Blázni.cz - dobrý kanál

Týden je jako století a tramvaje jezdí. Střízlivost je prokletí, svatý Jane ve zdi.
Můžu se tu snažit působit sebenormálnějc, ale stejně mi to nikdo nebude věřit. Podle nich jsem blázen. Ale já nejsem. Jsem normální zdravá ženská a nechápu, proč mě držej v kleci jako zvíře. Zbavena všech pěti smyslů najednou. Žiju tu v bezčasí s dalšíma mně podobnejma. Nevím, jestli taky vidí přízraky a slyší hlasy. Nikdo si tu o tom nevypráví, nikdo s nikým nemluví. Já tedy mluvím ve své vlastní hlavě sama k sobě. A ke své sestře. K Lence. Víte, my jsme toho s Lenkou hodně prožily. Nosila brýle s želvovinovou obroučkou, jen tak ze srandy. Poslouchala hrozně zajímavou muziku a dělala ty nejsprávnější věci. Hrozně moc jsem ji obdivovala.

Mám takové nápady pořád, nebo jen když jsem s tebou. Lenko? Víš, často přemýšlím, kam až zašlo to naše spojení duší. Jestli už to jako nezašlo moc daleko, víš? Mívám pocit, že tě vidím všude. A trochu se tě bojím. A těch tvých nápadů.

Má sestro ve lži. Myslím na tebe, na ten nádherný snový svět, ve kterém jsme spolu žily. Nikdo nám nemohl ublížit a my dvě jsme byly věčně mladé a krásné. Postel veliká jako celý světadíl. Na ní my dvě, malé a šťastné. Čas kolem nás mazlivě protékal, jak mýdlová řeka, jak písek mezi prsty. Všechno bylo načechrané a růžové, jemné, hebké a žádoucí. Chomáčky radosti se kolem nás vznášely, pluly jsme sladkým vzduchem, jemně nás ovíval vanilkový pudr. Bylas lila a modrá, purpurová a květovaná. Bylas nádherná a já tě milovala, čokoládová sestro. Chladila nás vzájemná náklonnost, když už nám z žití bylo moc horko. Říkaly jsme pošetilosti a celé hodiny jsme si hrály. Jako koťata. A já jsem teď tady, zavřená a nevím, kdy se zas dostanu ven. Chtěla bych se jednou na všechna ta místa podívat. Třeba tam na tu cestu, tam pod kopcem. Běhám z jedné místnosti do druhé. Vím, že je těsně za mnou. Žaludek mi svírá ledová železná obruč strachu. Vím, že mě chce dostat. Nemilosrdně. Slyším ho sípat těsně za sebou. Chtějí mě odstranit, protože vím pravdu. Bojím se. Ale nedostanou mě. Zkoušejí mě dostat všemi myslitelnými způsoby. Snaží se z nás všech dostat pravdu. Neustálé výslechy. Nechci na to vzpomínat. Každý z nás má chvíle, kdy už nemůže dál. Ale musíte být silní. Věřte tomu. To vše mi letělo hlavou. A vím jen, že musím běžet dál. Musím to zvládnout. Musím přežít. Srdce mi splašeně buší v hrudním koši. Běžím a běžím. Už je to tak dávno. A dnes běžím o život. Světlejší flek na stěně proti mně se zvětšoval a zvětšoval. Ucítila jsem náraz a šok. Střepy, i ty nejmenší střípky, mě řezaly do tváře. Ostré střípky a chladný vítr kolem letícího těla. A ticho. A tma. Probudila jsem se.

<AN'>
Sdílejte: