesně tak dlouho, než zmizí. A lednička zůstane tmavě zelená jako podrost v tropickým lese (jí se to obvykle nelíbilo a nastavovala tam barvu „Ledovcová jeskyně“).
Naučila se málo a vzala si všechno, co mohla, a odjela do Paříže.
S Liborem jsem si začal, protože jsem byl hrozně sám a protože mi bylo všechno hrozně líto. Bylo mi líto, když jsem se od ní na rozloučenou dozvěděl, že líbat mě bylo jako olizovat zeď a mrdat se mnou bylo jako spát s žehlicím prknem. Potřeboval jsem mít někoho blízko. Potřeboval jsem to, ale nedokázal jsem nikoho najít. Dospěl jsem k závěru, že můj výběrový soubor pocházel z nevhodné populace. A našel jsem Libora.

 

Vystoupil jsem z tramvaje a šel do místa, kde se o pátečních večerech koncertuje.
Stála před vchodem a usrkávala kouř z vaporizéru. Zita. „Říkal jsi v půl. Máš dvě minuty náskok,“ řekla.
Pak nám naše kamarádka Lída, která se divila, že jsme opět přišli my dva a spolu, prodala lístky. Dali jsme si pivo a pivo, a pivo a pivo, a pak, když jsme mysleli, že kapela teprve zvučí, produkce začala. Vešli jsme do sálu. Bylo poloprázdno.
Milenci tam byli ve svých pózách. A milenky se usmívaly. Všichni byli jemně podsvícení podle nálady. Lidé, kteří stáli blízko sebe, se vzájemně vylaďovali, protože se vnímaly a protože vnímaly podobné podněty. Lidé se pohybovali a sálem se pomalu přelévaly mihotavé barvičky. Zpěvák byl úplně plešatý a nosil brýle s tlustými obroučkami. Jeho texty dávaly nám všem, kterým se někdy nechce žít, za pravdu.
Moje mysl je zranitelná, uvědomil jsem si. Právě teď je nejzranitelnější, neboť vyšinutí ji obnažilo. V tu chvíli vešel do sálu výrazný človíček. V dlouhých vousech měl jeden tlustý dlouhý dred a rovnoběžně k němu dva tenčí. V místě, kde se ten dlouhý dred rozšiřoval v bradku, měl ohromný žlutý korál, kterým dred procházel.
Kolem krku měl náhrdelník z bílých mušlí. Slunce a mraky. Poznal mé rozpoložení a šinul se mezi lidmi ke mně a k Zitě. Ukázalo se, že Zitu zná. Pozdravili se nějakým jazykem, kterému jsem nerozuměl, objali se a zasmáli: „Tvé slunce je rudé a znavené,“ řekl, když na mě pohlédl, „raduj se, drahý pozemšťane, raduj se.“ A několikrát poskočil. Měl dlouhé tělo, volné barevné šaty na něm a skrze dredy svázané na temeni připomínal strom.
„Raduji se. Je krásný večer, akorát trvá už příliš dlouho,“ řekl jsem.
„Příliš dlouho je v tvé mysli. Přinesl jsem vám sem trochu slunce.“
„Slunce je zhasnutý.“ řekl jsem.
„Slunce září stejně jako dřív. Ale my ho zapomněli vnímat. Když láskou překonáme svou lhostejnost, slunce se zase rozzáří,“ řekl. Poslední den už nebude poslední.
Poslední den bude první. Ať už to znamená cokoli.
„A samou radostí nám vytečou voči na tričko,“ řekl jsem.
Nastala trapná chvíle ticha, kterou človíček zaháněl přehrabováním v žlutohnědé klokance, jíž měl přivázánu v bok.
„Dáte si trávu?“ zeptal se. Trochu slunce podruhé!
„No, ano raději se zhulme…“ řekl jsem.
„Zhulme-zhulme,“ řekl človíček, takže to znělo jako mantra.
Vzpomněl jsem si na slunce, které jsem jednou málem uviděl. Ne ve VRku, ale doopravdy, myslím!
[Zabaveno, neboť švy mezi záplatami byly nejen zřejmé, ale nechtěně legrační] Veliké haly osvětlené falešným denním světlem skrývaly tvory, kteří díky pokročilému genetickému inženýrství dokázali dát každý vajíčko denně. Vajíčko obohacené o všechny v tucích rozpustné vitaminy. A cestou zpátky jsem při stoupání do jednoho z vysočinských kopců spatřil, že nebe světlá. Vozidla přede mnou na temeni kopce vybočovala do parkovacích stání. Okamžitě jsem zmáčkl červené tlačítko, abychom zatavili, a koukal z okna, jak za temnou oblohou prosvítá jasné světlo. Neznali jsme jeho původ, nevěděli jsme, co se bude dít dál, ale všichni jsme ohromeně hleděli ven. Odvážnější vystoupili. Zář na nebi prosvětlovala jednotlivé beránky mraků a matný kotouč stál na místě, zatímco mračna ubíhala dál a dál. Byl půl osmé ráno, končil březen, slunce už bylo někde na nebi! Čekali jsme, že se doopravdy rozední, ale pak vše pohltila ta známá zrůdná rodná temnota a nebylo zbytí – nasedl jsem do vozidla a pokračoval v cestě. Po tváři se mi koulely slzy. Byl jsem tak blízko rozednění.
Ehm.
„Já jsem strašně zhulenej,“ řekl jsem.
„Já taky. Vypadáš divně,“ řekla Zita. Nebo to nebyla Zita, ale myslím, že to byla Zita. Proč by mi to říkal někdo jiný. Stejně jsem tam skoro nikoho neznal.
„Ty taky vypadáš divně,“ řekl jsem Zitě.
„Jsem zhulená,“ řekla.
„To už jsi říkala,“ řekl jsem.
„Ale ty nevypadáš divně, protože jsi zhulenej.“
„Mám pocit, že jsem dneska přišel o všechny svoje přátele,“ řekl jsem. Tohle jim musí stačit! Rozhodl jsem se, že o tom, čemu jsem dnes v podvečer utekl, mluvit nebudu.
„Proč?“ zeptala se.
„Neshodli jsme se,“ řekl jsem.
„A co já? A co ten tvuj buzík? S náma ses taky neshod?“
„Jsem strašně nešťastnej a osamělej,“ řekl jsem.
„A bangladéšský děti umírají v bahně,“ řekla Zita.
„Já vím. Mně přece nic nechybí. Já jsem spokojenej.“
„Ale vypadáš divně,“ řeka Zita.
„Víš co? Neptej se,“ řekl jsem. Zita byla trochu svině. Musela si nechat narůst hrubou držku, aby skrývala svou jemnou dušičku. Mám pocit, že lidská duše vypadá ve skutečnosti jako kunda.
A mimochodem, už chápu, proč mi nesebrali. Já v tom jedu s nimi! Mé tělo je poznačené a prorůstá zbabělým konfidentstvím.
Je to jasný, jako kdyby na to svítilo slunce. Pardon, já jsem strašně zhulenej.

 

A byla piva a bylo vypovídávání se ze smutku a bylo odhalování těch hnusných zákoutí mysli, která vypadají utajovaná, ale ve skutečnosti jsou to niky, kde si pěstujeme špínu právě proto, abychom ji při nejvhodnější příležitosti odhalili.
A bylo loučení při čekání na odvoz a osamělá cesta domů, když k ránu mrzlo a bylo nadávání na boha a čurání do ojíněné trávy pod lampami.
Libor vězel v sedačce v poloze, ve které usnul a spal, akorát hlavou občas trhnul, když obrazovka blikla jako zatoulaný blesk. Místo hromu doprovázely falešné astronomické jevy synťákové motivy. Komentátor promlouval odkudsi z pekla:
„Jestliže společenské uspořádání ovlivňuje veřejné mínění ke svému prospěchu, je zbytečné zkoumat, jak se veřejné mínění proměňuje. Jedině snad proto, abychom ověřili, že mění požadovaným směrem. Je pohodlnější tvořit lidskou volbu, přizpůsobovat ji tomu, co je dobré, než zkoumat lidské preference a snažit se to, co je dobré, těmto preferencím přizpůsobovat.“
Běžel tam zrychlený pohled do showroomu – lidé se střídají, různé kouzelné krabičky, brejličky a další dobové gnómony zůstávají na svých místech. A logo firmy CrySta, vídeňského výrobce elektroniky v nejlepší předlitavské tradici, taky.
„Dokázali jsme predikovat lidské chování a dokázali jsme predikovat i jeho nepredikovatelnost, nepřehlednost a nepřehlédnutelnost. V té fázi přestal být totalitární požadavek po utváření lidského chování totalitním. Když známe všechny společenské parametry a víme, koho bude společnost volit, jaké zboží bude kupovat a jak mají vypadat stimuly z prostředí, aby se staly klíčovými, neexistuje jiná možnost, než tuto znalost neprodleně využít. Zapomenout je v daném případě nemožné. Víme, že v případě zapomenutí by tentýž objev učinilo jiné společenské uspořádání; víme kdy a kde. Trvalo by to maximálně o pár desítek let déle, o pár společenských převratů více.“
Záběr na svištící křižovatky plné červených rovnoběžek, občas některá světla rázem stojí – a zrychlení lidičkové vystupují a nastupují.
„Systém musel nutně skončit v tomto rovnovážném stavu, směřoval do něj od chvíle, kdy byla existence tohoto rovnovážného stavu poprvé rozpoznána. Z pohledu člověka se nic nezměnilo. Stále je svobodný, stále má možnost volby. My však známe všechny možnosti a víme, jaká ta volba bude. Dáváme tedy člověku právě tu jednu volbu, o které víme, že si ji zvolí. Neexistence dalších možností přitom přestala být příznakem neexistence volby.“
„Hele, vole, odkdy koukáš na konspirační videa?" zeptal jsem se.
Probudil se a mžoural: "Cože?"
„Povídej, co ti tam běží?"
Mžoural a rozpomínal se: „Dokument."
„Chceš nás voba vohrozit?"
„To je DéTéDé, úplně normální dokumentární kanál."
Normální dokumentární kanál.
„To není DéTéDé!“ řekl jsem.
Vztekle švihne rukou a obrazovka je černá: „Seš zkurveně paranoidní, jdi se prosímtě vyspat.“
Navštívil jsem lékárničku, abych usnul a se prosímtě vyspal. 

 

A bylo spaní do oběda a byla kocovina a popírání veškerých vývodů, jež jsem včera učinil. Vašek už je určitě zpátky doma. A já měl zkrátka štěstí. Nejsem jejich agent, nejsem stíhán, nejsem nic. Obyčejný třicetiletý kluk v obyčejném půlmilionovém městě.
Snažil jsem se zpracovávat data. Uklidňovaly mě známé podněty, jimiž jsem se obklopil. Ať je všechno normální. Ať mě ruší věci, které mě rušívají a ať mě věci, které mě obvykle neruší, ani dnes nevytrhnou. Tušil jsem, že se nesmím moc soustředit. Podezřelý nebudu, když začnu dělat chyby (to se dalo v kocovině čekat), ale když je naopak dělat přestanu. Vzbudil bych podezření, že moje účty stále spravuje někdo cizí. Teď jsem tu ovšem já, a včera to byl někdo jiný, neznámý paranoik. To je schéma, jehož chci docílit!
„Co se doprdele stalo," zakřičela.
Zakřičela Bára, Vaškova žena.
„Něco není v pořádku?" řekl jsem. Bára se mnou obvykle moc nemluvila. A když už mluvila, snažila se dávat svou nadřazenost najevo alespoň tím, že po mně nic nechtěla. Teď chce vědět, co se stalo. A použila vulgarismus, to je skoro intimní!
„Nic není v pořádku!" řekla.
Přestal jsem dělat kreténa: "Ne, nic není v pořádku. Já vím. Myslela sis, že je zbytečný, aby si mladej zdravej kluk platil životní pojistku u Aviatiky?"
„Zrušili jsme to, abysme měli na ten Singapur.“
„To je škoda,“ řekl jsem, „nejlepší životní pojištění. Aviatika, křídla pro život.“
„Vašek nepřišel domů! On si nějak ublížil?“ zeptala se.
„Nikomu jinýmu ses nedovolala?"
„Jsi první. Tohle jsou ti jeho kamarádi. Zkurvený kamarádi!" řekla.
Ti zkurvení kamarádi už jsou mrtví: "Všechno bude v pořádku," řekl jsem.
„Mám divný pocity. Můžeme to řešit nějak jinak?“
„Jak jinak?“ zeptal jsem se.  
„Ty víš, co se stalo?" zeptala se.
„No, tak napůl. Ale nevím, jestli to chceš slyšet," řekl jsem.
„Ano! Ale nechci, aby to slyšel – ještě někdo," řekla.
„Mám přijet?" řekl jsem.
„V půl pátý se budu se procházet v Podolí u řeky," řekla. Navštívil jsem lékárničku, aby mě přešla kocovina, a jel jsem za Bárou. 

 

Z tramvaje jsem si zavolal: „Ahoj, Zito, máš se?“
„V rámci možností… A ty?“
„Pohádal jsem se s přítelem, ale jinak dobrý.“
„Ajajaj. Nechceš si o tom doufám povídat?“
„Nene, chtěl jsem se zeptat na toho tvýho sluníčkovýho člověka.“
„Ten neni teplej.“
„Takhle to nemyslím. Podle mně to je budoucí velkej guru Sekty Slunce. Ňákej totálně hlavní.“
„Je hodně ezo, no.“
„Je těžce autentickej. Takže předpokládám, že je zhasnutej.“
„Blázníš? Má úplně normální sociální profil. Proč to potřebuješ vědět?“
„Protože se mu musím s něčím svěřit.“
„S čímpak?“ zeptala se Zita.
„Tak dobře, tobě se svěřím taky. Kdysi jsem viděl slunce.“
„Haló? Jakože fakt?“ zeptala se.
„Ano. Myslím, že ano,“ řekl jsem.
„Pošlu ti vodítko,“ řekla.
„Díky.“
A vystoupil jsem z tramvaje na nejvhodnějším místě.
Člověk a mimo-lidské inteligentní struktury žijí vedle sebe. Systém se udržuje a rozvíjí sám, nezávisle na lidském konání. Člověk však využívá jeho plodů, podobně jako využíval ohně, fotosyntézy, či, v důsledku, možností vlastního mozku, na jehož utváření se také pouze spolupodílel. Největší mýlkou předchozích generací byl strach, že to, čemu tehdy říkali umělá inteligence, využije někdy svých možností k tomu, aby člověka zničilo. To je přece proti vší logice!
Koukal jsem se na nebe. Tam někde, za tou tmou, byly bytosti, které to na mě všechno věděly. V ústředí jako v supralunární sféře. Třeba tam to Slunce fakt stále je, ale my jsme jeho světlo vypustili ze života: Tu svítilo málo, tu příliš, bez něj je všechno spolehlivější. Jsme nezávislí.
Dvacáté první století začalo revolucí, která chtěla zachránit přírodu. V zájmu ochrany přírody jsme se rozhodli ji nerušit. Stávali jsme se na ní čím dál nezávislejšími. Nepotřebovali jsme zvířata, slunce, vodu, ani vítr. Vzdali jsme se všech nevyzpytatelných zdrojů.Sobota. Čtvrt na pět odpoledne.
Ztratily význam. A jednoho dne se někdo, nebo něco rozhodlo, že se nemusí střídat noc a den. Všemu to jenom škodí.
Já se pochopitelně narodil až za tmy. Zajímá mně, jestli byl nějaký den, o kterém se vědělo, že je poslední, pak se setmělo a nerozednělo. Nebo se postupně dni a dni šeřilo a šeřilo.
Chvíli jsem postával u Sebevražedné budky profesora Turečka a pak se vydal na nábřeží. 

 

Chvíli postávala u Sebevražedné budky profesora Turečka a pak se vydala na nábřeží. Potkali jsme na náplavce, pod kterou tekla, tekla voda a v té jsme se odráželi.
„Ahoj, Báro,“ řekl jsem.
„Včera mi volal, že jede do výzkumáku. A že s sebou bere svý přátele a že to – dobře skončí,“ řekla.
„Tomu věřím“ řekl jsem.
„Tys jel taky, viď?“
„Ano,“ řekl jsem.
„Tak co se stalo?“ zeptala se.
Stručně jsem jí odpověděl.
Nechtěla tomu uvěřit: „A proč jsi tady?“
„Abych ti to řekl,“ to zní logicky, nemyslíte?
„Proč tě taky neunesli?“ zeptala se.
„Nevím.“
Hleděla na mě takovým tónem, že jsem to zopakoval.
„Ty musíš bejt agent, jinak bys tu nestál. Já jsem vás studovala! Vy jste zhasli slunce. Nic už nemohlo překvapit, jenom krásný letní ráno nebo západ slunce, když v říjnu padá listí, nebo lednová noc za úplňku, kdy je světlo jako ve dne. Tohle jste lidem nemohli nechat. Tak jste zhasnuli!“
„S Vaškem ses o takových věcech taky bavila?“
„Ano,“ řekla.
„A bral to vážně?“ zeptal jsem se.
„Nevím. On nebral vážně nic,“ řekla.
„Vzal to vážně,“ řekl jsem, „a na rozdíl od nás si to chtěl jít ověřit.“
„Do Nadnárodního ústavu?“
„Tentokrát to odnes Nadnárodní ústav. Ale lidi jako on by to zkusili kdekoli jinde, hlavně aby se to dozvěděli.“
„A tebe neunesli, protože jsi agent. Fízl,“ řekla.
„Nevím, prostě nevím. Jsem tady. Asi,“ řekl jsem a ona vycítila, že pochybuji.
„Takže Vašek je pryč?“
„Ano,“ řekl jsem.
„Víš, že jsme spolu žili devět let?“ řekla.
„A máte spolu byt,“ řekl jsem.
„Já mám teď na krku hypotéku,“ řekla.
„To je na panáka,“ řekl jsem.
„Já nepiju. Takže leda mléčnýho,“ řekla. Usmála se.
Došli jsme se ke sdílené lednici, co byla taky na nábřeží.
„Sójové mléko Agri-Cool, je příliš dobré, abyste ho tam prostě nechali,“ řekla Bára mně a mým čtenářům. S výrazem vrcholící slasti odšroubovala zátku a pila a pila a pila. Pak položila krabičku na označené místo na stole a opětovala můj nešťastný pohled.
„Myslíš, že si tohle fakt zasloužil?“
„On to tak chtěl.“
„A uvědomil si, že mě tu nechává?“ zeptala se.
„Uvědomil,“ řekl jsem.
„Myslíš si, že je mrtvý?“ zeptala se.
Mlčel jsem. Ke stolu přiletěl strakatý dron, uchopil krabičku do tlapiček a zase odletěl.
„Myslíš si vůbec něco?“ zeptala se.
„Snad měl alespoň dobré orgány.“ řekl jsem.  
„To přece není pravda. Jak bez něj přežiju?“ zeptala se, ale o tom už jsme se bavili, takže to byla řečnická otázka. A oba jsme to věděli.
„A chceš bez něj přežívat?“ zeptal jsem se.
„Myslím, že jsem to ještě nepochopila.“
„A kde v procesu myšlení se nacházíš?“
„Pojedu to někomu říct. Do vysílání, pokud mi vezmou. Nebo to aspoň někam napíšu.“
„A co jim řekneš, co napíšeš?“ zeptal jsem se.
Chvíli mlčela a pak řekla: „Že mně tady zapomněli.“  
„To nedělej. Nebuď hloupá.“
„Ale já jsem přece hloupá! Vy to všichni chápete, aniž byste něco obětovali. Mně nestačila ani Vaškova oběť. Já musím obětovat i sama sebe. Pak mi to možná dojde.“
Vzpomněl jsem si, že Vašek byl nejchytřejší člověk, kterého jsem znal. „To nesouvisí s inteligencí. Ale s odvahou.“
„Asi jo,“ řekla.
Někdo nepochopí, a je proto obětován, někdo pochopí, a proto se nechá obětovat. Vašek, Bára a všichni moji přátelé patřili do druhé kategorie.
Vzpomněl jsem si na předmět Kurs cílené pomoci při Prvním stádiu zoufalství a nabídl Báře, že ji doprovodím do města, protože kdybych ji tu nechal samotnou, mohla by si něco udělat.
Vzal jsem ji z nábřeží a v aplikaci Togetthere, mimochodem, s úžasnou možností vyhledávat a vyhodnocovat v reálném čase až padesát různých způsobů dopravy (Samozřejmě plně kompatibilní s vaším sociálním profilem. Rychle, bez sloganu, nebo nám to ujede!) jsem našel ten nejlepší spoj. Krásný autobus přisvištěl a zastávka se utápěla v záři diod, jimiž byl posázený, a jež se v každé zastávce rozzářily jasněji než v mezistaničních úsecích. Tento autobus byl na veletrhu InnoRuns 2089 vyhodnocen zlatou medailí. Vím, čím jedu. Moonalis Bus&Coach.
Vstoupili jsme do dveří a zanechali za sebou na podlaze šlápoty. Ona červené, já zelené. 

 

 

 

 

19.10.2021
Maringotka

Středobod vesmíru je tvůj rozmanitý talent
Zamyšlen nad noční seancí a ranní kávou
Trávíš čas obklopen svými zlynčovanými já

Na další dny máš spočítáno
Poslední zbytky tabáku, nedopité ztuchlé pivo
A troška jamovaní do ztuhnutí prstů

Svoboda není ušlechtilá
Jenom je
Leží pohozená mezi tísici stránek
Vytrhaných z vybledných časopisů
Které dávno nikdo nečte
Až na tebe samozřejmě

Snaším tvoje spalující pohledy
A choulím se hlouběji
Do útěšné náruče
Opeřeného snění
O sněženkách, klecích koní
O tom, že budu herečkou
Pojedu maringotkou taženou
Těžkým vraníkem a nohy
Budu koupat v ranní rose
Která bude patřit jen mě
Samo sebou

Samozřejmě
Jsem nezapomněla
Na vílí sliby lhané mi do uší
Po nocích vonících kouřem a drahou vodkou
Malinově červená bolest svírá
Opeřeného hada patrona
Mých prastarých skrývaných vášní

Posedlost je výmysl
Pro tvory bez představ
Představ o modrém Slunci
Stříbrném staniolu, který se leskne
Ve větvích starých stromů

14.10.2021
Splachovací

Poslední v tichu se rozprostírající mlha
nasáklá ránem a nasáklá tou nocí
kámen tu sedí
sedí tu u kamen
mačká si tmavomodré fousy
chtěl by se dotknout špičkou prstu
ucítit vibraci, zachvění světa
prosáknul sem z nebes a rozlívá se do ulic
jako lívanec
a vítr vane
a někdo pouští
Vítr vane pouští
a draky na špacír
jsem splachovací
a dneska zrovna prší
a tak se naruby převracím
odtékám s proudem někam doztracena
a to co sténá
je jen ten vítr ve větvích
ve dne Tvých
v noci mých
a odjakživa rodinných

jsem rodilý mluvčí
ale teprv se učím
proto tolik mlčím
a starý svět
loučí se loučí
a luční pouliční motýl
poulí oči na křídlech
končí se příběh

cítíš jak voní mech
jak mrazí ráno
cítíš jak v komínech
si zkřehlí lidé vaří
malí žháři
jak jim slzy čistí saze v tvářích
a to je září
a jak se Ti daří
a to je říjen
a jak se Ti páří
a ze střílen čihadel zase hlavně míří
a to je chmíří
babího léta
a to je slovo a to je věta

jsem rodilý mluvčí
už léta
ale kdepak
teprv se učím
létat
nad kamením světa
teprv se učím svlékat
a setřepat ten nános
a to je listopad
a jen chvíle do Vánoc.


 

1.10.2021
Duben - Září 2021 - Conway's world

Příspěvek je součástí seriálu: Leden 2021 - Conway's World   *  Únor 2021 - Conway's world   *  Březen 2021 - Conway's world   *  Duben - Září 2021 - Conway's world

Marek Šolmes Srazil: 

Conway's world 

Prokletí může být někdy i pitoreskně zábavné  *

Online výtisk 

První ročník - 2021

* Prokletí může být i smrtelně návykové 

 

Poznámka pro čtenáře : Furt se to někde mění. Nahoře, dole, různě a zničeho nic. Čtenáři bděte! 

 

Ještě jedna poznámka pro čtenáře: Existují  i měsíční fyzické výtisky (viz obrázky), ale těch je děsně málo.  Kdyby ho někdo náhodou chtěl, stojí opak děsně mála. 

 

Pozor, pozor - přibývají další a další videa:

Conway's world video :

https://photos.app.goo.gl/h9s55mAgzwFWowWq7

 

Září 2021

 

30.9.2021

Dnes jsem zjistil zajímavou věc

Čekám na tramvaj

Svítí slunce

Fouká, fouká větříček

Ve sluchátkách

"Glad all over"

(The Dave Clark five)

A já si děsně uprdnul

Lidi koukají...

Na mě...

No a ta věc, 

kterou jsem dnes zjistil je, 

že i když máte ve sluchátkách 

puštěnou hudbu na plný koule,

Vaše prdy jsou stále slyšet...

Forever

 

29.92021

Mrcha ulhaná

Kope kolem sebe nohama

Já si zatím stojím na kopečku

Pozoruji krajinu a čas 

(ten zas pozoruje mě)

Mrcha ulhaná

Kope kolem sebe nohama

Já si zatím pouštím hudbu do uší

A to mi co?

Sluší... :)

 

28.9.2021

Třetí světová na krku

To se asi nakrknu

 

27.9.2021

Přivřené oči

Močí na kolotoči

Svět celý posraný

Dutými hlavami

A já sám na kolotoči

Zkropený močí a slzami

 

26.9.2021

Písám písání, abych mohl žít

Abych nezapomněl na bolest ani na lásku

Abych si pamatoval, kým jsem byl

Abych věděl, kým jsem teď

Kýho šlaka

!

 

25.9.2021

Tak si dcera našla píseň, 

kterou chce velice nutně zpívat

"Chlapova hlava se našla,

ale jeho tělo nikdy."

Jednou se najde

Jen

Bůhví kdy a bůhví kde

 

24.9.2021

Kašlu

Kašlou

Kašleme

Z postele se nehneme

 

23.9.2021

Uděláš ho šťastným, když budeš sama sebou

Uděláš ho šťastným, když se budeš smát 

Uděláš ho šťastným, když ho chytneš za ruku

Uděláš ho šťastným, když budeš vypravovat o hudbě, kterou máš ráda

Uděláš ho šťastným, když ho zlochtáš

Uděláš ho šťastným, když zase budeš chtít hledat nápisy Vontů ve Stínadlech

Uděláš ho šťastným, když si dáš palačinku s Nutelou

Uděláš ho šťastným, když budeš skákat se smíchem do postele

Uděláš ho šťastným, když se postavíš křičícímu vidlákovi

Uděláš ho šťastným, když si z nich opět uděláš legraci

Uděláš ho šťastným, když mu povíš všechno, co Tě trápí

Uděláš ho šťastným, když se mu vypláčeš na rameni a budeš vědět, že vždycky můžeš

Dokud tu bude... Táta

 

22.9.2021

Už několikrát jsem tam byl

Ale vždy jsem nakonec vstal

Vlastně nevím už kolikrát

Pětkrát? Šestkrát?

Je To tam temné a děsivé

A je To součástí mého života

 

21.9.2021

Dívám se na spící dívku

Dcerku mou milovanou

Svět ve zkáze dal na chvíli pokoj

Malá modrá světélka rodí naději

John Lennon se na nás usmívá ze zdi

Ano děti

Bude dobře

 

20.9.2021

Plačící lidé

Schoulení pod dekou

Už nemají co říci

Jen pláčí

Se sklopenou hlavou

Sunu se z tramvaje na jedno malé

Počkám až se setmí

Pak půjdu domů

Schoulím se pod peřinu

A

Začnu plakat

Do kňučícího ticha

 

19.9.2021

Chce se mi spát

Čůrat

Mhouřit

Posílám poslední signály

Mezitím pan Martin řekl:

"Pane učiteli, třískněte si."

 

18.9.2021

Růžová bublina

Spadla ze stropu

Ležela na podlaze

Dlouho

Dlouho

Dlouho

Dokud nechcípla

 

17.9.2021

Sním

Přestože vím

Že leda tak smrt

Objevím

 

16.9.2021

Tmavá nocka padla na vesnici

(...Popis romantiky...)

Mezitím v ohradě u vesnice:

Hlos a Hlosice 

Tiše hlosají

Svá Hlosí miminka

Něžně chovají

 

15.9.2021

Bývalá ženština

Neforemná hmota

Vždy se jednou za čas probudí

Jako Kingovo To

Ani nepotřebuje balónky

Jen vypouští jedovatý dech

Mezitím

Holčička

Roste

Pláče 

Samotná na hřišti

Nebo do polštáře

 

14.9.2021

Ráno

Je

Samo

Beze mne

A

Je to vzájemné

 

13.9.2021

 

Lásko

Ležíš mi na jazyku

Polknu tě

Brr

Rybina

 

12.9.2021

Povíš mi

Všechno

Nebo

Nic

I když

Nic

Je

Vlastně

Všechno

 

11.9.2011

Dva homanči

(nic proti nim - já tolerantnost jsem)

Mají v sobě něco jako piko

Před zahrádkou ještě Holandsko

A na zahrádce pivo

Jedno

Víc nemůžou

Ale jsou vtipní

Mluví příliš nahlas

Paní se psem se otáčí

Dědeček s vnučkou se otáčí

Milenci se otáčí

...

Chtějí v sobotu nafouknout člun

Prý zítra půjdou do práce

Prý jsou všichni kolem špióni

Počítají lidi u stolů

Ajn, cvajn, drajn

Samý špión

A prý by mě chtěli

Voprcat

Ou jé

To je v prdeli

 

10.9.2021

Tolik hlav v tramvaji

Tolik unavených těl

Tolik bolesti ve tvářích

Společně jedeme vstříc 

+++

Tolik pohledů uhýbavých

Tolik vzpomínek na zádech

Tolik otoků na nohou

Společně jedeme vstříc

+++

Ach

Tolik všeho všude

Všichni tiše vydechujeme

ššš

šš

š

+++

 

9.9.2021

V hlavě

Hloubá

Houba

Nad životem

Jenž je řízen

Autopilotem

 

8.9.2021

Nohama nahoru

Rukama sem

Husí krev

Z konzervy

Žrali jsme

A při tom mlaskání

Slyšíme rozhlasem

Že je tu lev

Jezdící na želvě

My však dál

Tu

Husí krev

Z konzervy

Žrali jsme

 

7.9.2021

Nasoukám se k Tobě pod tričko

Poňuňám Tě uvnitř maličko

Jupí, jupí, jupí!

Pusy, pusy, pusy...

A heršvec

Nevejdu se tam

Deset kilo navíc mám...

 

6.9.2021

Pod postelí se zakuklil

Prý, že čeká...

Prý, že vylétne až za 

6 měsíců

14 dní

2 hodiny

3 minuty

A

55 vteřin

 

5.9.2021

Sám sobě na obtíž

Stojíce pod lampou

Topím se ve stínu

 

Sám sobě na obtíž

Dívám se na hovna

Čeřící hladinu

4.9.2021

Zpěv je písek

Kytara míchačka

A děti, děti jsou mé

????

3.9.2021

Přes všechnu bolest a slzy se nakonec vždycky něco objeví

A jak už bývá přísným pravidlem, když to nečekám vůbec, vůbec, vůbec...

Totiž

Zítra mám rande s řeholnicí, 

černě a bíle oděnou

Prý miluje mou knihu

Černá a bílá

Smrt a láska

Držte mi na to rande palce

Ve slunci si popovídáme 

nad kávou, zatímco se má dcerka s kamarádkou budou smát v kině

 

Možná mi i oči samou něhou zatlačí

 

2.9.2021

Rybiček dětiček

plavalo dnes v rybníčku šestnáct

A to bylo víc, než fajn!

---

Avšak tlačím zas před sebou

Ty popírače vlastních slin

---

Ale moje dcerka

Pustila mi pohádku

A

Dala mi do pusy 

Medvídků hromádku

A to je víc než fajn!

 

1.9.2021

Ubalí ho podruhé?

Ubalí...

 

Srpen 2021

 

31.8.2021

Hurá!

Sláva!

Konečně končí prázdniny!

Miluju dlažební kostky

Miluju noční svítilny

Miluju prach na botách

Miluju kedlubnu se zelím

Miluju...

 

30.8.2021

Až umřu, má Krvi

Na všechno bude už pozdě

Je to jako to, čehož jsme byli svědky v dětství

Lže se tomu, aby si tamten myslel, že to s tamtím bylo jinak 

Lže se o tom, kdo kde byl

Lže se o tom, kdo s kým byl

Lže se o všem

I o úplných pitomostech

Je to jako Perpetuum mobile na lež 

Ale

Já se na lhaní dávnou vysral

A basta fidli!

 

29.8.2021

Na své milované chatě 

dnes nejsem vůbec rád

To by se z toho jeden posral

Zítra důležitá schůzka ve městě, 

které mi bylo vyrváno ze srdce 

a  pak zpáteční cesta

Domů ♥

Cesty tchoří jsou někdy

Nevyzpytatelné

Kámen

+



28.8.2021

Kukačka

Stará paní Kukačka

Sedí na uschlém smrku

Pomalu otáčí hlavou sem a tam

Tiše mě pozoruje

Cítím ty její oči

Cítím chlad

Kukačka

Nezakuká

Ani jednou

Nezakuká

Co to doprdele znamená?

........

Ha!

+++

Už je dávno po mě

+++

 

27.8.2021

Dnes ve 2 hodiny v noci

mě navštívil skřet

Zakousl se mi do mozku

A žral a žral

Co bylo dál

už nevím

Nějak mi všechno vypadává

Z hlavy ven

Cítím, že jfttg miuz

A vgtee pojuhz 

Snad i hfuz

Bohužel

Ěfdsoup do týla

 

26.8.2021

Už je to tak

Poslední zavřel dveře

A

Vypadl z okna

...

 

25.8.2021

Svítá

Tramvaj číslo 7

Má toulavá dušička dala sbohem

Praze 10, aby přes hory, lesy, údolí, 

pouště, savany etc.

doputovala do Prahy 3

Také milujete tramping?

 

24.8.2021

Plastický podzim je tu

Na scénu přichází první 

a vraždí druhého

A tak dál

Furt a furt

Na jatkách je plno

Neboli

Nedočkavá fronta na smrt

Jak jinak - prší

I mývalové mívali lepší dny

Možná jsem jen sentimentální

Ale

Teď mi obzvlášť chybí Keith Moon

(A pozor…  Charlie Watts umřel. Doprdele) 

-Teď jsem se to dozvěděl, vkládám-

Tak nějak se to všechno prostě děje

Neexistuje v nějaké zemi zákon, 

který zakazuje 

vysrat se na své vlastní

Dětství?

...

Hned bych požádal o azyl 

 

23.8.2021

"Ste dnes ňákej smutnej

Pane účítel...?"

Ticho nastalo

Takové ticho

Že

I

Žebrající pes

Hovno

Po sobě

Uklidil

22.8.2021

Ubalí ho?

Ubalí...

 

21.8.2021

Seděli na větvi

Tančili na louce

Snídali kopřivy

Zpívali až do konce

°°°

Chodili potokem

Proti proudu

Ledová voda

Sňala z nich

Zbytečnou

Touhu

°°°

 

Ale

Abych dnes nezapomněl!

Komunistům jak jinak, než

Nasrat...

!!!

 

20.8.2021

Ležím

Se zkříženýma nohama

Nebo tak nějak

Sanitka míří do Bohnic

Pokolikáté už?

Ještě, že je tu

Ten

Kouzelný drak

Pohádka dcerky

na dobrou noc

Dobrou noc!

19.8.2021

Děti letí přes plot

Humanoidi marně blikají

Kouřím v Bílé koupelně 

Mám záda zapálená

Mastí z rozemletého koně

"Ohni se mnou pojď..."

Oči sotva pootevřené

Vzdychám jako stařec

Piju vodu s hořčíkem

Plodovou vodu

Ohnivou vodu

Otrávenou vodu

Chladí mě pouze dětský smích

Slyším ho...

Z Okrového pokoje...

18.8.2021

Praha

Náš domov

Dětský ostrov

Střelecký ostrov

Fotografie s V. H.

Káva

(ta nesmí nikdy chybět)

Muzeum Kampa

Meda Mládková

Otto Gutfreund

František Kupka

Jiří Šalamoun

...

 To byl den 

S mou dcerkou

Krásný a dlouhý

A

Zatímco na kraji světa lidé 

padají z podvozků letadel 

a děti pláčou

Sním o šťastném dětství

Pro všechny...

 

17.8.2021

Mazlení

A

Tulení

 

Takhle píše můj schizofrenní bratranec

Až tam, v Terezíně

V ústavu se zvláštním režimem

Má mastné vlasy

Zkažené zuby

Ale to co píše, mě baví

 

No

Kdopak by nechtěl

 

Mazlení

A

Tulení

?

 

16.8.2021

Žeru pečenou zmiji

Oheň dohořívá

Myslím na tu malou holčičku

Chtěl bych si jí vzít domů

V básních se mi stále vracejí afghánští chrti

Dnes více, než kdy dřív

Pečená zmije není moc dobrá

Žvýkám a myslím na tu holčičku

Ano

Chtěl bych si jí vzít domů

Z ohně zbylo už jen rudé oko

Vpíjí se mi do mozku

Spát...

Chce se mi spát

Ale strašáci mi nedarují ani jednu 

NOC

 

15.8.2021

A opět

Káva

Cigareta

Slunce (tentokrát s brýlemi)

Dcerka spinká

Ale

Mramorová zeď rozbita

Mňam

Kolénko s křenem a hořčicí

Rozkaz splněn!

Jupí já jej!

 

14. 8.2021

Po ránu koukám na sýkorky

Piju kávu

Kouřím

Dcerka spí

Už vstává i slunce

Avšak já jsem stále obklopen

mramorovou zdí

Jestlipak ji dnes přelezu? 

Jestlipak si nenabiju kolénko? 

Hlášení zítra v 9:14

Rozkaz! 

 

13.8.2021

Hugo si otevřel malý krámek

Kiosek, chcete-li

Má tam voňavky i párek

A v noci spí v jeteli

A důbadůba dů!

12.8.2021

Pozval jsem Umu na drink

Voněla

Úplně celá voněla

Její ruka s rudými nehty 

držela ladně dlouhou úzkou cigaretu

Ach ty oči

Ty nádherné oči

Pronikavě si mě prohlížely

Levou rukou si míchala bílý drink

Bůh ví, co v něm měla

Ale já uhranut její krásou jsem pil

Pil

A

Pil

A ráno...

Ráno jsem se probudil na skládce

 

11.8.2021

Večerní zvolání

Nese se údolím

Živý vítr jej roznáší dál a dál 

Až k malé chaloupce

Kde kdysi žila

Šimbaba

Ano

Mé zvolání je pozdravení 

na onen svět

 

10.8.2021

Dnes odpoledne k nám na zahradu přišel velbloud

Sotva se protáhl brankou

Zůstal stát u našeho 

rybníčku a začal okusovat 

kouzelnou vrbu

"Zabloudils?," ptá se dcerka

"Ale ne, hledám nějaké bydlení," řekne velbloud a pokračuje:

"mohl bych se ustájit 

u Vás v tee-pee?"

"Ale ano," odpoví dcerka, 

"tatínkovi to určitě vadit nebude," dodala a podívala se na mě

S úsměvem jsem přikývl

Takže ode dneška u nás tedy 

bydlí velbloud

Haleluja!

 

9.8.2021

Slunce si razí cestu 

skrze ranní mlhu

Cigaretový dým vytváří 

prapodivné obrazce

Brhlík mě zdraví z ptačího stromu

Kostlivec Alfréd 

pozoruje prázdnou cestu

Dceruška spí a rukou objímá sloníka

A káva? 

Ta je upíjena hodně, 

hodně pomalu

 

8.8.2021

Karolínčina mohyla

Na jiném místě

Se stejným tajemstvím

Manželé Gernerovi

pomohli s jejím opětovném sestavením

Dívám se z verandy na ceduli

"K mohyle"

Slunce ozářilo ptačí strom

Janička se usmívá

A Ivo?

Tomu dnes není ani trochu špatně

A to je moc, moc dobře

 

7.8.2021

Smutná je polévka

Zkysla a je hnusná

Nikdo jí nechce

A nebude chtít

Bublinky na hladině praskají

Smrad se line vzduchem

Když nic jiného

Aspoň kompost se na ni těší

Hepyjend ♥

 

6.8.2021

Zombie běhá kolem chaty

Děti kvílí a já taky

Ááááá!

 

5.8.2021

Do tmy Zírám

Vlkodlak! 

Je tam?

Sklenice Jamesona

Třpytí se v měsíci

Bubáci, strašidla

(Oči hořící)

Tichý les

A já

Z verandy močící

 

 

4.8.2021

S Liduškou v lese

S Liduškou na verandě

S Liduškou na zahradě

S Liduškou v oblacích

Ale v posteli ne...

To ne, děti, nebojte :)

 

3.8.2021

Trosky matky

Bžík 

Z mozku plátky

Bžík

V Bohnicích na otočku

Z plátků slaninu 

a pečenou kočku

Bžík

 

2.8.2021

Potřebuji 22 pražců

Nebo spíš víc...

Hledám novou Lásku

Akorát do ruky

Libo-nelibo zvučnou

Prostě jak nám spolu bude 

Libo-nelibo

V dobrém i zlém bez výhrad

Tečka.

Takovou fatální

Možná...

Až tak trochu...

Něco jako:

Guitare mortelle

I když je to vlastně jedno

Hlavně, abychom se milovali

Háhá

Hahahá

 

1.8.2021

Šibenice

Čeká na nás všechny

Do mrtě

Tiché kročeje zpívajícího náčelníka

A

Kytary vysoký tón

Vyjadřují

Neživý neklid

 

Červenec 2021

 

31.7.2021

Záchvat smíchu

V bledé tváři

Uzří slunce

Ve svatozáři

 

 

30.7.2021

Je to divné

Sestřičko

Jsi

obestřena hustou mlhou,

takže Tě není vidět ani slyšet

Tedy vyčkávám

Co také doprdele jiného?

V lese

Ticho

Tma

Vlkodlak

A konečně mé krásné, velké

Nic

 

29.7.2021

Škrabka smutně 

v příborníku kouká

Babka chutně

žvejká brouka

 

"Kdypak budou brambory?"

Škrabka ptá se mrtvoly

Babka plné břicho brouků

K broukům pouze vodu a mouku

 

Konec snů a nadějí

Babka brouky raději

 

28.7.2021

Óm mani padmé húm

dětem a ufounům

Čaruji bez pověření

Čaruji pro potěšení

Čaruji

Protože mohu

 

 

27.7.2021

Ú...

Úterý

Á...

To nedám...

Už ve čtvrté hodině ranní

Přišlo na mě místo spaní sraní

Ú...

Úterý...

Á...

To nedám...

 

26.7.2021

Ahoj Zelenoočko

Zdálo se mi o muži 

ve středních letech, co vypadl z okna

Jeho mrtvolu přeskakovaly malé děti

Dívka s černým psíkem plakala, ale

doktor, který cucal karamely

se vůbec nedivil, když muž obživl

Zelenoočko, Krásnoočko

Před očima mám Tvůj obraz

Tempery a cigarety

Jukebox - "When the music's over"

U stolu Stateční - pivo a rum (rumy)

Plnící pero - starý sešit

Šenkýřka s velkou jizvou v obličeji

A náhle slyším své Kazu:

"Mladej, jak to, žes ješče nevypad?"

Slyším sám sebe, tu mrtvolu jak dí:

"Ješče se mi nechce..."

Und slyším se ješče:

"Jdu písat na přední sklo auta". 

"Let's rock...!"

(mimochodem, byl to Pontiac Firebird 1967)

A sakra... 

Ten telefon jsem neměl brát:

"This is the Zodiak speaking."

 

25.7.2021

Protože

Nahá

Ty

A

Vana

Pardon

Jenom jsem zapomněl:

"Jana? Anna? Nebo Hana?"

 

 

24.7.2021

Budu se dívat

Zpívat

Hltat

Psát

Houkat

Mňoukat

 

Do hrnce

Do konve

Tedy... 

Vlastně... Až...

Do konce

 

23.7.2021

Honzíku

Umřel jsi

A až dnes jsem Tě 

poprvé oslovil jménem

Honzíku

Náš bláznivý Máldře

Díky za ochranku na našich koncertech

I se stříkací pistolí bys všechny hajzly dostal

To moc dobře vím

V září přijdu

Se svíčkou a s kytarou

Navždy Tvůj Bond, 

James Bond

 

P. S. 

Scullyová Ti posílá pusu

 

22.7.2021

Moucha Tse-Tse v uchu:

"Chrrrr pšššš…"

 

21.7.2021

Před polednem na hřišti plném dětí

Malý kluk volá o pomoc

Prý nechce do popelnice

Očka mu svítí kouzelnou perlou

z pohádky před spinkáním 

Dvojitá káva kolegyní 

s láskou uvařená

Na nudli

Oběšen

Ze šesti strun

Vyděšen

Zmotané písně

Zpívám

Ale...

Chce se mi spát...

S Dědečkem malé pívo smícháme

s Dogecoiny a půjdu domů

Ale

Tak ještě jedno před spinkáním

Teda...

 

20.7.2021

Černá roleta stažená

Dusí mě mozek

Proto On a Kurt

Svoboda jako vykoupení

Sláva smrti i životu

Svoboda jako poznávání

Sláva noci

A

Věčnému nic

 

19.7.2021

Koníhel frká

"A jedeeem!

Polem, leseeem!"

 

Na cestu od prabáby

Dostali jsme

Vepře, pejsky, žáby

 

"Šťastnou cestuuu!"

 

18.7.2021

Houpy houpy 

Na houpacím křesle

Cítím se velmi, velmi

Sklesle

Ou jé...




17.7.2021

Domachrt se vzbudil a povídá:

"Že tě schlamstnu..."

Černý kocour pootevře levé oko

(pravé si omylem vykousl)

A mňoukne:

"Zdálo se mi o tobě. Měl jsi místo zubů cínové vojáčky."

Nastalo ticho všech tich. 

Domachrt přemýšlel, cože mu to ten černý kocour právě řekl.

Náhle začala křičet 

mosazná Andulka visící z lustru:

"Vy dva. Vy dva...", a tak pořád dokola.

Celou sobotu.

Celou neděli.

Celý týden.

Domachrt byl nasranej 

a černému kocourovi to bylo u prdele. 

 

16.7.2021

Ten co slídí kolem mého ramene

Bloudí

A

Kálí

Hovna

Kamenné

Ten co zvrací do mých očí

Bloudí

A

Utápí se

Ve své

Moči

 

Studené

Velmi studené

 

15.7.2021

Leze noha

Proboha!

Ubohá...

 

14.7.2021

Trochu malého trupu bez hlavy

Do hrnce

Kousek bizoního skoku

Ke svobodě

Přehršle lží

Na cizí lžíci

Mnoho ticha

Se šesti strunami

Krajíc společné bolesti

Beze zbytku

Ještě 4 koruny

Na Startky

A

Necelý

Nedožitý

Nedožit

 

13.7.2021

Huhlá si prázdná kapsa noční říkačky

Hlava v polospánku vnímá něčí sen 

na druhé straně Zeměkoule

Vyprázdněná dušička kolotuje ve větérku

Včera mi Lula poslala fotografii

Na ní můj menhir Lásky

Stále čeká nad Kuní řekou

Kdypak opět přijdu?

Kdypak ona přijde?

Nikdo neví co je pod ním ukryto

Snad jen přítel Mára

Kuna lesní, Kuna skalní, Kuna rybářská

Tancují kolem ohně

Hudba a tanec beze spěchu

Usínám na rozpáleném plechu

Nebo na provlhlém mechu

A střechu?

Tu mám tam, kde stále zní to:

"Cídíjádá, drndrndrnfúj!"

 

 

12.7.2021

S hovniválem na procházce

Snítka prachu stírat z čela

Slunce šeptá ranní rose

Žížalovník roste kose

 

S dětmi v lese na vycházce

(to se ješče dělá)

Také běhat hezky bose

A stéblo trávy cucat v nose

 

Kouřit doutník od rybníka

Čvachty čvacht

Zařvat pokřik náčelníka

Und

Gute Nacht!

 

11.7.2021

Mám

Žužle

A tohle mé Žužle je úplně, 

ale úplně malinkaté

Vlastně 

To Žužle není vůbec vidět

Proto nikdo na světě neví, 

že Žužle mám

Ale teď

To

Víš

Ty

 

10.7.2021

Prý opatrnosti není nikdy dosti

Krev se vaří

A

To mi přijde k zlosti

I

Ty slzy na polštáři... 

Mimochodem

Umíte uvařit kafe z jehličí? 

Či jíte mozky opičí?

 

9.7.2021

Spíš na mé ruce

Prší

Kurvy se rozmnožují 

Prase dělá bééé

Prší

Spíš na mé ruce

Bojím se o Tebe

Prší

 

8.7.2021

Bongo ťuká na má vrátka 

Tiše trhá zvuk

Děti, hurá! 

To je moje tajná zkratka

Srdce, střeva, luk!

 

 

7.7.2021

Juchá si indián

Mezi indiány

Pozor, ale! 

Je to také zombie, 

co vylez z morové jámy

 

 

6.7.2021

Dnes opět zazní mé "Huuú hů vo ou!" 

nad milovanou Kuní řekou

Kamenný kruh a menhir Lásky 

ukrývají má dávná tajemství

V ohni se zelené oči 

smíchají s krví lesa 

Ty oči, které dokáží vnímat 

nejvyšší bytí

A tím je nekonečné dětství

 

5.7.2021

5 dní v hajzlu

Krabi ze stěn vylézají 

a pokouší se o mě

Tu věc nemohu a ani nechci rozhřešit

Má milá... 

(nechci být debil, nebo tak něco) 

Už abys vyrostla a já se stal věchýtkou

Věchýtkou na vejminku a s dýmkou po Josefovi

(samozřejmě i s kočkou na klíně) 

Jó, Koblihně si budu opékat na ohýnku k večeři

A ke Koblihním oblohu - zářivé hvězdy

Zatímco Ty budeš žít, milovat, snít, kouřit jointy a pít, než se stane zázrak a já se stanu dědečkem

"Úíá" 

Zařval plachý tygr

 

4.7.2021

V mé hrudi spí laskavý netvor

Jmenuje se Grünwald

Je čas

Tik-Tak budík

Je čas

Zvoní budík

Je čas

Ano, je čas

na Black-Blue room

a

nedělní nic, nic, nic, nic, nic...

 

3.7.2021

Robůtek Bíba sedával 

na velkém kameni

Kámen na kopci 

stál nepohnutě celá staletí 

Studený a tichý

Robůtek Bíba ho měl rád 

Sedával na něm, když slunce vycházelo, když slunce zacházelo

Robůtek Bíba čekal

Čekal dlouhá léta

S motýly na ramenou

S novými myšlenkami

A

Se samotou, která nebyla zlá, 

protože byla jeho

Měl ji pod kontrolou

A Země se točila

Točila

Točila

Točila

...

 

2.7.2021

Léto začalo podrazem...

Neházím však všechny 

ženy do jedné vagíny

Toho bohdá nebude, 

abych od lásky utíkal! :)

 

1.7.2021

Říká se, že velbloudi 

nemohou dostat syfilis

Také se říká, že katolíci létají 

s mimozemšťany na ploskozobých skútrech

Mnoho věcí je tak záhadných...

Jsem z toho opravdu paf

A nedávno mi jeden známý řekl:

"Představ si, že jsem se zamiloval do pytlíku se skleněnkami."

Ou jé

Vesmírné tokání

 

Červen 2021

 

30.6.2021

Veverka lidožravá

Fantom zahrady

Malá zrzečka

Už od rána pozoruje

holčičku na houpačce

Začínají prázdniny...

 

29.6.2021

Omyl ve čtení

Omyl v lásce

Omyl v přátelství

Omyl v práci

Omyl v hudbě

Omyl v dětství

Ó!

Jéje!

Na stará kolena 

omyl jsem si duši a utekl do lesů

Nechť déšť omyje celé mé bytí

 

28.6.2021

Kolik ještě času?

Stále jsi tu se mnou? 

Pod stolem

Na stole

Je to vždy stejné

Utíkáš do modré stěny

a já usínám pod postelí

Mám zelené oči, co všechno vidí

Jen můj zpěv je tišší a tišší

Jistě, může to být jen 

malý můzkový kolaps

Či je to jen v hlavě bzučení?

Nebo je to pes 

a jeho kňučení? 

Ano

Po těch letech zpívám znova

"Řekni jestli jest."

 

27.6.2021

Jack London a jeho démoni

vznášejí se nade mnou

Psaní jako vykoupení

Psaní jako dalekohled na dně tůně

Psaní jako zničená známka Maxmiliána Drápa

Psaní jako vybuchlé srdce

Psaní jako nebohá Anne

Psaní jako jediná možnost

Psaní Jako Zen Raye B.

Psaní jako smrt v gulagu

Psaní jako černý sedlo a bílý řídítka

Psaní jako hořící vatra na Václavském náměstí

Psaní jako sbírání zakrvácených 

kousků sebe sama

Psaní = dýchání

 

26.6.2021

Hloupá se hlava na provázku

---o---

Kolotočí psinu kol pínisu

Přimhouřený nemluví

Jen bolestivě zamočí ústy:

"Íáh í." 

Hlava zmrkne a pění

"Desternóta!"

Pomyslím si čímsi:

"Je dobře na světě."

 

25.6.2021

Trup bez nohou

Zpívá  si tu svou

To jsem já, kdo nikam nemusí,

Trup bez rukou

Zpívá si tu svou 

To jsem já, nic robiť nemusím

Baže...

Trup bez hlavy

Samé lži vypráví

To byste slyšet nechtěli

Jak sere slova prdelí

 

(komunistům s láskou)

 

24.6.2021

Není!

Ale je!

Není!

Ale je!

Není!

Tak není...

 

23.6.2021

Něha zpívá a tančí

Vlasy

Oči

Ústa

Nos

Něha si mě včera vyhlédla

Vyzvala mě k tanci a v noci 

mi šeptala uklidňující slůvka 

Zřetelná a jasná

Konečně sedím v raketě

A

Letím

Do prdele

 

22.6.2021

Bleskem do hlavy

Oslněný září

Vítá smrt

 

 

21.6.2021

Ve čtyři hodiny ráno

Dívám se na ohýnek v karmě

Přemýšlím, jak vynechat tento den

Avšak marně...

 

20.6.2021

Nosím si je v sobě

Bolest i radost

V pampelišce usínám

 A ve vlasech mi přede slimák

 

19.6.2021

Poslední kaluž na světě

Skok sem, skok tam

Užírá se v kaluži

Užírá se u kaluže

Ta žába nemůže vůbec nic

Jen skok tam a skok sem 

Už vlastně není

Dívka z minulého století

Zmuchlaný papír vražený 

do jejího srdce

Už stmívá se les

Dívka v díře utopená

Hlava zavěšená na větvi

Stažená z kůže

Důlky a uvnitř oblázky z moře

Oheň hoří

Tramp vidí zjevení

Ve spacáku svírá bajonet 

z Velké války

Josef si v zákopech 

zapisoval lidové písně 

Tím krasopísmem, o kterém bychom si mohli nechat jen zdát

To houští nikdy, nikdy neprolezu...

 

18.6.2021

Onen 

Řezník z dávných dob

Dnes si pohov dal...

Vlakem do dáli 

Vlakem z dáli

V časopise čteme, jak žijí nomádi

Mimochodem... 

Na světě jich je asi 30 - 40 milionů

Z ničeho nic věta:

"Mám Tě nejradši na celém světě, tati, protože s tebou prožívám dobrodružství." 

Božství...

Dobrodružství a božství...

Ne trojice

Nýbrž dvojice hlav

Otec a dcera

 

17.6.2021

Ten bourač krav

Onen řezník z dávných dob

Je myslitelem smrti

Stříhá vlasy posledním vlkům

Schovává se ve tmě 

a šeptá mrtvá slova

Každý z nás ho máme 

na odvrácené straně bot

Hltá nás po tisících

Peklu zdar! 

Nazdar!

 

16.6.2021

Bourač krav

Má šperhák ke všem duším

Dusí je objetím

Bourač krav

Ten

Řezník z dávných dob

 

15.6.2021

Blue room modří stěny

Noc se vznáší nade mnou

Problémy usínají

Jsou obalené třpytkami

Hlavou projíždí vlak

Blue room se v hudbě propadá

A já s ním

 

14.6.2021

Dívka s harmonikou

Vykouzlí psa

V šatech zatančí

Rudým hadrem zamává

Jen tak si poskočí

A

Neděle končí

Happy endem...

 

13.6.2021

Nedělní ráno

Dívá se na mě vesele

Já však cucám želé kyselé

 

12.6.2021

Je to tak

Mám Domachrta

On být silný a moudrý

Domachrt hází kuželkami

Ani jedna nespadne

Papírovou vlaštovkou trefí srdce

On, divine Domachrt

Na hřbitově tančí

(maso lidské i kančí) 

On být šikovný a chytrý

Domachrt zpívá

On umět to

allegretto

11.6.2021

Dej

Mlask

Čarodějovi

Chvíli počkej

Přijde kouzlo

...

Čekej

...

Ještě čekej

...

Ááá

Mlask!

 

10.6.2021

Nožička

Ušlapaná

Udělá hají na stůl

Ani malíček se nepohne

Chrrr písk

 

9.6.2021

Ráno mě políbilo

Obalem od čokolády

Ty jsi rozkvetla

V bolesti

Plno malinkatých broučků

Prchá před sekačkou

A já se trápím

Kdejakou

Sračkou

...

8.6.2021

Čumáček

Cucá

Zmrzlinu

Trouba

Troubí

Na

Lesy

A

Koukám

Do

Stropu

 

7.6.2021

Na zahradě kos

Trčí v zácpě na žížaly

"Tak kde to vázne?", huláká

Tráva voní 

Kouř se vlní

Vzduchno je mraky pokryté

Vzduchno dýchá stromy

Vzduchno je krása sama

Dívejte se kolem sebe

Třeba potkáte mluvící pampelišku

Nebo rosomáka v petrželi

Jděte ven

Jen

Našlapujte opatrně

Ať nezničíte něčí vesmír

Glo glo glo...

 

6.6.2021

Zešílel z toho poznání

Když každý mluví

Páté přes deváté

5.6. 2021

Lhaní

A

Sraní

Jsou

Kamarádi

4.6.2021

Loudá se nad ránem

Poloprázdnem 

Tož šťastnou cestu...

 

3.6.2021

Zapomínám

Co jsem to vlastně chtěl? 

Jen snad popoletět? 

Či jen roztáhnout křídla a zamávat?

Je to dnes, ale zapeklitá situace...

 

2.6.2021

Vítám tě

To ti to trvalo

Zpíváš? Hraješ?

Hrušky bába sbírá

Kreslí s nimi na nebe

Slunce ti skotačí ve vlasech

Usměj se! 

Zazpívej! 

Tu věc

Tu starou dobrou věc...

 

1.6.2021

Mor a žužu na vás

Syfilis a horskou dráhu

Ajccc a řetízkáč

 

Oblohou pluje mrakodrap

Ach

Je tak vysoko

Vidí Široko daleko, ježka v kleci

A

Nemá ani rýbu

 

Květen 2021

 

31.5.2021

Vrtá a vrtá

Zavrtá

Navrtá

Rozvrtá

Mozek 

 

30.5.2021

Pan Neděle kouk

Do jablka tlouk

Jablečný závin voní jako od babičky

...

But

...

It's made in Tesco

29.5.2021

Provazové bludiště

Lítáme na nebesích

Tunelem ven a zase dovnitř

Klobása jako hrom s křenem a s papírovou hlavou

Spolu na koloběžce, projíždíme celý svět

Páternoster nekonečně putuje 

Hop tam, hop ven

(Zpíváš: Půjdem horem, půjdem dolem, půjdem vpravo, půjdem vlevo...) 

Pestrobarevná paní v pasáži vyskočila z plátna rovnou před nás

David Lynch se pousmál

(Let's rock!) 

Šutry, šutry barevné, šup do pytlíčku

Svatý Václav vzhůru nohama dřímá

Viselec se vrací 3

 

28.5.2021

Rudý karafiát v ústech

Esíčka a Koka

Snídaně šampionů ve vaně

Co dělá dcerka?

Usmívá se

Panáček z Dupla uvařil kávu se skořicí

Papáme Esíčka a káva božsky voní

Mezitím voda žbluňk a žába kuňk

Duploidní sestřičky dumají,

jak se dostanou ke kamarádovi

Na druhou stranu

A...

Tatínek objevil banán od Andyho Warhola

Koupit či nekoupit?

Mít banán v naší Třískárně...

To by bylo něco

Avšak peníze a peníze

Třeba budou v kanále

Tam, co princezna ztratila korále

Elsa čaruje

Jů! Jsou tu! 

Staré plechové dveře

"Break on through to the other side"

 

27.5.2021

Smrt klepe na dveře

"Haló, je někdo doma?"

Pomyslím si:

"Husté ticho míchám v hrnci."

Smrtka klepe stále a víc

A znova volá:

"Haló, je někdo doma?"

Guláš z tisíce slov

"Ablaka dablaka" 

Vidím létat vzduchem 

velkovezíra na žábě

Klepy, klepy, klep!

"Pošta, pane!" 

Otevřu dveře

Stojí tam

Charlie Chaplin

Kopa smíchu

Kopa ledabyle pohozeného písku

"Ahoj Kide," slyším se

Hodím přes rameno ranec

Za ruku se smrtí a s Kidem šlapeme celé dny a noci

Je to tak

Není, není pomoci

26.5.2021

Když nevíš coby

Otevírej hroby

Nasbírej pár kostí

Tancuj s nimi!

S radostí

I

Se zlostí

 

25.5.2021

Der Fotograf ist verheiratet

Co nadělám

Na cestu do školky svítí sluníčko

Ještě jednou

Vše nejlepší k narozeninám, 

Martinko, moje milá 

Neděle už dávno zmizela, 

ale Tvou svíčku 

jsem pečlivě uschoval

Květen 2021 

Je dobře na světě

Sám se sebou

S dcerkou

S dětmi

A

S Vámi

Danke

 

24.5.2021

Zdravstvuj

L. N.

Und

Other nice people

Copa to?

Fi rádi má básnicta?

Und 

Fotecta?

Šírovala ja?

Hovnivul uš běžet na fas

Hände hoch!

:)

 



23.5.2021

Krásný den a krásná nevěsta

Kostel nejsvětějšího srdce páně

Láska, úcta a věrnost až do konce

Slunce proklouzlo mraky

Janičko a Ivo, gratuluji

Katolická církev "Aaauuuu!" 

Václave, Ty však umíš mluvit - díky! 

Ahoj holky Kuny, vyrostly jste mi

Všechny tři, ou jé

Slečno fotografko, nedáte si se mnou kafe nebo tak něco?

V Rudolfinu čáry máry a na nábřeží 

Jednorožec od Salvadora Dalího

Byl jiný, než v pohádkách, 

ale i tak se Ti, Karolínko, líbil

Tvoji plavci plují po Vltavě do Labe a až do moře

Ve Valdštejnské zahradě 

jsi hrdinně skočila do loďky

 a obdivovala velké kapry Koi

Jen na výstavu Toyen nás nepustili

Nevadí, máme dost času

Snad...

 

22.5.2021

Ahoj Renčo

Tak jsme se konečně rozloučili

Vím

Nebylo kudy kam

Ale

Teď už nic nebolí

Démon alkohol

Květina a svíčka

Spálená místa na srdci

Smích a pláč

Bez rakve

Utíkáš

Šplháš

A povídáš

Beze slov

Bez lásky

Sbohem

 

21.5.2021

Znovu a znovu začínám psát

Těším se na Tebe 

Ukaž se mi 

Vím, že tady někde jsi

 

20.5.2821

Bubák a Bublina

Dívali se do tmy

"Ahoj!" volali

Nic, nikdo

Tož šli spát

 

19.5.2021

Provedu spací výkon

Ale až potom, co Ti všechno povím, příteli

Vejvoda, Patera, gooool!!!

Devadesátka plná Elvise 

Ale jen fakt dobrejch věcí

Ne těch miliony sraček, který prostě musel nahrát 

Jo.

Půjdeme tedy o víkendu na hřbitov a zapálíme jí svíčku 

Chci se s ní rozloučit

Jo. 

Ale v sobotu ještě musím na svatbu

Bude se konat, pokud Ivovi nebude špatně 

Poplach! Ve školce! 

Osoba se střelbou zbraní! 

Řekl jsem Leničce, že bych

 vytáhl taser a udělal "Bzz."

CNN - Pozor ? Rozhovor z učitelem, který zachránil při útoku na školku děti i personál 

"Jak jste to, pane Srazil dokázal?" 

"Bzz."

 

18.5.2021

Máchal jsem ve vaně prádlo

a desetníky počítal 

za odtaženým klavírem

Obtloustý Matthew 

každý večer běhal a po třech dvanáctkách ukazoval

 na dírky na svém pásku: 

"You will see!" 

Nikdy nezhubl 

Jednou podpálil při smažení řízků kuchyň

Můj brácha byl plný heroinu a Žumpa plná skinheadů

Nůž na břiše 

"Tak mě zabij," slyším se

Kanada versus Česká republika 

"It is not fucking hockey!" křičel Patrik z Ottawy, zatímco Wayne plakal

Nocí jsem procházel skrze Tebe

Láska plála

 

17.5.2021

Represivní složka

Je jak 

Použitá vložka

 

 

16.5.2021

Porucha v ústředí

Porucha!

Sedí tam hluchá ropucha

Úúú! 

Ú u ú! 

Já už jdů

Deštěm opařený

Bleskem zasažený

Na rameni motýlek

Sedí, nevzlétne

Prý, dokud se nesvlékne

Květnová neděle

Začíná vesele

Kolkolem cupitáš

Na mě se usmíváš

Jů ♥

 

 

15.5.2021

Raketa letí k měsíci

Je plná malých pejsků

Haf, haf!

Sedím si na kopci 

Dívám se

Mávám pahýlem na pozdrav

Až přistanou 

Vykopu si v kopci díru

Bude to moje díra

Jedinečná

Plná snů

A

Slov beze smyslu

Smyslu netřeba

Jen já a díra

Jen díra a já...

 

14.5.2021

Očičko pálivé

Snědeno psy

 

13.5.2021

Hlava třetí

Žaludek křičí

Kůň se prase 

Lokomotiva je tichá

A Pepa v remízku 

Zpívá bez dudy 

Sukni má

Naruby 

Jejda

 

12.5.2021

Úterý zmizelo v minulosti

Felix se posral

Květiny rozkvetly

Markétka se usmála

Klíče zůstaly v zámku

Adié, úterý…

 

11.5.2021

Hurá

Poslední vůle

Konečně jsem v klidu

Zatímco

V Indii

Krematoria nestíhají

 

10.5.2021

Černý kocour 

hlídá můj spánek

Lítám si od hvězdy 

ke hvězdě 

Zářím a zpívám

dětem do oušek

S vesmírem a sám

 

9.5.2021

Bylo nebylo

Zmaštěné jelito 

Našlo si cestu do huby

Velké zubaté obludy

 

 

8.5.2021

Vzpomínka na staré dřevěné zábradlí

První nápis: Jana Smofiewrambilo 

Druhý nápis: Zsilakobrm

Dětství s Vlaštovkami a Amazonkami 

Uprostřed lesů 

Dvojité krátké zapískání znamenalo jídlo 

Večer uhodil blesk do kostela

Třásli jsme se strachy 

Ježci dupali ve sklepě

Záhy se objevil Hejkal

Kdopak mi po těch letech uvěří 

Srnčí stezka

Tygří plácek 

Záchrana topících se myších miminek

Nekonečně nepřeberné moře času

Ležatá osmička

Je osmý květen 

Všechno bylo a je

 

7.5.2021

Kobliheň zazvinila zem

Lecčems podobná 

Permoníčkovi s velkým P

Na začátku

A Konihles

Nehles

Buďme všichni rádonošci

 

 

6.5.2021

Od včerejška lítám 

Usmívám se na pocestné

Koukám tajně holkám na zadky

Mňoukám

Štěkám

  Dýchám!!! 

Jezdím na robotovi (vysavač)

Šplouchám se v moři nápadů 

Už nejsi moje starost

Jsi jen bolák, kterého brzy 

zadusí jarní květ

Za chvíli zmizí v hajzlu

Konec konců tam patří již několik let 

Tak na tři!

"TŘI!!!"

 

5.5.2021

Zasloužená svoboda

Snáší se z oblaků 

Byla léta ničená

Drcená ve svěráku

 

Zasloužená svoboda 

Nebudu už mnichem v kleci

Z povídání na skále

Zbyly jen kecy a kecy

 

Zasloužená svoboda

S Láskou která zůstala 

Dcera, život, děti, kytara

 

A Ivanka:

"Já jsem Ti to říkala."

 

Ha ha ha

?

Ha ha ha

 

4.5.2021

Pod kamenem, na kameni

Úvaha, ta zrádná mršina

Zpívá píseň o utrpení 

S očima vytřeštěnýma 

Vidle touží po znamení

Od půlnoci do rána

Je to vlastně zabíjení 

A velká smutná neznámá

 

3.5.2021

Teploměr a modrá je dobrá

Děti se mi vrací 

Budu bláznit a čarovat

Čekám dobré zprávy 

Bětka a Ondřej

Josefka a Sebík

Krásně je na světě 

Krásně! 

Radost nás popožene ven 

U našeho javoru

Obrátíme se k slunci

Provedeme indiánské vzývání

Po obědě budu hrát a zpívat 

Potichu 

Pod peřinkami 

Děti se zavřenýma očima 

Dotknou se hvězd 

I mé duše...

 

2.5.2021

 

Mlok je gumová hračka a kanibal 

Víte proč to vím? 

V noci mou tvář zulíbal

Teď však ráno všechno smaže

Babička ho do kozelce sváže

Hurá, hurá písničky

Hurá, hurá básničky

Je krásné být lehce i více ujetý, 

polykat komety a planety 

Mloci a žáby, báby a krabi 

Kdopak tohle namaluje, 

toho Conway obdaruje...

Tenhle semhle:

conwaysworld@seznam.cz

 

1. Máj 2021

Čáry máry dneska v noci, 

místo krabů přišli mloci 

Čučí, mlčí, naslouchají, 

copak mloci znamenají? 

 

Radost včera vládla světu, 

dcerka byla v plném květu

Přívoz, řeka, dětské hřiště 

Děti, mámy = mraveniště

 

Ať si mloci ve zdech kvílí

Ať se třeba pokálí 

My jsme s dcerkou přesto, 

krásné ráno uvítali

 

Je první Máj!!! 

Ňuňu papa lulu!!! 

 

Duben 2021



30.4.2021

Ahoj Adolfe

Budeš s námi skákat přes vatru? 

 Hoří 

Hoří

Hoří

 

 

29.4.2021

Květiny

Fotografie 

Zpěv ptáků 

Věčně usměvavé slunce 

Měsíc s dýmkou

Robůtek Bíba pozorující

Létavice s očima otevřenýma 

Staré žvýkačky s tygříkem na obalech 

Mohlo by se zdát... 

Že je tu pusto prázdno

Nikoliv

Jednoho večera 

stará kočka přišla za Bíbou 

Dívali se vzájemně do očí

Nekonečně dlouho

Spolu ulehli do měkké trávy 

Spolu ráno vstali a putovali dál

 

28.4.2021

Potichu kráčím podél svého těla

Svírá mě šílená bolest 

Svítá

Měsíc v úplňku mi připomíná, 

že smrt je vždycky dokonavá

Ze stěn mě pozorují krabi

Cítím jejich žhnoucí oči 

Jejich páchnoucí ústa 

Krabí jed proniká do mého srdce 

Kdy už konečně uslyším:

"Hola hou! Už na tebe nemohou!"

?

 

 

27.4.2821

Každý den kontroluje

novou báseň 

Vyhledává mezi řádky 

… 

V noci jsem se mi zdálo o

čtení mých básní před soudem 

Recitovala je ona paní s kundou na hlavě 

Vrchol nechutnosti 

Čas letí jako splašená kuna lesní 

Stejně si nedá pokoj 

Asi nikdy 

Jenže dnes 

Na to sere pes 

 

26.4.2021

A five-minute short 

horror movie 

Dva Marečkové

Und

maličko - posezeníčko

V noci připlavalo 

prase Visajanské

(z Filipín) 

"Ahoj prase!"

 

25.4.2021

Holčička spí

Nedělní ráno se sluncem v okně 

S cigaretou a s mozkem vypnutým

Jen tak 

Koukám se před sebe

Je dobře, že nic nevidím 

Muchlanina odpočívá v moři

Hodil jsem jí tam před spaním 

Popsanou inkoustovým perem

Je pryč 

Holčička spí

24.4.2021

Potůčku bublavý

Slyším tě každičkou noc 

Větve mohutných smrků

Sklánějí se nade mnou 

Bílý měsíc jimi hledá cestu

Dotýká se mé tváře 

Bojovníci spí

Oharek cigarety usíná v ohništi

Je to tak dávno a přece tak živé 

Obrazy i tiché hlasy

Jak je to v té písničce? 

Utichly banja, utichly kytary

Přesto 

Toulám se s Vámi 

Má hůl ještě není zlomená

 

23.4.2021

Jednonožka skáče podél pole

Motá se a huláká: 

"Nazdar, ty vole."

22.4.2021

Křížem krážem letí 

Kostrbatý rukopis značí 

Mozek umírající 

Na hranici hořící 

Sktvící se na nebi 

Putující vesmírem

 

21.4.2021

Tak tu mě máte 

Sním o lese bez lidí 

O malé zemljance 

O bratru ohni

O chladném podzimu 

Pohasínám, abych znovu vykvetl

 

20.4.2021

Trocha radosti

A

Trocha bolesti

Fouká si písničku na dudy 

Potichu odchází tamtudy 

Aby se vrátil

Po zarostlém chodníčku 

A z kapsy vytáhl 

Malinkou věcičku 

Je to jeho tajemství 

Mírné až pokročilé šílenství 

Šílenství láskou 

Totiž 

Smíchaná 

Trocha radosti 

A

Trocha bolesti

 

19.4.2021

Z oblaků dívá se dolů

Na Zemi křik a pláč 

Valí se tanky přes miminka 

 Umírají v křečích 

Valí se tanky jako připomínka

?? ?????? !!!

 

18.4.2021

Kurt

 

"Vypadá moc smutně. 

Líbí se mi, jak zpívá. 

Proč je, tati, tak smutný...?"

17.4.2021

Stříbrňáky

 

Tři kasičky plné

Po cestě Strastiplné

Výměnili za sedm Stříbrňáků

A vrátili se za soumraku

 

16.4.2021

Poskoč si má milá

Peklo je na dosah

Jsi celá bílá

Jen tváře máš červené

A srdce, srdce máš kožené

 

Poskoč si má milá

Peklo už čeká 

Každou noc opilá

Oči máš skleněné 

A srdce, srdce máš kožené 

 

Poskoč si má milá

Naposledy

Cítíš, jak tě duše zebe? 

To znamená, že už jdou

Pro koho? 

Pro tebe

 

15.4.2021

Spálil jsem maso v mrkvi

Takže je úplně mrtvý

 

14.4.2021

Ponožky vítají nohy

Nebo 

nohy vítají ponožky?

Či 

ponožky a nohy

jdou sami svou vlastní cestou?

13.4.2021

Holčička s jasnýma očima

Motýlek blankytný 

Ta moje dušička 

Dostala injekci 

Zpívá a hraje si 

Ve třídě 

Na zahradě 

I

Ve smrti

 

12.4.2021

Ještěrka za obrazem

Moucha Tse-Tse 

Zouvák

Vana bez vody 

Guru v odtoku

Točí se můj svět bez rozkazů

Svoboda

Já a dítě

Dítě ve mě 

Spolu sami

Sníme

Zeměmlatka 

(našemoje domovina) 

Šerosvit Moonský

(našemoje snítko) 

Teplosvit Sunský 

(našemoje zářivost) 

Žádné galeje

Žádní lživáci 

Nic než spolu sami

 

11.4.2021

Kůže s růží

Růže s kůží 

Všehovšudy

Dva muži 

Jeden žije s kůží 

Druhý s růží

 

10.4.2021

Chudák brouk

Uprostřed lesíka 

Do hrnce tlouk 

 

Chudý brouk 

S hrncem utíká 

Přes les a přes palouk 

 

Šťastný brouk 

Mince počítá 

Dostal je od můry, 

že hrnec ztlouk

 

9.4.2021

Vítáš den 

Máš ticho v ústech 

Minuta za minutou mizí 

Díváš se hluboko do země

Bez rukavic ponoříš 

své ruce do hlíny

Minuta za minutou mizí 

Objevíš žížalu

a ona ti zazpívá o tom, 

jak včera utekla kosovi 

Minuta za minutou mizí 

Jednou se probudíš 

bez rukou a bez nohou 

Sama se ocitneš 

v žížalím světě

 

8.4.2021

Potká hlava hlavu

Hou, hou 

Každá má svou tlamu

Hou, hou 

Hlava k hlavě

Tlama k tlamě 

... 

Hovna hravě

Hou, hou

7.4.2021

Kouzelný den náhle přišel

Bez varování 

Slzy a objetí udělaly kukuč 

Vdechnul jsem kapku hélia

A vzpomínal 

Šedivá věc konečně zmizela

Děvky odplachtily na kraj světa 

Gramofon zapraskal

The Beatles 

Vezmu se za ruku

A projdu se 

Dokola 

Okolo

Kostela

 

6.4.2021

Chlapče

Neboj se 

Rozhlédni se

Běž

A

Nepřestávej

Nepřestávej

Nepřestávej

...

!

 

5.4.2021

Utíká jelen polem kolem

Och, je nakažený morem

Zpívala manželka jelení,

že je to boží znamení

Zatímco ostatní jeleni

sbírají kamení

 

Jelen se ukryje ve křoví 

a hledá bubliny růžový 

 Je tam však šílenec 

s igelitovou taškou 

a poloprázdnou flaškou 

 

Vždycky jsem chtěl 

být desperát

Myslí si 

Ve svých snech zabíjí 

jeleny a krysy 

 

Je pondělí

Nebo co?

 

4.4.2021

"Kolik je to teda mrtvých lidí, tatínku?"

"Představ si, Kájo, že by zmizelo deset Zbirohů."

Kříže, květiny a svíčky

Maminky, tatínkové,

babičky, dědečkové, 

synkové a dcerky

Fouká vítr 

Končí den 

Noc padá na bílou sobotu 

Usínáš na mém rameni

 

3.4.2021

Pole, louka, potůček

Nasadil si klobouček 

A do ruky hůl

V lese zahynul

Ó, bídná smrt 

 

Kosti bílé 

 Maso shnilé

Nohy tamhle, ruce tu

Tělo puká v rozkvětu 

Ó, bídná smrt

 

2.4.2021

"Co jsi dělal včera?" 

"Myl jsem si nohy." 

"Umyl sis ty nohy?" 

"Ne."

 

1.4.2021

Dnes je to padesát let

Ty Prďolo

Otevřela jsi oči na Apríla

 Nebe burácelo 

Blesky lítaly 

Splašili se i koně 

A babky kořenářky 

páchaly houfně seppuku

Jo... 

Stále Ti v očích hoří oheň

Ten už nevyhasne 

Nikdy 

Zažehla jsi jej nadobro 

Tož 

Tumáš 

Brož

 

Vítám Vás u čtení pozpátku, 

ať máte nějakou památku. 

 

Dobrovolný příspěvek můžete posílat semka: 

napište, prosím: Chleba

4352688003/0800

A pokud Vás to se mnou baví, můžete pravidelně ♥



⇡nahoru⇡         ➜ září 2021


V případě, že budete chtít některé ze zde uveřejněných děl použít v nacistickém pornofilmu, Blázni.cz si vyhrazují právo na jednu kopii.